TWM - 6. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Nic

„Panebože, ty vážně umíš vařit.“ Opřu se na židli, odstrčím od sebe hotový talíř s pošírovaným lososem a salátem, usrknu vodu a dívám se přes stůl na Matta.

„Tys o mně pochybovala?“ zeptá se se zdviženým obočím.

„Vůbec ne.“ Zavrtím hlavou a zasměju se. „Jenom ti skládám kompliment.“

Přikývne, vstane, aby sklidil ze stolu, a já se k němu přidám. „Tys uvařil, já uklidím.“

„Zvládneme to spolu,“ nabídne, ale já zatvrzele zavrtím hlavou.

„Ani náhodou. Celý den mě rozmazluješ. Já to zvládnu.“ Vezmu mu talíř z ruky a stoupnu si na špičky, abych ho políbila na teplou tvář.

Oči má měkké a šťastné, když se na mě usmívá. „Dobře, zatímco to budeš dělat, já budu v ložnici.“

„Zdřímneš si?“ Zeptám se suše, čímž si vysloužím lehké poplácání po zadku.

„Ne, chytráku. Uvidíš.“ Políbí mě na čelo a pak odejde z pokoje.

Matt je výborný kuchař, ale panebože, ten je taky někdy nepořádný! Moje kuchyň vypadá, jako by v ní vybuchla bomba, a on jenom pošíroval rybu a udělal salát! I když část nepořádku je taky ze snídaně, protože jsme nestihli uklidit, než jsme na den odešli.

Což mě přivádí k šílenství, protože ze všech pokojů v bytě je kuchyň tou, kterou jsem tak trochu posedlá.

Nemůžu si pomoct.

Tak se do toho pustím, nakládám myčku, ručně myju, co se tam nevejde, a dezinfikuju desky na kuchyňské lince. Než skončím, kuchyň se zatřpytí a voní jako citróny a já se stydím, když vidím, že uklízím už víc než půl hodiny.

To jsem teda hostitelka.

Vracím se do ložnice a vidím Matta, jak sedí v křesle u okna a čte si něco na iPadu.

Když se dnes Matt vracel z trhu, zastavil se u sebe doma, aby si vzal oblečení na převlečení a pár svých věcí na další noc mimo domov.

Zapálil mi pár svíček a zhasl jasná světla, takže pokoj měkce září.

„Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho,“ zamumlám a opřu se o zárubeň a prohlížím si pohledného muže ve své ložnici.

„Omlouvám se, že jsem takový nepořádný kuchař,“ odpoví s kyselým úsměvem. Jeho oči jsou teplé, jak putují po mém těle. Postaví se a pomalu ke mně kráčí. „Tvoje oči vypadají v tomhle světle svíček úžasně zelené.“

„Díky,“ odpovím, když se mi zrychlí tep.

Je teď dravý, když pomalu přechází mou ložnici, aby se postavil přímo přede mě. Nedotýká se mě, zatím ne. Opírá se předloktím o zárubeň nad mou hlavou a něžně mě líbá na čelo.

„Chci ti ukázat, co dnes večer dokážu se svými provazy, maličká.“

Zhluboka se nadechnu a zatnu stehna při náhlém pulzu elektřiny, který mi jen jeho prostá slova vysílají do nitra.

„Vždycky mi můžeš říct, ať přestanu, když to bude příliš zdrcující,“ připomene mi něžně, stále se mě nedotýká.

Pořád má na sobě své hebké šedé tričko a vybledlé modré džíny z dneška a moje prsty mě svrbí, abych se ho dotkla, než mě znehybní. Vtisknu mu ruku pod triko, přes pevnou kůži jeho břicha. Svaly mi skáčou pod rukou a jeho čelist tiká, jak mě pozoruje, nechává mě zkoumat jeho kůži.

„Chci se tě jen na minutku dotknout,“ zašeptám tiše.

Znovu mě políbí na čelo a pak mi zvrátí bradu dozadu a upřeně mě pozoruje, jak moje ruce zkoumají jeho břicho a hruď, pod jeho košilí. Přejedu mu rukou kolem pasu na záda a přiblížím se k němu, chci, aby mě políbil.

Nakonec, nakonec, chová mou tvář v dlaních a líbá mě. Líně, ale důkladně, přejíždí svými rty po mých, okusuje mě ze strany do úst a pak přejede na druhou stranu, než se ponoří a převezme vládu, líbá mě tím intenzivním způsobem, jakým to umí jen Matt.

Odtáhne se, vezme mé ruce do svých a vyvede mě ze dveří k posteli.

„Jak se cítíš, miláčku?“ zeptá se.

„Fajn.“

Zvedne obočí a já polknu, přemýšlím o tom, jak se cítí moje tělo. „Nadšeně. Nervózně.“

„Lepší,“ odpoví a přetáhne mi přes hlavu vršek.

Políbí moje tělo, zatímco mě svléká, přejede konečky prstů po mé kůži a nechá mě bzučet v očekávání toho, co přijde.

Když jsem úplně nahá, zvedne mě a jemně položí doprostřed postele.

„Přidal jsem ti něco do postele,“ informuje mě se spokojeným úsměvem. Vezme mou pravou ruku do své, políbí mou dlaň a pak mi najednou omotává kolem zápěstí měkký provaz a váže krásné uzly. Položí mi ruku nad hlavu a pak krouží kolem postele na opačnou stranu a věnuje stejnou pozornost i druhému zápěstí, než ty dva propojí volnými smyčkami.

Natáhne ruku a stáhne stejný provaz od zábradlí podél horní části mé postele s nebesy, přiváže mi ho k spojeným rukám a přiváže ho, zvedá můj trup z postele, až se rameny už nedotýkám matrace.

„Bolí tě to na ramenou?“ zeptá se klidně.

„Ne,“ odpovím udýchaně a pozoruju ho vytřeštěnýma očima. Zrovna když sahá po dalším kusu provazu – ani jsem ho neviděla, jak ho popadl, když jsme byli u něj v bytě! – zazvoní mu v kapse mobil.

„Sakra.“ Oči má pořád přišpendlené na mých. „Promiň, miláčku, tohle je práce.“

Vytáhne mobil a zvedne sluchátko. Oči se mu zúží, pořád mě bedlivě pozoruje.

„Cože?!“ Teď poodstoupí, stoupne si k oknu a slepě se dívá na ulici. „Kdy? Kurva! Drž ho tam! Co tím myslíš, že nemáš důvod? Dám ti kurva důvod! Fajn, budu tam za dvacet. Nenech ho odejít, rozumíš?“

Ukončí hovor, popadne iPad, vytáhne z kapsy klíče. „Moc mě to mrzí, Nic, ale musím jít.“

„Ehm, Matte?“ Můj hlas je plný humoru, když se na mě otočí a oči mu sklouznou. „Jsem tady tak nějak svázaná.“

Odhodí klíče a iPad do křesla a rychle se ke mně vrátí, rychle mě rozváže, tře mi zápěstí a zvedá mě do klína. Hladí mě po vlasech, po tváři, něžně mě líbá na čelo a tváře. „Moc mě to mrzí, maličká. Takhle bych tě neopustil.“

„Já vím.“ Zahihňám se a zavrtám se mu hlouběji do klína. „Očividně potřebuješ jít do práce.“

„Potřebuju.“ Lítostivě si povzdechne. „Mohli jsme zrovna chytit průlom v případu, o kterém jsme si mysleli, že vychladl.“

„Rozumím,“ zamumlám a políbím ho na tvář.

„Ale nejdřív si tady na chvilku sedneme.“ Jeho ruka klouže po mém boku, aby spočinula na mém boku. „Je to mučení, teď odejít. V mých provazech jsi vypadala nádherně.“

„Můžeme dokončit, co jsi začal, jindy,“ ujišťuju ho.

„To si piš.“ Zasměje se. Oči mu bloudí po mé hrudi, bradavky mám pořád svraštělé očekáváním.

Dýchám rychleji než normálně a tělo mi hučí. Jeho ruka putuje od mého boku mezi mé nohy a chytá mě za pohlaví. „Kurva, ty jsi mokrá.“

„Líbí se mi, když mě svazuješ,“ zašeptám.

Zavrčí, jak do mě zaboří dva prsty a začne mě šukat prsty, rychle, nepospíchá, ale pohybuje se rychle. Jeho palec se přitiskne k mému klitorisu a zaboří mi obličej do krku, kouše a olizuje mě. „Neodejdu odsud, dokud se neuděláš, miláčku.“

Jeho slova a ruka mě přivádějí k šílenství, moje boky se rozhoupou, přitisknou se k jeho ruce, vykřiknu, paže mu ovinu kolem ramen. Projedu orgasmem a pak se k němu přitisknu, lapám po dechu a jsem vyčerpaná.

„Je to lepší?“ zeptá se, rty zvednuté v poloúsměvu.

„Hmm,“ přitakám a uchopím jeho obličej do dlaně. „Díky, detektive.“

Zasměje se a postaví mě na nohy. „Je mi líto, že musím jít. Napíšu nebo zavolám, až budu moct.“

„Dobře. Dávej na sebe pozor.“

Nakloní hlavu a pozoruje mě. „Zajímavá volba slov. Dobrou noc, miláčku. Děkuju za dnešek.“ Jemně mě políbí a pak odejde, z kapsy vytáhne telefon, ještě než vyjde ze dveří ložnice.

„Ashere, měli jsme přestávku…“

***

„Můžeš jít domů, Anastasie. Dneska je klid.“ Hezká matka tří dětí se zaculí a stáhne si zástěru, když se podívá na čas.

Do zavíračky zbývá ještě hodina, ale tady je mrtvo. Dneska v poledne bych mohla zavřít.

„Jo, to je. Na čtvrtek nezvyklé,“ souhlasí.

Přikývnu a už si v duchu spočítám, kolik dortíků bude muset jít dnes večer do útulku pro bezdomovce v ulici. Nikdy neprodávám den staré dortíky, takže na konci dne se zbytky posílají potřebným.

I ti potřební si zaslouží sladký pamlsek.

„Přeju dobrou noc.“ Anastasia zamává a zamíří kuchyní k autu zaparkovanému vzadu.

V tu chvíli se otevřou dveře, zvonek nad nimi cinkne a vejde Leo Nash. Celý přes metr osmdesát vysoký ze své vytetované krásy. Usměje se na mě tím nafoukaným rockovým stylem a loudá se k pultu.

„Prosím tě, řekni mi, že ti zbyl citron a čokoláda.“

„Máš štěstí,“ odpovím, když stáhnu krabici od dvou dortíků a jemně položím jeden od každého dovnitř. „Jak to tam dneska šlo?“ ptám se a gestikuluju přes ulici k nahrávacímu studiu.

„Vlastně to šlo dobře. Nové album vychází skvěle.“

„To už je nové album? Zrovna vyšlo Sunshine.“

„No, nahráváme, když můžeme.“ Usměje se a pokrčí rameny. „Máme pár týdnů do turné, takže pár písniček stihneme, než zase vyrazíme.“

Přikývnu a předstírám, že rozumím životu rockové hvězdy.

„Na dortu pro Bryn a Caleba jsi odvedla skvělou práci,“ zmíní se ledabyle.

„Jsem ráda, že ti chutnal.“

„Chutnal. Vlastně jsem se o tobě zmiňoval v jednom rozhovoru.“

„O mně? Proč?“

„Byl to jeden z těch trapných rozhovorů typu ‚tak nám o sobě něco řekni‘ a chtěli vědět o mně a Samantě.“ Přikrčí se a na vteřinu vypadá napůl naštvaně. „Jediná věc, o kterou jsem byl ochotný se podělit, bylo, že milujeme tvoje dortíky. Takže doufám, že ti to nakopne kšeft.“

Nevím, co na to říct. Leo Nash řekl jednomu reportérovi, že miluje moje dortíky.

„Páni.“

Zasměje se a krabici si ode mě vezme. „Doufám, že to bylo v pořádku.“

„Ehm, myslím, že od teď jsou dortíky na účet podniku.“

Oči se mu rozzáří, ale do sklenice se spropitným pořád upustí dvacku. „To zní jako férový obchod.“

„Tolik k dortíkům zdarma,“ odpovím suše a prohlížím si peníze ve sklenici se spropitným.

„Stojí za to.“ Pokrčí rameny a otočí se k odchodu, při odchodu na mě mrkne.

Srdce by mi mohlo bušit přímo z hrudi.

Bože, ten chlap je prostě tak… sexy. Samantha Williamsová je šťastná žena.

Setřesu se z blízkého setkání se sexy Leo Nashem a zamknu dveře, než dám dortíky do krabic a uklidím na den.

V kapse mi zabzučí telefon se zprávou. Zašklebím se a vytáhnu ho, nadšená, že je od Matta.

Jaký jsi měla den?

Chybí mi. Neviděla jsem ho od té doby, co v neděli večer odešel z mého bytu. Celé čtyři dny, což opravdu není tak dlouho, pro kristovy rány. Tenhle týden měl plné ruce práce, spal a skoro nic jiného. Ale podařilo se mu najít si čas, aby mi poslal zprávy, jen se ohlásil, a zavolal mi včera večer těsně poté, co jsem si vlezla do postele, abych mu popřála dobrou noc.

Už jsem si zvykla, že ho mám ve svém světě, a je to jen pár týdnů.

Pomalý. Zavírám brzy. Jaký byl tvůj?

Bože, já jsem taková… holka.

Byly to dlouhé čtyři dny bez tebe. Můžeš prosím přijít odemknout přední dveře?

Cože? Je u hlavních dveří! Běžím kuchyní a vidím, jak se Matt opírá o dveře a culí se na mě. Běžím k němu a pustím ho dovnitř.

„Nečekala jsem, že tě dneska uvidím.“ Zamknu dveře a pak se mu vrhnu do náruče.

Snadno mě chytí, omotá si moje nohy kolem pasu a dlouze a tvrdě mě políbí, když mě nese zpátky do kuchyně. Tělo má napjaté. Energie z něj proudí ve vlnách. Je podrážděný. Drsný.

„Už jsi tady skoro hotová?“ zeptá se.

„Jo, jen si musím připravit věci na zítřek. Nemělo by to trvat dlouho.“

Postaví mě na nohy a ještě jednou mě políbí, ruce zaťaté v mých vlasech, než mě neochotně pustí a opře se boky o desku kuchyňské linky.

Rychle uklidím linky, naskládám tácy a rychle provedu inventuru, abych si v duchu udělala seznam toho, co bude na zítřejším menu.

„Nesundávej si zástěru,“ poručí tiše. Jeho hlas má v sobě ten nádech, ten, který používá v ložnici, a když se na něj dívám přes rameno, přeběhne mi mráz po zádech.

„Nikdy?“

„Čtyři dny bez tebe, Nic. Byl to zkurvený týden a dneska jsem trochu na hraně.“

Je to varování. Je v plně panovačném dominantním módu a je to tak zatraceně vzrušující, že nevím, co si se sebou počít. Koušu se do rtu a kývnu, pak se otočím zpátky k úkolu, který mám před sebou, i když trochu mimo a roztřeseně. Nakonec, když skončím, se k němu otočím čelem, stojím přes místnost, ruce podél těla a čekám, až mi řekne, co bude dál.

Je to přirozené jako dýchání, což je něco, nad čím bych možná později chtěla přemýšlet, ale jediné, na co teď dokážu myslet, je, že jsem šťastná, že ho vidím, a on mě k tomu potřebuje.

Ať už se mi chystá udělat cokoliv, udělá to se mnou, dám mu to dobrovolně.

„Pojď sem,“ přikazuje.

Poslechnu, jdu si stoupnout jen pár kroků před něj, oči upřené na jeho.

„Svlékni se, ale tu zástěru si nech na sobě.“

„Můžu si ji sundat z krku na tak dlouho, abych si sundala košili?“ Ptám se, v hlase žádný sarkasmus.

Oči mu zjemní, ale neusměje se. „Můžeš.“

Přetáhnu si smyčku zástěry přes krk, nechám ji viset u pasu, abych si mohla stáhnout košili a podprsenku, pak si přetáhnu kalhoty a kalhotky přes boky a dolů po nohou. Zrovna když se pohnu, abych si zástěru přehodila přes krk, přeruší mě: „Můžeš ji nechat dole.“

Vypadne mi z rukou a já stojím před ním, nahá, až na zástěru omotanou kolem pasu.

Jeho mořsky modré oči putují po mně, žhavé a plné chtíče. Ruce svírá v pěstích a zase je vytahuje, chce se mě dotknout, ale čeká.

Jak se vůbec naučil být takhle trpělivý, to netuším. Nikdy jsem nebyla trpělivá.

Takže tohle je pomalé mučení.

Nakonec ke mně přistoupí a přejede mi klouby prstů po tváři, než se skloní, aby mě políbil na rty. „Tohle nebude měkké ani jemné, Nic. To v sobě zrovna teď nemám.“

„Dobře.“ Ach bože, ano, prosím.

Uchopí obě moje zápěstí do rukou, přitáhne mě k sobě a znovu mě políbí, tak, jak chce. Tak, jak potřebuje. S ohněm, kontrolou a potřebou.

Najednou mě od sebe odvrátí a ohne mě přes nerezovou desku pultu. Je studená na mých ňadrech a trupu, a když se s ní mé tělo setká, zalapám po dechu. Není čas zapřít se rukama, protože Matt mi je zatáhne za záda a sváže je provázky od zástěry, takže jsem nehybná.

„S touhle zástěrou jsem si chtěl hrát od chvíle, kdy jsem tě v ní poprvé uviděl.“ Hlas má tvrdý a vzrušený, obrátí mě zpátky k sobě a zvedne mě na desku pultu, udržujíc mé boky na okraji a vyvedenou z rovnováhy. Stoupne si mezi mýma nohama, rukama mě objímá kolem zad, aby mi zabránil spadnout zpátky. „Nenechám tě spadnout.“

„Já vím,“ zašeptám, pozoruju ho, čekám, kam to povede, vzrušení mnou proudí. „I když tohle je opravdu nehygienické. Kdyby vešla hygiena, zavřeli by mi to.“

Zašklebí se. „Možná to není odpověď, kterou chceš slyšet, ale právě teď je mi to u prdele.“

Jednou rukou mě podepře, uvolní tvrdé péro a vytáhne z kapsy kondom, zuby ho roztrhne a svede po celé délce. Prostrčí mi prst záhyby a zkouší mě.

„Tak mokrá.“ Jeho oči se střetnou s mýma a jedním rychlým výpadem se do mě vtlačí, naplní mě úplně.

Hlava mi spadne dozadu, ale on mi sevře vlasy v pěst a přidrží mě tam, ruce svázané za mnou, ve svém pevném sevření, když do mě začne bušit a vyjíždět ze mě, šukat mě víc, než jsem kdy byla ošukaná. Moje nohy se mu sevřou kolem boků, jak na mně jede, jeho roztavené modré oči přitisknuté k mým, ústa otevřená, jak nesrozumitelně oddechuje a mumlá.

Kurva, je tak zatraceně sexy, že to sotva vydržím.

Celou cestu se tlačí dovnitř a zastavuje, tře ochlupení o můj klitoris, plnost jeho ptáka ve mně, mě tlačí k orgasmu, při kterém se mi kroutí prsty na nohou.

„Oči!“ štěkne, když se moje oči zavřou silou energie, která mnou prochází.

Otevřu je a sleduju ho, jak se dál tlačí a tiskne ke mně, přidává se ke mně, jak se do mě vkrádá, škube a vykřikuje moje jméno.

Když se uklidní, ovine mi paže kolem ramen a přitáhne mě k sobě, políbí mě na čelo, zhoupne se dopředu a dozadu, uklidňuje nás oba, dokud je ještě ve mně.

Nakonec se ze mě vytáhne a rozváže mi ruce, zatímco mě líbá, jako by se mě prostě nemohl nabažit. Když jsem volná, zatlačím mu ruce do vlasů a držím se ho, užívám si měkkých pramínků mezi prsty, pak ho hladím dolů na krk a přes ramena.

„Jsi v pořádku?“ Zašeptám mu na rty.

Povzdechne si a přičichne mi nosem, než se zakloní. „Už je mi mnohem líp.“

Stáhne kondom a zabalí ho do papírové utěrky, než si ho strčí do kapsy. „Vyhodím ho někam, kde se nevaří jídlo.“

Zahihňám se, když se znovu oblékám. „Kdo by to byl řekl, že prostá zástěra může být použita při zvrhlém sexu?“ Zkoumám zástěru, než ji hodím do koše.

„Divila by ses, co nakonec použijeme jako pouta,“ odpoví s úsměvem. „Můžu tě svázat prakticky čímkoliv.“

„Dobře.“

„Dobře?“ zeptá se.

Přikývnu a pak pokrčím rameny. „Zdá se, že mám nově nalezenou náklonnost k tomu, že jsem svázaná.“

Zavrčí a znovu mě k sobě přitáhne. „Říkej dál takový kraviny a půjdeme teď nahoru, kde tě můžu na noc svázat, maličká.“ Přitulí se mi ke spánku. „Jsem rád, že jsi mi tak brzy začala tolik věřit.“

„Pojďme nahoru.“ To jsem právě řekla?

Uchechtne se a zavrtí hlavou. „Slíbil jsem, že dnes večer povečeřím s Willem a Meg, a chci, abys šla se mnou. Kvůli tomu jsem sem přišel.“

„Aha,“ zamračím se. „Určitě chceš, abych šla? Nevadí, jestli chceš jít a uvidíme se jindy…“

„Přestaň.“

Překvapeně najdu jeho oči.

„Proč bych nechtěl, abys šla na večeři se mnou a mým bratrem?“

Zamračím se a ošívám. „No, asi jsem zmatená.“

„Z čeho?“

Polknu a podívám se dolů, ale on mi prstem zvrátí bradu dozadu. „Z čeho jsi zmatená?“

„Co to děláme, Matte? Je to jen sexuální záležitost? Protože když mě vezmeš strávit čas se svou rodinou, tak to, co se děje, trochu posune do jiné oblasti.“

„Tohle není jen sexuální záležitost.“ Hluboce se zamračí, pozoruje můj obličej. „Promiň, jestli sis to myslela. Sex je úžasný, ale chci s tebou navázat vztah, Nic. Ať nás to zavede kamkoliv. Myslel jsem, že to chceš taky.“

Přikývnu a připadám si hloupě. „Chci.“

„Takže jsme na stejné straně?“ Tváří se upřímně ustaraně a to mě obměkčuje ještě víc. Nakloním se k němu a políbím ho na hruď, než se na něj usměju.

„Stejná stránka.“ Odtáhnu se a naskládám krabice s dortíky. „Odneseš je do auta, já zatím utřu kuchyňskou linku a poběžím se převléknout.“

„Kam je bereme?“ zeptá se se smíchem. „Meg a Will to všechno nesnědí. No jo, Will by asi mohl.“

„Jednu krabici vezmeme k nim a zbytek do útulku pro bezdomovce dole v ulici. Tam každý den nosím všechny zbytky.“

Když mu podávám poslední krabici, spadne mu čelist.

„Co?“

„Pořád mě překvapuješ, to je všechno.“

„Dávat dortíky bezdomovcům je překvapivé?“

„Většinu lidí by to nenapadlo. Prostě by je vyhodili.“

Zatvrzele zavrtím hlavou. „Jídlem neplýtvám. Je to moc drahé. Kromě toho jsem na nich tvrdě pracovala. Někdo by si je měl užít.“

„Dobře, pojďme někomu udělat den a pak půjdeme na večeři.“

„Je to rande.“