CH - 8. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Jitka

Kapitola 8 – Leah

            Zařadit minulost na své místo

            Jakmile Tyler zajede na parkoviště před místní Humanitní společností, otevřu dveře a vyskočím ven. Slyším, jak nadává, ale nevšímám si ho a běžím k předním dveřím. Dnes ráno volal a ptal se na Bruce, popisoval ho osobě v telefonu, když jsem seděla naproti němu na posteli a okusovala si nehty. Oči mu zaplnila úleva a já věděla, že ho mají. Moje tělo ochablo, napětí, kterého jsem se držela celou noc, okamžitě polevilo. Spěchala jsem a oblékla se a Tyler udělal totéž; pak jsme jeli sem.

            Teď chci vidět svého chlapce. Není to můj pes, ale zamilovala jsem se do něj a nevím, co bych si bez něj počala.

            Kolem pasu mě ovine paže, jakmile sevřu prsty kliku; pak mi někdo vytrhne dveře z ruky, jak mě Tyler točí dokola. Skloní obličej k mému, takže vidím jen jeho oči, a vypadá rozzlobeně. „Ještě někdy vyskočíš z mého náklaďáku, než ho zaparkuju, miláčku, a my dva si popovídáme o výprasku.“

            „C-co?“ Koktám, pátrám v jeho pohledu.

            „Už to nedělej. Vím, že chceš vidět Bruce, ale rád bych, aby se ti nic nestalo, tak mi s tím pomoz,“ zavrčí načež přikývnu a přemýšlím, proč jsem najednou tak vzrušená.

            Neměla bych být, že? Nikdy v životě jsem nedostala výprask. Rodiče mě neplácali, ani když jsem byl malá. Představa, že by to udělal, by neměla způsobit, že se mi stáhnou bradavky a klitoris bude pulzovat, ale je to tak.

            Olíznu si rty a pak tiše řeknu: „Dobře, už z tvého náklaďáku nevyskočím.“

            Jeho oči zapátrají v mých a pak se jeho výraz změní, během mrknutí oka potemní. „Kurva, teď se s tebou chci líbat, ale nemůžu, protože musíme dostat Bruce, a pak se musím jít do práce.“

            „Tak bys mě možná měl nechat jít, abychom to všechno stihli,“ navrhnu tiše a sklopím oči k jeho ústům.

            Než mě pustí, vydá frustrovaný zvuk. Bez dalšího slova otevře dveře a uvede mě dovnitř s rukou na bedrech. Když se dostaneme k přednímu pultu, zeptáme se na Bruce, a oni nám řeknou, že ho přivedou. Čekám s rukou v Tylerově, poskakuju na bříškách nohou. Jakmile Bruce projde dveřmi na straně stolu, zatáhne za vodítko kolem krku a táhne chlápka za sebou k nám.

            „Strašně jsi nás vyděsil.“ Kleknu si na kolena a obejmu jeho velký chlupatý krk, zatímco mi olizuje obličej a štěstím se proti mně kroutí. „Jsem tak ráda, že jsi v pořádku.“ Postavím se zpátky, Tyler ho převezme, věnuje mu pozornost, a pak mu přikáže, aby se posadil, a on to udělá.

            „Kdyby jste ho nepřišli vyzvednout, chtěl jsem si ho vzít s sebou domů,“ oznámí chlápek, který stále drží vodítko připevněné k Brucovi. „Je to skvělej pes. Opravdu se musíš ujistit, že má obojek a visačku.“

            Při jeho výpovědi se podívám dolů a vidím, že mu chybí obojek. „Má obojek. Nebo ho měl.“

            „Bohužel neměl ho, když jsem ho vyzvedl, na základě telefonického upozornění. Kdyby ho měl, zavolal bych na číslo na obojku.“

            „Kde jste ho nakládal?“ Tyler se vyptává a ten chlap mu sdělí jméno naší ulice a pak popíše můj dům. „Říkal jste, že kvůli němu někdo volal?“

            „Jo, říkal, že tam je pes, který vypadá nestabilně, a bojí se, že by mohl někomu ublížit. Když jsem tam dorazil, našel jsem ho a přivezl sem.“

            „Od teď se postaráme, abychom na něj dávali lepší pozor,“ procedí Tyler skrz zaťaté zuby. „Je taky očipovaný. Objevilo se to v systému, když jste ho skenovali?“

            „V autě nemám čtečku, proto jsem chtěl ráno udělat sken. Ale zavolal jste, než jsem se k tomu dostal.“

            „Děkuju.“ Chytnu Tylera za ruku a stisknu ji. „Moc si vážíme toho, že jste se o něj včera v noci postarali.“

            „Žádný problém, a jak jsem řekl, je to skvělý pes – přátelský a dobře vycvičený.“

            „Potřebujete od nás něco, než odjedeme?“

            „Ne, to je dobrý. Prostě mu sežeňte obojek a ujistěte se, že ho má pořád na sobě. To vodítko si můžete nechat.“ Podá mi ho. „Máme jich hromadu.“

            „Díky.“ Zatahám Tylera za ruku a přiměju ho, aby šel za mnou ven, a když dojdeme k jeho náklaďáku, vezme si ho ode mě. Pomůže mi nastoupit, potom otevře zadní dveře pro Bruce. Když sedí za volantem a couvá, zeptám se: „Jsi v pořádku?“

            „Nejsem zrovna nadšený z toho, že jeden z našich sousedů zavolal na mého psa odchyt, zvlášť když všichni vědí, že patří mně. Všichni kolem nás s ním strávili nějaký čas a všichni s ním vypadali v pohodě.“ Natáhnu ruku, dotknu se jeho ruky, on otočí tu svou a proplete nám prsty. „Když jim vadilo, že je Bruce venku, mohli mi něco říct, místo aby ho nechali odvézt.“

            „Možná to nebyl jeden z nich. Možná to byl někdo jiný,“ navrhnu.

            „Jo, možná. Ale co se sakra stalo s jeho obojkem?“

            „To nevím.“ Ohlédnu se na Bruce, který leží na sedadle. „Důležité je, že je v pořádku.“

            „Máš pravdu, ale potřebuju dát postavit plot a udělat to rychle. Nechci, aby se něco takového opakovalo.“

            „Vím, že máš moc práce. Ale můžu zavolat pár lidem v našem sousedství, kteří si nedávno nechali postavit plot. Můžu od nich zjistit, jaká firma jim ho postavila, jaké měli dodací lhůty a ceny. Pokud budeš chtít.“

            „Lepší a zatraceně lepší,“ zamumlá a podívá se na čelní sklo.

            „Cože?“

            „Ty.“ Rychle se na mě podívá. „Ty jsi prostě pořád lepší a lepší.“ Srdce mi prudce buší a on mi tiskne ruku. „Opravdu bych ocenil, kdybys to udělala, bejby.“

            „V pohodě, žádný problém.“

            Vydá ze sebe zvuk mmm-hmm, ale víc neřekne.

            Když se dostaneme k němu domů, vezmeme Bruce dovnitř, dáme mu nějaké jídlo a vodu a pak vystopujeme Myšáka, který se rozhodl usnout nahoře v Tylerově skříňce na hromadě triček. Když si posbírám věci ze včerejšího večera, Tyler mě doprovodí ke mě domů, nese Myšáka a Bruce jde s ním. Nechá mě u domovních dveří s rychlým polibkem a slibem, že se uvidíme později – s největší pravděpodobností mnohem později, protože bude muset dohnat hodiny z dnešního rána. Ujistím ho, že je to v pořádku a že vezmu Bruce domů, a pak ho zase vyzvednu, až přijedu večer z práce. Pozoruju ho oknem, jak jde ke svému náklaďáku a couvá ze své příjezdové cesty, a teprve pak se jdu připravit na den.

xxx

            Stojím před automatem na značky v Petcu s novým obojkem pro Bruce v tašce, která mi visí u lokte, a píšu jeho jméno spolu s Tylerovými informacemi. Neřekla jsem Tylerovi, že se o to dnes postarám, ale nechci, aby šel Bruce ven bez obojku a visačky. Když automat začne vyrývat jeho jméno do kovové visačky ve tvaru psí kosti, vytáhnu telefon, vyfotím ho a pošlu ho Tylerovi.

            „Leah?“ Při zvuku, jak někdo volá mé jméno, otočím hlavu. „Myslel jsem, že jsi to ty. Nebyl jsem si jistý. Máš delší vlasy,“ říká můj bývalý Chris a usmívá se na mě ze vzdálenosti několika metrů. „Vypadáš skvěle. No vlastně, ty vypadáš vždycky skvěle, ale delší vlasy se mi opravdu líbí.“

            „Ehm... díky.“

            Pořád je hezký, má tmavé červenohnědé vlasy, výrazné rysy a tělo, které si vybudoval lety plaváním a běháním. Sklopím oči a vidím, že má v ruce růžové vodítko s malým bílým, nadýchaným psem v černém svetru s růžovým nápisem, který tvrdí, že je zlatíčko.

            „Ty máš psa?“ ptám se.

            Zasměje se. „Ne, je mojí přítelkyně. Zrovna jsem ji vyzvedával od holiče vzadu.“

            „Úžasné,“ říkám, když přístroj pípne a dává mi vědět, že rytina je hotová.

            „Ty máš psa?“

            „Ano. No, můj přítel ano.“

            „Aha.“ Přikývne a zastrčí ruce do předních kapes džínů. „Jak ses měla? Už je to věčnost.“

            „Já opravdu dobře a ty?“ Opravdu musíme dělat tuhle konverzaci?

            „Taky dobře.“ Jeho oči po mně přejíždí, až se cítím trapně. „Vlastně je legrační tě vidět. Zrovna nedávno jsem na tebe myslel. Měli bychom někdy zajít na oběd, abychom si popovídali.“

            „Myslím, že bychom neměli,“ odpovím a on se zamračí.

            „Proč ne?“

            „Za prvé si myslím, že nemáme o čem mluvit, a za druhé si myslím, že mému příteli by vadilo, kdybych obědvala s bývalým.“ Vlastně vím, že Tylerovi by to vadilo, už jen z jeho reakce na celou tu situaci s Charlesem.

            „Byli jsme přátelé.“

            „Nevadilo by tvé přítelkyni, kdybys se mnou poobědval?“

            „Neměla by do toho co mluvit.“

            „Aha.“ Rozčilením se mi napínají svaly.

            „Vidíš?“ Zamračí se.

            „Vidím, že ses nezměnil. Taky ji vodíš za nos? Nutíš ji, aby uvěřila, že je mezi vámi něco vážného, když není?“

            „Nikdy jsem tě za nos nevodil.“ Vytáhne ruce z kapes, jeho postoj se stává defenzivním.

            „Ale jo, to jsi dělal. Musím přiznat, že jsem se nechala vtáhnout do svých naivních představ o tobě, proto jsem ignorovala většinu těch dalších blbostí, kterým jsi mě vystavil. Ale ano, vodil jsi mě za nos. Říkal jsi, že se mnou chceš být, ale ve skutečnosti jsi o mě nestál. Chtěl jsi pouze, abych tě chtěla já, a ty jsi potom měl možnost dělat si to co chtěš nebo co právě teď děláš své další přítelkyni.“ Mávnu mezi námi rukou. „Chtěl jsi stále možnost, mít k dispozici něco jiného, někoho jiného, kdo by mohl být lepší než ten, koho už máš.“ Skloním hlavu na stranu. „Je to chytré, opravdu. Můžeš si jít po svém, aniž by ses cítil provinile, zatímco žena, kterou vodíš za nos, se snaží vyrovnat s tím, proč není dost dobrá, aby ses jí odevzdal.“

            Otevře ústa, ale já pokračuju v mluvení. „Opravdu doufám, že dospěješ. Kolik ti je? Jedenačtyřicet, teď už dvaačtyřicet? Za chvíli ti vyprchá šarm a ty nebudeš tak přitažlivý. Žádná žena si už potom nebude myslet, že zabývat se tvým typem blbostí stojí za to.“

            S tím popadnu z otvoru ve stroji psí známku a projdu kolem něj ven z obchodu. Nasednu do auta, cítím se úplně volná, jako by mi teď zmizelo závaží, o kterém jsem nevěděla, že ho nesu. Chtěla jsem mu to všechno říct, když jsme byli spolu, ale nikdy jsem neměla dost odvahy, abych řekla, co potřebuju, protože jsem ho nechtěla ztratit. Teď vidím, že nebylo co ztratit. Ať ten pes patří komukoliv, opravdu doufám, že uvidí, jaký je to člověk, mnohem rychleji než já.

xxx

            „To snad ne.“ Chrissie se hlasitě zasměje a pohodí hlavou.

            „To teda jo. Kromě toho si to zasloužil. Vyzvedával psa své současné přítelkyně a žádal mě, abych se s ním sešla. Je to blbec.“

            „To fakt je.“ Vystřízliví. „Co čekal? Že budeš souhlasit, že se s ním sejdeš, i po tom všem, co se mezi vámi dvěma stalo?“

            „Myslí si, že je dokonalý a může si dělat, co chce, bez jakýkoliv následků. V duchu nikdy vlastně neřekne, že se zavázal, takže si může dělat, co chce, s kým chce.“

            „Je to idiot a blbec.“

            „To je,“ souhlasím. „Je mi líto jeho současné přítelkyně. Kdybych věděla, kdo to je, řekla bych jí, ať ho pustí k vodě a najde si někoho, kdo jí stojí za její čas.“

            „Dost o Chrisovi. Pověz mi o tobě a Tylerovi,“ řekne se širokým úsměvem.

            Zasvětila jsem ji do našeho vztahu jen ve zkratce už po telefonu, když mi zavolala hned, jak se dozvěděla o tom, co se stalo v salonu s Charlesem. Nemohla jsem zacházet do detailů, protože jsem byla ještě v práci, ale slíbila jsem jí, že ji pozvu na víno, pokud mi přinese dortíčky. Což nás přivádí do současnosti, protože teď spolu sedíme spolu u mého kuchyňského stolu s Brucem, který nám leží u nohou, a Myšákem, který se schovává někde v mém domě.

            „Jsme spolu.“ Lehce se usměju. „Mám ho opravdu ráda. Je…“ Nadechnu se a snažím se vymyslet, jak přesně popsat, co je zač, zatímco sundavám papír z jednoho z jejích čokoládových dortíků a zvedám si ho k ústům. „Je příliš dobrý, než aby to byla pravda. Je víc, než v co jsem kdy u kluka doufala.“ Kousnu si do dortíku a zasténám, jak se mi čokoládový krém rozplývá na jazyku.

            „Mám z tebe radost.“ Usměje se. „Jsem opravdu šťastná, že se konečně vídáš s chlapem, který za to stojí.“

            „Já taky,“ přitakám, když žvýkám a polykám. „Ale pořád si říkám, že je příliš dobrý, než aby to byla pravda, že mi každou chvíli ukáže, kdo doopravdy je. A já si uvědomím, že je stejný jako všichni ostatní.“

            „Požádal tě, abys s ním a jeho rodinou strávila Díkůvzdání, miláčku. Myslím, že se nemáš čeho bát,“ řekne tiše, zvedne dortík a olízne polevu.

            „Nemyslíš, že to jde možná moc rychle?“ Jsou chvíle, kdy pochybuju o našem vztahu, chvíle, kdy si říkám, jestli na to nejdeme moc rychle. Možná bychom měli zpomalit a dát si víc času, abychom se poznali, než budeme trávit každou vteřinu spolu.

            „Ne!“ vykřikne prakticky. „Kdyby o mě měl zájem chlap jako on, navrhovala bych si svatební dort, rozesílala schránky a rezervovala kostel na naši svatbu.“ Usměju se kolem úst plných čokoládového dortu. „Potkala jsi ho, miláčku. U každého jiného chlapa bych mohla mít obavy, že na to jdete oba moc rychle, ale s ním si starosti nedělám. Vypadá jistě, solidně. Líbí se mi a moc se mi líbí, jak tě má rád.“ Zhluboka se nadechne, pak pokračuje. „Nedokázal od tebe odtrhnout ruce. I když sis myslela, že jste jen kamarádi, nepřestal se tě dotýkat nebo s tebou tiše mluvit. A to, jak se na tebe díval, když jsi nedávala pozor – přísahám, že bych zaplatila za to, aby se na mě kluk takhle díval.“

            „Jak se na mě díval?“ Srdce mi začne prudce bít.

            „Jako by nemohl uvěřit svému štěstí, jako by nemohl uvěřit, že jsi skutečná a přímo tam s ním.“

            „Takhle se na mě nedíval.“ Tehdy jsme spolu ani nebyli; ani jsme se nepolíbili.

            „Díval a všichni to viděli. Dokonce i tvoje máma to komentovala, když jste vy dva odešli. Řekla, že je šťastná, že muž konečně vidí to, co ona v tobě viděla celý život. Dívku, která si zaslouží, aby jí patřil celý svět a aby byla chráněna.“

            „To řekla moje máma?“

            „Řekla.“

            Páni.

 

            „Je to děsivé,“ zašeptám.

            „Co je?“

            „Vím, že bych se do něj mohla zamilovat. Cítím, že se to děje s každou chvílí, kterou spolu strávíme, a není nic, čím bych s tím mohla bojovat. Je to jako by to bylo nevyhnutelné, jako že ať řeknu nebo udělám cokoliv, stane se to.“

            „To není špatná věc,“ říká jemně.

            „Není, asi máš pravdu. Pořád je to ale děsivé, protože chci, aby to vyšlo tak moc. Mám stále obrovský strach a tak si to úplně nemůžu vychutnat, protože vím, že kdyby to skončilo, budu zdrcená.“

            „To zní dost vážně.“

            „Mám ho opravdu ráda, Chrissie. Ne – mám ho víc než ráda. Cítím se s ním v bezpečí a chtěná. Cítím se s ním krásná. Cítím s ním věci, které jsem nikdy s nikým necítila. Navíc je milý, vtipný, ochranářský a majetnický a díky všem těm věcem se cítím bezpečně v tom, co budujeme. A na tom všem chci dál stavět. Nechci, aby mi to něco pokazilo, a děsí mě, že je to opravdu příliš dobré na to, aby to byla pravda, a že se to ve skutečnosti neděje.“

            „Možná nad věcmi moc přemýšlíš, Leah. Možná bys to měla brát den po dni a nechat se vést. Zdá se, že je dobrý ve vedení, tak bys ho to měla nechat dělat.“ Usměje se.

            Cítím, jak mi hoří obličej, když vím, jak je dobrý ve vedení. „Asi máš pravdu.“

            „Kdybych o něm měla nějaké pochybnosti, řekla bych ti, ať zpomalíš a hlídáš si srdce.“

            To by skutečně udělala. Upozornila mě, abych byla opatrná, když mi poprvé Chris řekl, že si námi není jistý. Ale jako každá dobrá přítelkyně mě pořád podporovala a doufala, že mi to vyjde. Když to nakonec nevyšlo, přinesla víno a čokoládu a nechala mě vyplakat se na jejím rameni. Ani jednou neřekla, já ti to říkala, i když mohla.

            Obtočí ruku kolem mé, což přivádí mou pozornost zpátky k ní.

            „Opravdu věřím, že je tím, kým říká, že je. Milý, vtipný a úplně do tebe blázen.“

            „Opravdu doufám,“ říkám a zrovna ve chvíli, kdy to dělám, zvedne Bruce hlavu. Slyším, jak se otevírají přední dveře, a Bruce vstává z podlahy, běží s vrtícím se ocasem a drápy ťukajícími do tvrdého dřeva, jak běží přívtat tátu. Usměju se, protože vím, že je Tyler doma, a Chrissie se na mě přes můj malý stolek zašklebí.

            „Měla bych jít.“ Začne vstávat, ale já ji zastavím, držíc ji na místě svou ruku kolem její. Nechci, aby šla. Chybí mi s ní trávit čas a opravdu chci, aby poznala Tylera. Nikdy předtím jsem nechtěla – aby poznala někoho, s kým jsem byla.

            „Zůstaň na večeři.“

            Zasměje se. „Leah, zlato, je osm. Moje dnešní večeře se skládala z dobré konverzace, vína a dortíků. Jestli budu ještě jíst, zítra se do džínů nevejdu.“

            „Sakra.“ Podívám se na hodiny, abych se ujistila, že má pravdu. Ztratila jsem pojem o čase a ani jsem nepomyslela na to, že se Tyler vrátí domů po celodenní práci a bude mít hlad. „Jako přítelkyně nestojím za nic,“ konstatuju a svěsím ramena.

            „A to proč?“ zeptá se Tyler, položí mi ruku na rameno a já zakloním hlavu, abych se na něj podívala. Všimnu si, že má v ruce sáček a podle vůně kari, která se z něj line, je to indické jídlo.

            „Neudělala jsem večeři,“ řeknu mu a on se předkloní a dá mi obrácený polibek, který se vyrovná tomu ve Spider-Manovi, protože mě nechává úplně bez dechu.

            „Poslala jsi SMS. Věděl jsem, že je tu Chrissie, tak jsem přinesl večeři. Napadlo mě, že víno a dort nebudou stačit.“ Podívá se na čtyři dortíky, které ještě leží na stole ve světle žluté krabici. „I když podle toho malého ochutnání, které jsem právě dostal, budou dobré.“

            „Jsou výborné,“ řeknu mu a on se na mě zazubí, pak zvedne hlavu.

            „Ahoj, Chrissie.“

            „Tylere.“

            Podle zvuku jejího hlasu vím, že když se podívám příteli do tváře, uvidím, jak se na mě odráží můj vlastní pohled. Naprostá úcta, protože muži jako on nejsou skuteční.

            „Mám dost jídla pro nás tři. Doufám, že zůstaneš na večeři, i když už je pozdě.“

            „Zůstanu,“ souhlasí okamžitě a zřejmě pomyšlení na to, že se zítra nevejde do džínů, v přítomnosti mého muže už dávno pominulo.

            „Dobře.“ Usměje se na ni a mě znovu políbí hlavou dolů, tentokrát kratší než předtím. Pustí mě a zamíří k pultu, kde upustí tašku. „Díky, miláčku, že jsi sehnala Bruceovu visačku a nový obojek.“

            „O nic nejde.“ Při mém prohlášení se jeho výraz rozehřeje a přísahám, že cítím, jak to teplo prosakuje do každé buňky mého těla, když se mu dívám přes prostor mezi námi do očí.

            Potřese hlavou. „Dobře. Nechám vás dvě, abyste připravaly večeři, zatímco vezmu Bruce s sebou. Potřebuju se zastavit u sebe, vyzvednout poštu a vzít si nějaké věci na zítřek.“ Vrací se ke mně v botách, džínách a trikem s dlouhým rukávem a přes něj vestu. „Vratím se za deset patnáct minut.“

            „Dobře.“ Vím, že můj hlas je dýchavičný, když se znovu dotkne mých úst. Zamíří ke dveřím v kuchyni, volá na Bruce, když mizí z dohledu, a Bruce ho následuje, když se ode mě dostane k poškrábání na uchu.

            „Radši bych ti měla jít za družičku, a ať řekneš cokoliv, navrhnu ti dort,“ dožaduje se Chrissie. Podívám se na ni a začnu se smát. „Myslím to vážně,“ prohlásí, vstane a položí si ruce v bok, aby zdůraznila svůj názor.

            „Nikoho jiného bych ani na jednu práci nechtěla,“ ujišťuji ji, zatímco sama vstávám a mířím k pultu, kde je jídlo.

            „Už jsem ti řekla, že ho miluju kvůli tobě?“

            „Mohla ses o tom zmínit.“ Usměju se na ni z druhé strany pultu, když zvedá naše prázdné skleničky od vína.

            „No, dovol mi zopakovat svůj názor, protože ho opravdu, opravdu kvůli tobě miluju.“

            S tímto posledním prohlášením své nejlepší kamarádky nám podávám večeři. Když se Tyler vrátí, všichni tři jíme, sedíme u mého malého stolku, smějeme se a povídáme si. Nedovedu si představit dokonalejší večer. Nejen, že si mohu užívat společnosti své nejlepší kamarádky, ale také se mohu podělit o své štěstí s chlapem, který si pomalu získává mé srdce.