CH - 5. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Jitka

Kapitola 5 – Leah

            Buď jeho kamarádka

            „Díky,“ říkám, když Tyler pustí mou ruku a otevře mi dveře spolujezdce. Jakmile se posadím, zabouchne je a obejde předek kapoty. Zapnu si pás, zatímco si ho prohlížím. Tmavé vlasy má ještě vlhké od sprchy, ale neoholil se, takže má čelist zarostlou strništěm, díky tomu vypadá víc sexy než normálně. Je oblečený do svetru s límcem a několika knoflíky u krku. Vypadá na něm dobře a sedí mu dokonale jako jeho tmavé džíny. Když usedne za volant, dám mu instrukce na cestu k domu mých rodičů, který je necelých deset minut odtud.

            Potřebuji něco dělat, a tak hrabu se v tašce, dokud nenajdu balzám na rty, který si nanesu na rty. „Volala jsem mámě. Ví, že přijdeš. Moje nejlepší kamarádka Chrissie se taky ukáže, jakmile zavře svůj obchod.“

            „Její obchod?“

            „Patří jí Sweet Spot. Byl jsi tam?“

            „Sweet Spot?“ Usměje se na mě.

            „Ty jsi typický chlap.“ Zasměju se. „Ale je to pekárna, jestli jsi tam ještě nebyl, musíš to napravit, protože je opravdu dobrá v pečení.“

            „Zajdu tam,“ souhlasí a upadáme do pohodlného ticha, zatímco Sam Hunt tiše zpívá v pozadí.

            Když dojdeme k domu mých rodičů, vidím, že jsme tu první, za což jsem docela ráda. Bude to dost divné, i když nepotká všechny najednou. Přistoupí k mým otevřeným dveřím a vezme mou ruku do své, pevně ji drží, i když se ji snažím odtáhnout. Vzdávám to v polovině chůze s hlasitým povzdechem a přísahám, že slyším, jak se směje. Neklepu na dveře rodičů; pustím nás dovnitř.

            Táta sedí na gauči, a když mě uvidí, postaví se a usmívá se na mě. Máma akorát vchází do místnosti. Moji rodiče jsou manželé od svých dvaceti let a táta vždycky vedl místní obchod s potravinami. Táta vypadá na svůj věk dobře, má stříbrné vlasy a jasně modré oči. Každý den běhá, aby se udržel ve formě, a je vysoký – mnohem vyšší než moje máma, která je menší než já. Moje máma je krásná, s dlouhými vlasy, které si vždycky barvila do tmavě narudlé hnědi. Na rozdíl ode mě má světlou pleť, ale máme stejné modré oči. Modré oči, které se na mě překvapeně dívají. Nevšímám si výrazu máminy tváře a představuji Tylera svým rodičům.

            „Tylere, můj táta, Gary a moje máma, Edith. Mami, tati, tohle je Tyler.“

            „Rád vás poznávám, pane.“ Tyler jde tátovi potřást rukou a pak se skloní, aby mámu pozdravil polibkem na tvář a jemně vysloveným „Madam.“

            „Máš rád fotbal?“ Táta se ho zeptá a já se nějak ztratím v jejich debatě o svých oblíbených týmech a hráčích.

            „Co kdybys mi šla pomoct do kuchyně, zatímco se kluci budou dívat na zápas?“ navrhne máma. Není to skutečný návrh. Já vím, protože mi pevně omotá ruku kolem nadloktí a začne mě táhnout za sebou. „Dáš si něco k pití, Tylere?“ zeptá se máma přes rameno.

            „Zatím jsem v pohodě. Ale děkuju.“

            „Zlato, dáš si něco?“ zeptá se táty.

            „Jsem v pohodě.“ Neodvrátí oči od televize.

            „My budeme v kuchyni.“ Popojde se mnou dopředu. Ohlédnu se přes rameno a Tyler se na mě usměje, když se usadí na gauč k tátovi. „Neřekla jsi mi, že je tvůj nový soused sexy,“ šeptá máma, když jsme z doslechu.

            „Myslela jsem, že ti to nemusím oznamovat.“ Raději nezakoulím očima, protože nemám náladu na to, abych dostala pohlavek – což máma dělá mým bratrům, i když už jsou dospělí chlapi.

            „Zlato, jsem tvoje máma. Tvého otce mám k smrti ráda, ale stejně musíš ženu varovat, když se chystáš přijít na nedělní večeři s chlapem, který je ještě víc sexy než Chris Hemsworth.“

            „Žádný chlap ve skutečném životě není víc sexy než Chris Hemsworth,“ ušklíbnu se. Dobře, Tyler je rozhodně nahoře na stupnici sexy mužů, ale Chris jako Thor ho totálně vyřadí ze hry. Vážně, Tyler se k Thorovi ani nehodí – žádný živý chlap se k Thorovi nehodí.

            „Jsi slepá?“ zeptá se, jde k troubě a otevře dvířka, aby zkontrolovala obrovského krocana, kterého peče uprostřed října. Kde sehnala krocana? Myslela jsem, že je to sezónní záležitost.

            „Mami –“

            „Jenom tvůj soused,“ posmívá se, zavírá bokem dvířka a zvedá obočí.

            „Je to můj kamarád,“ řeknu a ona se rozesměje. „Čemu se směješ?“

            „Nemůžu se dočkat, až přijede tvoje babička a uvidí toho chlapa.“

            „Babička přijde na večeři?“ Normálně nechodí. Každou neděli má rande se svým „kamarádem“. A říkáme mu kamarád, protože pravda je prostě příliš nechutná, než aby se o ní přemýšlelo. Hrůza.

            „Brzy tu bude,“ potvrdí.

            „Přijde i Chrissie.“ Pokrčím rameny. „Čím víc, tím líp.“

            Usměje se na mě a pak se tiše zeptá: „Je to opravdu jen kamarád?“

            „Víš, že tě nerada zklamu, ale ano. Mám ho ráda. Je snadné s ním trávit čas, ale jsme jen kamarádi.“

            Její výraz se naplní zklamáním, pak se rozjasní. „Držel tě za ruku.“

            Na to nemám dobrou výmluvu. Pořád mě drží za ruku. Možná se drží za ruku s každou. Kdo to sakra ví?

            „S čím chceš, abych ti pomohla?“ Změním téma a rozhlížím se, co mám dělat.

            Než vydechne, dlouho mlčí. „Teď nic. Až přijdou kluci, můžou prostřít stůl. Večeře už je hotová.“ Otočí se k lednici a vytáhne tác s ďábelskými vajíčky.

            „To už je Díkůvzdání?“ Vtipkuju a ona se na mě podívá pohledem, že si s ní nemám zahrávat. „Jen se ptám.“

            Slyším hluk v obýváku a pomalu procházím domem. Když dojdu do haly, můj bratr Noe, jeho žena Angie a synovci Owen a Isaac si sundávají kabáty a skopávají boty. Isaac mě uvidí první a běží plnou rychlostí mým směrem, zastaví se s rukama v mých bocích a hlavou zvrácenou dozadu. „Táta nám cestou sem řekl, že příští víkend strávíme s tebou.“

            „Ano.“ Proklouznu mu prsty po hebkých hnědých vlasech a skloním se, abych ho políbila na čelo. „Budeme jíst tolik nezdravého jídla,“ zašeptám a pak se zakloním právě včas, abych zachytila jeho úsměv. „Je to ale naše tajemství, takže ho musíš mít na DD.“

            „Co je to DD?“ zašeptá v odpověď a vypadá zmateně a naprosto rozkošně.

            „Dole dole.“

            „Aha.“ Jeho úsměv ovládne celou tvář. „To zvládnu.“

            „Dobře.“ Políbím ho na temeni hlavy, pak se podívám Owenovi do očí. „Pojď sem, kámo.“

            Blíží se ke mně mnohem pomaleji než jeho bratr, protože začíná být na tetiny objetí a polibky moc velký. Pořád ho objímám a zvedám ze země, i když už musí vážit skoro třicet kilo.

            „Chyběl jsi mi, kluku.“ Posypu mu polibky na roztomilou tvářičku, směju se, jak se jim snaží vyhnout. „Těšíš se na příští víkend?“ Dívám se mu do šťastných očí, když přikyvuje. „Dobře, nemůžu se dočkat, až si s tebou zahraju Fortnite.“ Nikdy jsem Fortnite nehrála, ale vím, že je to hra, kterou teď hrají všechny děti, tak jsem ji koupila minulý týden.

            „Vážně?“ zeptá se a zní to stejně nadšeně jako jeho bratr před chvílí.

            „Jsem, nebo nejsem nejlepší teta na celém světě?“

            „Jsi.“ Usměje se.

            „Přesně tak a mám v plánu si udržet to místo.“ Políbím ho na čelo, pak ho nechám jít.

            „Kupuješ si lásku, ségra?“

            Podívám se na Noaha, který vypadá přesně jako hnědooká verze našeho táty – vysoký, hubený a pohledný.

            „Dělám jen to, co je třeba.“ Pokrčím rameny a on zavrtí hlavou a obejme mě.

            „Jsi v pohodě?“

            „Vždycky.“ Usměju se, když mi políbí temeno na hlavu.

            „Kdo je ten kluk?“ zeptá se tiše, než se odtáhne.

            „Kamarád,“ odpovím stejně tiše a pak jdu k Angie a políbím ji na tvář, než všem představím Tylera.

            „Takže jsi její přítel?“ zeptá se Owen, dívá se mezi mě a Tylera.

            „Ne, je to jen kamarád.“ Nedívám se na Tylera ani nereaguju na ruku, kterou mi položí na bedra. Oči mi zalétnou k mámě a vidím, jak se na mě culí.

            „Kluci, potřebuju, abyste prostřeli stůl,“ řekne máma a podívá se mezi Owena a Isaaca, a oba se seberou, nejspíš to chtějí mít hotové, aby si mohli jít dolů hrát. Přesune pohled k tátovi a bratrovi. „Budu potřebovat, abyste ze sklepa přitáhli ten volný stůl a pár židlí navíc.“

            „Jdu na to.“ Táta vstane a políbí mámu ze strany na hlavu.

            „Pomůžu vám,“ dodá Tyler, ustoupí ode mě a následuje tátu a bratra z místnosti.

            „Dobře, okamžitě mi řekni. Kdo to je a kde jsi ho našla?“ zeptá se Angie a dívá se, jak kluci mizí.

            „Je to můj nový soused a jenom kamarád,“ řeknu jí cestou do kuchyně.

            „Kluci a holky nemůžou být kamarádi,“ informuje mě autoritativně.

            „Ano, můžou.“

            „Dobře, holka, která vypadá jako ty a kluk, který vypadá jako on, nemůžou být kamarádi.“ Upraví postoj a já zavrtím hlavou.

            „Myslím, že moje dcera pluje po řece Popření,“ ozve se máma. „Viděla jsi tu věc s rukou na zádech?“ zeptá se.

            „Viděla jsem to.“ Angie přikývne.

            „Taky ji držel za ruku, když sem přijeli,“ informuje ji máma.

            „Držení za ruku není kamarádské.“ Angie se na mě podívá.

            „Dělá to vždycky. Nejspíš to dělá s každou,“ řeknu, zvednu ďábelské vejce a sním ho. Umírám hlady, nebo možná konečně hledám způsob, jak udržet ústa zavřená.

            „Babi,“ zavolá ode dveří Issac a zachrání mě. „Skončili jsme. Můžeme jít dolů do sklepa a hrát až do večeře videohry?“

            „Jasně.“ Usměje se na něj; pak se její oči vrátí ke mně.

            Právě když se chystá otevřít ústa, otevřou se přední dveře a Ben křičí domem, že je tady. Uniknu dalším otázkám o Tylerovi a odcházím z kuchyně. Můj bratr Ben a jeho žena Beth se na mě usmívají a smějí se, když Mia, moje rozkošná čtyřletá neteř, ječí moje jméno z plných plic, když mě uvidí.

            „Ahoj, moje krásná holčičko.“ Zvednu ji a políbím ji na tváře a krk, poslouchám, jak se hihňá. „Tolik jsi mi chyběla.“ Neodpovídá skutečnými slovy, ale ovine mi paže kolem krku a pevně mě obejme. „Jak se má moje druhá neteř?“ Ptám se Beth, která je teď v pátém měsíci.

            Září na mě, pak si položí ruce na oteklé břicho. „Ještě se vaří.“

            „Vypadáš nádherně.“ Nakloním se k ní a políbím ji na tvář, pak přijmu jednoruké objetí od bratra.

            „Jak se máš?“ ptá se Ben, zatímco Beth bere Miu, která se ptá po babičce.

            „Byla jsem hodná, hodně jsem pracovala. Stejný příběh, jiný den.“

            Jeho oči se mi dívají přes hlavu a on se lehce zamračí. „Kdo je to?“

            Otočím se a dívám se, jak Tyler nese v obývacím pokoji sadu židlí. „Můj kamarád Tyler. Za chvilku tě představím. Pomáhá tátovi a Noahovi vynést ze sklepa židle. Přijde babička a Chrissie taky. Máma potřebovala víc místa.“

            „Říkala jsi kamarád. On není tvůj přítel?“ Vypadá zmateně.

            „Je to jen kamarád. Nevím, proč je pro všechny tak těžké ten pojem pochopit.“ Vydala jsem otrávený povzdech. Měla jsem všechny před večeří obvolat, abych jim vysvětlila pojem „jenom kamarád“.

            „Ještě nikdy jsi neměla kluka kamaráda,“ řekne a podívá se na mě. Vypadá hodně jako máma, ale je mnohem vyšší, má stejné hnědé oči jako Noah a stejnou barvu vlasů jako já.

            „Ano, měla.“

            „Dobře, jmenuj jednoho.“

            Pokusím se vzpomenout si na jednoho kluka, se kterým jsem se kdy jen kamarádila, ale nejde to. Opravdu jsem se ještě nikdy nekamarádila s klukem?

            „S Tylerem.“

            „Jsi idiot.“ Uchechtne se, pak ztiší hlas. „Jen mě to trochu překvapuje. Nikdy sis domů na nedělní večeři nepřivedla nikoho jiného než Chrissie.“

            „Mám ho ráda,“ řeknu a on zvedne obočí. „Je snadné se s ním bavit a je s ním zábava, ale my jsme opravdu jenom kamarádi.“

            „Tak jo, představ mě tomu svému kamarádovi.“ Obejme mě kolem ramen a vede mě kuchyní do velké jídelny, kde můj táta, Tyler a Noah připravují židle. Představím je a pak uteču, když se kluci začnou bavit o klukovských věcech, které mě vůbec nezajímají.

            Pomůžu mámě v kuchyni, pak jdu dolů hrát s dětmi videohry, dokud máma nezakřičí, že večeře je hotová. Když přijdu nahoru, v kuchyni je babička a Chrissie taky. Obejmu je obě a pak se zeptám, jestli byly představené Tylerovi. Ani nemusí mic říkat, protože poznám; podle skelného výrazu v jejich očích při vyslovení jeho jména poznám, že byly.

            Nastane chaos, když se všichni posadíme ke stolu a začneme si připravovat talíře. Je to vždycky hlasité a bláznivé, ale tahle neděle je šílenější než obvykle. Probíhají různé rozhovory, děti jsou děti a vykřikují, co chtějí jíst, aby jim rodiče mohli připravit talíře, a máma všem přikazuje. Když máme talíře navršené, sedíme a táta se pomodlí. To je jediná minuta ticha, kterou máme. Jakmile skončí, všichni se vrátí k povídání.

            Podívám se na Tylera a sleduju, jak se usmívá. „Moje rodina je trochu bláznivá.“

            „Líbí se mi a tohle mi připomíná můj domov,“ říká a srdce mě hřeje. Nikdy jsem nebyla daleko od domova a nevím, jestli bych si dokázala zvyknout na to, že se odstěhuju z města, ve kterém jsem vyrostla.

            „Nechávám tě, aby ses o sebe postaral sám,“ podotknu a cítím se trochu provinile.

            „Všiml jsem si.“ Zasměje se.

            „To mě mrzí.“

            „Neomlouvej se. Umím se o sebe postarat. Kromě toho jsem tě pozoroval, jak mizíš, když jsme se s tátou začali bavit o fotbale. Chápu, že to není nic pro tebe, bavit se s klukama.“

            Nos se mi svraští a jeho oči mi přejíždějí po tváři, než se usměje. „Většinu mého dětství jsme měli jen jednu televizi. Během fotbalové sezóny to bylo vždycky na zápase a já se nikdy nedostala na svoje pořady. Nebudu tvrdit, že fotbal nesnáším, ale nezajímá mě.“

            „Budu si to pamatovat.“ Když se znovu usměje, sklopím oči k jeho ústům. Opravdu, má skvělá ústa a skvělé rty. Horní má pěknou křivku a spodní je plný.

            Někdo si odkašle a já odtrhnu oči od jeho úst a rozhlédnu se kolem sebe a přemýšlím, jestli mě někdo neviděl, jak očumuju svého kamaráda, který je ve skutečnosti přesně takový – můj kamarád. Máma i babička se na mě dívají se stejným výrazem ve tváři, pohledem, který říká, že vědí, že toho kluka mám ráda víc, než přiznávám. Začnu jíst, abych měla co dělat.

            Noah řekne Tylerovi o nadcházejícím rybářském výletě kluků. „Měl bys jet s námi,“ řekne. „Normálně vyrážíme v pátek večer a vracíme se v neděli odpoledne.“ Tohle je výlet, na který moji bratři a táta vyrážejí dvakrát do roka, co si pamatuju. Výlet, na který jsme s mámou nikdy nebyly pozvány. Můj bratr, který právě pozval Tylera, tím říká, jak moc ho má rád. Sakra, všichni v mé rodině ho mají rádi. Myslím, že i já bych se do mého kamaráda mohla dokonce zamilovat.

            „Uvidíme, jestli dostanu volno.“ Tyler se zakloní, když dojí dezert. Položí ruku na opěradlo mé židle a omotá si kolem prstu pramen mých vlasů. Cítím na sobě všechny oči u stolu, ale nerozhlížím se. Všechny ignoruju a jím jablečný koláč se zmrzlinou.

            „Jen nám dej vědět, a jestli to tentokrát nevyjde, pojedeme v létě znovu,“ řekne táta.

            Tyler odpoví „Jasně.“ Když mi pod stolem ruka chytne nohu, podívám se napravo na nejlepší kamarádku.

            „Potřebuju jít na toaletu,“ zašeptá.

            „Dobře,“ zašeptám zpátky.

            „Nepotřebuješ jít na toaletu?“ zeptá se s vytřeštěnýma očima, které přeskakují mezi mnou a Tylerem.

            „Víš, že jsme u mých rodičů, a ne v baru nebo restauraci, že?“ Tiše jí napovím. Zamračí se na mě a já si povzdechnu. Zřejmě potřebuju jít taky na toaletu. Vstanu s ní a vydám se chodbou. Dotáhne mě s sebou do malé tmavé místnosti, a jakmile zavře dveře, rozsvítí světlo.

            „Kamarád?“ zasyčí, stáhne si kalhoty a sedne si na záchod. Dobře, takže opravdu potřebovala na záchod. Není to poprvé, co používáme záchod ve stejnou dobu, takže mě to teď ani trochu nešokuje. „Ten chlap není jen tvůj kamarád.“ Ukáže na mě a mávne kolem sebe kusem toaletního papíru.

            „Je to jen můj kamarád.“ Pustím vodu, umyju si ruce, potřebuju něco udělat, ona se ke mně přidá u umyvadla a podívá se na mě do zrcadla.

            „Tak mi, prosím tě, řekni, kde najdu kamaráda, jako je on.“ Protočí oči. „Nepřestal se tě dotýkat a dal všem dokonale najevo, jaké má úmysly.“

            V hrudi mi vykvete naděje. Vím, co jsem cítila pokaždé, když se mě dotkl, ale můj úsudek je zastřený mými city k němu. Nechci předpokládat, že mě má rád. Nechci si myslet, že je to víc, než to je.

            Ušklíbne se a zkříží si ruce na hrudi. „Je do tebe blázen. A tvoje rodina ho miluje.“

            „Jsem šťastná, že ho mají všichni rádi, Chrissie, ale dokud se neudělá nějaký krok nebo mi neřekne, že je mezi námi víc, je to tak, jak to je. Jsme jen kamarádi.“

            „Le-“ začne, ale já ji zarazím.

            „Končím s hraním her.“ Otočím se k ní. „Končím s tím, že já potáhnu vztah. Chci kluka, který ví, co chce. Chci kluka, který je pro jednou ochotný o mě bojovat.“

            Její tvář změkne pochopením. „Myslím, že jsi ho našla, Le.“

            Trhnu rameny. „Netuším, co se stane, ale vím, co skutečně chci. Rozhodně ne kluka, který říká jednu věc, ale myslí jinou. Nechci chlapa, který si myslí, že je tak dokonalý, že nemusí do vztahu vkládat úsilí.“

            „Máš pravdu.“ Kousne se do rtu a rychle uhne pohledem. „To všechno si zasloužíš. Zasloužíš si kluka, který je ochotný jít do toho naplno, kluka, který je ochotný za tebe bojovat.“

            „Ty taky,“ podotknu.

            Moje nejlepší kamarádka je nádherná, má kaštanové vlasy po ramena, jasné oříškové oči a tělo tvořené sexy křivkami. Vypadá jako modelka a je úspěšná ve svém podnikání. Zaslouží si taky najít někoho, kdo ji učiní šťastnou.

            Ignoruje mou poznámku. „Pořád se mi líbí, jaký je.“ Otočí se k zrcadlu a dodá: „Je opravdu milý.“

            „Ano, a proto je to můj kamarád.“ Usměju se na ni a ona protočí oči. „Můžeme se teď vrátit ke stolu?“

            „Jistě.“ Otevře dveře a vystoupí přede mnou.

            Když se dostaneme ke stolu, Tylerovy oči mi přejíždějí po tváři, jako by posuzoval, jestli jsem v pořádku. Usměju se na něj s uklidňujícím výrazem a on mi úsměv vrátí, když si sednu. Všichni dojí dezert, děti si jdou dolů hrát, chlapi zamíří do obýváku, aby se dál dívali na televizi, a všechny ženy jdou do kuchyně uklidit.

            Vím jistě, že moji bratři doma myjí nádobí a že můj táta je obvykle ten, kdo uklidí po jakémkoli jídle, které mu máma uvařila. Dnes večer to převzaly ženy, protože se mě všechny chtějí zeptat na Tylera v soukromí. Vyhýbám se otázce za otázkou, zatímco drhneme talíře, plníme myčku a uklízíme kuchyň. I když vím, že mě všechny milují, přála bych si, aby prostě nechaly věci plavat.

            Mám Tylera ráda. Líbí se mi, jak mě drží za ruku, líbí se mi, jak se objeví, aniž by plánoval dopředu, a opravdu se mi líbí, jak se díky němu cítím. Tím chci říct, že nechci nic předpokládat. Dva roky jsem byla s mužem, každý večer jsem trávila u něj doma a probouzela se v jeho posteli s myšlenkou, že by mohl být navždy můj, zatímco on uvažoval o tom, jestli jsem ta pravá. Nejsem ochotná si tím znovu projít. Nejsem ochotná myslet si, že tohle je něco víc, když to tak ve skutečnosti není.

            Jestli se mu líbím, pak to bude muset být on, kdo udělá první krok. Bude to muset být on, kdo jasně ukáže, že o mě stojí.

            Jakmile konečně skončíme s úklidem kuchyně, jdeme za muži do obýváku. Díváme se s nimi na televizi až do konce hry. Potom se rozloučíme.

            Po objetí a polibcích mě Tyler vyprovodí ven, drží mě za ruku, dokud nedojdeme k autu. Tyler mi otevře a podřží sveř, než se usadím na místo. Potom mě odveze domů a doprovodí mě ke dveřím, dotkne se konečky prstů mé tváře, než ustoupí a nechá mě vstoupit do mého domu. Popřeje mi sladké sny a jako obvykle mi přikáže, abych za sebou hned zamkla. Když už ležím v posteli, Myšák se mi stočí na břicho, a já ležím dlouho vzhůru, protože přemýšlím o svém životě. Přemýšlím o Tylerovi i o tom, jaké by to bylo, kdyby on byl skutečně ten pravý chlap pro mě.

            Nakonec usnu, ale zdá se mi zdá o tom, jak mě líbá. Druhý den ráno, když se probudím do jasného světla, které na mě svítí skrz závěsy, jsem zklamaná, že náš první polibek byl jen sen.