Beast - 28. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Brooke

Na vteřinu se mu napne čelist. „No. Tak zaprvé. Ten chlap, o kterém Natalia říkala, že ji znásilnil. S tou vestou klubu.“ Odmlčí se a oči mu potemní a rozzlobí se. „Zjistili jsme, kdo to byl.“

„Kdo?“

Jeho oči se upírají do mých. „Prezident našeho klubu.“

„Cože?!“

„Jo.“ Travisova tvář potemní, je vražedná. „Nikdo z nás to nevěděl. Když jsi nám řekla, jak ho Natalia popsala, Angelovi a mně hned došlo, že je to on.“ Jeho rty se znechuceně zkroutí. „Šli jsme si s ním promluvit do naší klubovny a přistihli jsme ho uprostřed telefonního hovoru, kde říkal pěkně ujetý věci. Zjistili jsme, že mluvil se starostou. Jarred Holloway.“ Travis chvíli čeká, pak se nakloní a podívá se na mě. „Holloway je jedním z hlavních šéfů tohohle obchodu s lidmi, Brooke. A jsou do toho zapleteni i policajti. Nebo přinejmenším náčelník Crup. Proto tě Johannsen vytlačil ze silnice. Chtěli tě zabít, protože ses k nim příliš přiblížila.“

Zírala jsem na něj. „Panebože. Starosta, policie a prezident vašeho klubu? Jak je to možné?“

Odfrkne si a zavrtí hlavou. „To není všechno. Ale to je ta část, kterou ti můžu říct.“

„Travisi, musíme ten gang rozbít!“ Křičím. „Musíme něco udělat, hned!“

„Už se to řeší, Brooke.“

„Jak?“

Odmlčí se a zvažuje svá slova. „Podívej. O některých částech nemůžeš vědět. Klubové záležitosti, které ti nemůžu říct. Ale co ti říct můžu, je, že Lordi ten gang předají úřadům. Lidé, kteří jsou do toho zapleteni, se dočkají spravedlnosti.“ Čelist se mu stáhne. „A ty holky se dostanou na svobodu. Všechny.“

„Ale…“

„Pšššt…“ přeruší mě. „Brooke, musíš si odpočinout. Víc ti teď nemůžu říct. Ale slibuju ti to. Už se to řeší. A řeknu ti, co budu moct, hned jak to dořešíme.“ Vezme mou ruku do své velké. „Věříš mi?“ zeptá se.

Na několik okamžiků zavřu oči. Když je otevřu, vidím jen jeho drsnou, pohlednou tvář.

„Ano,“ vydechnu. „Věřím ti.“

„Dobře.“ Nakloní se ke mně a políbí mě. Je to jemné a něžné, jiné než všechny polibky, které mi kdy dal. Z dálky, skrz opar drog, se mnou protáhne stužka touhy. „Všechno bude dobré, Brooke.“ Nakloní se zpátky. „Teď si odpočiň.“

„Dobře,“ řeknu tiše. Nechce se mi spát, ale jsem opravdu vyčerpaná. „Uvidíme se tedy později?“

„Se mnou?“ zeptá se překvapeně. „Já tě neopustím.“ Zasměje se. „Teď zmlkni a spi, Brooke. Uzdrav se kvůli mně. Potřebuju, abys byla zase zdravá.“

Poslušně zavřu oči a cítím se v bezpečí a šťastná, že tu se mnou zůstane. Když usínám, přehrávám si v hlavě jeho slova. Nebo alespoň ta, která jsem chtěla slyšet nejvíc.

„Uzdrav se kvůli mně. Potřebuju, abys byla zase zdravá.“

„Uzdrav se kvůli mně. Potřebuju tě…“

„Potřebuji tě…“