Pillaged - 36. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Toraan

Když jsem vstoupil do hodovní síně, dav prořídl a hluk se změnil v tiché bzučení. Hlavy ležely zhroucené na stolech a ze svíček odkapával vosk, světlo blikalo, jak se uklízely podnosy. Teplo síně bylo ještě více zahlceno vůní spáleného loje a pronikavou vůní rozlitého vína, které lepilo podlahu.

Trvalo mi jen chvilku, než jsem si prohlédl dlouhou místnost a zjistil, že se Rachael nevrátila. Už jsem zběžně prohledal chodby kolem síně a dokonce jsem se vrátil do umývárny, čímž jsem vyplašil několik žen.

Vyskočil jsem na pódium, aniž bych se obtěžoval schodištěm. Rolan a Viken vzhlédli, když se pódium otřáslo.

„Co se děje, Raasi?“ zeptal se Rolan a první reagoval na mé zamračení.

„Rachael.“ Chytil jsem se postranic židle a rozhlédl se po místnosti. „Nemůžu ji najít.“

Rolan odložil pohár na stůl a vstal. „Nebyla v umývárně?“

Zavrtěl jsem hlavou. „Hledal jsem všude.“

„Musela se ztratit.“ Viken odstrčil ženu z klína a postavil se k nám. „Tahle budova má mnoho chodeb.“

„Je toho víc.“ Ani jednomu z nájezdníků jsem se nepodíval do očí. „Mluvila s Lilou.“

„S Lilou?“ Rolan se při tom jméně stáhl. „Jak?“

„Celou noc tě tady sledovala, Raasi,“ řekl Viken. „Podle toho, jak se na tebe dívala, jsem usoudil, že máš s ní dohodu.“

„Dohodu?“ Zíral jsem na svého bojového náčelníka.

Viken zrudl ve tváři. „Jak jsem řekl, byla ve své pozornosti nápadná. Nemohl jsem být jediný, kdo si toho všiml. Jak znám tvou minulost, myslel jsem si…“

Vzpomněl jsem si, jak se Rachael ptala na ženu, která na mě zírala. Její obavy jsem odmítl jako směšné – a pak ji Lila našla a všechno jí řekla. Musela si myslet, že ji záměrně klamu. Zaťal jsem okraj židle, až mi kosti kloubů zbělely na kůži.

„Nemám s Lilou žádnou dohodu,“ řekl jsem. „Přeje si věci obnovit, ale já ne. Řekl jsem jí to, když se se mnou střetla.“

„Odmítl jsi ji.“ Rolan si založil ruce na hrudi. „A pak našla tvou družku.“

Viken se zamračil. „Co Lila tomu člověku řekla?“

Prudce jsem zavrtěl hlavou. Nevěděl jsem, co Lila řekla, ale mohl jsem to tušit. „Dost na to, aby Rachael utekla.“

Rolan se narovnal. „Jestli tady není, mohla se vrátit na loď.“

„Myslíš, že člověk, který nikdy předtím nevkročil na Zendaren, by se mohl dostat přes kolonii a nalodit se na našeho válečného ptáka?“ Viken při řeči přitiskl obočí k sobě, očividně si myslel, že ta představa je přitažená za vlasy.

Přemýšlel jsem o Rachael. Byla dost statečná na to, aby se vyplížila z imperiální lodi, ukradla Zagrathskou dopravní loď a odletěla uprostřed bitvy se dvěma Vandarskými hordami. Dostat se přes kolonii by nebylo zdaleka tak děsivé. Dovolil jsem si nadechnout se. Alespoň na Zendarenu jí nehrozilo nebezpečí.

„Vrátíme se s Rolanem na loď, abychom zjistili, jestli to, co si myslí, je pravda.“ Otočil jsem se k Vikenovi. „Znovu prohledej tuhle budovu. Mohla by tu ještě někde být.“

Viken srazil paty k sobě. „Ano, Raasi. Najdeme ji.“

Raas Maassen si odstrčil židli a vstal. „Kdo chybí?“ Jeho pohled sklouzl na prázdné místo vedle mě a zamračil se. „Tvoje lidská družka?“

„Šla do koupelny a nevrátila se.“ Pokusil jsem se situaci zlehčit. Nechtěl jsem dát strýci důvod, aby našel na Rachael nějakou chybu. „Je vysoce pravděpodobné, že se v bludišti chodeb ztratila.“

Starý Raas přesunul pohled na nás tři. „Co mi tajíš?“

Rolan i Viken na mě upřeli oči, ale zůstali zticha. Zapomněl jsem, že můj strýc může být starší, než byl, když jsem s ním letěl, ale nebyl o nic méně mazaný. Lhát Vandarovi nemělo smysl. Vždycky dokázal rozplést mé chlapecké lži a teď jsem byl Raas. Raas nelhal.

„Setkala se s Lilou,“ řekl jsem.

Po starcově vrásčité tváři přeběhlo porozumění. „Ta se měla narodit jako samec. Je nelítostná jako každý nájezdník a dvakrát tak prohnaná.“

Jeho slova mě šokovala. „Věříš, že by pro Raase byla dobrou družkou?“

Pomalu pohnul hlavou dopředu a dozadu. „Ne. Byla by z ní slušný Raas, ale není to družka, kterou potřebuješ. Jsi samá strategie a rozum. Nepotřebuješ družku, která je zároveň vypočítavá.“ Položil mi ruku na paži. „Potřebuješ družku, která dokáže vyvážit tvou logiku a obměkčit tvou odměřenou mysl. Přesně takovou, jakou jsi našel.“

„Ty Rachael schvaluješ?“ Hlas jsem měl chraplavý. „I když je to člověk?“

Ústa se mu zkřivila do pokřiveného úsměvu. „Nebuď tak překvapený. Není žádná velká strategie bez rovnováhy a já jsem ji sledoval. Lidská žena ti dává rovnováhu.“ Oči se mu na chvíli zamlžily žalem. „Moje vlastní Raisa nebyla tou, kterou by si můj otec vybral. Nepocházela z linie velkých vojevůdců.“

Z jeho Raisy jsem si pamatoval jen málo, jen to, že ho její smrt zničila. To byl další důvod, proč jsem netoužil najít si družku. Před Rachael jsem měl s ženami jedinou zkušenost, a to ztrátu.

„Ale co znamení páření?“ zeptal jsem se. „Co když není možné, aby je získala?“

Raas Maassen pokrčil rameny. „Není to Vandarská tradice, ale je to možné. Nemají tvoji bratři lidské družky, které přijaly jejich znamení? Jestliže Kaalek se vším svým zbrklým chováním může mít družku a sdílet s ní znamení, není důvod, proč bys ty nemohl.“

Stejnou úvahu jsem použil i u sebe, ale polekalo mě, když jsem slyšel argument starého Raase. Zvlášť když jsem to byl já, kdo mu řekl o Kratosovi a znameních, která sdílel se svým člověkem. Přimhouřil jsem na něj oči. „Počkej. Jak víš, že Kaalekova družka vzala jeho znamení? Vyprávěl jsem ti o Kratosovi, ale ani já jsem nepotvrdil, že Kaalekův člověk je označen. Ani jedna horda se nevrátila na Zendaren od té doby, co vzaly své družky, že?“

„Nevrátily,“ řekl strýc, aniž by odpověděl na mé další otázky.

Upřel jsem pohled na strýce. „Byl jsi v kontaktu s mými bratry?“

Než stačil odpovědět, přiskočil k pódiu válečník. „Raasi Maassene!“

Strýc se po naléhavém tónu otočil a okamžitě se stal válečníkem, pod kterým jsem tak dlouho sloužil. „Hlášení.“

Vandar zvrátil ramena dozadu. „Planetární obrana hlásí, že z naší atmosféry odletěla loď.“

„Loď?“ Strýc naklonil hlavu na stranu. „Vandarská loď odletěla bez povolení?“ Otočil se ke mně. „Víš něco o tom, že by jedna z tvých hordových lodí odletěla?“

„Ne, Raasi,“ řekl válečník a obrátil naši pozornost zpátky k sobě. „Není to vandarská loď.“ Zaváhal, než znovu promluvil, zjevně zmatený a zmatený zprávou, kterou podával. „Byla to Zagrathská loď.“

Srdce se mi sevřelo a okamžitě jsem věděl, kdo odletěl ze Zendarenu v nepřátelské lodi.