CWAA - 34. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Caroline

„To je překvapení.“

Naježila jsem se při tom ostrém hlase, když podpatky zdola klapaly na schodech. Byla jsem zpátky u svého stolu v Fifth Avenue Club jen pár minut, ale bylo to jen zbožné přání doufat, že moje šéfová neucítí mou přítomnost a nezaútočí na příležitost mi vynadat. Navzdory profesionálnímu černému obleku a upravenému drdolu jsem měla pocit, že se pořád ještě vzpamatovávám z posledních dvou dnů. Jakýkoli zdání vyrovnanosti bylo zcela vykonstruované.

„Ahoj, Mirando.“ Podařilo se mi usmát, zatímco jsem vstala a pozdravila ženu, která se ke mně blížila jako dravý dravec.

Dokonce si olízla rty, nepochybně nadšená představou, že se do mě zakousne. „Překvapuje mě, že tě tu vidím.“

Na návnadu jsem neskočila. Nepřekvapilo by mě, kdyby mě vyhodila. Částečně jsem si přála, aby to udělala.

„Nemáš snad lepší věci na práci?“ Miranda se lišácky usmála. „Nebo bych měla říct, dělat mimozemšťany?“

Zklidnila jsem dech a opětovala její úsměv. „S Valorianem nemám nic společného. Mrzí mě, že naše pokusy najít mu nevěstu nebyly úspěšné, ale fotky, které jsi viděla, zkreslovaly práci, kterou jsme s Olivií dělaly v jeho prospěch.“

„Práci, která našemu klientovi nepřinesla to, co chtěl.“

Přehodila jsem z jedné nohy na druhou. „Zatím.“

Tmavé obočí jí vylétlo vysoko. „Zatím? Pořád s ním pracuješ?“

Byla by lež tvrdit, že pořád pracuju s Griffem, ale on náš pracovní vztah nikdy formálně neukončil. „Řekněme, že najít dokonalou nevěstu pro mimozemšťana není něco, co se stane přes noc.“

Prohlížela si mě od hlavy k patě. „Tak proč jsi teď tady?“

Dobrá otázka. Proč jsem tam byla místo toho, abych se schoulila v posteli, lízala si rány a radovala se ze své zbabělosti? Možná proto, že jsem se celou noc převalovala a nedokázala vydržet ve svém bytě ani o chvilku déle. Ne, když mi to připomnělo, jak jsem s Griffem krájela sušenky a pak dělala na posteli mnohem méně vánoční aktivity. Už jen pohled na sousedovy dveře ve mně vyvolal vzpomínky na Griffa oblečeného jako transvestitu Candy Cane.

Pravdou bylo, že jsem doufala, že mě má obvyklá přehlídka náročných klientů odvede od myšlenek na Griffovu tvář, když jsem se vyřítila z jeho hotelového pokoje. Pokaždé, když jsem si vzpomněla, jak smutně vypadal po rozhovoru s otcem, a pak na to, jak jsem na něj byla naštvaná, rozbouřil se mi žaludek. Všechno, co jsem potřebovala, bylo pár náročných požadavků na údržbu, abych se zbavila pocitu viny, i když jsem se bála, že nikdy nezapomenu na prázdnou bolest, když jsem od něj odcházela.

„Nesnášela jsem představu, jak mě a Olivii kryješ, když jsme měli plné ruce práce s Valorianem.“ Pokusila jsem se, aby můj hlas zněl upřímně, když na mě moje šéfová přimhouřila oči. „Vrátila jsem se, abych ti s tím pomohla.“

Miranda zvedla ruku, aby si mohla bubnovat dlouhými prsty po čelisti. „To je od tebe milé, ale naprosto zbytečné.“ Usmála se jako kočka, která chytila kanára. „Už jsem tě nahradila.“

Hlas se mi zadrhl v hrdle. „Nahradila mě?“

Stiskla rty a přikývla. „Možná jsi tak roztomilá, že bys okouzlila nějakého mimozemšťana z jeho oblečení, ale hezkých holek jako ty je v tomhle městě tucet.“

I když jsem se obávala svátečního návalu nesplnitelných seznamů přání, tuhle práci jsem potřebovala. „To není fér. Jsem ve své práci dobrá. Moji klienti mě milují.“

Miranda pokrčila rameny. „A další blondýna se jim bude líbit. Samozřejmě doufám, že tvoje náhrada zvládne nebýt pro oddělení magnetem na ostudu a skandály.“ Její úsměv vypadal jako vyceněné zuby. „Varovala jsem tě před bratříčkováním se s klienty.“

Slzy mě pálily vzadu na víčkách. Jedna věc byla přijít o práci. Druhá věc byla, když tě šéfová v podstatě obvinila, že spíš s klientem.

Miranda přistoupila blíž, jako by se chystala někoho zabít. „Škoda, že jsi nebyla dobrá ani v tomhle. Až budeš příště svádět klienta, snaž se ho neodstrašit.“

„Ona mě nesvedla ani neodstrašila.“

Otočila jsem se stejně rychle jako šéfová, ale vzpamatovala se rychleji než já.

„Jaké potěšení tě zase vidět v Fifth Avenue Club.“ Mirandin hlas ztratil své tvrdé ostří a teď se z jejích jedovatých rtů linul jako melasa.

„Mýlíš se v Caroline,“ zamračil se Griff na Mirandu hromovým hlasem. „Ona není ostuda.“

Miranda o krok ustoupila, když Griff vykročil vpřed a jeho ohnivý pohled sklouzl z ní ke mně. „Je milá, velkorysá, vtipná a urozená.“

Trhavě jsem se nadechla, šokována jeho zjevem v obchodě a tím, jak mě bránil. Nedala jsem mu důvod, aby mě chtěl znovu vidět.

„Urozená?“ Podařilo se mi ze sebe vypravit.

Griff vytáhl přístroj a natáhl ke mně obrazovku. „Dokončil jsem svůj seznam.“

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co tím myslí. „Dokončil jsi seznam vlastností, které chceš po manželce?“

„Udělal jsem seznam všech věcí, které na tobě obdivuju, a to je můj nový seznam.“ Podíval se na něj. „Silná, tvrdohlavá, chytrá, chápající, kreslí krásné obrázky a chutná jako horká čokoláda.“

„To jsou všechny věci, které se ti na mně líbí?“ Nikdy jsem neměla nikoho, kdo by vyjmenoval věci, které se mu na mně líbí, nebo o něčem takovém třeba jen přemýšlel.

Vzhlédl ke mně. „Je jich víc.“

„Ale včera večer jsem na tebe nebyla milá.“ Kousla jsem se do spodního rtu. „Měla jsem strach a odehnala jsem tě.“

Podíval se mi do očí a pokrčil rameny. „To jsem na seznam nedal.“

„Asi bych si měla udělat seznam všech těch skvělých věcí na tobě a na vrchol dát odpouštění.“

„Není co odpouštět. Měl jsem ti říct, že jsem princ z Valorie.“

Miranda se zhluboka nadechla a připomněla mi, že tam je.

Zavrtěla jsem hlavou. „Chápu, proč jsi to neudělal. Chtěl sis najít někoho, kdo by tě měl rád takového, jaký jsi. Nezlobila jsem se na tebe, i když jsem si myslela, že ano. Zlobila jsem se na někoho ze své minulosti, kdo nemá co zabírat další místo v mém mozku.“

„Nejsem tvůj mrňavý lidský přítel.“

Zasmála jsem se jeho hodnocení Ethana. „Ne, to rozhodně nejsi.“ Pak mi úsměv zmizel. „Můžeš mi odpustit, že jsem utekla kvůli těm hrozným věcem, které udělal, a nezůstala kvůli všem těm laskavým věcem, které jsi udělal ty?“

„Jen když mi prokážeš tu čest a vezmeš si mě.“

Srdce se mi sevřelo, hlas mi vyšel jako přiškrcené zalapání po dechu. „Cože?“

„Cože?“ Miranda zaječela.

„Chceš mě?“ Tep se mi zrychlil a ruce se mi třásly, když je vzal do svých. „Po tom všem, co se stalo?“

Ovinul mi jednu ruku kolem kříže. „Všechno, co se stalo, je důvod, proč tě chci. Od chvíle, kdy jsi praštila hlavou o ten stůl a souhlasila, že mi pomůžeš, jsem věděl, že jsem našel tu pravou. Chci se probudit vedle tebe a nespat na podlaze ve vedlejší místnosti. Chci tě držet za ruku každý den, i když se nesnažím, abych tě neztratil v davu. Chci, aby tvé umění zdobilo náš palác, a chci, aby naše děti měly tvé krásné zelené oči.“

Oči se mi zamlžily šťastnými slzami, když jsem se ponořila do jeho objetí. „Když to bereš takhle, tak ano, vezmu si tě.“

Přitiskl svá ústa k mým a jeho polibek mi vysílal šokové vlny až ke špičkám prstů. Když odtrhl rty od mých, zasmála jsem se jako omámená. „Víš, co to znamená, že?“

„Že se staneš královnou Valorie?“

Vrhla jsem přes rameno pohled na svou šéfovou, která na nás zírala s ochablou čelistí. „Znamená to, že končím.“

Griff se na ni také podíval. „A já bych rád ukončil svůj vztah s tvým obchodem. Obávám se, že se mi nelíbí, jak zacházíš se svým personálem.“

„Víš, kam bychom měli jít?“ Popadla jsem ho za ruku a odtáhla ho s sebou od Fifth Avenue Club. „K Bloomingdaleovi.“

Miranda vydala bolestný výkřik, ale ani jeden z nás se neohlédl.

Griff mi stiskl ruku. „Než se vrátíme na Valorii, potřebuji mnoho dárků.“