Pillaged - 27. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Rachael

Překvapilo mě, jak moc jsem milovala sání Toraana a jak moc mě vzrušilo, když jsem v sobě měla jeho ocas. Sex nebyl vůbec takový, jak říkala moje matka, a byl ještě lepší než moje nezkušené tápání ve stájích na Horlu. I když jsem s dohodou s Raasem souhlasila z různých důvodů, bylo snadné na tuhle skutečnost zapomenout. Nejednou, když jsem byla schoulená vedle něj v posteli, jsem si musela připomínat, že Toraan se mnou tráví tolik času z nějakého důvodu.

Nebylo těžké strávit s ním zbytek cesty v posteli, i když občas opustil naši kajutu, aby zkontroloval postup lodi a ujistil se, že ho Zagrathové nepronásledují. Střídání ubíhalo jako rozmazaná šmouha, jídlo nám přinášeli a občas jsme ho nesnědli, protože jsme se jeden druhého nemohli nabažit. Ale i když jsme trávili tolik času s propletenými údy a pokožkou lesknoucí se potem, ani u jednoho z nás se stále neobjevily známky páření. Toraan se o tom nikdy nezmínil, ale párkrát jsem ho přistihla, jak se dívá na svou nahou hruď.

„Máš hlad?“ Zavolal z hlavní místnosti, když jsem se spustila do druhé úrovně bazénů, kolem mě bublala lehce teplá oranžová voda a uvolňovala kořeněnou vůni. Horká voda dole byla příliš horká pro mé křehké tělo, zvlášť poté, co do mě znovu a znovu Raas bušil. Ani střídání mezi jeho ptákem a chlupatým ocasem nezabránilo bolestivosti, která mě nutila chodit opatrně.

„Umírám hlady,“ zařvala jsem v odpověď, vdechovala vůni vody a nechala své svaly rozpustit. „Za chvíli budu venku.“

Opřela jsem si hlavu o kamennou římsu a natáhla ruce za sebe. Nebyla jsem si jistá, co v té oranžové vodě je, ale rozhodně to pomohlo zmírnit mou bolestivost. Nebýt mého častého namáčení, pochybovala jsem, že bych byla vůbec schopna chodit.

Voda šplouchající přes bok mě přiměla otevřít oči. Toraan vstupoval do vody, jeho dlouhý, tlustý pták se mu houpal mezi nohama a přitahoval můj pohled. I když jsem s ním strávila hodně času zblízka a osobně, pořád jsem se neubránila zírání.

„Myslel jsem, že se zotavujeme,“ řekl, zachytil moje oči a vrhl na mě pohled předstíraného překvapení.

„Zotavujeme se. Já ano.“ Cákala jsem na něj, když klesl do vody vedle mě, a pak jsem zase zavřela oči. „To ty jsi neukojitelný.“

Zadusil se smíchem. „Říká člověk, který mě dnes ráno probudil naskočením.“

„Jestli nechceš, abych se tě dotýkala, neměl bys ráno tak tvrdnout.“

„Všichni samci se probouzejí s tvrdými ptáky.“

Otevřela jsem jedno oko a podívala se na něj. „Opravdu?“

Tentokrát se zasmál naplno. „Nikdy jsem neslyšel o druhu, kde by to samci nedělali.“

Obličej se mi zahřál. Pořád toho bylo tolik, co jsem o samcích nevěděla, a hlavně o Vandarských samcích. Někdy jsem si přála, abych měla víc času s mimozemskou madam. „Tak se tě pokusím ráno neotravovat.“

„Neřekl jsem, že mě otravuješ.“ Přitáhl mě tak, že jsem mu seděla na klíně, objal mě a jeho tělo mě zezadu zakuklilo. „Nikdy v životě jsem si tolik neužil probuzení.“

Usmála jsem se a naklonila hlavu tak, aby mu spočívala na rameni. „Já taky. Přála bych si, abychom takhle zůstali napořád.“

„Jelikož jsi souhlasila, že budeš mou družkou, a já nemám v úmyslu opustit hordu nebo tě poslat pryč z lodi, splní se ti tvé přání.“

„Dokud nedorazíme na Vandarské kolonie,“ připomněla jsem mu. Nevěděla jsem proč, ale pokaždé, když jsem pomyslela na návštěvu jedné z tajných kolonií a na setkání s Vandary, kteří nepatřili k hordě Raase Toraana, se mi nervózně zatřáslo v žaludku.

„Dlouho na Zendarenu nebudeme.“ Velkýma rukama nabral vodu na mou odhalenou hruď, bubliny mě šimraly na kůži, jak praskaly. „Sejdu se se strýcem, abychom probrali strategii a obranu pro kolonie, když je teď Zagrath podezírá, a moji nájezdníci uvidí jejich rodinu. Máme také několik válečníků, kteří se budou družit na Zendarenu a opouštět hordu.“

„Musím se dostat na povrch, nebo můžu zůstat tady a počkat na tebe?“

„Celá horda přistane na Zendarenu.“ Vzal do dlaní moje prsa a palcem mi přejel bradavky. „Představím tě svému strýci, bývalému Raasovi. Bude chtít vidět samici, kterou jsem si vzal za družku.“

„Řekneš mu to?“

„Že jsem posedlý tvým dokonalým tělem a tvou sladkou malou kundičkou?“ Jeho slova byla temná a tichá, když mi jeho rty bzučely v uchu. „Ne, myslím, že si to nechám pro sebe.“

Chtěla jsem do něj strčit loktem, ale jeho dotek mi ztěžoval soustředění. Už teď byly moje bradavky tvrdé body a já se mu kroutila v klíně, když se pode mnou nafoukl jeho pták. „Víš, co myslím, Toraane.“

„Jediný člověk na Zendarenu, o kterém bych uvažoval, že to řeknu, je můj strýc, a to jen proto, že naše dohoda je součástí širší strategie s říší.“

Srdce mi trochu pokleslo. „Samozřejmě.“

„Nemusíš si dělat starosti s Raasem Maassenem. Bude tebou okouzlen stejně jako já.“

Otočila jsem se v jeho klíně, abych se mu podívala do tváře. „Nebude mu vadit, že jsem člověk?“

„Vždycky to byl pokrokový Raas, který chápal potřebu našich hord přizpůsobit se. Není to purista jako můj otec.“ Uhladil mi jednu z mých kadeří z obličeje a zastrčil ji za ucho. „A je mi jedno, co si o mém rozhodnutí myslí ostatní na Zendarenu. Jsem Raas a vybral jsem si tebe. Hotovo.“

„To vždycky platí?“

„Co myslíš?“

„Hotovo.“

Zašklebil se. „Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlel. Říkáme to, když se něco vyřeší.“

„A vyřeší se to?“

Jeho oči se upřely do mých. „Neřekl jsem, že jsi moje družka?“

Přikývla jsem. „Asi je hotovo.“

Naklonil se dopředu a přejel svými rty po mých. „Hotovo.“

Namáčela jsem se ve voňavé vodě, abych si zahojila bolavé maso, ale když jsem byla tak blízko Toraana, vzplanul ve mně hlad. Ať se mnou šukal, jak chtěl, nemohla jsem se ho nabažit. Zasténala jsem a opětovala jeho polibek.

Ani když mě posunul dopředu, aby měl u mého otvoru vroubkovaný penis, nebyla jsem si jistá, jestli se cítím uklidněná. Jedna věc byla poskytnout lidské ženě azyl a vzít si ji jako družku, aby ji ochránil, když člověk poletuje v hordě. Jiná věc byla přivést lidskou družku do kolonie Vandarů.

Zahnala jsem starosti z hlavy, zapřela mu ruce o ramena a zvedla se, abych mohla klesnout na jeho ztuhlou délku a vyrazit na cestu. Byla jsem tak ztracená v našich vzájemných stenech rozkoše a vody šplouchající po kamenné římse, že jsem neslyšela bušení na dveře, dokud Toraanův majak nestál před dveřmi do koupelny a hlasitě si neodkašlal.

„Dorazili jsme, Raasi,“ řekl, když jsme se zastavili a já zabořila hlavu do Toraanova ramene. „Požádal jsi mě, abych tě okamžitě upozornil. Horda je na oběžné dráze nad Zendarenem.“