Pillaged - 30. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Toraan

Strýc mě nezavedl do svých soukromých komnat, jak jsem očekával, ale místo toho na dlouhý kamenný balkon na vrcholu hodovní síně. Z jedné strany byl výhled na rozlehlou centrální síň, z druhé na kolonii. Kolem nás se zvedaly kovové věže, vytvářející pocit, že jsme obklopeni bodci.

Došel ke kamennému zábradlí a vyhlédl přes stanové vrcholky nižších budov. „Vím, že tyhle stany by viděli naši praotcové, když procházeli mezi svými hordami, ale zůstávat na pevnině mi pořád připadá nepřirozené.“

Usmál jsem se, protože jsem ho dokonale pochopil. „Chybí ti nájezdy.“

Škubl jedním ramenem. „Chybí mi létání s hordou. Nikdo ti neřekne, že ti bude chybět ozvěna oceli při chůzi nebo kymácení, jak tvůj válečný pták zrychluje.“ Trochu sebou zatřásl. „Ale vím, že horda je u tebe v dobrých rukou. Ničeho nelituji. Byl čas.“

„Snažím se dostát tvé pověsti, Raasi Maassene.“

Usmál se na mě. „Děláš si vlastní jméno, jak bys měl. Vždycky jsi byl svým vlastním válečníkem. Tak nepodobným tvému otci a bratrům.“

Věděl jsem, že to je od strýce velká poklona, ale také jsem věděl, že mnozí považují mého otce a starší bratry za velké Raase. Možná násilnické a impulzivní, ale nikdo nemohl namítat, že říši škodí. Sám jsem slyšel o jejich vítězstvích a občas jsem pochyboval o své uměřenější strategii.

„Asi se divíš, proč jsem s sebou přivedl lidskou ženu,“ řekl jsem a udeřil do černého.

„Toraane.“ Strýc mi na chvíli položil ruku na rameno. „Nikdy se nedivím tvým činům. Není nic, co děláš, co by nemělo smysl. Nic, co by nehrálo roli v širším plánu.“

Takto vyjádřeno to znělo vypočítavě a chladně, ale takhle mě vycvičil, takže neměl v úmyslu vyslovit nesouhlas.

„Jak jsem se zmínil, žena utekla ze Zagrathské lodi. Byla zamýšlena jako admirálská nevěsta impéria.“

Strýc svraštil obočí. „Mám to brát tak, že se jí tenhle admirál nelíbil?“

„Je starý a odpudivý,“ řekl jsem. „Podle ní.“

„A jak jsi k té únikové umělkyni přišel?“

Otočil jsem se, abych se podíval na kolonii a opřel se rukama o kamenné zábradlí. „Reagovali jsme na volání Kaalekovy hordy. Když jsme dorazili, Kaalek a Kratos právě vyháněli impérium z planety.“

„Viděl jsi své bratry?“

Zavrtěl jsem hlavou, aniž bych se na něj podíval. „Kvůli taktické výhodě jsme udržovali neviditelnost a chystali se zaútočit na imperiální bitevní loď, když jsme uviděli, jak z ní mizí modul. Jednání bylo podvratné, tak jsme ho následovali.“

Strýc se uchechtl. „Vždycky jsi miloval dobrý lov nebo řešení hádanek.“

„Počkali jsme, dokud jsme si nebyli jistí, že jde o útěk, pak jsme loď znehybnili a vzali ji na palubu.“

„Myslel sis, že je to Zagrathský zrádce?“

Přikývl jsem a vzhlédl k němu. „Dávalo to smysl, že jeden z jejich bojovníků se dal na útěk. Mysleli jsme si, že jsme chytili zajatce, který nám může poskytnout informace o nepříteli.“

„A místo toho jste dostali lidskou nevěstu.“

„Ve svatebních šatech.“

Strýc se hrdelně zasmál. „Co bych za to dal, kdybych mohl vidět tvou tvář.“

Jelikož jsem byl ohromen, když jsem poprvé spatřil Rachael, pochybuji, že můj výraz s ochablou čelistí je takový, jaký by očekával.

„Předpokládám, že jsi brzy našel způsob, jak obrátit situaci ve svůj prospěch, jak jsem tě to učil?“

Při té vzpomínce se mi rozbušilo srdce rychleji. „Uzavřel jsem s ní dohodu. Potřebovala ochranu před říší a byla ochotná mi říct, co o nich ví, výměnou za to, že ji udržím mimo admirálovy drápy.“

„Chytrý obchod. Držet na palubě člověka je malá cena za Zagrathská tajemství.“

„To jsem si myslel.“ Mraky se pohybovaly nad sluncem a na chvíli zastínily teplo paprsků.

„Pokud by ta tajemství byla pravdivá,“ dodal.

„Věřím, že jsou.“ Narovnal jsem se. „Podle rozhovorů, které vyslechla od admirála a jeho důstojníků, vědí o existenci našich kolonií.“

Strýc se zarazil. „Vědí o Zendarenu a ostatních? Po tisíciletí jsme ta místa tajili.“

„Jsou si jistí, že existují – a já nevím jak – ale o těch místech nevědí.“

Raas Maassen vydechl a ramena mu poklesla. „Pátrají po nás?“

Kousl jsem se do spodního rtu. „Zdá se, že tenhle admirál je rozhodnutý najít Vandarské kolonie a zničit je.“

Strýc svraštil obočí. „Jak se jmenuje, ten admirál, který nás tak nenávidí?“

„Admirál Kurmog.“

Starý Raas se chytil zábradlí a klouby mu zbělely. „Kurmog.“ To jméno vyslovil jako kletbu.

„Ty ho znáš?“ Osobně jsem se nesetkal s admirálem impéria jménem Kurmog a ani jsem nevěděl, že jsme přepadli některou z jeho lodí, když jsem se učil u strýce nebo když jsem převzal kontrolu nad hordou.

Stiskl rty do tvrdé linky, než vydechl. „Dlouho předtím, než ses ke mně připojil na mém válečném ptáku. Byl to jeden z důvodů, proč jsme se s tvým otcem odcizili.“

Mlčel jsem, aby mohl pokračovat. I když nebylo žádným tajemstvím, že můj otec a strýc – dva z nejvýznačnějších Rassů Vandarů – přestali mluvit dřív, než jsem se narodil, nikdy jsem se neodvážil zeptat se proč.

„S tvým otcem jsme si vždycky nešli po krku. I když jsme byli velmi rozdílní válečníci, když jsme byli mladší, často jsme spolu létali a podnikali nájezdy. Naše hordy byly jako jedna.“

Tohle jsem nikdy neslyšel. Bylo těžké si představit dobu, kdy strýc a otec nebyli zatrpklí nepřátelé.

„Osvobozovali jsme spolu cizí planetu. Imperiální lodě dokázaly sklidit část technologie planety, takže jsem se chtěl nalodit na vedoucí loď a zmocnit se jí, zatímco tvůj otec trval na tom, abychom ji sestřelili z oblohy. Naše hádka nás odvedla od bitvy a nepřátelské lodi s technologií se podařilo uniknout. Tvůj otec byl tak rozzuřený, že vyhodil do povětří všechny zbývající nepřátelské lodě a přitom zlikvidoval některé síly z cizí planety.“

Nadechl jsem se. „Zničil ty, které jsme se snažili osvobodit?“

„Neměl to v úmyslu, ale ano.“ Strýcova tvář byla zkřivená lítostí. „Byl jsem rozzuřený a obvinil jsem ho, že je lehkomyslný a nebezpečný a nehodí se být Raasem. Tvrdil, že to byla moje neschopnost učinit těžká rozhodnutí, která způsobila, že Zagrath s cennou technologií vyvázl. Oba jsme měli pravdu, ale také jsme byli zodpovědní za mnoho nevinných úmrtí.“

„Tohle jsem nikdy neslyšel.“

Starý Raas vypadal ještě starší než na svůj věk, když si přejel dlaní po čele. „Nebyl to pro nás bod hrdosti. Planeta, kterou jsme osvobozovali, nás vinila ze smrti jejich lidí a zničení jejich protivzdušné obrany. Odmítali další naši pomoc a nakonec přijali vládu impéria.“

I když se to stalo ještě před mým působením jako nájezdník, pořád se mi při tom pomyšlení dělalo špatně. „A Kurmog?“

„Jméno zbývajícího kapitána mimozemské protivzdušné obrany. Toho, který nám řekl, abychom opustili jejich planetu a že přijali impérium.“

Nechal jsem se unést tím, co mi řekl, ale bylo skoro těžké tomu uvěřit. „Zdá se, že se přes to nepřenesl – a teď je z něj Zagrathský admirál.“

„A teď mu Vandarové vzali nevěstu.“

V tu chvíli jsem si pro sebe nahlas zaklel. „Vrak. Nic z toho jsem nevěděl, když jsem se ho rozhodl ponížit.“

Strýc pomalu zavrtěl hlavou. „Na tom nezáleží. Jeho nenávist k Vandarům hnisá už půl života. Ty jsi ji na nás nepřivodil.“

Ne, pomyslel jsem si. Můj otec ano.

„Nikdy té ženě neodpustí, že před ním utekla do náruče Vandarů. Doufám, že jsi připraven nabídnout jí trvalou ochranu. Nebo proto jsi tady? Necháváš ji tu s námi?“

„Nemám v úmyslu ji opustit. Jak už jsem řekl, vzal jsem si ji za družku.“

„Jako součást tvé dohody o její ochraně, ano? Dát jí označení družky Rasse, aby ses ujistil, že ji Vandaři budou střežit i za cenu našich životů.“

„To byl můj původní záměr, ale teď jí chci dát víc než to,“ řekl jsem mu. „Chci jí poskytnout ochranu svých pářících znamení.“