CWAA - EPILOG

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Caroline

„Tyhle nejsou ani z poloviny špatné,“ okusovala jsem okraj cukroví, když jsme s Griffem stáli v mé kuchyňce, „zvlášť když tak dlouho byli venku a nepekly se.“

Griff něco zamumlal a strčil si do úst další sušenku.

Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. „Asi si myslíš, že jsou docela dobré.“

Polkl a prohlížel si zbytek sušenek. „Na Valorii nic tak dobrého nemáme. Budeš muset naučit moje lidi, jak se pečou bedýnky (coopies).“

„Sušenky (Cookies),“ opravila jsem ho. „A já bych byla šťastná, kdybych mohla na Valorii přivézt nezdravou lásku k pečivu.“

Griff mě zezadu objal a přitulil se mi ke krku. „Na žádné části tvé lásky není nic špatného.“

Na holém mase mě píchlo horko, ale vykroutila jsem se z jeho sevření a pohrozila mu prstem. „Ale ne, nesmíš. Shodli jsme se, že dnešek je o, no, něčem jiném.“

Když jsem strávila celý den v posteli v Plaze, přesvědčila jsem ho, aby se vrátil do mého bytu, abych mohla začít balit – a aby se moje tělo vzpamatovalo z tolika intenzivního sexu. Chtěla jsem být schopná chodit, až budu na jeho domovském světě.

„Máš pravdu.“ Vypadal trochu zahanbeně. „Dneska jsou tvoje Vánoce.“

Ve všem tom šílenství posledních dní jsem skoro zapomněla, že je 25. prosince. Trochu mě zabolelo v hrudi, ale odsunula jsem to stranou. Jestli jsem se něco dozvěděla z nepříjemného zkoumání tisku, tak to, kdo jsou moji skuteční přátelé a kdo mi kryje záda. Byla jsem smutná, že mě rodiče nemohou podporovat, jak bych potřebovala, ale našla jsem lidi – a mimozemšťana – kteří ano. Někdy to byli přátelé, které sis vybrala, kdo se stal rodinou, kterou jsi potřebovala.

Zaklepání na dveře mě málem přimělo upustit poslední sousto sušenky, ale když jsem odcházela z kuchyňky a mžourala kukátkem, strčila jsem si ji do úst. Ramena se mi uvolnila, když jsem uviděla, kdo je na druhé straně.

„Co se stalo s kostýmem, paní Clausové?“ Zeptala jsem se Carla, když jsem otevřela dveře.

Můj soused už neměl paruku z bílých prstýnků a červené šaty lemované kožešinou. Místo toho měl na sobě zelenou kombinézu s flitry a zlatě zašpičatělým límcem.

„Sandy Clausová je denně hodně náročná na údržbu.“ Mrkl na mě. „Chtěl jsem být na Vánoce s přáteli trochu neformálnější.“ Zadíval se na moje legíny a přerostlý červený svetr. „Dostala jsi můj vzkaz, že?“

„Vzkaz?“ Tváře se mi zahřály. Dívala jsem se na mobil od té doby, co jsem opustila Saks? Byla jsem tak zabraná do trávení času s Griffem, že jsem se uzavřela před zbytkem světa.

Za mnou se objevil Griff a objal mě kolem pasu, což u Carla vyvolalo vědoucí úsměv.

„Nemusíte nic vysvětlovat, drahouškové. Nechal jsem vám vzkaz, ve kterém vás zvu na štědrovečerní večeři u mě, s některými královnami, které jste potkali v klubu.“ Mávl rukou směrem k otevřeným dveřím, kde se kolem dlouhého stolu, který se táhl téměř po celé délce činžovního bytu, proháněly transvestity.

Než jsem stačila odpovědět, objevila se nahoře na schodech Liv. Tváře měla zarudlé, tmavé vlasy pokryté sněhem a v rukou držela dvě červenozelené dárkové tašky dost vysoké na to, aby se do nich vešly lahve od vína. „Mé království za výtah.“ Když nás všechny uviděla, rozzářila se. „No výborně. Tyhle dva se přišly nadechnout.“

Pokusila jsem se na ni podívat, ale nevšímala si mě, když spěchala dopředu a strčila tašky Carlovi. „Přinesla jsem víno. Je levné, ale sladké.“

Carl na ni zvedl obočí. „Stejně jako já, miláčku.“ Pak se otočil na podpatku a vrátil se do svého bytu, dveře nechal otevřené.

Liv sklouzla pohledem na mě a Griffa, šklebila se jako Cheshirská kočka. „Slyšela jsem, co jsi řekla Mirandě.“

„Slyšela? Myslela jsem, že to nebude chtít nikomu opakovat.“

Liv přikývla. „Jedna z nových zaměstnankyň byla na doslech a všechno slyšela, a pak se s námi podělila o drby v zaměstnaneckém salonku. Miranda to zjistila a vyhodila ji, takže ta ženská o tom všem udělala TikTok.“ Zamnula si ruce. „Rozšířilo se to a pak Mirandu vyhodili za to, že ztratila tak slavného klienta.“

Spadla mi čelist. „To jsem netušila.“

Olivia mě dlouze poplácala nahoru a dolů. „To určitě ne.“ Pak se její tvář roztáhla do úsměvu a objala mě. „Mám z tebe takovou radost. Věděla jsem, že jste s Griffem skvělý pár, ale trvalo ti dost dlouho, než jsi na to přišla.“

Když se odtáhla, ohlédla jsem se po Griffovi. „Jsme zasnoubení.“

Přiložila si ruce na tváře. „To je tak vzrušující. Nemůžu se dočkat, až s tebou začnu plánovat svatbu.“ Zvedla ruce, dlaněmi napřaženými v gestu stop-právě-teď. „Ale nejdřív je Štědrý den a já umírám touhou po bramborové kaši a nádivce.“

Když se o tom teď zmínila, nevadilo by mi jíst jiné jídlo než sušenky. My tři jsme vešli do Carlova bytu a setkaly se s pikantní vůní pečeného krocana a skořice. Vdechla jsem omamnou vůni, jak mi kručelo v žaludku.

Dlouhý stůl byl zahalený do sbírky hadrů, které připomínaly zbytky z látkových špalků, různé vzory a barvy se překrývaly, aby pokryly celou délku. Neshodující se talíře se táhly z jednoho konce na druhý spolu se skleněnými předměty od broušených sklenic na vodu, přes tlusté poháry až po barevné vinné flétny. Uprostřed pokryté hliníkovou fólií pokryly nádobí, i když se z okrajů linula pára a táhla se do vzduchu. V pozadí hrála sváteční hudba, ale švitořivý zvuk Ethel Mermanové, která zpívala o červencových Vánocích, byl tlumen štěbetáním ostatních hostů.

„Tady jsou!“ Řidič, kterého jsme znali jako Idu Slapterovou, přiběhl a všechny nás rychle objal, ale chvíli mi trvalo, než jsem si ho představila bez paroží a sobí kombinézy. Dnes na sobě měl přiléhavé červené koktejlové šaty, i když oční stíny byly stejně jasně modré, jako když stál na pódiu. „Jsem tak rád, že jste to vy tři stihli.“

„Kdo jsou ty chutné dobroty?“ Přiloudala se k nám tyčící se královna v těch samých červenobílých pruhovaných šatech, které měl Griff na sobě, a její blonďatý včelí úl se téměř otíral o strop.

Ida protočila oči. „Tohle je Rhoda.“

„Rhoda Dendronová,“ upřesnila královna a vrhla na nás všechny hodnotící pohledy.

„Proč se všichni neposadíme?“ oznámil Carl z druhého konce stolu a mávl na nás na tři místa vedle sebe.

Seděla jsem s Liv a Griffem po obou stranách, zatímco Ida odstrčila Rhodu Dendronovou stranou, aby se posadila vedle Griffa po jeho levici. Po stole se podávaly láhve vína a my jsme si naplnili vlastní sklenice, když se z talířů odstranila fólie a z hromad bramborové kaše se vyvalila pára, misky zelených fazolí, kukuřice plavající v másle, šunka odkapávající glazurou a zlatohnědý krocan obklopený nádivkou. Kolem se míhaly košíky s teplými rohlíky, kvasinková vůně mě lechtala na nose, zatímco Carl s jistotou krájel krocana.

Usrkla jsem vína, zatímco se všichni obsluhovali, vesele jsem klábosila a dívala se na Griffa, který soustředěně studoval svůj přístroj. Až příliš dobře jsem si uvědomovala, že Griff o mně a svém rozhodnutí informoval svého otce a čekal na otcovu odpověď. „Je všechno v pořádku?“

S úsměvem ke mně vzhlédl. „Víc než v pořádku. Můj otec měl takovou radost, že jsem našel někoho, kdo mě dělá šťastným, že se jeho stav zlepšil.“

Položila jsem mu ruku na dlaň a stiskla. „Říkala jsem ti, že Vánoce jsou magické.“

Přikývl. „Pořád si nejsem jistý, jestli věřím tvému pojetí magie, ale souhlasím s tím, že Vánoce jsou jedinečné a mají jistý zvláštní účinek.“

Rozhlédla jsem se kolem stolu s transvestity, kteří se smáli a dělili se o jídlo. „Nevím jak, ale lidi to spojuje a svět je díky tomu o něco jasnější.“

Griff zamyšleně přikývl. „Všechny zprávy z Valorie ale nejsou dobré.“

Odmlčela jsem se a polkla sousto sladkého vína. „Ne?“

„Můj bratranec Ruune se doslechl o mé cestě na Zemi a o tom, jak jsem tě úspěšně našel. Teď je přesvědčený, že by měl udělat totéž.“

„To je špatné?“

Griff se zamračil. „Ruune byl vždycky divoký. Obávám se, že nestojí o družku tolik jako o záminku k tomu, aby se vyspal s mnoha lidskými ženami.“

Liv se ke mně naklonila. „Co to bylo? Slyšela jsem, že sem možná přijde hledat družku další Valorian? Odvedla jsem docela dobrou práci, když jsem vás dva dala dohromady.“

Zadívala jsem se na ni. „Dala jsi Griffovi půl tuctu seznamovacích aplikací.“

„To bylo na začátku.“ Mávla rukou, aby mou poznámku zaplašila. „Od té doby jsem se o Valorianech dozvěděla víc.“

„Proč se prozatím nesoustředíš na své povinnosti družičky?“

Liv otevřela ústa. „Chceš, abych ti šla za družičku? Opravdu?“

Přikývla jsem a oči se jí zalily slzami. „Samozřejmě. Nečekáš, že budu plánovat svatbu na mimozemském světě sama, že ne?“

Olivia mě objala a stiskla. „Jsem tak šťastná, že ani nebudu myslet na to, jak moc mi budeš chybět.“

„Ach, už jsem se zmínila, že Griff je princ a zdědí trůn Valorie?“

„Ty se staneš královnou?“

Při Livině ječivé otázce celý stůl ztuhl. Pak Carl pozvedl sklenici. „Vítej v klubu, zlatíčko.“

Zasmála jsem se, když všichni cinkali sklenicemi, a Griff mě k sobě přitáhl, abych ho vřele stiskla. Tohle byla moje nová oblíbená vánoční vzpomínka. Byla jsem s chlapem, kterého jsem zbožňovala, obklopená lidmi, kteří mě přijali, s ničím jiným než šťastnými možnostmi v mé budoucnosti.

Vyhlédla jsem z okna na vzdálenějším konci bytu a uviděla sníh vířící vzduchem, husté a tučné přívaly. Nejen, že večeře byla dokonalá a můj nastávající manžel nádherný princ, nakonec jsme dostali bílé Vánoce.

Bez ohledu na to, co si Griff myslel, znala jsem pravdu. Vánoce byly magické.

 

Zazvonil zvonec… a vánoční pohádky je konec;)