Extended - 8. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Evička

Všechno se mělo změnit.

Znovu.

To bylo nanejvýš jisté a také to vypadalo, že to teď bylo tou jedinou věcí, kterou si mohla být v jejich životě jistá. Spolu s Johnem se prostě usadili ve svém manželství do jakéhosi druh rutiny – za ty poslední tři roky, kdy si řekli ano, se to stávalo zas a znovu – a přišlo něco, bo by dalo novou normálnost.

Až na to, že tohle nemohlo být stejné.

Vůbec ne.

Pokud byla jedna věc – nad vším ostatním – na jejím manželství a Johnovi, kterou si Siena myslela, že bylo nejdůležitější si pamatovat, šlo o to, že překvapení nebyla vítána. Zvláště pokud uvedené překvapení znamenalo v jejich životech obrovskou změnu nebo něco, co by mohlo způsobit masivní emocionální otřes.

Pro ostatní lidi by změna mohla být dobrou věcí. Jistě, spojená s trochou stresu a mírně nervy drásající. Nicméně stačilo pár úderů srdce a změnu by přijali.

U Johna však změna, která by mohla a ovlivnila celý jeho život, často vedla k přílišnému přemýšlení, panice a dalším věcem. Téměř zaručovala hypomanickou epizodu na obzoru a jakmile by byla zvládnuta, následoval by krátký záchvat deprese, kterým se musel probojovat.

Nikdy ho z ničeho z toho neobviňovala.

Nikdy si nepřála nic jiného.

Ach, milovala ho.

Každou jeho část milovala.

Takže když seděla na okraji vany v jejich hlavní koupelně a zírala na malý proužek plastu ve své ruce… nemohla si pomoct, ale musela myslet na to, co to znamenalo a co z toho vzejde.

Na těhotenském testu blikalo slovo těhotná.

Zas a znovu.

Blikalo už třicet minut. Srdce měla tak plné – štěstí, úzkosti a radosti. Tak ohnivé lásky, že jen stěží zvládla dýchat. Už teď to dítě milovala. Dítě, které neznala a které ještě celé měsíce neuvidí ani nebude držet. Dítě, jehož pohlaví bylo dosud neznámé, a jehož jméno bude teprve vybráno.

A i tak…

Bože, to dítě milovala.

Přesto i váhavost, kterou cítila, byla velice skutečná.

Už dávno se s Johnem rozhodli, že děti budou velice pečlivě naplánovanou akci. Až budou oba připraveni, až bude vše zvládnuto a postoupí společně dál k tomu, aby měli děti.

Tohle nebylo vůbec plánované.

Rozhodně ne pečlivě.

Díky záchvatu příšerného nachlazení, po kterém zůstala s ošklivou infekcí, která vedla k zápalu plic, kterého se nedokázala zbavit, vynechala svou schůzku s lékařem na injekci antikoncepce. Uvízla v posteli a pak další dva týdny strávila v posteli v nemocnici, protože se její zápal plic opravdu zhoršil.

John ji samozřejmě stěží opustil.

Jakmile jí bylo lépe, lékař jí doporučil, aby s antikoncepcí počkala minimálně jeden cyklus – protože od doby, kdy začala na injekce chodit, neměla periodu celé roky. Jako záložní metoda jim bylo doporučeno používat kondomy.

Jo, dobře…

Cyklus ji nikdy nezačal. Vzhledem k tomu, že s Johnem od začátku svého vztahu před roky nikdy kondomy nepoužívali, nevěděli, jak to s nimi zatraceně je.

Měli to vědět lépe.

Ona to měla vědět lépe.

Tohle se muselo stát.

Když si ráno odešel zaběhat, okamžitě vyzvracela každý kousek vajíčka a slaniny, který snědla. Těhotenský test měla schovaný ve své kabelce… pro každý případ.

Jedna její část už to věděla.

Znovu si poklepala testem o dlaň.

Těhotná, problesklo.

Stále se snažila vymyslet, jak mu to říct, a přitom ho tak říkajíc nepřekvapit. Věděla, že to bude zatraceně prakticky nemožné. Nemohlo dojít k žádnému roztomilému odhalení, které by tajně nahrála, aby ho pak zveřejnila pro celý svět. V dárkové krabičce nemohly být žádné dětské botičky, aby ji otevřel a nechal se překvapit.

Nic z toho se stát nemohlo.

Na prvním místě se v tom musela zbavit elementu šoku, aby to nebylo cítit jako něco, na co původně nebyl připraven.

To se snáz řeklo, než udělalo.

Děti byly za ty roky jeho jediným bolavým tématem. Ne proto, že by nechtěl být otcem, ale proto, že věděla, že se obával, že jim předá tu samou genetiku, která byla dána jemu. Ať už bylo v jeho DNA cokoli, díky ní získal svou poruchu, která zakalila a zabarvila jeho život, myšlenky a zpracování citů, které prožíval trochu jinak než všichni ostatní.

Nezáleželo na tom.

Děti pro ni byly vždy něčím, ohledně čeho odmítala smlouvat. A bez sebemenších pochyb věděla, že by byl tím nejlepším tátou.

Nic s ním nebylo špatně. Nikdy na něm nebylo nic špatného. Stejně jako jejich děti – nikdy nebude nic špatného ani na nich. Bez ohledu na cokoli, ony budou dokonalé. Malá miminka stvořená lidmi, kteří se milovali a kteří budou milovat je.

Budou mít děti.

Otázkou bylo prostě jen kdy.

Usoudila, že ten čas byl teď.

Takže si dala chvíli času k tomu, aby vstřebala, jak odlišné teď všechno bude. Následně se zvedla, setřásla ze sebe zdrcující emoce a začala plánovat, jak mu to říct.