KY - 16. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Bridgett

Rozložení

S podpatky klapajícími na dlaždicích mířím chodbou k Edgarově kanceláři se složkou, kterou si vyžádal. Je pondělí, a přestože se obvykle po víkendu děsím příchodu do práce, v mém kroku je cítit elán a na tváři úsměv, kterého se nemohu zbavit.

Říct, že jsem šťastná, je slabé slovo a moje dobrá nálada má co dělat s tím, že jsem včera večer šla spát s Noahem a dnes ráno se probudila v jeho náručí. Ne že bych měla moc na výběr, jestli s ním chci spát, protože mě odnesl k sobě do postele, kde nás svlékl a pak mě držel v náručí, dokud jsem neusnula.

Netrvalo to dlouho. Mezi úlevou, že je v bezpečí a doma, a dvěma orgasmy jsem omdlela téměř ve chvíli, kdy moje hlava dopadla na polštář. Probuzení bylo mnohem těžší, ale to, že vstal a osprchoval se se mnou, rozhodně přispělo ke skvělému začátku dne.

Jak se blížím k Edgarově kanceláři, mé kroky zpomalují, protože slyším spoustu hlasů, své i bratrovo jméno a nějaké ne zrovna hezké řeči. Vztek se mi svírá v žaludku, když poslouchám muže, kteří pro mého otce pracovali celé roky, jak o nás mluví, jako bychom nebyli nic víc než škůdci, s nimiž se museli vypořádat. A i když mě bolí, když je slyším, jak o mně mluví špatně, ještě víc mě štve, že mluví o mém bratrovi.

Aiden dával celé roky najevo, že nikdy nechtěl pracovat pro mého otce, ale když náš táta prodělal mrtvici, souhlasil, že se vrátí domů a zastoupí našeho tátu – což pro něj nebylo snadné. Náš táta nebyl typ šéfa, který by nechával všechnu práci na lidech, kteří jsou pod ním. Ne, všechno řídil sám, jen některé projekty delegoval na lidi, které si najal.

Několik týdnů po jeho mrtvici se zdálo, že nikdo neví, co je nahoře a co dole, a nebýt Aidena, nepochybuji, že by firma zkrachovala.

S tolik potřebným hlubokým nádechem projdu zbytek cesty chodbou k Edgarově kanceláři a vstoupím dovnitř, aniž bych čekala, až mě on a ostatní muži v místnosti vezmou na vědomí. Pět párů očí se otočí mým směrem, ale já nespouštím oči z Edgara a hodím mu na stůl složku, kterou držím v ruce.

„Tady je složka, o kterou jsi žádal.“ Rozhlédnu se po místnosti a zachytím pohled každého z mužů, kteří tam stojí. Muži, o kterých vím, že jim můj otec léta důvěřoval. Muži, kteří se na mě dívají, jako by byli přistiženi s rukama ve sklenici na sušenky.

„Vím, že jsem právě začala pracovat pro Bender a synové a že se musím o firmě a jejím fungování tady hodně učit, ale myslím, že každému z vás je třeba připomenout, že tohle je Aidenova a otcova firma.

„Bridgett…“ začne Edgar, ale já zvednu ruku.

„Nezajímá mě, co si myslíš o kterémkoli z nás. Je mi jedno, jestli máš pocit, že si nezasloužíme postavení, které máme. Záleží mi na tom, že o nás mluvíš, jako bychom nebyli důležití. Protože my se staráme.“ Znovu se na všechny podívám. „Tohle je firma našeho táty, a jestli vás ještě někdy uslyším mluvit o Aidenovi nebo o mně negativně, půjdu za naším otcem. A jestli tátu znáte, tak víte, že vždycky chtěl, aby Bender a synové zůstali rodinným podnikem, což znamená, že Aiden ani já nebudeme bez práce. Budete to vy.“

S tímto závěrečným prohlášením se otočím na podpatku a zamířím z kanceláře dolů na chodbu ke svému stolu s pocitem, že mi z ramen spadla tíha. Nevím, jak by se táta tvářil na to, co jsem právě udělala, ale já se cítím zatraceně báječně, jako by mi měli nabídnout Oscara.

Když dorazím ke stolu, popadnu ze zásuvky kabelku a hledám v ní mobil, abych mohla Noahovi poslat zprávu a dát mu vědět, co se právě stalo. Možná nevím, jak na to, co se právě stalo, zareaguje táta nebo Aiden, ale vím, že Noah na mě bude pyšný, že jsem se postavila na vlastní nohy.

Zrovna když mu dokončím zprávu, uslyším blížící se kroky. Když vzhlédnu, spatřím Catharine, jak se ke mně blíží. Neviděla jsem ji od chvíle, kdy jsem byla před několika týdny venku s May. Jakmile se naše pohledy setkají, poznám, že něco není v pořádku. Je sice oblečená v krásné drahé bundě, džínách a botách, s upravenými vlasy a nalíčená, ale vypadá bledě a nervózně.

„Ahoj,“ zašeptá, když je blízko. Položím mobil na stůl, abych mohla Noahovi poslat zprávu, až zjistím, co se s ní děje.

„Ahoj,“ papouškuju a pak se zeptám: „Máš s někým schůzku?“ Lidé, kteří kupují nemovitost nebo dům, sem obvykle nechodí, ale co já vím?

„Ne.“ Olízne si rty. „Přišla jsem si s tebou promluvit.“ Rozhlédne se po prázdném kancelářském prostoru. „Máš pár minut na rozhovor?“

„Jistě.“ Podívám se na konferenční místnost. Když tu byl táta, všichni z kanceláří tam měli každý týden schůzky, ale od té doby je prázdná. „Pojď.“ Vedu ji chodbou, pouštím ji dovnitř před sebou a pak zavírám dveře. Poté, co se obě posadíme k velkému oválnému stolu, ji sleduji a přemýšlím, co to má znamenat.

„Ani nevím, jak ti to všechno říct,“ začne tiše mluvit a skloní hlavu, pak poslouchám, jak se zhluboka nadechuje. „Conner a já budeme mít dítě.“

Ztuhne mi páteř – ne vztekem nebo šokem, ale takovým tím, co to sakra děláš a proč mi to sakra říkáš.

„Potřebuju, abys podepsala rozvodové papíry, které ti dal.“

„Cože?“ Zasměju se a ona zvedne hlavu, aby se na mě podívala.

„Vím, že ti dal rozvodové papíry. Potřebuju, abys je podepsala, abychom se mohli vzít.“ Opře si ruku o břicho, nejspíš aby mi připomněla, že čeká jeho dítě.

„Nevím, co ti Conner řekl, Catharine, ale já už jsem rozvodové papíry podepsala.“

„Nelži.“ Chřípí se jí rozšíří. „Řekl mi, že jsi je odmítla podepsat, dokud ti nedá peníze, o které jsi žádala.“

„To říkal?“ Opravdu se snažím nezačít se smát, ale vzhledem k situaci je to upřímně těžké.

„Řekl mi všechno.“ Posadí se na židli rovně a už se netváří tak nejistě ani zkroušeně jako předtím. „Vím, že jsi ho podváděla, a že i když ti odpustil, stejně si nakonec slib porušila, a opakovaně jsi mu zahýbala. A teď se z něj snažíš dostat každý dolar, který můžeš.“

„Myslím, že byste si s Connerem měli upřímně promluvit o tom, co se doopravdy děje,“ řeknu jí jemně, protože rozčilování nemůže být dobré pro ni ani pro dítě, pokud je skutečně těhotná.

„On je ke mně vždycky upřímný,“ odsekne, zatímco bouchne rukou do desky konferenčního stolku, až nadskočím. „Aspoň jednou se zamysli nad tím, jak ho to, co jsi udělala, ovlivnilo.“

Nadechnu se a přemýšlím, že se jí pokusím znovu říct, že už jsem rozvodové papíry podepsala a že Conner je ten, kdo odmítá napsat své jméno na tečkovanou čáru, ale podle jejího chování poznám, že mi neuvěří. „Dobře.“ Vstanu. „Podepíšu ty papíry.“

„Cože?“ Zamrká na mě.

„Podepíšu ty papíry.“

„Podepíšeš?“

„Určitě.“ Pokrčím rameny a zamířím ke dveřím, připravená na to, že tenhle trapný rozhovor skončí. Slyším, jak vstává.

„Jak poznám, že jsi upřímná, že skutečně chceš podepsat ty papíry?“ zeptá se a vyjde z konferenční místnosti, zatímco já držím otevřené dveře.

„Jestli je do zítřka nedostane od mého právníka, můžeš se zastavit a já ti dám kopii,“ řeknu jí a zabolí mě, když vidím, jak se jí po mé odpovědi ulevilo. Vím, že její důvěra v Connera je neotřesitelná, ale vidím, že se tu těžkou lekci musí naučit sama.

„Děkuju.“

„Mm-hmm.“ Sleduju ji, jak kráčí k chodbě vedoucí k východu, a když mi mizí z dohledu, zatraceně doufám, že se Conner zachová správně k ní i dítěti, které čeká.

***

Sedím na verandě a pozoruji Lolu, Louie, Chanel a Coco, jak se potulují v husté trávě předního dvora. Když jsem se dnes večer vrátila z práce, rozhodla jsem se vzít štěňata ven na průzkum – něco, na co dosud nebyla dost velká. Nebyla jsem si jistá, jestli se jim změna prostředí bude líbit, ale od chvíle, kdy jsme vyšli ven, začali prozkoumávat každé stéblo trávy a od té doby se nezastavili.

Když slyším, jak po příjezdové cestě přijíždí auto, okamžitě se mi stáhne žaludek. Noah mi poslal zprávu, že bude doma včas na večeři, což je při jeho nové pozici veliký bonus. Myslím, že noční směny, které dělal, jsou už minulostí. Nebo jich teď možná bude jen málo a nebudou se často opakovat.

Když se mezi stromy objeví známé auto, chvění v mém žaludku se okamžitě změní v úzkost.

„Lolo,“ zavolám a její hlava se rozletí, než se rozběhne mým směrem. Naštěstí ji všechna štěňata následují. „Pojďte, kluci. Pospěšte si.“ Plácnu se do stehna a otevřu dveře do domu, zatímco Conner zaparkuje auto na kraji chodníku.

„Bridgett!“ křičí, když se snažím dostat štěňata dovnitř.

„Jdi pryč, Connere!“ Křiknu zpátky, aniž bych se na něj podívala, a dál se věnuji štěňatům, která mi krouží kolem nohou, a Lole, která teď štěká. Zrovna když se chystám vstoupit dovnitř a doufám, že mě psi budou následovat, chytne mě za biceps v pevném sevření. „Pusť mě.“

Instinktivně se k němu otočím a vší silou ho strčím do hrudi.

Místo aby mě pustil, klopýtne ze schodu a vezme mě s sebou. Dopadnu tvrdě na zem a většinu nárazu odnese můj bok, zatímco on s chroptěním dopadne na záda.

Zasténá. „Musíme si promluvit.“

„Ne.“ Vyškrábu se na nohy a snažím se dojít ke dveřím, ale jeho ruka mě obejme kolem kotníku a podrazí mi nohy. Padám obličejem k betonovým schodům, sotva se zachytím rukama, zatímco kolenem narážím do hrany schodiště. Zaplaví mě vlna adrenalinu a vzteku, převrátím se na záda a začnu kopat, aniž by mě zajímalo, kam ho zasáhnu.

„Přestaň! Chci s tebou jen mluvit.“ Vyjekne, když ho kopnu hranou nohy do čelisti, ale nepustí mě. Místo toho chytne nohu, kterou jsem ho právě kopla, a postaví se.

„Pusť mě!“ Křičím, ale on to nedělá. Místo toho se mnou naplno trhne dolů po schodech, až mi hlava s žuchnutím dopadne na zem.

„Drž kurva hubu!“ zařve na Lolu a pak se ji pokusí kopnout. Naštěstí je hbitá a rychlá, takže ji mine.

Vidím rudě, posadím se, popadnu ho za ruce a zaryju mu nehty do kůže. A je to. Pustí mi jednu nohu a já využiju příležitosti a kopnu ho znovu. Tentokrát se dostávám do přímého kontaktu s jeho rozkrokem, on mě pouští, padá na kolena a chytá se za nádobíčko.

„Kopla jsi mě do koulí!“ vyjekne, když se rychle postavím na nohy.

„Zasloužil sis to, ty čuráku. Pokusil ses kopnout mého psa!“ Vykročím k němu s plánem znovu ho nakopnout, ale vykřiknu, když se kolem mě ovinou ruce a zvednou mě ze země.

„To jsem já,“ řekne mi Noah do ucha. Mé tělo se k němu bezvládně přitiskne. Pustí mě na nohy, pak mě otočí čelem k sobě a chytí mě za obličej. „Jsi v pořádku?“

„Myslím, že jo,“ odtuším a teprve tehdy si uvědomím, jak moc jsem zadýchaná a jak silně mi buší srdce.

„Dobře.“ Dotkne se rty mého čela a pak řekne: „Jdi dovnitř, zavolej záchranku, pak vezmi z prádelny mou tašku a přines ji ven.“

„Dobře,“ souhlasím a on mě pustí. Rozběhnu se k domu, a jakmile vyjdu po schodech, uslyším rvačku a Connerův křik. Otočím se a zjistím, že ho Noah strká obličejem dolů na dvůr a dává mému bývalému ruce za záda. S vědomím, že Noah chce nejspíš pouta z tašky, běžím nejdřív do prádelny, pak cestou zpátky přes kuchyň popadnu mobil a vytočím číslo 911, zatímco mířím ven.

„Nemůžeš mě zatknout!“ Conner křičí a bojuje s Noahem, aby se osvobodil, což je asi tak zbytečné jako boj mravence se lvem.

Nesu tašku přes dvůr k Noahovi a zároveň dispečerce do telefonu říkám, co se stalo a že potřebujeme, aby přijel policista. Než hovor ukončím, řekne mi, že už je někdo na cestě a je vzdálený necelých deset minut.

„Už jsou na cestě.“ Sleduji, jak Noah zvedá Connera ze země, jakmile mu nasadí pouta.

„Dobrá práce, bejby.“

„Takže vy dva jste teď spolu, co?“ Conner se ptá, když ho Noah vede k příjezdové cestě.

„Drž hubu, ty idiote,“ vyjedu na něj. „Vážně, ani nevím, proč ses tu sakra objevil. Měl bys být doma se svojí těhotnou přítelkyní.“

„On s někým čeká dítě?“ Noah se mě zeptá.

„Ano. Dneska přišla do mé kanceláře a chtěla po mně, abych podepsala rozvodové papíry, které jsem už dávno podepsala.“ Zakoulím očima a on zavrčí.

„Přišel jsem ti říct, že my dva můžeme být spolu. Že můžeme vychovávat dítě.“

„Panebože, ty jsi vážně idiot.“ Zasměju se. „A tvůj plán, jak mě dostat zpátky, zahrnoval i to, že jsi mě vzal za ruku a tahal mě za sebou?“

„Tys na ni vztáhl ruce?“ Noah se zeptá a zní to tak děsivě, až mi přeběhne mráz po zádech.

„To se nemělo stát,“ řekne Conner rychle a pak dodá: „Strčila do mě.“

„Ty jsi mě chytil!“ Křiknu na něj a pak s úžasem sleduju, jak Noah zvedá Connera, nohy dobrých třicet centimetrů nad zemí, a pak s ním praští, aby si sedl na zadní dveře svého auta takovou silou, až auto odskočí.

„Vezmou ti odznak za napadení!“ Conner na něj zařve.

„Jestli se o něco takového pokusíš, podám žalobu,“ křiknu na něj a on se zarazí. „Podepiš rozvodové papíry, Connere, a dej mi sakra pokoj, nebo přísahám bohu, že podám žalobu a pak o tom, co jsi udělal, řeknu každému, kdo bude poslouchat.“

„Bejby, stejně podáváš žalobu,“ řekne Noah a já zakloním hlavu, abych se setkala s jeho pohledem.

„Cože?“ Zeptá se Conner v panice.

„Ukázal se tady a vztáhl na tebe ruce. Ty vzneseš obvinění a on půjde do vězení,“ pokračuje, aniž by vzal na vědomí Connera, který se začal vrtět a snaží se slézt z auta.

„Podepíšu ty papíry,“ řekne Conner. Podívám se na něj. „Udělám, co budeš chtít. Nemůžu jít do vězení. Rodiče by mě zabili.“

„Půjdeš do vězení, ty hajzle.“

„Přísaháš, že podepíšeš papíry?“ Ptám se a slyším, jak Noah vrčí.

„Ano, podepíšu je hned teď. Mám je v autě.“

„Je odemčené?“ Ptám se.

„Ano.“ Horečně přikývne. „Jsou na zadním sedadle,“ řekne. Jdu k jeho autu zaparkovanému před Noahovým náklaďákem a otevírám zadní dveře. Když uvidím papíry spolu s propiskou, oboje vezmu.

„Bridgett.“ Noah si stoupne přede mě a já si opřu ruku o jeho břišní svaly.

„Tohle je jediná věc, kterou chci.“

„Kurva.“ Zasténá a pak se na mě zadívá. „Jednou se mi povede dobře říct ti, ne a držet se toho.“

„Dobře,“ zašeptám a snažím se neusmívat, abych ho nenaštvala. Vezme si ode mě papíry a pero, odnese je ke Connerovi a pak vytáhne z kapsy bundy, kterou má na sobě, klíč.

„Vypadá to, že dneska je tvůj šťastný den,“ zabručí na Connera a hodí papíry na zadní dveře náklaďáku, než mu sundá pouta. „Podepiš je,“ vyštěkne Noah a Conner seskočí, otevře složku a začne podepisovat. Když skončí, úlevně vydechnu, pak si od něj papíry vezmu a přitisknu si je na hruď.

„Teď mě pro jednou opravdu poslechni a jdi dovnitř, bejby,“ řekne Noah. Nepokouším štěstí. Místo toho se vydám přes dvůr, a jen co se ocitnu na verandě, zastaví u nich dvě policejní auta.

Stojím hned uvnitř a sleduju, jak se kolem Connera shromáždili tři policisté a Noah. Podle Connerových panických pohybů poznám, že ho děsí k smrti. Asi bych neměla mít radost, že je tak vystrašený, ale vzhledem k tomu, co se stalo před chvílí, jsem ráda. Uplyne pár minut, než ho nechají nastoupit do auta, pak si Noah s kluky chvíli povídají, než si podají ruce, a policisté nasednou do svých aut.

Když se Conner a policisté na dvoře otočí, aby mohli vyrazit po příjezdové cestě, Noah nasedne do svého auta a odjede s ním ke garáži. Zavřu přední dveře a projdu domem, abych mu vyšla vstříc.

Jakmile vstoupí do zadních dveří, rozběhnu se k němu. Neváhá mě obejmout a zvednout. „Podepsal papíry.“ Usměju se na něj.

„Podepsal.“ Nese mě chodbou směrem ke kuchyni. „Pořád si přeju, aby šel do vězení.“

„Promiň.“ Opřu se mu rukama o hruď, když mi posadí zadek na linku a uvelebí se mi mezi stehna.

„Najdu způsob, jak mi to vynahradíš.“

„Možná to zní jako výhrůžka, ale mám pocit, že to tak není.“ Usměju se a on se zasměje, zatímco mi sevře obličej mezi dlaněmi.

„Víš, teď když jsi rozvedená, si tě nechám.“

„Opravdu?“

„Kurva, ano.“ Políbí mě a já mu polibek oplatím.

Kdyby mi někdo před několika měsíci řekl, že budu žít s mužem a zamiluju se, vysmála bych se mu.

Ale věci se asi zvláštním způsobem vyvíjejí k lepšímu, i když si myslíte, že jste na dně.

Bridgett

O dva měsíce později

„May a Aiden jsou tady, bejby,“ řekne Noah, vejde do kuchyně za mnou a políbí mě na krk.

„Zapnul jsi gril?“

„Zapnul.“ Stiskne mi pas a pak mě pustí, když zazvoní zvonek. „Jdu otevřít.“

„Dobře.“ Přijmu rychlý polibek, pak se dívám, jak odchází za roh a mizí z dohledu, než se vrátím k dokončování dortu na dezert.

Od chvíle, kdy Conner před dvěma měsíci podepsal rozvodové papíry, je život vír mnoha vzestupů a pár pádů.

Týden poté, co můj právník doručil na soud rozvodové papíry, je podepsal soudce, čímž dokončil můj rozvod a ukončil tuto kapitolu mého života.

Pár dní nato vzal Noah mého bratra na pivo a řekl mu, že my dva jsme spolu. Upřímně jsem byla na vážkách, jestli to má Aidenovi říct; ne proto, že bych se bála, že se Aidenovi nebude líbit, že jeho nejlepší kamarád je s jeho mladší sestrou. Ale protože jsem se bála, že Aiden nebude chtít, abych byla já s Noahem.

Celý večer jsem se strachovala, když byl Noah venku, bála jsem se, že přijde domů a řekne, že si to po rozhovoru s Aidenem rozmyslel.

Nemusela jsem.

Aiden měl obavy, většina z nich souvisela s tím, jak rychle se věci mezi mnou a Noahem vyvíjely. Ale řekl Noahovi, že když je šťastný, tak je šťastný i za něj. A já v hloubi duše vím, že i kdyby Aiden Noahovi řekl, že si nemyslí, že je rozumné, aby byl se mnou, můj chlap by ho neposlechl.

Noah mi dal jasně najevo, že jeho city ke mně jsou opravdové a že mu jde o hodně. Přijal mě takovou, jaká jsem, a má se mnou trpělivost, když zjišťuji, kým se stávám.

„Voní to tu nádherně,“ řekne na pozdrav May, která přijde za roh kuchyně a v jedné ruce nese láhev vína a v druhé kytici. Aiden a Noah ji následují.

„To jsou Noahovy oblíbené dvakrát pečené brambory.“ Obejmu ji jednou rukou a pak se usměju na bratra, který obejde pult a políbí mě na tvář.

„Ne, můj oblíbený je dort. Ta poleva na něm je vražedná,“ řekne jim Noah s pohledem upřeným na ten můj. Cítím, jak mi do tváří stoupá horko při vzpomínce na to, co prý chtěl udělat s polevou, kterou předtím sebral z mísy.

„Neznechucuj mě, než se najíme,“ zabručí Aiden a podívá se mezi nás dva. May se zachichotá, zatímco já skloním hlavu.

„Takže…“ May narazí bokem do mého a já se na ni podívám. „Jaká je nová práce?“

„Dobrá. Spoustu práce.“ Zavrtím hlavou. „Musím se toho hodně naučit, ale moc se mi to líbí.“

„Už teď překonává Mannyho, a to on na té pozici pracuje už tři roky. Všichni jsou vážně ohromeni tím, jak se jí za tak krátkou dobu daří,“ řekne jí Noah a hrdost, kterou slyším v jeho hlase, mě zahřeje na hrudi.

Upřímně řečeno, je to příjemný pocit vědět, že si lidé všímají toho, jak tvrdě pracuji. A to všechno dělám sama. Tedy ano, někdo mi ukazuje, jak na to, ale tuhle práci bych získala i bez tátovy pomoci.

„Tak jaký máš plán teď, když je tvůj táta zpátky v kanceláři?“ Noah se Aidena zeptá a já zatajím dech, protože vím, že práce pro našeho tátu pro něj vždycky byla ožehavé téma. Ale je to dobrá otázka, zvlášť když táta začal minulý týden chodit do práce denně.

Za posledních pár měsíců se jeho zdravotní stav ohromně zlepšil a už je téměř stoprocentní. Také se zdá, že je teď šťastnější než kdykoli předtím. Nevím, jestli to souvisí s rozvodem s mámou, nebo s čím, ale je fajn ho vidět takového, jaký je.

Na druhou stranu je máma pořád stejně naštvaná jako dřív. Ale nemluvila jsem s ní od našeho posledního střetu, který souvisel s tím, že jsem s Noahem – o kterém si myslí, že nestojí za to, abych mu věnovala čas. Když mi řekla, abych se na něj vykašlala, dala jsem jí jasně najevo, že není vítána v mém životě v žádné roli, pokud se její osobnost výrazně nezmění. A protože pochybuji, že se změní, nejsem si jistá, jestli ji ještě někdy uvidím. A to mě mrzí, protože nakonec přijde o to, že jednou bude součástí života svých vnoučat. Můj táta je ale nadšený, že jsem s Noahem, což mě jen utvrzuje v tom, do jakého muže jsem se zamilovala.

„Zůstávám.“ Bratrovo prohlášení mě vytrhne z myšlenek a já zjistím, že se dívá na May, která má teď na prsteníčku obrovský kámen. „Táta se vrátil, ale nechce pracovat tak moc jako dřív. Takže za něj zaskočím, až bude potřebovat volno, a budu se pořád věnovat klientům jako doteď.“

„To rád slyším, chlape,“ řekne Noah a May se opře o mého bratra, zatímco já se opřu o Noaha.

Při pohledu na všechny v místnosti cítím, jak mě zaplavuje pocit klidu. Nejenže mám zdravý a pevný vztah, ale také rodinu, po které jsem vždycky toužila.

A pochybuji, že je něco lepšího než tohle.

***

Noah

O čtyři měsíce později

Vejdu do domu, zamknu za sebou dveře a pak zamířím chodbou ke kuchyni, aniž by mě překvapilo, že mě Lola s Chanel nepřišly přivítat. Když je Bridgett doma, drží se jí jako přilepené.

Ne že bych jim to měl za zlé, protože sám mám tendenci dělat totéž.

Bridgett není ani v kuchyni, ani v obýváku, a tak vstoupím do místnosti, kterou jsem předělal zpátky na kancelář, abychom ji mohly používat poté, co jsem o víkendu po našem sblížení přestěhoval Bridgettiny krámy do svého pokoje. Když zjistím, že je prázdná, jdu nahoru. Vím, že je doma, protože má v garáži auto. Vrazím do ložnice a udělám průzkum, přičemž najdu zavřené dveře do koupelny, zpod kterých svítí světlo. Když uslyším něco, co zní jako pláč, zastaví se mi srdce, přistoupím ke dveřím a strčím do nich. Nevím, co jsem čekal, že najdu uvnitř, ale rozhodně jsem si nepředstavoval Bridgett, jak sedí na podlaze obklopená půltuctem plastových tyčinek.

„Co se děje?“ Vykřiknu a její uslzené oči se rozšíří, když se upřou do mých.

„Jsi doma.“ Zběsile se natáhne pro tyčinky a mě najednou jako tuna cihel zasáhne, co jsou zač.

„Jsi těhotná.“ Vstoupím do místnosti, padnu před ní na kolena a popadnu jeden z testů dřív, než ho stihne schovat. Při pohledu na něj vidím dvě čárky, ale netuším, co to znamená.

„Já… já to nevěděla. Přísahám, že jsem žádné prášky nevynechala. Já –“

„Jsi těhotná?“ Přeruším ji a ona přikývne, zatímco se jí třese brada.

„Promiň.“ Zakryje si obličej rukama a mně se zkroutí žaludek.

„Dítě.“ Obejmu ji kolem ramen a přitáhnu si ji k hrudi. „Prosím, neplač.“

„Přísahám, že se tě nesnažím chytit do pasti.“ Vzlykne a já se rozesměju, protože mě chytila do pasti dávno před touto chvílí. „To není vtipné, Noahu.“

„Bejby, snažím se přijít na to, jak tě chytit do pasti, od té doby, co ses nastěhovala.“ Padnu na zadek, abych si ji mohl stočit na klín, a pak zašeptám: „Takže budeme mít dítě?“

„Ano.“ Popotáhne.

„Tak to bychom se asi měli vzít.“

„Cože?“ Trhne hlavou, aby se na mě podívala.

„Napadlo mě, že tě za pár měsíců stejně požádám o ruku, takže to můžeme udělat hned.“

„Nejsi kvůli tomu naštvaný?“

„Vážně?“ Zeptám se. Protože ve skutečnosti mi překvapivě nevadí, že nosí moje dítě, i když to možná děláme obráceně. Na druhou stranu, od začátku děláme všechno obráceně. Vždyť, kurva, když jsme se dali dohromady, byla ještě technicky vzato vdaná – ne že bych toho nějak litoval.

„Ano.“ Položila si ruku na své stále ploché břicho. „Já… mám strach, ale jsem taky šťastná.“

„Já taky, bejby.“ Opřu si čelo o její a zakryju její ruku svou. „Miluju tě tak zasraně moc.“

„Já tebe taky,“ zašeptá a rychle mě políbí, než položí čelo do ohbí mého krku. A jak tam, tak sedím na podlaze v koupelně s ní na klíně, myslím jen na to, jak je život někdy bláznivý. Protože jsem netušil, že mi vstoupí do života a dá mi všechno, o čem jsem nevěděl, že chci.

 

Konec 12,5. dílu…