Pillaged - 35. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Rachael

Držela jsem si ruku na ústech a snažila se nevykřiknout, když jsem sledovala, jak Lila přejíždí rukama po Toraanovi a strká mu ocas pod kilt. Když jsem slyšela, jak Toraanovi připomíná, že jsem si nevzala jeho pářící znamení a nikdy mu nebudu moci dát to, co by mohla, bylo to dost zlé, ale dívat se, jak se ho dotýká, bylo příliš.

Odtáhla jsem hlavu zpoza rohu, nenáviděla skutečnost, že jsem na ty dva narazila. Měla jsem v úmyslu se ohlásit, ale to bylo předtím, než jsem ji slyšela mluvit o tom, jak s ním šukala. Část mně jí nevěřila, když trvala na tom, že byla jeho první láskou, ale Toraan nezapřel ani slovo, které řekla.

„Vzpomínám si.“ Z hlubokého chraplavého zvuku jeho hlasu v odpověď se mi sevřel žaludek.

Zavrtěla jsem hlavou, když jsem od nich spěchala pryč. Nechtěla jsem poslouchat další slovo, nebo ještě hůř, dívat se, jak dělá víc, než že se ho dotýká.

Tohle byla chyba. Přijít na Vandarskou kolonii, souhlasit s dohodou s Raasem Toraanem, myslet si, že můžu souhlasit s tím, že budu jeho družkou, aniž bych se do něj zamilovala. Obrovská, strašlivá chyba.

Byl to drsný Vandarský vojevůdce, který měl víc milenek, než bych asi dokázala spočítat, a nikdy mi neslíbil nic jiného než ochranu před Impériem. Nebyla to jeho chyba, že jsem se do něj zamilovala, ale taky jsem nemohla zůstat, když jsem věděla, že on to necítí stejně.

Potlačila jsem vzlyk. Zasloužil si být s někým, kdo ho nebude držet zpátky, a bylo jasné, že já taková nejsem. Podívala jsem se na svou hruď. Nedokázala jsem zachytit ani jeho pářící znamení a většinu posledních dní jsem strávila s ním, když mě píchal do bezvědomí.

Zastavila jsem se a rozhlédla se kolem. Klopýtala jsem, aniž bych dávala pozor, kam jdu, a teď jsem byla ztracená.

„Prostě paráda,“ řekla jsem potichu. Nebyla jsem si jistá, kam chci jít, ale co nejdál od Lily a Toraana, to znělo jako dobrý začátek. Hluk hostiny zmizel, takže jsem hádala, že jdu opačným směrem, a když jsem ještě párkrát zabočila, zahlédla jsem vysoké dveře.

Otevřela jsem je a zjistila, že stojím před budovou v nějaké uličce. Zhluboka jsem se nadechla, vděčná za chladný, noční vzduch, i když jsem se třásla a třela si holé paže. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala, ale brzy jsem si uvědomila, že jsem za hodovní síní. Stačilo jít podél zdí až dopředu a mohla jsem se vrátit po svých stopách k válečnému ptáku. Vzpomněla jsem si na přesnou trasu, kterou jsme šli, když jsme dorazili, a byla jsem znovu vděčná za vynikající paměť.

„Vaes,“ řekla jsem si, když jsem se vydala na cestu, a velení Vandaru mě pobízelo, abych šla dál.

Protáhla jsem se kolem masivní budovy, až jsem došla dopředu, pak jsem se otočila směrem k loděnici a pryč od veselí. Možná to nebyl můj domov, ale loď byla poslední místo, kde jsem byla spokojená. Právě teď jsem se chtěla vrátit do kajuty Rasse, strhnout si šaty, potopit se do bazénů a zapomenout na všechno, co se stalo.

Naštěstí se zdálo, že všichni v kolonii jsou na oslavě. I když se ze dveří hodovní síně linul smích a křik, ulice byly prázdné, když jsem jimi spěchala. Popadla jsem hrsti svých šatů a vytáhla je, rozběhla jsem se a bojovala s chladem, při kterém mi cvakaly zuby. Brzy jsem zahlédla široce otevřenou plochu loděnice a mohutné trupy vandarských lodí, usazené na zemi s mohutnými křídly roztaženými jako hejno ptáků, které se chystá vzlétnout.

Vděčně jsem se nadechla, ale nezpomalila jsem. U vstupní rampy vedoucí Toraanovy lodi nebyly žádné stráže, tak jsem běžela nahoru a dovnitř. Loď byla strašidelně tichá. Motory nehučely a těžké kroky nezarachotily schodišti. Bylo to jako vstoupit na loď duchů, což si ostatně mnozí o Vandarech mysleli.

Cestu do kajuty Raase jsem znala, ale nohy mě neunesly. Stála jsem jako přikovaná k místu a přemýšlela, jak jinak se loď cítí bez posádky – a bez něj. Pak mi došlo, že už to pro mě nikdy nebude stejné. Už nikdy to nebude to samé, ne po tom, co jsem slyšela a co jsem věděla. Nemohla jsem vrátit čas a předstírat, že to nevím, i když jsem si to přála.

Čas, který jsem strávila s Raasem, byl jako magická mezihra, ale nebyl skutečný. Nikdy jsme nebyli skuteční. Byli jsme vojenskou strategií, která mi na chvíli připadala jako něco víc. Ale nebylo to pro něj. Vždycky to byla dohoda. Jeho srdce nikdy nebylo moje, i když jsem věděla, že moje mu na chvíli patřilo.

Kousla jsem se do vnitřku úst, abych se nerozbrečela, ale slzy mi zatemnily zrak. Chtěla jsem utéct, stejně jako jsem utekla od Kurmoga. Ale nebylo kam utéct, jen zpátky do kolonie, a to bylo to poslední místo, kde jsem chtěla být. Ne, potřebovala jsem se dostat daleko. Kdybych opustila Toraana – opravdu ho opustila – už by se necítil vázán dohodou, kterou se mnou uzavřel. Mohl by si vybrat Vandarskou ženu, která by mu mohla dát všechno, co já ne.

Při pomyšlení, že už ho nikdy neuvidím, se mi slzy řinuly z očí a stékaly mi po tvářích. Zuřivě jsem je otřela. Bylo to lepší, než být s někým, kdo vám lásku neopětuje.

Jakmile jsem věděla, co musím udělat, prošla jsem lodí, rychle našla hangár a našla Zagrathskou loď, na které jsem přiletěla. Byla přesně taková, jak jsem ji opustila, a pohled na transport mi vrátil všechny pocity, které jsem měla, když jsem se na ni vplížila. Bylo těžké uvěřit všemu, co se stalo od té doby, co jsem v ní byla naposledy, a stejně bolestivé bylo plížit se na ni zpátky a utíkat pryč.

„Tohle je jiné,“ řekla jsem, otevřela rampu a šla nahoru. „Tohle bude lepší pro všechny.“

Seděla jsem v kokpitu a přejížděla prsty po konzole. Možná jsem nebyla vycvičená k létání, ale využila jsem své vzpomínky na pohyby pilota impéria, když jsem byla transportována z Horlu, a teď použiju stejnou dokonalou paměť, abych znovu unikla. Stiskla jsem tlačítko, abych zvedla vstupní rampu, a nahodila motory. Loď se s rachotem probrala k životu, světla ozařovala vnitřek lodi.

Zaváhala jsem, napůl čekala, že přiběhnou nájezdníci, ale nikdo se neobjevil. Držela jsem řídicí sloupek, když jsem zvedala loď z podlahy hangáru, a dávala si pozor, abych ji udržel v klidu, když jsem manévrovala kolem ostatních lodí. Když byla na místě, zapnula jsem trysky a vystřelila z válečného ptáka, prudce jsem se stáhla, abych letěla přímo nahoru. Loď se při letu výš třásla, ale proletěla oblačným příkrovem planety a pak z atmosféry do vesmíru.

Srovnala jsem loď a dávala si pozor, abych se neohlížela, když jsem odlétala od Zendarenu a Raase Toraana. „Je to hotovo.“