ADE - 11. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Evička

Abby odtáhla větev a sledovala, jak se Zoran pečlivě rozhlédl kolem sebe a pak přistoupil ke kmeni stromu, který v sobě měl díru. S odkašláním udělala krok vpřed, aby upoutala jeho pozornost. Když provinile zrudl, na rtech se jí objevil vědoucí úsměv.

„Ahoj,“ řekla a musela se kousat do spodního rtu, aby skryla úsměv. „Všichni až na tebe a Zohara se vrátili. Myslím, že Carmen a Kreon se vyplížili zpátky do svých soukromých pokojů.“

„Ach, ano, dobře…“ řekl a podíval se na strom. Pak se zamračeně otočil. „Co tím myslíš kromě Zohara? On není s tebou?“

Zavrtěla hlavou. „Ne, myslela jsem, že je s tebou a hledá velikonoční vajíčka. To se běžně stává,“ škádlila ho. „pokud sis je nechtěl nechat všechny pro sebe.“

Měl tu čest tvářit se v rozpacích. „Já…“ zhluboka si povzdechl. „Podělil bych se.“

Zasmála se. „Ano, to bys měl. Kolik jsi jich našel?“ zeptala se.

Chlapecky se usmál. „Spousty! Byla to opravdu zábava. Já… myslím, že by bylo zábavné je schovat a sledovat, jak je Zohar hledá. Myslíš si, že by ho to bavilo?“

„Myslím, že ano, ale proč se nezeptáš jeho?“ Kývla ke stromu. „Myslím, že se už bavil.“

„Cože?“ zeptal se a otočil se, aby se podíval na místo, ke kterému kývla.

Nevěřícně vytřeštil oči a unikl mu hlasitý smích. Celé dopoledne si myslel, jak byl chytrý a záludný. Místo toho ho syn přelstil. Z díry vykukovala Zoharova tmavě hnědá a měděná hlavička a sledovala ho.

„Jsi jako tvá máma,“ zamumlal a sáhl do díry, aby malého dráčka jemně vytáhl ven. „Chytrý a úžasný.“ Políbil ho na jemnou hlavičku a pak, když se syn proměnil, ho políbil do vlásků.

„Sám nejsi tak špatný,“ řekla a pažemi objala oba své ‚chlapce‘. „Oba vás tak moc miluji. Děkuji, že jsi nám poskytl tak úžasný den.“

Zoran ji objal kolem ramen a pevně si ji k sobě přitáhl. Když pomyslel na to, jak blízko byl k tomu, aby ji nikdy nenašel, mu i jeho drakovi celým tělem projelo zachvění. Kdyby se jen nezřítil na její hoře…

„Jsi celý můj svět, Abby. Dala jsi mi toho tolik, a přesto mi toho dáváš stále víc. Občas se cítím naprosto přemožený pocity. Kdyby se ti něco stalo…“

„Pšt,“ zašeptala a prsty mu přitiskla ke rtům. „To všechno je minulost. Máme toho tolik, na co těšit.“

Na prsty ji políbil a přikývl. „Pojďme si pro své trofeje a odnést je zpět. Myslím, že bychom se o ně měli podělit.“

„Tata, podělit,“ zatleskal Zohar a zachichotal se.

Abby a Zoran na něj ještě chvíli udiveně zírali a pak se celou zahradou roznesl jejich radostný smích. Ano, měli spoustu, spoustu dalších věcí, na kterých se mohli v budoucnu těšit. Abby přemýšlela, jak by muži mohli zareagovat na Halloween. Když pomyslela na to, jak se převlékají za duchy nebo skřety, usmála se. Existovalo pár pozemských tradic, o které bude zábavné se podělit.