CH - 17. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Jitka

Kapitola 17 – Tyler

            Užij si tu magii

            S čerstvým šálkem kávy zamířím ven posuvnými skleněnými dveřmi, opřu se o zábradlí verandy a kochám se krásou Tennessee. Letošní rok utekl jako voda a naštěstí se obešel bez větších dramat. Charles se dva měsíce po zatčení odstěhoval z města. Povídalo se, že otcova advokátní kancelář kvůli jeho činům utrpěla ztrátu. Proto, aby zachránil svůj podnik, otec ho nemohl ve firmě udržet, ale pomohl mu sehnat práci v jiném státě. Od té doby jsem o něm nic neslyšel a upřímně, nevadí mi to.

            I když Leah ani Scott proti němu nevznesli obvinění, kluk, který založil požár a zdemoloval Leahin dům, se přesto ke všem obviněním přiznal a odseděl si šest měsíců ve vězení. Poté, co ho propustili, zastavili se s babičkou v Leahině salonu a omluvili se. Stejně jako Leah mi bylo toho kluka líto. Dostal se do nepříjemné situace, kdy musel udělat opravdu těžké rozhodnutí: musel si vybrat mezi péčí o rodinu a tím, že jim nechá ubližovat. Vybral si špatně, ale nakonec to, že přiznal, co udělal, vypovídalo o jeho charakteru. Podle toho, co jsem slyšel, je na vysoké škole a vykonává veřejně prospěšné práce. Také splácí náhradu pojišťovně, která poskytla pojistné plnění za zničené věci při požáru tím, že pracuje na částečný úvazek v autodílně ve městě.

            Heather je oficiálně rozvedená s Marvinem, ale není si jistá, jestli se v nejbližší době odstěhuje z Montany. Soud rozhodl v její prospěch a svěřil jí dceru do plné péče, ale věci mezi ní a jejím bývalým se od její návštěvy u mě zlepšily a ona nechce, aby Kennedy vyrůstala tak, že by se vídala se svým otcem jen občas. Podle mámy Marvin dělá všechno pro to, aby získal Heather zpátky. Šokující je, že máma mu fandí, aby uspěl. Možná se cítí provinile za ten další stres, který vložila do jejich manželství, nebo si možná opravdu myslí, že mají šanci, aby to klapalo. Já jen chci, aby moje sestra byla šťastná a nemůžu se dočkat, až ji uvidím, až dnes večer přiletí.

            Usrkávám kávu, když se rozhlížím po dvorku chaty, kterou jsem si na týden pronajal, a ostře se nadechnu, když pod sebou zahlédnu Leah. Když jsem ji poprvé uviděl na podlaze mojí ložnice pro hosty, vyrazila mi dech a pokaždé, když jsem ji od té doby viděl, měla na mě stejný vliv. I dnes, oblečená nedbale v těsných džínách a vysokých botách na podpatku, je to ta nejúchvatnější žena, jakou jsem kdy viděl. Mává kolem sebe rukama, když mluví s našimi matkami. Zítra se budeme brát a dvorek chaty proměnily naše matky, které Leah převálcovaly a naplánovaly naši svatbu. Leah nechtěla nic velkého, a zatímco se naše matky chovaly, jako by s její vizí souhlasily. Ale teď, když vidím, jak je prostor vyzdobený, udělaly si celou svatbu po svém.

            Pod velkým obloukem, pokrytým čerstvě zelenou borovicí, světly a stovkami zlatých, stříbrných a růžových ozdob, stojí pódium.

            Židle lemující uličku zdobí stejná zelená borovice, stejně jako bílé a zlaté stuhy a mašle, které jsou mezi každou řadou přehozeny. Je jich šest – vím to, protože jsem to počítal – vánočních stromků ozdobených stejnými barevnými koulemi a světly jako oblouky lemující vnější stranu a konce uličky, kde bude vytažena bílá rohož, aby Leah mohla po západu slunce sejít ke mně. Po straně je bílý stan, postavený s židlemi, stolky a topením, aby i přes zimu bylo uvnitř teplo. I já musím přiznat, že dvorek vypadá úžasně, ale zřejmě moje nastávající žena nesouhlasí, soudě podle jejích mávajících rukou a výrazu její krásné tváře.

            Když si obě naše matky dají ruce v bok, vím, že to pro mou holku nedopadne dobře. Zapískám a ty tři ženy se otočí, aby se na mě podívaly. Mám oči jen pro jednu z nich a kývám na ni prstem. Vím, že vzdychá, i když to neslyším, a než sklopí oči a nechá naše matky venku, zavrtí hlavou.

            Jdu dovnitř, když Leah dupe po schodech, její boty na vysokém podpatku tvrdě skřípou o dřevo, takže její zamumlaná slova jsou těžko rozeznatelná.

            „Vážně, Tylere, ty mě sem voláš, když se snažím domluvit našim matkám?“ Zlostně si sundá vestu a hodí ji na pohovku. „Viděl jsi dvorek? Venku jsou vánoční stromky! Spousta!“ Založí si ruce na prsou a zamračí se na mě.

            „Líbí se mi to.“ Pokrčím rameny.

            „Tobě… se to líbí,“ prská nevěřícně.

            „Tobě ne?“ táži se a přibližuji se k ní.

            „Myslela jsem, že jsme se dohodli na něčem malém. Tam na trávníku je aspoň dvě stě židlí.“ Mávne k oknu za mnou.

            „Bejby.“ Obejmu ji a ona se mi zavrtá do hrudi.

            „Myslela jsem… Myslela jsem, že naše svatba bude malá. Jenom rodina.“ Zní to podrážděně.

            „Měla jsi vědět, že s našimi matkami to nebude malé.“

            „Proč jsem je do toho plánování zasvětila?“ Vzhlédne ke mně.

            „Protože jsi to nechtěla plánovat. Kolikrát jsi za poslední rok vynechala setkání s nimi?“

            Zamračí se při té připomínce. „Měla jsem moc práce.“

            Vlastně jsi neměla moc práce, pokud nepovažuješ trávení času se mnou a našimi rodinami jako práci. Měla čas plánovat a něco zařídit, ale kdyby to bylo na ní, šli bychom k soudu a vzali se před smírčím soudcem. „Bejby.“

            „Neříkej mi ‚bejby‘, Tylere Duncane, ty…“ Ukáže na mě. „I ty musíš uznat, že tohle všechno je až příliš.“

            „Promiň, bejby, ale nesouhlasím.“

            Trhne hlavou. „Cože?“

            „Líbí se mi představa, že se naši přátelé a naše rodiny dívají, jak se bereme. Jsou účastni slibu, že budeš do konce života moje.“

            „Takže se ti to líbí, protože jsi jeskynní muž, přerostlý alfa samec,“ zamumlá a studuje můj obličej.

            „Jo.“ Zasměju se, ani se to nesnažím popřít.

            „Skvělý,“ vzdychne a skloní čelo k mé hrudi. „Jsem v háji.“

            „Jednou to můžeme našim matkám přenechat,“ řeknu a přejedu jí prsty po vlasech a po zádech.

            „Jednou.“ Hlava jí vyletí vzhůru tak rychle, že mě málem praští do čelisti. „Zbláznil ses? Za chvíli se oblečou do černého, budou se chovat jako ninjové a zabaví mi antikoncepci, aby mohly mít další vnouče, do kterého by se mohly zamilovat.“ Ta představa je příliš komická, takže zakloním hlavu a začnu se smát. „Nedělám si legraci,“ vykřikne a já se zasměju hlasitěji. „Tylere!“ Obě její ruce mě udeří do hrudi a já okamžitě vystřízlivím a podívám se do jejích krásných očí. Do očí, o kterých vím, že se na ně budu rád dívat dnes, zítra i za padesát let.

            „Chci kluka dřív než holku,“ řeknu. „Tak se bude moct starat o svou sestru.“ Její výraz se zjemní a její tělo se rozplyne v mém. „Už jsem ti to říkal – byl bych šťastný, kdybychom měli děti, a to se nezměnilo. Vážně, myslím, že čím dřív, tím líp.“

            „Čím dřív, tím líp,“ papouškuje a vypadá trochu ohromeně, jako bychom se o tomhle tématu ještě nebavili.

            „Já nemládnu a ty taky ne. Počítám, že bychom měli brzy začít mít děti.“

            „Děti,“ šeptá zasněně.

            Usměju se a přitisknu si ústa k jejím ohromeným rtům. „Ty chceš děti, bejby.“

            „Já vím, ale jen s tebou.“ Její ujištění mě hřeje na prsou.

            „Já chci děti. Kluky, kteří budou ochranářští jako já, a holky, které vypadají stejně jako ty.“

            Oči jí slzí a chvíli jí trvá, než se vzpamatuje. „Víš,“ usměje se na mě, „je fakt na nic, že umíš měnit téma líp než já.“

            „To jsem vlastně nebyl já, kdo změnil téma,“ podotknu.

            Zhluboka se nadechne, než dodá: „Máš pravdu, takže bychom se měli vrátit k našemu předchozímu rozhovoru.“

            „Nebo bychom mohli jít dál,“ povzdechnu si.

            „Ještě jedna věc.“

            „Tak jo, ještě jedna věc.“ Stisknu ji.

            „Pokud naše matky zítra vypustí holubice nebo budou mít soby, kteří se budou potulovat kolem během svatby, vyhrazuji si právo říct, že jsem ti to říkala.“

            „Nejsem si jistý, jestli jsou v Tennessee nějací sobi, bejby.“

            „Ach, jako by to ty dvě zastavilo. Pokud budou chtít na svatbě soby, určitě si je nechají přivézt letecky odkudkoli, kde sobi žijí.“

            Zasměju se a přitáhnu si ji pevně k sobě, pak ji políbím ze strany na krk. „A co tohle.“ Odtáhnu se, abych se na ni podíval. „Pokud tam zítra budou holubice nebo sobi, všechno odvolám a vezmu tě k soudu ve městě.“

            „Platí,“ souhlasí okamžitě a usměje se.

            Zašklebím se. „A teď, když jsou všichni zaměstnaní, co kdybychom šli nahoru?“ Stáhnu ruce k jejímu zadku a přitisknu její boky k mým. „V rezervaci říkali, že v hlavní koupelně je sauna. Počítám, že můžeme na pár hodin zmizet a nikdo si toho nevšimne.“

            Její hlas je chraplavý, když zašeptá: „Veď nás.“

            Zvednu ji a odnesu nahoru do hlavní ložnice a zamknu dveře. Pak pokračuji, abych ji na mnohem déle než dvě hodiny odvedl od všeho, co se děje venku.

xxx

            Druhý den večer, se Scottem po boku, čekám jako všichni ostatní, až Leah vyjde zadními dveřmi chaty. Slunce zapadlo, ale vánoční světýlka se třpytí, takže prostor je plný světla – světla, které vypadá skoro kouzelně, jako z pohádky.

            „Je čas,“ řekne náš rodinný pastor, ovine mi ruku kolem ramen a já na něj kývnu.

            „Jsi připravený?“ Scott se zeptá a já se mu podívám do očí.

            „Jsem připravený.“ Usměje se na mě, pak se přesune na své místo. Já udělám totéž, zatímco se spustí hudba.

            Zadní dveře chaty se otevřou a Chrissie vyjde ven, držíc kytici květin blízko svých jednoduchých světle růžových šatů; pak za ní následuje Leahin táta ve smokingu podobném tomu mému. Leah se objeví v otevřených dveřích a mně se sevře hrdlo při pohledu na ni v přiléhavých bílých svatebních šatech. Horní polovina je od hrudi až k pasu pokryta krajkou a kolem ramen má uvázaný kožešinový šál s hedvábnou stuhou u krku. Tvář má zakrytou závojem a vlasy má spletené kolem ramen.

            „Šťastný parchante,“ zamumlá Scott potichu a já se usměju. Má pravdu. Jsem šťastný parchant. Našel jsem něco vzácného. Našel jsem lásku dobré ženy – ženy, se kterou se těším, že s ní strávím zbytek života. Nejlepší ze všeho bylo, že jsem ji ani nehledal… doslova mi vypadla z okna.

            Když Leah a její otec dorazí na pódium, popojdu k němu, abych mu potřásl rukou.

            „Nemusím ti říkat, aby ses o ni postaral. Už vím, že to uděláš.“ Její táta mě poplácá po rameni, než přes závoj políbí Leahinu tvář a něco jí pošeptá. Když se odtáhne a podívá se na mě, má slzy v očích.

            „Odsud ji převezmu já.“ Zvedne bradu a já vezmu Leah za ruku. Pomůžu jí po dvou schodech na pódium, a jakmile jsme na místě, shlédnu na ni, nenávidím závoj mezi námi. Pastor Rodsend začne mluvit a zdá se, že trvá věčnost, než se dostanu k té části, na kterou se těším nejvíc. Když řekne slova, na která jsem čekal, odpovím: „Ano,“ a poslouchám, jak Leah opakuje stejná slova, než jí zvednu měkkou látku z obličeje. Podívám se jí do očí a cítím, jak se mi znovu začíná svírat hrdlo.

            „Hej,“ zašeptá, nervózně se na mě dívá, jako bychom byli cizí, a já potlačím náhlé nutkání se smát.

            Když se ovládnu, zašeptám jí: „Vypadáš úžasně. Vždycky jsi krásná a vždycky najdeš způsob, jak mi vyrazit dech, ale právě teď…“ Potřesu hlavou. „Ježíši, bejby, ty mi zastavuješ tlukot mého srdce.“

            „Tylere.“ Její tělo splyne s mým.

            „Jsi pro mě všechno, všechno, Leah.“ Zachycuji její tvář ve svých dlaních.

            „Pro mě jsi taky všechno.“ Olízne si rty a sklopí oči k mým ústům. „A teď, už mě sakra políbíš?“

            „To si chlap nemůže užít ten výhled ani na chvilku?“ Škádlím ji.

            Zavrtí hlavou, že ne, a pak, překvapujíc mě, si stoupne na špičky a popadne mě za obličej. Přitáhne si moje rty ke svým, a i když jsem zaskočený, polibek není rychlý dotek našich rtů. Je divoký a hluboký a všechno, co by polibek měl být. Oba ztěžka dýcháme, když odtáhne svá ústa od mých, a slyším její slabé zašeptání „Ach můj bože“ přes výkřiky naší rodiny a přátel, jak mi strká obličej do ohbí krku. Zasměju se, přitisknu si ji k sobě, pak si ji zhoupnu do náruče a poslouchám její pískání, jak mi objímá paže kolem krku. Křik je stále hlasitější, jak ji vleču uličkou, ale ani jeden z nás neslyší nic, když vedu svou novou ženu dovnitř, abych se s ní pomiloval.