CH - 1. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Jitka

Kapitola 1 – Leah

            Adoptujte neadoptovatelnou kočku

            Než otevřu vchodové dveře, abych zkontrolovala poštovní schránku, zvednu kočku z jejího pelechu na okenní římse. Protože ještě nejsem oblečená, zůstanu uvnitř a natáhnu jednu ruku, zatímco druhou pevně držím Myšákovo malé zmítající se tělíčko u sebe. Odklopím víko a začnu sahat do schránky, ale zastavím se a obejmu ho, když se zavrtí, aby se dostal dolů.

            „V žádném případě, pane. Dneska ne.“ Mé sevření utáhnu, ale nestačí to. Vyklouzne mi z rukou a já zpomaleně sleduji, jak přistává na všech čtyřech tlapách, vyráží přes verandu a pak míří po třech schodech dolů na dvůr. „Myšáku!“

            Zastaví se, a podívá se na mě přes své chlupaté šedé rameno, jako by se ptal: Co?

            „Pojď, zlato. Pojď sem.“ Pomalu se k němu vydám a doufám, že když budu pomalá, dostanu se dost blízko, abych ho mohla znovu chytit. Nakloní hlavu na stranu, mrkne na mě a pak se rychle rozběhne k vedlejšímu domu. „Myšáku, vrať sem ten svůj chlupatý zadek!“ Křičím, spěchám po chladné trávě bosá a mám na sobě jen tílko a obyčejné kalhotky. Zahlédnu jeho ocas, jak běží k zadní části vedlejšího domu, a přidám na rychlosti, abych se náhle zastavila, jakmile zahnu za roh a spatřím ho, jak sedí na římse otevřeného okna a olizuje si tlapku.

            „Prosím, nedělej to,“ prosím ho a dělám opatrné kroky jeho směrem. „Prosím, přestaň.“ Zvedám ruce, jako bych místo s tvrdohlavým kocourem měla co do činění s teroristou, který se chystá odpálit bombu. Udělám další pomalý, vypočítavý krok a pak vykřiknu „Ne!“, když se otočí, proskočí oknem a zmizí uvnitř.

            „Tohle se nemůže dít.“ Prohrábnu si rukou zauzlované vlasy na hlavě a rozhlédnu se po něčem, co bych mohla použít, abych vylezla na parapet a protáhla se oknem. Kdyby tu ještě bydleli moji staří sousedé, Margret a Ethan, prostě bych jim zaklepala na dveře, aby mi chytili Myšáka, ale oni se před půl rokem odstěhovali. Od té doby je dům prázdný.

            U zadní terasy mě zaujme velký jasně oranžový kbelík, tak z něj vyliju špinavou vodu, která se usadila na dně, a pak ho přenesu k oknu. Poté, co ho postavím dnem vzhůru, položím na něj jednu nohu a vyzkouším jeho stabilitu, než udělám totéž druhou nohou a okno úplně zvednu. Když strčím hlavu dovnitř, rozhlédnu se po slabě osvětlené prázdné místnosti a zúžím pohled na Myšáka, který ležérně sedí u otevřených dveří, jako by na mě čekal.

            „Sežeň si kočku. Není s nimi moc práce a ty potřebuješ společnost.“ Proč jsem sakra zase poslechla svou matku...? Bručím si pro sebe, když se protáhnu oknem, bručím a vrávorám, jak mě staré suché dřevo a barva škrábou na břiše, stehnech a holeních. Vykřiknu, spíš šokem než bolestí, když s hlasitým žuchnutím dopadnu na podlahu.

            „Jen abys věděl, úplně přehodnocuji náš vztah,“ řeknu a otočím hlavu k Myšákovi. Ztuhnu, když mé oči zachytí záblesk zbraně namířené mým směrem.

            „Co to kurva je?“ vyhrkne postava, když se rozsvítí stropní světlo, a já zařvu jako holka v hororu, kterou po lese pronásleduje vrah se sekerou. „Ježíši, já tě kurva nezastřelím,“ ozve se hluboký hlas a já vykouknu mezi prsty, které mi zakrývají obličej. Znovu ztuhnu z úplně jiného důvodu, jakmile uvidím, že nade mnou stojí chlap.

            Svatá prostoto.

 

            Zamrkám a snažím se, pročistit si zrak, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Opálená pleť, tmavé, téměř černé vlasy, které se mu kroutí kolem uší a krku, silná čelist, plné rty. K tomu široká ramena a břišní svaly, které jsou vidět, protože nemá tričko a stojí úplně přímo přede mnou jen v šedých teplákách.

            „Co tu kurva děláš, že se mi vloupáváš do domu?“ vyštěkne a já odtrhnu oči od jeho a rozhlédnu se po důvodu, proč jsem se mu vloupala do domu. „Haló….?“ zavolá, když neodpovídám, a zní to naštvaně.

            „Umm.“ Zamračím se, když nedokážu říct důvod, proč jsem se ocitla v tomhle hloupém nepořádku.

            Cítím, jak moje tělo zalívá horko, vzhlédnu a zjistím, že mě upřeně pozoruje... od hlavy až k mým bosým nohám. Rychle si stáhnu tílko, co nejvíc to jde, a pak si přiložím ruku k hrudi, abych zakryla odhalený výstřih.

            „Bydlím vedle a můj kocour...“

            Přeruší mě a zamračí se. „Cože?“

            „Můj kocour přišel oknem. Já . . .“ Znovu se rozhlédnu. „Šla jsem za ním.“

            „Mohla jsi zaklepat na dveře.“

            „Já-“

            „Zbláznila ses?“

            „Já-“

            „Musíš být blázen.“ Zavrtí hlavou a já zúžím oči.

            Dobře, jo, podělala jsem to tím, že jsem se mu vloupala do domu, ale on mě vážně začíná štvát tím, že mě přerušuje a nazývá mě bláznem. Navíc jsem ani nevěděla, že je to jeho dům - nebo kohokoli jiného, když na to přijde.

            „Nejsem blázen.“ Založím ruce za sebe a zvednu zadek ze země. „Nevěděla jsem, že tu bydlíš. Nevěděla jsem, že se sem někdo nastěhoval. Ten dům je už měsíce prázdný.“

            „Takže mi chceš říct, že jsi přehlédla ten velký žlutý stěhovák zaparkovaný na příjezdové cestě?“ zeptá se a já se kousnu do rtu, protože jsem očividně přehlédla ten velký žlutý stěhovák zaparkovaný na příjezdové cestě. „A taky ti uniklo, že cedule na prodej byla z trávníku před domem odvezena už před několika týdny?“

            Dobře, to mi taky uniklo. Ale zase jsem nedávala pozor.

            „Jejda.“ Slepím rty a jeho oči padnou k mým ústům, než je přesune, aby se podíval ke stropu, a pod nosem si mumlá něco, co nedokážu rozluštit.

            Podívám se dolů na nohy, když mi podél kotníků klouže něco měkkého, a uvidím Myšáka. Rychle ho zvednu a pevně si ho přitisknu k hrudi. „Zlobivé koťátko,“ řeknu a on se mi otře tváří o čelist a zamručí. „Rozhodně dostojíš své pověsti.“

            Nedokážu se ubránit tomu, abych ho nepolíbila na vršek jeho chlupaté hlavy. Na jeho obranu musím říct, že mě před ním v útulku varovali. Říkali, že je prohnaný a volnomyšlenkářský a že si na něj budu muset dávat pozor, protože je to běžec, a proto ho pokaždé, když ho adoptovali, přivezli zpátky do útulku. „Máš štěstí, že jsi tak roztomilý.“ Znovu ho políbím na hlavu.

            „Vždycky si se svou kočkou povídáš?“

            Sakra, jak jsem mohla zapomenout, kde jsem nebo s kým jsem? „Ne vždycky.“ Nedívám se na něj, protože nechci, aby viděl, jak mám růžové tváře.

            „Myslím, že jsem někde četl, že blázni mluví se svými zvířaty,“ řekne a moje oči vzlétnou k jeho.

            „Blbečku.“

            „Jen říkám.“ Usměje se.

            „Můžu použít tvoje dveře?“ vyhrknu.

            Jeho úsměv se změní v líný úšklebek a očima mi přejíždí po celé postavě, až mě z toho pálí kůže. „Já nevím.“ Pokrčí jedním holým ramenem. „Docela mě láká sledovat, jak se plazíš zpátky ven cestou, kterou jsi přišla.“

            „Ty . . ty . . . Ani nevím, co jsi zač!“ Prskám, zároveň mě hřejí tváře.

            Směje se a vesele zakloní hlavu. „Naštěstí pro tebe, zlatíčko, se cítím být gentlemanem.“ Otočí se ke dveřím, stále se směje, a já mu dýkami v očích probodávám záda, když ho následuji z pokoje a dlouhou chodbou ke vchodovým dveřím. Otočí se ke mně čelem a já držím hlavu vztyčenou a dál se na něj dívám, když kolem něj procházím dveřmi. „Tak zatím.“

            „S tím nepočítej!“ Zakřičím přes rameno a zvednu ruku, abych mu vynadala, ale zarazím se, když se ode mě Myšák začne znovu odtahovat. Šmátrám po kocourovi na dvoře před domem toho blbce a snažím se ho chytit, zatímco za sebou poslouchám hlasitý, protivný smích. Když mám Myšáka konečně pevně v rukou, zrychlím krok a zamířím na verandu, rovnou do vchodových dveří. Pustím Myšáka zpátky na jeho místo, pak jdu ke gauči a padnu na něj.

            Zavřu oči a pak je zase otevřu, když mi Myšák vyskočí na hruď. „Pojďme se dohodnout.“ Zvednu ho, abych získala jeho plnou pozornost. „Odteď budeš z domu vybíhat, dokud nebudu oblečená a učesaná.“

            „Mňau.“ Natáhne se a olízne mi nos.

            „Za pokus to stálo.“ Posadím se a strčím si ho pod bradu. „Na druhou stranu pochybuju, že na mě pan sexy odvedle v dohledné době zapomene.“

            „Mňau,“ souhlasí Myšák a já nevím, jestli je to dobře, nebo špatně.