KY - 4. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Noah

Ignoruj to

Sedím vedle Bridgett na malé židli v kanceláři autobazaru a poslouchám Huntera, úvěrového specialistu, jak mi vysvětluje omezenou záruku, která se na auto vztahuje. Zatímco pokračuje, podívám se na Bridgett a zjistím, že vypadá roztomile zmateně a rozkošně, jak si zapisuje poznámky do poznámkového bloku a okusuje si přitom spodní ret. Kdy jsem ji začal považovat za rozkošnou a roztomilou, to mi hlava nebere, zvlášť když jsem ji celé roky považoval jen za Aidenovu namyšlenou a protivnou mladší sestru.

Co vím jistě, je, že se musím zbavit nutkání ji chránit. Zvlášť když to nutkání vychází z místa, které nemá nic společného s tím, že je malou sestrou mého nejlepšího přítele. Ale všechno souvisí s tím, že je to kurva krásná ženská, která si prochází nějakým posraným průserem.

„Co myslíš?“

Její otázka mě vytrhne z myšlenek a já skloním hlavu, abych se setkal s jejím pohledem.

„O čem?“ Ptám se, když Hunter opouští malou kancelář, ve které jsme posledních pětačtyřicet minut seděli.

„O tom autě.“

„Už jsem ti to říkal, bejby. Je to pěkné auto a cena je odpovídající,“ řeknu a ona si skousne spodní ret, což je její zvyk, který mě přiměje pohnout se na židli s mým zadkem.

„To jsi říkal.“

„Co tě nutí pochybovat o svém rozhodnutí?“

„Já nevím. Myslím, že si nechci něco pořídit jen proto, abych potom změnila názor a litovala, že jsem to auto koupila.“

„Máš desetidenní lhůtu na vrácení auta, pokud by sis to rozmyslela.“

„Asi máš pravdu.“ Vydechne a pak sklopí pohled k poznámkovému bloku na klíně. „A splátka za auto včetně pojištění je nižší než ta, kterou jsem doposud platila, takže to bude každý měsíc velká úleva.“

„Teď pracuješ pro tátu, že?“

„Jo.“ Skloní hlavu a po tvářích se jí rozlije barva.

„Na tom, že pracuješ pro tátu, není nic špatného.“

„Já vím. Jen… nosit kafe, zvedat telefony a vyřizovat pochůzky není něco, co bych chtěla dělat věčně.“ Zvedne jedno rameno. „Zvlášť když vím, že to není pozice, která ve skutečnosti existovala předtím, než jsem šla za tátou a požádala ho o práci.“

Když slyším smutek – nebo možná sklíčenost – v jejím hlase, mám chuť si ji přitáhnout na klín a prostě ji obejmout. Je to stejný pocit, jaký jsem měl dnes ráno, když mi vylíčila, proč byla se svým bývalým a proč to mezi nimi nefungovalo. Na druhou stranu, poté, co jsem slyšel, jak na ni ten blbec chrlí kraviny, není divu, že už s ním nechtěla zůstat, ani když měla peníze, luxusní dům a drahé oblečení.

Jelikož jsme se s Aidenem kamarádili už od dětství, poznal jsem z první ruky, jak bouřlivé vztahy s rodinou měl. Jeho rodiče byli egoističtí, sobečtí a povýšení – jeho matka je taková dodnes. Jeho otec, který nedávno prodělal mrtvici, se zlepšil, ale kdo ví, jestli to vydrží. A Bridgett, to byla malá sestra, které si moc nevšímal. Když byli později starší, mluvil jen o tom, jak je rozmazlená a jak moc mu připomíná mámu.

Ale poté, co jsem slyšel, co všechno mi řekla dnes ráno a právě teď, si říkám, jestli stejně jako její bratr nehledala cestu ven. Jenže místo toho, aby odešla na vysokou jako Aiden, se vdala a doufala, že tomu unikne. Očividně to nevyšlo. Teď se nutí dělat úplný opak toho, co dělala předtím.

„Dobře, kluci ti právě teď dávají na auto dočasnou značku,“ řekne Hunter, když se vrátí do kanceláře. „Jakmile budou hotovi, přijedou s ním dopředu.“ V ruce drží jeden klíč. „Tohle je tvůj náhradní. Kdybys měla nějaké problémy, stačí nám zavolat.“

„To je všechno?“ zeptá se, když si bere klíč z jeho rukou a svírá ho v pěsti.

„To je všechno. Všechny papíry jsou podepsané. Můžeš jet.“

„To bylo jednodušší, než jsem si myslela.“

„To rád slyším.“ Zasměje se, když oba vstaneme. „Rád jsem vás oba poznal.“ Zvedne hlavu, aby se mi podíval do očí. „Viděl jsem před domem tvůj náklaďák. Kdyby sis někdy chtěl pořídit něco nového, vrať se sem. Něco ti najdu.“

„To je dobrý, ale díky.“ Natáhnu k němu pěst a on svou vrazí do mé, než položím ruku na Bridgettina záda, abych ji doprovodil z kanceláře.

Když vyjdeme ven, její nová Toyota stojí vedle obrubníku s nastartovaným motorem, tak s ní dojdu ke dveřím na straně řidiče a otevřu je. Bridgett se zastaví, zakloní hlavu a upře oči do mých.

„Děkuju, že jsi se mnou dneska jel. Bez tebe bych byla ztracená.“

„Ne, nebyla bys,“ řeknu jí tiše, protože vím, že potřebuje slyšet, že je schopná dělat tyhle věci sama.

„Přesto si toho moc vážím.“ Její prsty si hrají s držadlem kabelky. Takové, která nejspíš stojí víc, než já vydělám za měsíc. „Pracuješ dneska večer?“

„Mám volno.“ Sleduju, jak přikývne. Když si olízne rty, moje pozornost instinktivně klesne k jejím ústům. Sakra, musím odsud vypadnout. „Dobře, bejby, jeď opatrně.“ Udělám krok zpět.

„Ano.“ Vydechne si. Pak se v mžiku její prsa přitisknou k mým břišním svalům a její ruce mě objímají kolem zad. Instinktivně její objetí opětuji a říkám si, abych ignoroval fakt, že je mém náručí cítit fakt dobře. Že její měkké křivky jsou dokonalé, když se ke mně tiskne. „Díky, Noahu.“ Pustí mě a já nechám ruce klesnout k bokům.

„Kdykoliv, bejby.“ Dívám se, jak nastupuje do auta. Jakmile se posadí, zavřu dveře. Usměje se na mě přes zavřené okénko a mně se v hrudi usídlí divný pocit. Ale řeknu si, abych ignoroval i tuhle blbost, když ustoupím o krok dozadu a sleduju, jak odjíždí.

Zavrtím hlavou, přejdu přes parkoviště ke svému autu, sednu za volant a vyrazím domů.

Kde kurva ani náhodou neusnu.