B&S - 8. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Terez, Lucka

Switch

SEZNAM:

4. Střílet ze zbraně

12. Trávit čas venku

 

Procházím se lesem poblíž našeho domu, jdu za Burnem. „Tudy nahoru.“ Ukáže dopředu, má na sobě batoh, boty, kalhoty a tílko. Takhle jsem si outdoorové oblečení nepředstavoval.

Před třemi dny jsem si v restauraci sepsal seznam, nemyslel jsem si, že ho vezme tak vážně.

Mezi naší každodenní rutinu přidal ještě toto – pěší turistiku. Jako by mě čtyři hodiny ráno v tělocvičně s Tankem nevyčerpaly, je rozhodnutý do mé rutiny přidat ještě sluneční svit. Včera jsme vyrazili na malou procházku, abychom se nadýchali čerstvého vzduchu. Nemůžu říct, že to nenávidím. Tady venku je krásně. S Burnem se všechno zdá správné, bez ohledu na to, co děláme.

Jeho zadek se napíná pod obtaženými kalhotami. Vidím, jak se stahuje, a začnu slintat, při tom pohledu ztvrdnu. Upravím se v kalhotách. Po našem polibku ho nemůžu přestat sledovat. Každé slovo, které pronese, každý krok, který udělá, každý odhalený centimetr kůže, způsobuje, že se moje stahuje. Znervózňuje mě a vzrušuje. Myslím, že se to začíná projevovat. Burn prohodil něco ohledně mé vzdálenosti dnes ráno ve sprše. Jak se chovám divně. Vím, že jo. Jak byste řekli svému spolubydlícímu a nejlepšímu příteli, že ho chcete? Že se ho chcete intimně dotýkat, znovu ho líbat a možná… víc?

Nemůžete.

Nezničím to, co máme, protože si začínám uvědomovat… věci. Věci, které jsem zastrčil hluboko, v obavách, že by mohly vyplout na světlo. Co zkurvený Remy začal, Burn dokončil.

U kořenů dobře rostlého stromu upustí batoh na zem. Znovu upřu pohled na jeho velkolepý svalnatý zadek. Odvrátím zrak, nechci, aby to pro mě bylo ještě méně pohodlné, než doposud.

Rozepne batoh a vytáhne dvě pistole. „Tady.“ Jednu mi nabídne. „Čas naučit se chránit, když selžou pěsti.“

Přijmu kov a zvykám si na jeho váhu. Nikdy předtím jsem zbraň nedržel.

Burn si stoupne za mě a sklouzne rukou po mém předloktí až k zápěstí. Navzdory teplu venku se zachvěju a bez přemýšlení se k němu přitisknu. Tiše zasténá a přinutí mě držet zbraň správně.

„Zvedni ruku.“ Instruuje mě a zaryje pět prstů ruky do mého boku. Chci dělat víc, než jen střílet, snažím se ignorovat teplo vyzařující z jeho těla a učiním, co řekl.

Odjistí pojistku. „Teď zamiř do středu támhletoho stromu.“ Zamířím a vystřelím. Odlítne kůra z boku stromu.

„Znovu.“

Druhá a třetí střela jsou lepší.

U čtvrté se skoro trefím na místo, na které mířím.

Pátá trefí okolí ostatních čtyř a prsty na mém boku se mi zaboří do masa až na hranici bolesti. Návykové bolesti. Ne té pocházející ze zneužívání nebo takové, se kterou mám zkušenosti z ringu. Ztrácím schopnost myslet, zaměřuju se na Burnův dotek a jeho zhrublý dech na zádech.

Vklíní nohu mezi mé. „Široký postoj.“

Reflexivně poslechnu, srdce mi buší dvakrát tak rychle.

„Znovu.“

Šesté vypálení sebou vezme i kousek kůry.

Ten chlap se uchechtne. „Myslím, že se horšíš.“

Hovno.

Možná bys mi měl poskytnout nějaký prostor, takhle nedokážu myslet jasně.

Blbé, že mi nedokáže číst myšlenky. To díky němu je tenhle výlet tisíckrát komplikovanější.

Uvolním jeho sevření na boku a on přitiskne ruku k mému břichu. Svaly na břiše se mi zatnou a já se zhluboka nadechnu. Orgán v mých kalhotách pulzuje v rytmu mého tepu, každou vteřinou rychleji. Snažím se zaměřit na zbraň, kov, stromy a ptáky. Je to téměř nemožné.

Stávají mi chloupky na pažích.

Zrudnu.

Polknu.

Zamrkám.

Zavrtím se.

Burn si buď ničeho nevšimne, nebo si všímá všeho. Nemůžu si být jistý.

Svět zmizí, když mě prstem škrábne na břiše… ten prostý dotek na mé košili vyšle silný chtíč až ke koulím. Ztěžknou, touží po uvolnění.

Neměli jsme se políbit.

Ten polibek odstartoval strašnou řetězovou reakci. Neměli by se mi líbit muži. Neměl bych mít rád Burna. To není správné. Co to děláme?

Co já dělám?

Potřebuju prostor, abych se dal dohromady, podám mu zbraň a přeruším náš kontakt. Vyrazím do hustého stromového porostu. Spadané větvě a větvičky mi praskají pod nohama. Burn na mě volá, ale já pokračuju. Musím poskytnout čas mému vzrušení, aby opadlo.

„Switchi!“

Pot mi stéká po stranách obličeje, jak stoupám výš. S každým krokem se zvyšuje sklon.

„Switchi!“

Skloním se pod velkou větví, jenže ztratím pozornost a sklouznu po větvi porostlé mechem. Spadnu tvrdě na kolena, ruce zabořím do hlíny poseté jehličím, a špína se mi dostane pod nehty. Bolestivě zasténám. Jsem příliš unavený, abych zvednul zadek, tak se přetočím na záda pod korunou neuvěřitelného stromu. Nedaleko se ozvou Burnovy kroky, jeho vrčení a tiché stížnosti mi přinesou úsměv na rty.

„Zatracené dítě, přísahám Bohu.“ Zastaví se za větví. Ruce zkřížené na impozantní hrudi. Slunce pronikající stromy zvýrazňuje jeho popáleniny.

Krása.

Burn je… nádherný. Ne v klasickém smyslu slova. V mém smyslu. Ze způsobu jakým svět chápu já. Bolest a potěšení. Život a smrt. Je tam symetrie. Polovina zničená – polovina perfektní. Tmavá pokožka, pokrytá tetováním, svalnatá… krása.

Sleduju ho beze stopy strachu. Vidím jeho otevřenost a přijetí. Přijetí, které mi prokázal, bez ohledu, zda si ho zasloužím, či nikoli. Neudělal jsem nic, abych si ho vysloužil, přesto tam je.

Burn kopne do mechem obrostlé větve. „Zatraceně.“ Pak udělá to, co dělá vždycky, pomůže mi na nohy obrazně i doslova.

Společně oprášíme špínu z mého oblečení.

Vrtí hlavou, vytáhne mi větvičku z hlavy a snaží se skrýt úsměv. „Nemůžu tě nikam vzít.“ Uchechtne se.

Přikývnu, protože má pravdu. Jsem případ pro cvokaře. Doktoři to říkali často, poté, co jsem byl na vyšetření po osvobození. Jsem impulzivní. A co je horší, ani nevím, jak to změnit.

Aniž by dodal něco víc, se můj spolubydlící otočí, jako by se nic nestalo a zamíří k místu, kde jsme stříleli. Jdu za ním, nechci narušit náš den více sračkami, než už jsem udělal.

Na zemi vedle batohu vezme stejnou zbraň jako předtím a podá mi ji. „Příště, co kdybys neutíkal, až zase ztvrdneš a vystřelil z té zkurvené zbraně? Přidej si to na seznam, ať si to z něj můžeme taky odškrtnout.“

Zrudnu víc, než rajče a i se zbraní v ruce se odvrátím.

Správně.

Seznam.

Ten seznam.

Vždycky seznam.

Znamená to, že…

Ne.

Nemyslí všechno z něj.

Nemůže.    

To…

Oh.

Krucinál.

Kurvaaa.