TFZ - 3. kapitola

Překlad: Kerris

Ivy

Když Gray vjede na kruhový vjezd k tátovu domu, pomalu hvízdne. „To je ale dům.“

Je to obluda. Jedno z nových jižanských sídel, které se snaží vypadat jako zámek, ale používá pískovcové cihly a terakotové dlaždice a má v sobě zřejmou novotu, která nikdy nezmizí do šlechtického stavu. Vím, že tátu štve, že v něm odmítáme bydlet, ale je málokdy doma a z toho místa se doslova line ozvěna, když do něj vejdete. S Fi chováme naději, že se toho ducha vzdá a najde si nějaký pěkný městský dům vhodnější pro naši malou rodinu.

Zadívám se na dům. „Někdy si při pohledu na tohle místo připadám jako ten největší kretén.“

Gray se překvapeně zasměje. „Proč?“

„Vím, kolik lidí by zabíjelo, aby tu mohlo bydlet. A já nechci. Nenávidím to místo. A já nevím... připadám si jako nevděčník.“

Nakloní hlavu, aby si dům lépe prohlédl. „Já nevím, Macu. Je dům a je domov. Tohle mi nepřipadá moc útulné.“

Pomalu zavrtím hlavou. „Ale neměla bych si na to stěžovat. Žila jsem svůj život v naprostém pohodlí. Pobírám peníze, které mi dávají rodiče, a nikdy se nemusím sama živit. Co to ze mě dělá za člověka?“

„Mojí kamarádku.“ Zkříží si velké paže na hrudi a upře na mě tvrdý pohled. „Tak se do ní nenavážej. Sakra, Macu, makala jsi jako kůň a odmaturovala jsi o rok dřív. Není to tak, že bys chodila po večírcích a rozhazovala peníze. Chceš vědět, co mě štve?“

„Co?“ Zeptám se s mírným úsměvem, protože je roztomilý, když je rozčilený, a jeho obočí se blíží k linii vlasů.

„Celý život nám říkají, ať tvrdě pracujeme, ať se snažíme o víc, ať děláme všechno pro to, abychom žili ten méně obyčejný život. Peníze, moc, sláva, každý to chce. Ale když se tam dostaneš, tak se najednou máš stydět, být pokorná?“ ptá se. Zavrtí hlavou. „Kašlu na tyhle řeči. Já říkám, žij si svůj život podle svých podmínek. Jestli tě někdo odsuzuje kvůli materiálním věcem, je to jeho problém.“

Můj úsměv se zvětšuje a já mu položím ruku na paži, kde se pod teplou kůží rýsují silné svaly. „Tak to udělám.“

„To si piš,“ zamumlá, stále ještě rozrušený. „A už se nebudeš cítit na hovno kvůli věcem, které ti dali lidé, kteří tě mají rádi.“

„Dobře.“

Odfrkne si, nedívá se na mě, ale bubnuje prsty na růžový volant. „Kam tě tedy vezmu?“

„Směřuj k verandě vedle garáže. Jsme tam vzadu.“

Gray zajede do zadní části pozemku a objeví se malý domek pro hosty.

„Tohle je domov,“ řeknu. „Nebo tak blízko, jak to v téhle oblasti máme.“

Vypadá jako hájovna, má sloupková okna a špičatou střechu. Dům je vyvýšený nad zemí a ke vchodovým dveřím vedou schody.

„Tak tohle vypadá jako domov,“ řekne Gray a zní to spokojeně.

Jakmile vystoupíme z auta, Fi už otevírá vchodové dveře. Její pleť má nazelenalý nádech, ale široce se usmívá. „No, no, no. Podívej se, co sem ta kočka přitáhla.“

Drobná a štíhlá, s krátkými světle blond vlasy a velkýma zelenýma očima, moje sestra je jako velkohubá Zvonilka. A mně se po ní zatraceně stýskalo.

„Ahoj, Fi-Fi,“ zavolám na ni s úsměvem.

„Ivy Weedová.“ Přešlápne z nohy na nohu, jako by chtěla seběhnout schody a vrhnout se na mě. Což by byl náš obvyklý pozdrav, doplněný objetím a polibky. Ale na to je teď zjevně příliš nemocná. Její pohled mě opustí a spočine na Grayovi. Skoro se směju tomu, jak se jí pootevřou ústa a narovná se.

„Fiono, tohle je Gray Grayson.“

Gray, který mi vytahuje zavazadla z kufru, se otočí a usměje se na ni. „Ahoj. Hodně jsem o tobě slyšel.“

Fi si odkašle. „Podobně. I když to vypadá, že moje sestra vynechala některé podstatné části. Přišla bych tě pořádně pozdravit, ale v tuhle chvíli by ses ode mě asi měl držet dál.“ Fi se ušklíbne, jako by si právě uvědomila, že stojí ve dveřích ve svém chlupatém růžovém županu a pantoflích, které vypadají jako hlava SpongeBoba. „Vlastně,“ řekne mdle, „si teď půjdu lehnout. Za chvíli se uvidíme, Ivy.“

Dostanu pěkně ostrý pohled, než Fi prakticky uteče.

„Je vyděšená,“ říkám Grayovi, když míříme k domu. „Fi nikdy nechce, aby ji nějaký kluk viděl jinak než úplně nalíčenou.“

„Je rozkošná jako knoflíček,“ řekne Gray radostně.

Bála bych se, ale on nevypadá, že by se o Fi zajímal, což je úleva. Kamarádila jsem se s kluky, kteří se nad Fi rozplývali. Nikdy to neskončilo dobře.

Dům má otevřený koncept s obývacím pokojem uprostřed a jídelním koutem a kuchyní ve tvaru L po jedné straně. Od doby, kdy jsem tu byla naposledy, Fi předělala interiér. Stěny jsou teď čokoládově hnědé, pohovky velké a potažené krémovým mikrovláknem. Mezi nimi stojí konferenční stolek z prošlého dřeva a podél jedné stěny visí v mřížce sépiové fotografie městských krajin.

„Fi studuje interiérový design,“ řeknu Grayovi, když položím kabelku na konzolu v předsíni, která vypadá, jako by kdysi bývala lékárnickou skříňkou. „Myslím, že tátu uhranula, aby z něj vytáhla pár dolarů.“

„To je hezké.“ Jeho modré oči prohlédnou místnost. „Trochu mi to připomíná Drewův byt. Ale víš, profesionálněji provedené.“

„Provedla bych tě,“ řeknu mu, „ale nejdřív to tu chci vydrhnout.“

Gray mi odloží tašky stranou. „Jo, nebudu tvou sestru stresovat víc, než jsem už udělal. Nechám tě tady.“

Chvíli na sebe zíráme. Nechci, aby odešel. Možná ani on nechce odejít. Je to zvláštní pocit, jako bych ho ztratila, kdyby odešel ze dveří. Což je směšné. Možná proto se na něj vrhnu a obtočím mu ruce kolem krku v prudkém objetí.

„Promiň,“ řeknu mu na rameno, protože se nechci pustit. „Jsem tak šťastná, že jsem konečně s tebou.“

A pak si uvědomím, že mi objetí oplácí. Jeho paže jsou pevně obepnuté kolem mého pasu, jeho tělo je přitisknuté k mému. Políbí mě na temeno hlavy. „Já taky, Ivy Mac.“

Přinutím se ho pustit a udělám produkci z uhlazení jeho pomačkané košile, než úplně ustoupím. „Radši se půjdu podívat na Fi.“

Koutky jeho očí se svraští, když mi kloubem ruky otře bradu. „Zavolám ti později, ano?“ Ještě chvíli váhá. A pak odejde a zanechá dům v naprostém tichu.

Tedy až do chvíle, kdy Fi vydá žalostné zasténání. „Můžu už jít ven?“

Zasměju se. „Ne. Zůstaň na místě. Já si tě najdu.“

„Jsem ve tvém pokoji. Zvracím ti na postel, protože jsi mě nevarovala, že si domů přivedeš sexy chlapa, ty potvoro.“

Naše pokoje lemují obě strany obývacího prostoru, můj je blíž ke kuchyni. S úsměvem zamířím tím směrem. „Promiň! Vážně, omlouvám se.“

„Jasně, jasně.“ Fiin hlas je stále jasnější, když vejdu do svého pokoje.

Ale já se zastavím a vnímám ji s šokovaným úžasem. Protože i tady předělala výzdobu. „Fi... Páni.“

„Překvapení,“ řekne chabě ze svého sesunu na mé posteli.

Celý pokoj je laděný do krémových odstínů - stěny, jednoduše obložený, ale plyšový nábytek, plyšový koberec na borovicových prknech. Nikdy by mě to nenapadlo, ale je to tak odpočinkové a klidné, že jsem si to okamžitě zamilovala. Výstavním kouskem je postel, s obrovským bílým baldachýnem. Protože Fi zná můj styl, nevolila holčičí, ale klasický, dřevěný rám, takže postel připomíná strukturovanou kostku. Bílé povlečení a spousta nadýchaných polštářů ji dělají měkkou a příjemnou.

„Je to krásné,“ říkám jí.

„No, napadlo mě, že bychom sem mohly přidat nějaké barevné střípky, jestli chceš.“

Zuju si boty a svalím se na postel vedle ní. Chladná péřová peřina mě s povzdechem pohltí. „Je to perfektní. Připadám si, jako bych vstoupila do obláčku.“

Fi se slabě zasměje a zavře oči. „Dobře. Mrak je to, co jsem chtěla.“

„Jak se ti daří?“ Dotknu se jejího čela a zjistím, že je lepkavé.

„Cítím se jako hovno na botě. Takové přivítání doma jsem si zrovna neplánovala.“

„Vynahradíme si to, až ti bude líp.“ Protože je nemocná, políbím ji na rameno místo na tvář. „Chyběla jsi mi, Fi-Fi.“

Na to se otočí a usměje se. „Taky jsi mi chyběla, Ivy Weedová.“ Ale její úsměv zmizí a bledé obočí se jí svraští. „A co to sakra je? Proč jsi mi neřekla, že Grayson je nádherný? Sakra, asi budu muset přehodnotit svůj zákaz fotbalistů.“ Fi svůj odpor k tátově práci přetavila v nechuť ke všemu sportovnímu.

„Upřímně? Nevěděla jsem to. Nevyměnili jsme si žádné fotky ani nic jiného.“

Odfrkne si. „Jenom ty se kamarádíš s klukem a nemáš ani ponětí, jak vypadá.“

„Nechtěla jsem to vědět,“ přiznám. „Nedokážu to vysvětlit, ale kdybych věděla, jak vypadá, bylo by naše odloučení reálnější, bylo by pro mě těžší, že jsme od sebe tři tisíce kilometrů.“ Díky tomu přiznání se cítím podivně odhalená a schoulím se na posteli pevněji.

„Jsem si docela jistá, že zjištění, že je to kus, by to ještě zhoršilo,“ souhlasí Fi s úšklebkem. „Chci říct, řekni mi, že jsi ho neviděla poprvé a neřekla si: 'Svatá dobroto, Batmane!“

„Byla jsem... překvapená.“ Byla jsem ohromená. „Ale ne že bych čekala, že bude ošklivý nebo tak něco.“ A i kdyby byl Gray méně než přitažlivý, nevadilo by to. Měl charisma na rozdávání.

„Málem jsem se počůrala, když jsem ho uviděla,“ vypráví Fi. „Jay-sus, je sexy. A zatraceně obrovský. Opravdová sexy hora.“ Přehnanými pohyby si ovívá obličej. „Vážně, Iv... Mohla bys na něj vylézt jako na Everest, udělat si základní tábor u jeho ptáka a zbytek zdolat ráno.“

„Fi! Mohla bys přestat?“ Líce mi hoří při představě, kterou mi nasadila do hlavy.

„Proč? Je to pravda. A vsadím se, že souhlasíš.“ Zúží své krví podlité oči. „Viď.“ Není to otázka.

Přitisknu si k hrudi bílý chlupatý polštář. „Je to můj kamarád. Takhle o něm nepřemýšlím.“

„Kamarád, se kterým bych si ráda zašukala.“

Vymrštím se a otočím se, abych se na ni podívala. „Ať tě to ani nenapadne.“

Fi má klidný výraz. „Dělala jsem si legraci. Ale vypadá to, že už si někdo nárokuje teritorium.“

„Samozřejmě že ano. Je úžasný. Jeden z mála lidí, se kterými jsem si okamžitě padla do oka. A nehodlám si to nechat zaneřádit... emocemi.“ Podrážděně mávnu rukou a málem přitom udeřím Fi do hlavy.

Přikrčí se a schoulí se hlouběji do mé postele. „Něco mi říká, že se do toho emoce zapletou bez ohledu na okolnosti. Ale o mě se bát nemusíš. Mám přítele. Jakea. Je v posledním ročníku a je krásný.“

„Nosí kostkované košile a jezdí v červeném porsche?“

„Ne. I když je trochu podobný Jakeu Ryanovi. Hmm... zajímalo by mě, jestli bych ho mohla přemluvit, aby si půjčil porsche a počkal na mě před kostelem.“ Fi si okusuje spodní ret, jako by si představovala tuhle rekonstrukci Sixteen Candles.

„To bys musela chodit do kostela,“ říkám. „Což by tě vystavilo riziku, že do tebe uhodí blesk.“

„Jako bys mohla mluvit.“ Upře na mě svůj pohled. „Dávám tomu měsíc, než Grayovi skočíš na kost. A tak dlouho jen proto, že vím, že jsi tvrdohlavá.“

„Neměla by sis zdřímnout?“

„Už jsem si zdřímla dost. Možná se někdy v blízké budoucnosti pozvracím, ale určitě ti dám vědět, kdy.“

Udělám dávivý obličej a přehoupnu nohy přes okraj postele. „Skvělé. Jdu ze sebe osprchovat tenhle letadlový funus.“

Fiin hlas mě následuje, když unikám do svatyně své koupelny. „Jsem ráda, že jsi doma, Iv!“

„Jsem ráda, že jsem doma, Fi,“ opáčím.

„Vyzývám tě, abys nemyslela na tu sexy horu mužů, zatímco si budeš mýt své dámské kousky!“

Zabouchnu dveře za jejím zlým řehotem.

 

Gray

„Takže.“ Drewův hlas ke mně doléhá zpoza hlasitého bušení mého srdce v uších. „Pověz mi o té Ivy.“ 

Podívám se na svého nejlepšího přítele. Jsem u něj doma, protože mi konečně vrátil auto. Anna si půjčila mámino auto, které má automat, a moje už nepotřebuje. Polovičatě protestuju, že by si auto mohl nechat déle, ale pravda je, že mi ta stará holka chyběla. Na druhou stranu Drew...

Ten hajzl se rozvaluje na lehátku a popíjí nějaký ovocný nápoj, který mu Anna připravila, zatímco já se trápím a sprintuju sem a tam mezi dvěma kužely rozestavěnými deset metrů od sebe. Zkurvený člunkový trénink. Stehna mě pálí, plíce mám v jednom ohni. A pořád jsem rychlejší. Chrčím, když se přikrčím, abych se dotkl kuželu, a pak se zase vrhnu nahoru, abych si ho rezervoval pro další.

„Ona není... 'tahle' Ivy,“ vydechnu. Ponořit se, dotknout se, otočit se, sprintovat. „A co na to říct? Ona je...“ Dotknu se dalšího kužele. „Moje kamarádka.“

„Hmmm...“ Drew si potáhne z brčka - Ježíši, ten nápoj má deštník. Přísahám, že mi ho tam dal, aby si ze mě vystřelil. Venku je čtyřicet stupňů a on se chová, jako by byl někde na pláži. „A přesto jsi ke svému telefonu připoutaný, jako by se stal tvým druhým ptákem.“

„V tom nevidím problém.“ Zavrčím. „Dvě péra, dvojnásobná zábava.“ Jeden. Další. Set. Kurva. 

Drew mě pozoruje tím svým pohledem, který vždycky vidí víc, než by měl. V jeho očích je zlý svit, který vypadá až příliš spokojeně. „Jo, i když bych rád probral tvoje znepokojivé fantazie o několika ptácích - a věř mi, že bychom tuhle otázku opravdu měli probrat - raději bych si promluvil o tvé nové přítelkyni.“ 

Proběhnu závěrečným cvičením, zadýchám se, popadnu láhev Gatorade a pak ji vypiju s takovou vervou, že mi lepkavé pramínky nápoje stékají po bradě a kapou mi na holou hruď. Pot mě štípe v očích a bolí mě celé tělo, což je hukot, který mě rozechvívá. Je to zvrácené, že ten pocit miluju, že miluju, když tlačím své tělo na hranu? Je to tak blízko, jak se jen můžu přiblížit následkům žhavého sexu, aniž by mi do cesty vstoupila trapnost „díky, kotě, měj se“.

Drew mi hodí ručník, zatímco mám láhev stále u úst. Aniž bych se na něj podíval, seberu ručník ze vzduchu a otřu si jím obličej. Když mu vlhký ručník hodím zpátky, Drew se vyškrábe na nohy, protože mu dlouhá sádra obepíná levou nohu, a pohyb je kvůli tomu neohrabaný.

Ačkoli bych to nikdy nepřiznal, ten pohled mě bolí. Dokud mu brutální zásah nezlomil nohu, byl Drew naším rozehrávačem a nesporným velitelem týmu. Zranění mu ukončilo sezonu. A i když na to nerad myslím, obávám se, že náš tým bude bez něj ztracený. Byli jsme dobře namazaný stroj, zatraceně skvělý tým. Co teď? Následuje zápas o mistrovství konference a naše mojo je úplně pryč. 

A co hůř, nesnáším, když vidím Drewa ochromeného, protože vím, jak moc ho to trápí. Ale zdá se, že Drew je v poslední době v pořádku. Hodně to souvisí s jeho přítelkyní Annou. Podle Drewa to s některými chlapy dělá zamilovanost. Osobně si myslím, že je to stálou dávkou sexu se sexy holkou, ale co já vím?

Což mi připomíná... Odhodím prázdnou láhev a podívám se na něj. „Ivy je moje kamarádka, která je shodou okolností holka. Ne moje přítelkyně. To je velký rozdíl, zlatíčko.“

„Ha.“ Popadne ze země vedle své židle fotbalový míč. „Uvědomuješ si, že když musí kluk definovat tenhle rozdíl, většinou sám sobě lže.“

Odfrknu si. „Ty prostě chceš, abych byla zamilovaný jako kráva, jako jsi ty. A pak v porovnání s tím nebudeš vypadat jako takový trouba.“

Zašklebí se. „Dobrý pokus, Gray-Grayi. Teď to vyklop.“

Doběhnu k Drewově dvorku a postavím se na místo, aby mi hodil míč. Mohl jsem jít trénovat na školní stadion, ale chci Drewovi dělat společnost, a čím víc mu budu moct dát míč do ruky, tím líp pro něj.

„Je zábavná, jednoduchá. Rád si s ní povídám.“ Rozběhnu se, zastavím se, otočím a chytím přihrávku, kterou mi Drew vrazí do rukou. Přitisknu si míč těsně k boku, znovu se otočím, běžím zpátky na výchozí místo a pak mu ho hodím zpátky. „A ne, nechci ji ošukat.“

To je z větší části pravda. Mac má v sobě přirozený sexappeal, že bych musel být hluchý, němý a slepý, abych si ho nevšiml. Ale nehodlám se ani zabývat myšlenkami na sex a Mac. V žádném případě. To bych byl sprostý, podlý hajzl, a tím s Mac být nechci.

Drew sevře míč v dlani. „Na to jsem se neptal.“

Chytím další přihrávku, tentokrát vystřelenou vysoko nad mou hlavu, což mě nutí vyskočit do výšky. „Myslel sis to.“

Drew se trochu zasměje. „Jo, dobře, myslel. Ale jen proto, že obvykle chceš ošukat každou holku, která se dostane na tvou oběžnou dráhu.“

„Dobře, fajn,“ připustím a vydám se na další cestu. „Dostal jsi mě, jsem sexuální bůh.“ Promluvím přes Drewovo protivné zachrčení. „Pravda? Kdybychom se potkali před těmi esemeskami, něco bych zkusil. Je zábavná, chytrá a sexy. Kdo by ji nechtěl? Sakra, já nevím, chlape. Prostě se mi líbí. Opravdu se mi líbí. Je to první člověk, se kterým chci mluvit. Každý den.“

Drew zakroutí hlavou a ústa mu cuknou, jako by bojoval s úsměvem. Je to otravné. „Hm, kámo,“ řekne se sotva potlačovaným smíchem. „Přesně tak jsem to cítil s Annou. Od samého začátku.“

Zamračím se a pevně sevřu míč v rukou. „Ale s Ivy jsme jen kamarádi.“

Jeho mlčení je ohlušující. A já odolávám nutkání změnit postoj. „Tenhle vztah je pro mě důležitý. Sakra, ona na rovinu řekla, že se se mnou cítí bezpečně, protože jsme jen přátelé. Nehodlám tu důvěru zkazit tím, že ji budu balit.“ Chci být lepší než tohle. Pro ni.

Můj nejstarší přítel na světě se na mě podívá, jako by mi narostly rohy, a pak pomalu zamrká. „Když chytáš na pravé straně, neukrýváš míč dost rychle,“ řekne. „Lépe se ovládej.“

Kretén. Ale má pravdu, takže si nemůžu stěžovat. „To je všechno?“ Zeptám se ho místo toho. „Už žádné rýpání?“

„Ne.“ Drew roztočí fotbalový míč na špičce prstu, než ho sevře v dlani. „Jen jsem byl zvědavý.“

Jasně. Jasně. Pokračuju v běhu po krátkých trasách, chytám každý míč, který mi Drew pošle, a cvičím rychlé ruce, těsné přistrčení míče a rovnováhu. Počká, až budu hotový a mrtvý na nohou, s čerstvou dávkou potu pokrývající mou kůži a smáčející pásek mých šortek, aby zaútočil. 

„Chci ji poznat.“

Nevím, proč mě při té představě polije studený pot.