KD - 8. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Charlotte

Na co jsem myslela, že jsem si v místnosti plné zahraničních diplomatů vyměňovala s Jarekem sexuální narážky? No, možná. V každém případě jsem nebyla hodná holčička a neplnila poslušně Loomisovy pokyny. Ten sexuálně obtěžující kus hovna mi zmizel z mysli hned, jak jsem vstoupila do budovy vyslanectví a znovu se uviděla s Jarekem. I když jsem moc chtěla věřit, že Pan Žhavý se mnou něco provedl, podstrčil mi nějaké pokročilé afrodisiakum z Kriny, hluboko ve svém nitru jsem věděla, že tomu tak nebylo. Prostě jsem po něm toužila.

Nehrálo žádnou roli, že situace byla vážná. V sázce byl osud celé Země, a všechno, na co jsem dokázala myslet, bylo, jak ho dostanu do postele? Měla bych se stydět a možná bych se i styděla, kdyby šlo o někoho jiného než o Jareka. Hrozilo, že zničí i zbytek sebekontroly, kterou jsem ještě měla. Kvůli mé hrdosti, o osudu Země nemluvě, se to nesmělo stát. Přesto jsem byla ke konci jednání pracovní skupiny vzrušená už jen z toho, že jsem seděla vedle něj a naslouchala jeho hlasu. Bradavky jsem měla zduřené a tlačily se proti krajce mé podprsenky. Ty hloupé věci neměly tušení, jak se chovat na veřejnosti. Měla jsem pocit, že hořím a byla jsem si vědoma vlhkosti mezi stehny. Frustrace, že jsem u něj tak blízko a přesto se musím tvářit odtažitě, to ještě zhoršovala. Proč mě místo toho nemohl přitahovat ten pohledný Australan? Vypadal zatraceně dobře, měl skvělý přízvuk, milý úsměv – a žádný snubní prsten. Kromě toho měl zájem. To jasně ukázal. Možná to byl konec světa, jak jsme ho znali, co v nás probouzelo odvahu. Včetně mě. Ale nevěřila jsem, že by to bylo vysvětlení, proč mě ten mimozemšťan tak přitahoval.

Snažila jsem si představit, co by řekli mí rodiče. Stali se diplomaty, aby sloužili své zemi. Ale také byli fascinováni různorodostí lidských kultur a ve všem viděli jak to dobré, tak i to zlé. Co by si mysleli o Krinar? A co o Jarekovi?

Byli popraveni dřív, než jsem byla dost stará na víc, než jen vedení základních diskuzí o věcech jako randění, kluci, sex, a to bylo všechno. Co si však pamatuji, vždy mi říkali: Zůstaň vždy věrná sama sobě. Ještě stále jsem se snažila tak žít, ale jednou věcí jsem si byla jistá: Neznamenalo to, že bych měla své city k Jarekovi popírat. Jak šokující, zmatené a děsivě neodolatelné byly, musela jsem se s nimi vypořádat.

Po nějaké době, která mi připadala jako věčnost, jednání konečně skončilo. Obrazovky s holografickými obrazy s blikáním pohasly – jedna po druhé. Poslední, kdo se odpojil, byl Australan. Než zmizel, věnoval mí pohled plný lítosti.

„To šlo dobře“, řekl Jarek, když jsme byli opět sami.

Zírala jsem na něj. Vypadal, že to myslel opravdu vážně. „Opravdu? Právě jsi jim řekl, že všechno, na čem jim záleží, jejich kariéry, jejich postavení, jejich moc, může zmizet během sekundy, pokud neudělají to, co chceš.“ Čekala jsem, že to popře. Ale jen pokrčil rameny. Pohyb jeho širokých ramenou mě tak rozptýlil, že jsem jeho odpověď skoro nevnímala.

„To je pravda… ale byl jsem zdvořilý.“ Na okamžik zaváhal a nakrčil čelo. „Byl jsem, ne?“

Chvíli jsem dokázala jen zírat. To bylo jednoduché. Se svou hranatou čelistí, vysokými lícními kostmi a hříšnými ústy vypadal příliš dobře. Celý balíček. Přesto mi neušlo, že měl upřímnou starost o to, že bych jeho chování mohla interpretovat negativně. Po roce na ministerstvu zahraničí jsem skoro zapomněla, jak sní upřímná skromnost. S úsměvem jsem se zeptala: „Kdo vůbec rozhodl o tom, že se staneš diplomatem?“

Vypadal opravdu překvapeně. „Nikdo. Velvyslanec Arus je diplomat. Já jsem poradce. To jsou dva rozdílné úkoly.“

„Něco jako „dobrý policajt“, „zlý policajt“?“

„Nejsem si úplně jistý, co to znamená, ale zní to správně. Ale mé rady jsou určeny výhradně vyslanci. Za těchto okolností ale nemáme na obvyklé diplomatické zdvořilosti čas.“

Vzpomínka na to, že lidé umírali na ulicích, mě vrátila zpátky na zem. Tiše jsem řekla: „Daří se ti velmi dobře vyjádřit své stanovisko. Ještě nikdy jsem neviděla místnost plnou mocných lidí, kterým byla tato realita sdělena tak důrazně.“

„Děkuji.“ Přimhouřil oči. „Ale byla tu jedna výjimka. Měl jsem dojem, že ten Australan měl na mysli něco jiného.“

Nakrčila jsem čelo a snažila se pochopit, co tím chtěl říct. Jarek… žárlil? Bylo to vůbec možné? Měla bych být naštvaná, že reagoval tak, jako bych mu už patřila. Ale o to víc jsem byla vědoma toho, jak moc mě vzrušoval.

„Děje se něco?“, zeptal se s jemným úsměvem.

Rychle jsem zakroutila hlavou. „Ne, jen je tu moc teplo.“

„Myslel jsem, že by to mohlo být něco jiného.“

„Například co…“ Zahrávala jsem si s ohněm, ale nemohla jsem odolat.

Udělal krok ke mně, pak ještě jeden. Vzdálenost mezi námi se zmenšovala, až zmizela úplně. Cítila jsem teplo a sílu jeho těla. Obklopilo mě. Ten pocit ve mě vyvolal nečekanou reakci. Cítila jsem se v bezpečí, a to bylo na něm stejně svůdné, jako všechno ostatní.

Jemně řekl: „Dokážu tvé vzrušení cítit, Charlotte. Máš ponětí, co to se mnou dělá? Jak prudce na tebe reaguji?“

Tvář mi hořela. Přece nemohl cítit… Byla jsem vlhká, skoro mokrá, ale…

„Jak můžeš…? Myslím… To přece není možné.“

Zvedl ruku a v gestu, které bylo jak nepopsatelné jemné, tak skoro bolestivě svůdné, mi přejel prsty po tváři. Hluboko ve mně se napnuly svaly v instinktivní reakci, kterou jsem nedokázala ovládnout.

„Pro lidského muže je to nemožné. Možná s výjimkou na nějaké nevědomé úrovni. Mé smyslové vnímání je mnohem silnější. Například vím, že jsi právě vlhká, měkká a připravená pro mě. Kdybych byl teď v tobě, tak bys mě vtáhla do svého nitra a při každém přírazu bys do mě zatnula své drápky silněji. A až bys vyvrcholila, tvář vášeň by mě strhla do propasti. Nepřestávala bys mě dojit, dokud by ve mně nezůstala ani kapka. Patřil bych ti celým tělem.“

Kdybych už nebyla úplně roztátá, teď bych byla. Opravdu hrozilo, že se v jeho rukách rozplynu. Horší bylo, že mi to bylo jedno.

„Je ti jasné, že to vůbec není fér?“, řekla jsem.

„Co už je fér?“

„Reagoval bys… tímto způsobem na každou ženskou bytost, jedno jestli Krinar nebo člověk? Funguje to takto?“

„Ani vzdáleně.“ Oči mu ztmavly a ukázal se v nich oheň, který v nich planul. „Jsem tím překvapený stejně jako ty.“ Ovinul mi ruku kolem zátylku a přitáhl si mě k sobě. Chraptivě pronesl: „Ale akceptuji to.“ Jeho hlava s tmavou hřívou se naklonila ke mně, dával mi čas, abych se mu vymanila z náruče, nebo protestovala, nebo udělala něco, abych ho zadržela.

Místo toho jsem se pohnula směrem k němu, toužila jsem ho ochutnat a dotknout se ho.

Když si podmanil má ústa, vyrazil ze sebe zasténání. Na jeho pohybech nebylo nic váhavého nebo nesmělého. Cítila jsem, jak jeho jazyk proniká dovnitř a laská mě. Když mu ruce sklouzly z mých zad a chytily mě za zadek, zalapala jsem po dechu. Jeho dlouhá, tvrdá erekce byla skrz tenké vrstvy oblečení, co jsme měli na sobě, citelně jasná. Bezmocně jsem podlehla neodolatelnému pokušení a přitiskla se k němu. Pocit byl ještě umocněn mou touhou.

Jarek odtrhl své rty od mých a upřel na mě temný pohled.

„Kyloka, Charlotte! Ty mě zbavíš mužství!“

To nebylo dovoleno? No to zjistíme! Chtěla jsem, aby v mé náruči a mém těle ztratil veškerou kontrolu. Všechna ta moc a vůle, ta čirá, strhující mužnost, se kterou jsem si mohla dělat, co jsem chtěla.

Do toho, Pozemšťanko!

Jednou rukou jsem sáhla mezi nás a uchopila jeho škubající penis. Zároveň jsem ho zuby škrábla po hrdle. Zachvěl se. Jeho sevření zesílilo.

Povzbuzeně jsem zamumlala: „Pokud se tak stane, co myslíš, kolik minut budu potřebovat, než budeš zase tvrdý?“ Pohladila jsem ho a pronesla vyzývavě: „Chceš to zjistit?“

Jiná osoba – ne já, protože já jsem ještě nikdy nebyla tak smělá – dodala: „Ráda bych tě měla ve svých ústech, Jareku, laskat tě jazykem podél celé tvé úžasné délky, ochutnat tě a zjistit, kde jsi nejcitlivější, a pak tě vsát hlouběji…“

„To stačí!“

Silné ruce mě chytily za ramena. Ustoupil. Sice mě nepustil, ale vytvořil mezi námi odstup.

„Ty…“, začal, ale přerušil se, když zalapal po dechu a dál na mě zíral. Tohle byl žhavý nadržený mimozemšťan. Pokud jsem byla nervózní z toho, co jsem rozpoutala, sama bych si to nepřiznala. Ani tehdy, když Jarek řekl: „Nemáš tušení, s čím si zahráváš.“

Možná ne. Ale věděla jsem, že jeho sevření se podobá spíš laskání. Jeho palce mě hladily na krku, polaskaly místo na ušním lalůčku, kde jsem – Kdo by si to pomyslel? – byla velmi citlivá.

„Pak mi to řekni“, vyzvala jsem ho, když hrozilo, že se mi podlomí kolena.