TD - 7. kapitola

Překlad: Trish

Část 4 – NŮŽ

Manson mě zvedl z podlahy a nesl mě jako dítě. Odnesl mě k posteli a položil mě na hladké černé prostěradlo, chladivé na zádech. Plazil se přese mě, rukama a nohama mě obepínal jako šelma svou kořist, a znovu mě políbil. Zvrátil mi hlavu dozadu, takže jsem měla odhalený krk, a pomalu se posunul dolů. Mezi polibky mě štípal, pak se z těch štípanců stala kousnutí, jako by mě chtěl sníst zaživa. Ruce jsem měla stále spoutané a zoufale jsem se ho chtěla dotknout, obejmout ho, poškrábat ho.

         Chtěla jsem, aby znovu krvácel, ale jediné, kam moje ruce dosáhly, byl rozkrok jeho džínů. Byl tvrdý, přitisknutý k látce kalhot. Začala jsem ho hladit a zoufale doufala, že ho to přiměje, aby se svlékl rychleji. Na můj dotek zareagoval, několik okamžiků se o mě otíral, když se do mě zakousl, přesně v ohybu mezi krkem a ramenem, a já jsem vyjekla bolestí.

         "Mansone, prosím..." Stěží jsem se zmohla na slova. "Prosím... chci, abys..."

         "Pššš, pššš, andílku." Odtáhl se ode mě, i když to vypadalo jako proti jeho vůli. Vlasy se mu spadly do tváře a on je zatlačil zpátky na místo a zhluboka dýchal.

"Dostaneš svou odměnu." Jeho prsty mi slídily po hrudi, mezi ňadry. Jeden prst mi zaháknul pod tenké ramínko podprsenky a cvrnkl mě s ním do kůže. "Budeš odměněna... pomalu... a bolestivě."

         Zavrčela jsem nadšením a drtila boky proti němu. Vyskočil z postele a odplížil se zpátky do tmy, takže jsem ho na okamžik sotva viděla. Když se vrátil, držel v ruce nůž. Otvíral a zavíral ho v záblescích, jako kouzlo mezi rychle se pohybujícími prsty. 

         Zvuky večírku venku se zdály tak vzdálené - úplně jiný svět. Tma, která nás obklopovala, se mohla táhnout donekonečna, stěny domu neexistovaly. Byli jsme v nějakém jiném světě, ve světě, kde rozkoš a bolest, strach a vzrušení byly totéž.

         Nevystupovala jsem jen proto, abych dostála výzvě - dokonce i moje zoufalá touha po uvolnění bledla ve srovnání s prostou touhou po potěšení. Zažít neznámé, děsivé, zakázané.

         Právě teď bylo to neznámé lesknoucí se ostří v Mansonově ruce, které se stále více přibližovalo.

         Celé mé tělo pulzovalo od bušení srdce, mozek mi zaplavoval adrenalin. Mansonova ruka se natáhla, pohladila mě po vlasech a sevřela je. Škubnutí za kůži na hlavě mi stáhlo hlavu dozadu, jen tolik, abych znovu odhalila hrdlo, které mě stále ještě pálilo od kousanců, které mi tam zanechal.

         "Líbí se mi, jak vzrušeně vypadáš," zamumlal. "Tvé oči září. Celé tvé tělo se chvěje... slyším, jak se ti chvěje dech." Uchechtl se. "To vidím rád."

         Naklonil se nade mě. V mihotavém světle svíček byla jeho tvář maskou pohyblivých stínů a podivných tvarů, temným Picassem.

"Když jsem na ty kretény vytáhl ten nůž... vypadali zatraceně překvapeně," zamumlal a jeho hlas zněl měkce. Pořád mleli o tom, jak jsem se je snažil zabít. Nikdy jsem se jim nepokusil ublížit, Jess. Nerad ubližuji lidem... ne... ne takhle."

         Přitiskl mi plochou čepel na tvář. Kov byl šokujícím způsobem studený a já sebou cukla - ale neměla jsem kam uhnout. Jeho stisk mě držel v klidu. Čepel mě hladila, jemně a nebezpečně. Začala jsem regulovat svůj dech, abych se udržela v naprostém klidu. Bylo to jako meditace, ten pomalý a táhlý okamžik. Byla jsem tak nehybná, že jsem cítila každý pocit ve svém těle: husí kůži, chvění v nohou, které odmítalo přestat, teplo a napětí v podbřišku a zduření klitorisu, který toužil po doteku.

         Jeho koleno se posunulo mezi mé nohy a donutilo mě rozkročit se. Nůž se opíral přímo o linii mé čelisti, ale pak ho posunul níž, až se plochá čepel přitiskla k mému hrdlu. Zakňourala jsem a pevně stiskla oči.

         "Ne, ne, ne, Jess," promluvil jemně, skoro šeptem. "Podívej se na mě. Potřebuji vidět tvé oči."

         Odmlčel se, když jsem znovu otevřela oči, a pečlivě zkoumal můj výraz, než se usmál. "Hodná holka. Tak statečná." Jeho koleno se ke mně přitisklo, přímo na můj citlivý, naběhlý klitoris. Při tom kontaktu jsem zalapala po dechu a tělem mi projelo silné zachvění. Zasténala jsem a boky se mi znovu začaly hýbat, třela jsem se o něj.

         "To je ale nezbedný anděl. Podívej se na sebe: tak moc to potřebuješ? Otíráš se o mě jako štěně?" Přitiskl na mě koleno ještě silněji, takže intenzita tlaku na můj klitoris byla bolestivá. Ale já se stále mlela, kňučela a sténala hluboko v hrdle. Dodatečný strach, že přílišný pohyb by mohl způsobit, že se do mě ostří zařízne, to jenom víc rozpaloval.          Drsnost jeho džínů na mém citlivém těle způsobila, že se mi oči zalily slzami, ale nepřestala jsem. I ve slabém světle jsem viděla, jak vlhkost mého vzrušení zanechává stopu na jeho koleni, jak se látka leskne. Naklonil se blíž a mě přemohla touha znovu ho políbit.

Ale nedosáhla jsem na jeho rty, nemohla jsem překlenout tu malou mezeru mezi námi s nožem na krku.

         "Pamatuješ si svou stopku?" řekl. Jeho hlas byl napjatý, drsný, jako by se snažil ovládnout. Byly to jen minuty - vteřiny? hodiny? věčnost? - od chvíle, kdy se mě na to zeptal naposledy. Ale teď jsem pochopila, že ho moje potvrzení uklidní.

         Moje odpověď byla tichá, hlas sotva dechberoucí, ztěžklý chtíčem. "Ano... vzpomínám si..."

         Najednou už jsem neměla nůž přitisknutý na krku. Jeho ruka se vymotala z mých vlasů a obtočila se mi kolem krku, stiskla ho jen natolik, aby mi utlumila dech, ale nepřerušila ho úplně. Pocit, že se snažím dýchat, ve mně vyvolal mrazení rozkoše a já se přitáhla k poutům, kov se mi zakousl do kůže.

         Manson odsunul koleno od mé kundy a já frustrovaně vykřikla. "N-ne! Dotýkej se mě, prosím... ne... ne..." Usmál se, když jsem se zkroutila, boky se mi prohýbaly a snažily se o jakýkoli kontakt.

"Prosím, Mansone, potřebuju to... prosím..." Zalapala jsem po dechu, když jeho stisk zesílil a tvrdě se mi přitiskl ke krku, až po krátkém návalu lehké závrati jeho prsty povolily a já zasténala. Kůže mě brněla, každý nerv byl v jednom ohni. Chtěla jsem cítit jeho tělo pevně přitisknuté k sobě, chtěla jsem ho mít v sobě.

         Opravdu mě dostal. Připadala jsem si malá a ubohá, tak mimo jakoukoli hrdost, že jsem se chystala začít ho prosit, aby mě ošukal. Ale slova byla těžká a spojit je do souvislých vět bylo ještě těžší. Výsledkem bylo kňučení a nesouvislá slova, která mi v bezvýznamném proudu bublala z úst, když jsem se snažila vyjádřit, jak zoufale potřebuji jeho dotek.

         "Ááá, chudinko moje Jess," smál se mi, smál se mé zbytečnosti, mé bezmocnosti.

"Co se děje, hmm? Co chceš?" Zakňourala jsem ještě hlasitěji, napřímila se proti jeho ruce a zkroutila se. Když se mě nechtěl dotknout, tak jsem se zoufale chtěla dotknout sama sebe, vklouzla jsem spoutanýma rukama pod sukni a kňučela, dokud mi prsty nevklouzly mezi vlhké záhyby stydkých pysků. Bože, ano... celým tělem mi projela rozkoš -

         "Ale ne, ne, to nemůžeme."

         Najednou byl rozkročený nade mnou, nůž odložený stranou, aby mi mohl vytáhnout ruce. Celou dobu jsem s ním bojovala, prosila a nadávala. Nejdřív mě překvapilo, když z kapsy vytáhl malý klíček a odemkl mi jedno zápěstí - ale moje překvapení se změnilo v hrůzu, když místo aby mi uvolnil obě zápěstí, použil poutko, aby mi ruku připevnil k rámu postele.

          "Ne, ne, ne, Mansone, prosím, prosím, prosím, prosím!"

         Zajistil jedno zápěstí a pak druhé - a z nočního stolku vytáhl další pouta. Ruce jsem měla široce rozpažené, dotýkat se sama sebe bylo naprosto nemožné. Chtěla jsem se jen dotýkat - jeho, sebe, čehokoli! Bylo to naprosté mučení, že jsem nemohla. Moje chtíčem naplněná frustrace mi v hrudi vibrovala jako ječící alarm. Nemohla jsem vydržet to dráždění, to čekání, to mučení, nemohla jsem!

         "Říkal jsem ti, že tě rozbrečím," řekl Manson, posadil se, aby se na mě podíval, a zavrtěl hlavou. "Malí andílci se musí naučit, že se nemají dotýkat bez dovolení, že?" Přinutil mě dát nohy od sebe a prudce mě plácl do stehen, abych je roztáhla víc, když jsem zaječela a vykřikla.   Když byla moje kundička úplně odhalená, roztažená a chlípná, aby se na ní mohl kochat, řekl: "Teď tě musím potrestat. Ještě dostaneš odměnu, ale nejdřív si musíš připomenout poslušnost." Jeho hlas zněl klidně a jemně, jako by mluvil k někomu malému a bezvýznamnému. Unikl mi vzlyk, i když slzy mi ještě neukáply.

         "Prosím, Mansone, prosím, promiň, prosím, jen...jen...ahhh..." Vymrštila jsem boky vyzývavě vzhůru. Mozek mi zaplavily myšlenky na jeho prsty, jak se do mě tlačí, jak mě roztahuje... myšlenky na jeho ústa, jak se nade mnou zavírají, jak mě sají, jak mě zkoumá jazykem uvnitř. Chystala jsem se přijít o rozum. Chtěla jsem křičet, plakat, cokoli, abych ho přesvědčila, ať mi poskytne rozkoš, po které jsem tak zoufale toužila. Ale byla jsem spoutaná, a i když mě škubání za pouta trochu zbavilo napětí, vůbec nic ho nepřesvědčilo, aby mi dal to, co jsem chtěla.

"Zlobivá holka," řekl. "Vypadáš tak roztomile, když se snažíš utéct. Ty jsi ale malá masochistka." Podíval se dolů na mou kundu, vlhnoucí na prostěradlo pode mnou. Pak se se zlým leskem v očích natáhl k nočnímu stolku a zvedl jednu ze svíček.

         "Vidíš všechen ten krásný, horký vosk?" Mírně svíčku naklonil, takže se vosk hromadící se v jejích stěnách leskl a převaloval. "Roztáhnu tě od sebe, podržím tě otevřenou a nechám to kapat přímo na tvůj klitoris, když se ho tak moc chceš dotýkat." Zachvěla jsem se a zakňučela při té představě a on se soucitně usmál. "Nedivím se ti. Vím, že je tak těžké být hodná, když to tak moc chceš. Ale od toho je tu trest: aby ses naučila být hodnou holkou."

          "Ano, Pane," zafuněla jsem, ruce zaťaté v pěst, jak jsem se připravovala na palčivou bolest.

         "To je dobře, že přijímáš svůj trest tak sladce." Jemně se dotkl mé tváře a já se sklonila k jeho ruce. Ale ta něha nemohla trvat dlouho. Jeho ruka opustila můj obličej a sjížděla mi po hrudi a břiše. Vyhrnul mi okraj sukně a zastrčil ji do pasu, aby měl lepší přístup. Sledoval můj obličej a jeho prsty mě hladily stále níž - až mezi mými pysky. Prudce jsem zalapala po dechu. Třel se o můj klitoris - lehce, sotva se ho dotýkal, tak lehce, že se mi chtělo křičet.

         "Prosím, Pane, prosím..." Zasténala jsem a zalapala po dechu. Zasmál se mým prosbám a roztáhl prsty, odhrnul mi stydké pysky a odhalil mě. Přiblížil svíčku a sledoval, jak se můj výraz mění z frustrace v hrůzu.

         "Kurva! Prosím... prosím... šukej..." Nasála jsem dech a nevěděla, na jak velkou bolest se mám připravit. Jak moc to bude pálit? Jak dlouho to bude trvat?

         "Vypadáš tak roztomile, když jsi vyděšená," zašeptal. "Snaž se nekřičet moc nahlas, andílku. I když si myslím, že tě stejně nikdo neuslyší."

         Naklonil svíčku a spadly dvě drobné kapičky vosku. Přilnuly mi na kůži a na okamžik to bylo jako oheň: zlomek vteřiny pálení, děsivý, dost na to, abych vykřikla. Pak to zmizelo a zůstaly jen rychle tuhnoucí kapičky vosku, černé na mé kůži.

         Manson znovu naklonil svíčku a dopadly další kapičky. Zasténala jsem mezi zaťatými zuby. Byla jsem tak napjatá očekáváním, že když mě pálení zasáhlo do kůže, stálo mě veškeré sebeovládání, abych nezačala křičet. Manson na chvíli přerušil své mučení, aby mi prsty přetřel klitoris. Tentokrát byl jeho dotek drsnější, vosk mi klouzal po kůži, jak mě krouživými pohyby masíroval. Rozkoš mnou sálala, tak intenzivně, že jsem se pokusila přitisknout nohy k sobě, ale on mě znovu plácl do stehen a vynadal mi: "Nesnaž se utéct, Jess. Přijmi svůj trest jako hodná holka."

         Třásla jsem se, jak jsem nutila nohy zůstat roztažené. Místo aby mě znovu roztáhl, přidržel mi Manson svíčku nad stehnem a kápl mi horký vosk na kůži. Bolest už nebyla tak děsivá, ale stejně jsem při každé kapce zakňourala a kousla se do rtu. Brzy jsem měla kůži potřísněnou voskem, kapky a cákance mě pokrývaly.

         Manson odložil svíčku a prohlížel si své dílo jako umělec, který si prohlíží své plátno. Jeho prsty mi přejížděly po vnitřní straně stehen, až se mi tajil dech. "Odteď si to pamatuj: žádné doteky bez mého svolení."

         "Budu si to pamatovat, Pane" řekla jsem a zatajila dech, když mě znovu roztáhl. Dvěma prsty mě držel rozevřenou, prostředníčkem mě třel a zaměřil svou pozornost na můj klitoris. "Jaké to je, andílku? Chceš to rychleji? Silněji?"

         "Ano, prosím!" Zalapala jsem po dechu. Zvýšil rychlost a moje rozkoš se ve mně proměnila v uzel, který byl stále těsnější a těsnější a rozšiřoval se. Pevně jsem stiskla oči a nechala se pohltit extází. Vyvrcholila bych, kdyby to vydržel jen o minutu déle... jen o okamžik déle... Krčila jsem se proti jeho ruce a zoufale kňučela.

         Byla jsem tak blízko... tak blízko...

         "Ještě ne." Odtáhl ruku a já vztekle vykřikla.

         "Kurva! Ne, Mansone, prosím!" Napínala jsem se proti poutům. Zavrčení, které se mi vydralo z hrudi, bylo naprosto bestiální. Ale Manson se jen nevěřícně zasmál.

         "To je ale rozmazlená potvůrka. Neměla bys mi nadávat, Jess." Natáhl se dopředu a hrubě mě chytil za bradu. "To jsi neměla dělat. Bylo to velmi špatné. Víš, co se stává zlobivým holkám?"

         Můj vztek byl stále ještě velký. Chtěla jsem ho uhodit do ruky, ale raději jsem si to rozmyslela. "Přestaň si mě dobírat!" Zavrčela jsem a ignorovala jeho otázku. "Prosím! Chci se jenom udělat, sakra, prosím!"

         "Zdá se, že máš dojem, že si to zasloužíš: že to není něco, co ti za chvíli odepřu, když se nebudeš dál chovat slušně." Ušklíbl se. "Zlobivé holky dostávají výprask, Jess."

         Z tváře mi vyprchala všechna barva. Už jednou mi naplácal a bylo to natolik intenzivní, že jsem to nijak zvlášť nechtěla zažít znovu. Možná nějaká moje malá, masochistická část ano - ale tu jsem se snažila ze všech sil ignorovat.

         "Omlouvám se," řekla jsem napjatě. Pak trochu kajícněji: "Omlouvám se, Pane. Já... já nejsem moc dobrá v čekání."

         "To vidím," řekl. "A líto ti to není, ještě ne. Ale bude."

         Nikdy jsem si nepředstavovala, že by mě mohl tak dlouho držet na uzdě. Dokázala  jsem si vůbec vzpomenout, jaké to je nebýt nadržená?

         Manson se přemístil, přitiskl mi jedno koleno na stehno, aby ho držel roztažené, a levou rukou mi přitiskl druhou nohu. I mou kundičku držel rozevřenou, jenže teď jsem neměla možnost ani se pokusit nohy zavřít. Zrychlil se mi dech, který se mi chvěl v hrudi, když jsem si najednou uvědomila, že tím nemyslel, že mi naplácá na zadek.

         Chtěl mi naplácat na kundu.

         Podívala jsem se na něj, oči dokořán. "Já... myslím, že to nezvládnu..."

         "Jestli je to pro tebe limit, tak to neudělám," řekl pevně. Mlha mého slastného prostoru v hlavě se na okamžik rozptýlila a umožnila mi vidět jasnou realitu: Nebyla jsem mu skutečně vydána na milost a nemilost. Mohla jsem ho zastavit. Jediným slovem by to skončilo.

        Na okamžik jsem se zamyslela. I když jsem se bála... chtěla jsem to zkusit. Chtěla jsem to alespoň jednou zažít. Chtěla jsem zjistit, jak daleko dokážu tuhle náklonnost k bolesti dotáhnout. Už jen vědomí, co má v úmyslu udělat, ve mně vyvolávalo nový příval vzrušení. Zhluboka jsem se nadechla a řekla: "Udělej to. Vzpomínám si na své bezpečnostní slovo. Řeknu ho, když to bude potřeba."

         "Jsi si jistá?" Jeho prsty pod mou bradou uzamkly můj pohled k jeho.

         "Jsem si jistá."

         Ve chvíli, kdy se jeho ruka dopadla, mnou projela palčivá bolest. Nesla se hluboko ve mně a pulzovala. Snažila jsem se sevřít nohy, ale samozřejmě to bylo zbytečné. Můj výkřik skončil zoufalým lapáním po dechu: "Do prdele... ááá... Pane, prosím..."

         Další rána a pak další. Z té bolesti se mi zatočila hlava, byla jsme tím pocitem omámená. Tělo mě brnělo, elektrizovalo, svaly se mi napínaly a třásly v očekávání další facky. Bolel mě klitoris. I když to bolelo, nemohla jsem popřít rozkoš, kterou to přinášelo.

         Manson byl nemilosrdný, mezi každým úderem ruky nechával jen chvilku, abych mohla popadnout dech - o to lépe, abych mohla při dalším úderu znovu vykřiknout. Dokázala jsem si těžko představit, jestli návštěvníci večírku dole vědí, co se děje. Kdyby jen věděli, že dívka s andělskými křídly ze sebe nahoře dělá naprostou děvku, sténá a prosí, aby jí ubližoval víc, víc, víc.

         "Prosím, Pane!" Procedila jsem ta slova se škytáním a slzami, které mi volně stékaly. Nebyla jsem si jistá, kdy jsem začala plakat. Nebyly to jen slzy bolesti: byly osvobozující, osvěžující. Bylo příjemné plakat. Bylo dobré snášet bolest s vědomím, že je to z mé vlastní vůle, s vědomím, že smím plakat, prosit a bojovat, s vědomím, že ji smím prožívat přesně tak, jak potřebuji.

         Ale už mi docházel dech. Bolest byla intenzivní. Manson místo dalšího výprasku natáhl ruku, ještě horkou od úderu, a prsty mi přejížděl po tváři, otíral slzy.

         "Jsi stále v pořádku, Jess?" zeptal se.

         Chvíli jsem vzlykala, než jsem se ovládla. "Jsem v pořádku... jsem... kurva... potřebuju... chci..."

         "Už jsi byla potrestána dost." Jeho tvář byla tak blízko a jemně, tak jemně se jeho rty dotýkaly mých. "Zasloužíš si teď vyvrcholit? Hm? Myslíš, že si to zasloužíš?"

         Kdyby se mě zeptal předtím, vykřikla bych, že ano! Samozřejmě že jsem si to zasloužila! Zasloužila jsem si to, chtěla jsem to, potřebovala jsem to! Ale teď...

         "Jen jestli si myslíš, že si to zasloužím," zašeptala jsem. "Jsem... jsem tvůj otrok, že? Takže dělám, co mi řekneš, takže..." Setkala jsem svůj uslzený pohled s jeho a trochu se zachichotala nad naprostým, ohromujícím pocitem toho všeho. "Jen jestli chceš, abych se udělala."

         Jeho oči se rozšířily, ve tváři měl patrný šok. Čekala jsem, třásla se a zoufale doufala v jeho milost. Nemusela jsem čekat dlouho.

         "Jaká hodná holka. Jaká moc hodná holka."

         Lehce se posunul dozadu a chytil mě za nohy, když se mezi ně spouštěl. Líbal mě podél voskem potřísněných stehen a zdržoval se v místech, kde cítil, jak se mi chvěje dech. Když byl rty jen pár centimetrů od mé kundičky, podíval se na mě a zašklebil se. "Řekni prosím."

         Nemusel mi to říkat dvakrát. "Prosím, Pane, prosím, mohl byste..."

         Začal pomalu, ale i tak přerušil má slova stejně účinně jako facka. Nejdřív to byl jen jeho dech: výdech na mou mokrou, citlivou kůži. Pak mi jazykem, samotnou špičkou, přejel po klitorisu. Zasténala jsem a on mě znovu olízl. Pomalu přejížděl jazykem sem a tam po tom zduřelém uzlíčku. Každý pohyb způsobil, že se mé tělo zachvělo, rozkoš byla tak prudká a náhlá, až to skoro bolelo. Nadechla jsem se a kňourala, jak jsem ho pozorovala. Znovu se na mě podíval a pak mě jeho ústa celou pohltila. Obklopilo mě horko, jeho jazyk olizoval a sál mé vzrušení, zkoumal mou dírku, dráždil ji kolem vchodu, laskal každý kousek mého těla, i když jsem se bezmocně vrtěla.

         Stále mě pozoroval, jak mě uspokojuje, a usmíval se, když se můj obličej zkřivil rozkoší. Stiskla jsem nohy kolem jeho hlavy a chvěla se, když mi jazykem kroužil nad klitorisem. Sál a lízal, znovu a znovu, a tlak se ve mě stupňoval, dokud jsem se nepohybovala na samém okraji orgasmu, který mě už několik hodin dráždil.

         "To mě donutí se udělat, Pane," řekla jsem roztřeseně. "P-prosím... prosím... nech mě vyvrcholit..."

         Bála jsem se, že přestane, děsila jsem se, že mi to zase odepře - místo toho do mě vsunul dva prsty, hladil mi vnitřní stěny, přirážel do mě a přitom mi sál klitoris. Nejenže mě to posunulo přes okraj - nemilosrdně mě to překopalo a poslalo do orgasmu. Celé mé tělo se otřáslo, pouta zarachotila o rám postele. Každý jeho příraz dovnitř ve mě znásoboval můj orgasmus, až jsem sotva dýchala, až jsem vyvalila oči.

         Zvedl hlavu, zachechtal se, bradu měl mokrou, oči rozzářené. Ležela jsem bezvládně na polštářích, lapala po dechu a snažila se vrátit do reality.

         "Já... panebože..." Polka jsem vzduch, jako bych se topila. "Mansone... to bylo..."

         "Oh, ještě jsi neskončila, andílku."

         Znovu zvedl nůž - sledovala jsem, jak zachytil světlo svíčky a zableskl se. Přiblížil ho k sobě, dolů mezi mé roztažené nohy. Jeho hříšně ostrý hrot se přibližoval, přibližoval... a já zatajila dech, když mi lehce přejížděl po vyholeném pahorku, kov byl chladný a nelítostný.

         Vsála jsem dech, když se nůž dotkl mého klitorisu. Ten šok mě málem donutil vyskočit. Začala jsem kňučet a vyděšeně sledovala, jak plochou čepelí dráždí mé citlivé tělo, pulzující v důsledku mého orgasmu. Bylo to příjemné... tak příjemné... i když šlo jen o nepatrnou stimulaci. Hladká chladná struktura kovu mě rozechvívala, nervy jsem měla v jednom ohni poté, co mě přivedl na takový vrchol.

         "Mansone, prosím..." Můj hlas byl kňouravý, ztěžklý touhou. Nasadil posměšný výraz soucitu.

         "Ááá, to to tomu malému andílkovi nestačilo? Potřebuješ ještě trochu víc, hm? Třeba něco, co by tě zasytilo? Zdá se, že se ti moje prsty v tobě opravdu líbily."

         Převrátil nůž v ruce, takže ho držel ostřím k sobě a rukojetí nataženou. Opatrně, s ostrostí nože zastrčenou v zakřivené rukojeti, začal rukojetí zkoumat můj vchod. Byl tvrdý, ale od jeho ruky zahřátý. Hrany byly zaoblené, hladké, jak se otíraly o mé mokré, zduřelé tělo.

         "Tímhle nožem se dostaneš do varu, Jess," řekl. "A já tě budu držet otevřenou, pěkně v klidu, aby se ti nic nestalo."

         Sténala jsem ještě dřív, než do mě vstoupil. Vtiskl rukojeť dovnitř, cizí předmět mi roztáhl stěny a způsobil, že jsem kolem něj pulzovala. Zaklonila jsem hlavu, oči přivřené, šťávy mi odkapávaly s novým nadšením. I ty nejmenší pohyby mi dělaly dobře, v krvi mi těžce koloval příval endorfinů z orgasmu. Manson se pohyboval pomalu, když mě šukal násadou a vystrkoval ji ze mě, při každém přírazu se mi svaly svíraly rozkoší.

         "Podívej se na mě, Jess. Právě teď. Neopovažuj se odvrátit zrak. Chci vidět všechny tvé krásné slzy, až se kvůli mně uděláš na celý tenhle nůž, rozumíš?"

         Dívat se mu do očí znamenalo cítit, jak na mě znovu dopadá všechno ponížení z mé situace. Při pohybu jeho nože jsem lapala po dechu, třásla se a skučela čím dál hlasitěji, až mi Manson náhle přitiskl ruku na ústa.

         "Křič si, jak chceš," zavrčel. "Nemáš moc na výběr."

         Svaly se mi zatnuly a sevřely rukojeť. Rozmazalo se mi vidění a oči se mi zakoulely, jak jsem odevzdaně křičela, jeho ruka tlumila můj zvuk, když jsem se znovu udělala. První orgasmus byl blahem, ale tenhle - bože, cítila jsem se zdrcená pod jeho silou. Zatímco se mnou extáze převalovala ve zdánlivě nekonečných vlnách, Manson do mě dál strkal a smál se každému zesílenému výkřiku, každému zběsilému, ohromenému záškubu mého těla - tomu krátkému, ale prudkému výtrysku vzrušení, který přišel dřív, než jsem ho dokázala zastavit.

         "Dokonce pro mě i stříkáš? To je ale hodná holka, tak hodná, není to tak lepší?"

         Ležela jsem bezvládně a vyčerpaně, když opatrně vytáhl nůž a odkryl mi ústa. Mé tělo se chvělo a škubalo doznívajícími otřesy rozkoše, oči jsem měla rozostřené. Tiše jsem sledovala, jak mi sundává pouta, uvolňuje paže a tře mi ramena, takže ztuhlost v bolavých svalech se pod jeho rukama vytratila.

         "Jsi v pořádku? Hm? Mluv se mnou."

         "Je mi skvěle... prostě skvěle..." Unaveně jsem se usmála. Přemýšlela jsem, kam se poděla hrdá, ostražitá a drzá Jessica, protože to, co ze mě zbylo, už vůbec nebyla ona. Zůstalo jen mé bolavé, rozkoší zmítané tělo, naprosto zamilované do muže přede mnou. Ten zkurvenej magor... ten ubožák... ten absolutní podivín... mi způsobil nejlepší orgasmus v mém životě.

         A to ještě ani neskončil.

         Rozepnul si pásek, vytáhl ho z džínů a odhodil stranou. Rozepnul si popruhy na postroji, sundal si ho, pak si přetáhl košili přes hlavu. Hruď měl hladkou, štíhlou, svalnatou. Natáhla jsem se k němu, ruce se mi stále třásly, a škrábala jsem mu nehty po hrudi. Usmál se, když jsem mu na kůži zanechala dlouhé červené čáry, a usmál se ještě víc, když jsem došla k jeho džínům a nedočkavě rozepnula knoflík, pak sjela dolů po zipu. Jeho tvrdé péro se napínalo na slipy a já ho rukama hladila po délce, aniž bych stáhla látku. Byl tak tlustý - při pomyšlení, že do mě to monstrum vtlačí, jsem zakňourala. Naklonil se ke mně a hluboce mě políbil, zatímco jsem ho dál hladila.

         "Chci tě ošukat, Jess," jeho hlas byl chraplavý, oči mu plály, když se na mě díval. "Prosím, udělej to," nedokázala jsem ze sebe ta slova dostat dost rychle. "Prosím." Stáhl si kalhoty a shodil je z postele. Další na řadu přišly jeho slipy a odhalily penis, na který jsem tak zoufale čekala. Převrátil mě na břicho a přejel mi nehty po páteři, dokud mě nechytl za boky a nevytáhl na kolena. Přitiskl mi obličej k matraci a připomněl mi, že mám zůstat na místě. Stiskl mi zadek, čímž znovu zažehl bolest z předchozího výprasku, a roztáhl mi půlky.

         "Vypadáš tak dobře," zašeptal. Hlavička jeho penisu se ke mně přitiskla, ne dost silně, aby do mě vnikla, jen aby mě dráždila. Pokusila jsem se na něj zatlačit, ale on mě pevněji sevřel a udržel na místě, přičemž mě pro jistotu ještě plácl. Vnikal do mě pomalu, nejdřív jen špičkou, dost na to, abych zalapala po dechu, než se vytáhl.

         "Dva orgasmy ti nestačí?" posmíval se mi. "Myslíš, že potřebuješ víc?" Podívala jsem se na něj, vzhlédla jsem od matrace - usměvavá, rozechvělá, připravená. "Chci tolik, kolik mi můžete dát, Pane."

         Vstoupil do mě naplno, hluboko a tvrdě, roztáhl mě tak silně, že jsem vykřikla. Chytila jsem se přikrývky, když mě mrdal dlouhými hlubokými přírazy, při kterých se mi třásly nohy. Měnil tempo podle mých zvuků, zdokonaloval svou techniku podle mých reakcí, podle mé rozkoše. Znovu mě plácl, což ze mě vyloudilo zavrčení, a zasmál se: "Takový zlomyslný anděl."

         Sáhl mi mezi nohy a začal mi třít klitoris. Z té stimulace jsem málem ztratila balanc. Zabořila jsem obličej do přikrývek a ztlumila tak svůj hluk, když jsem pulzovala kolem jeho penisu projel mnou další orgasmus. Byla jsem omámená, ohromená, lapala po dechu, když ze mě vystupoval.

         "Líbí se ti to?" zavrčel a převrátil mě na záda. Jeho ruka mě sevřela kolem krku a přitiskla mě zpátky na matraci, když do mě znovu vnikl. "Miluju, když takhle kňučíš. Je to tak procítěné." Jeho palec mi přitlačil na přestimulovaný klitoris a vyvolal tím tak moje hlasité, zběsilé zasténání, když do mě vnikl. "Je to moc, andílku? Hmm? To je prostě tak špatné, že? Rád tě vidím vyvrcholit. Vlastně si myslím, že bych tě rád viděl znovu stříkat."

         "Nemůžu..." Zalapala jsem po dechu. "Prosím... nemůžu... se znovu udělat..."

         "Ale jistěže můžeš." Ještě jednou hluboko přirazil a vyjel ze mě. Svůj penis však nahradil dvěma prsty a šukal mě jimi, zatímco mi třel klitoris. Zakroutil prsty a zasáhl nějakou mou část, která mě okamžitě donutila ztratit kontrolu. Vymrštila jsem boky, marně jsem se snažila vykroutit a vzlykala jsem z toho, jak mi to bylo příjemné. "Přesně tak, andílku. Žádný útěk. Uděláš se a budeš při tom křičet."

         Měl pravdu. Nemohla jsem si pomoct. Moje ruce se snažily o sevření, nehty jsem zarývala do přikrývky, jak se mé tělo napínalo, svaly se chvěly, vytrysklo ze mě vzrušení, když mě jeho prsty přivedly znovu na vrchol. Po tvářích mi sklouzly slzy - slzy rozkoše, tolika intenzivních, prudkých emocí, že jsem se nedokázala zastavit.

         Manson si olízl prsty a zavřel oči, jak si vychutnával tu chuť. Pak přiblížil svou tvář k mé a líbal mě na slzy, až jsem se mezi zoufalými nádechy zachichotala.

         "Chci se do tebe udělat..." zašeptal. Přikývla jsem.

         "Prosím... prosím, udělej to..."

         Přirazil do mě a moje tělo ho přivítalo, při tom kontaktu mnou sálalo teplo. Přitiskl mi tvář na krk, líbal mě, jeho pot se mi lepil na kůži, jeho svaly se vyboulily, jak se proti mně pohupoval, rychleji, pak ještě rychleji. Jeho ruce se mi zamotaly do vlasů, majetnicky mě svíraly a on vrčel a drtil ze sebe slova: "Kurva, Jess..."

        Jeho penis se zvětšil, jak do mě vyvrcholil. Přitiskla jsem se k němu a usmívala se, když prožíval svůj orgasmus, chvěl se a nakonec zůstal ležet: stále ve mně, horký a těžký na mém těle.

         Leželi jsme na posteli, ruce propletené, čelem k sobě. Rozsvítil světlo, pomohl mi uklidit a stáhl z postele mokrou přikrývku, abychom si mohli lehnout na chladné povlečení.    Chvíli jsem ležela se zavřenýma očima a vychutnávala si ten pocit. Stále jsem byla nevěřícná, ohromená a vyčerpaná. Stále jsem si znovu a znovu přehrávala události posledních několika hodin a žasla nad nimi. Přišla jsem na tenhle večírek, abych se opila, možná se líbala s nějakým sexy cizincem. Místo toho jsem si připadala, jako by se můj svět obrátil naruby. Uvědomila jsem si o sobě věci, které jsem nikdy nevěděla.

         Otevřela jsem oči a zjistila, že se Manson ohlíží. Vypadal ospale a nevinně, jak tam ležel nahý. Věnoval mi pokřivený úsměv, který jsem tu noc tolikrát viděla.

         "Chceš jít zpátky dolů?" zeptal se. Jeho prsty se lehce dotkly mé tváře.

         "Chceš?"

         Pokrčil rameny. "Líbí se mi tady. Takhle. S tebou.

         Usmála jsem se. "Mně taky."

"Bylo to... bylo to pro tebe dobré?"

         Můj úsměv se rozšířil.

         "Velmi dobré." Naklonil se blíž. Jeho polibek byl něžný, korunní klenot jeho sadismu. Jak může být muž tak pečlivě krutý a zároveň tak brutálně něžný?  "Takže si to můžeme zopakovat?"

          "Rozhodně."