KD - 11. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Charlotte

Když do mě Jarek znovu vstoupil, do pokoje začalo právě pronikat tlumené, šedé světlo charakteristické pro dobu krátce před setměním. Jeho blízkost během hodin, kdy jsem ležela přitulená k jeho tělu, stačila, abych byla vzrušená. Byla jsem vlhká, nadržená a chtěla jsem ho víc a víc. Závojem narůstající touhy jsem se omámeně ptala sama sebe, jestli by to takto mohlo být napořád. Oba spojení způsobem, přesahující vše, co by nás mohlo rozdělit. Přišlo mi, že chtít něco takového, je příliš odvážné, přesto jsem se odvažovala doufat. Ještě stále jsem se chvěla dozvuky posledního úžasného orgasmu, když jsem se otočila obličejem k němu, položila mu ruku na tvář a zamumlala: „Na někoho, kdo neměl půl století sex, jsi naskočil na kolo fenomenálním způsobem.“

Zasmál se. „Nemám ponětí, co tím chceš říct, ale děkuji.“ Políbil mě do dlaně a s lítostí dodal: „To nám musí na nějakou dobu stačit, Myklyra. Povinnost volá.“

O deset hodin později jsem hleděla na druhou stanu vznášejícího se konferenčního stolu v místnosti, která se stala centrálou společné pracovní skupiny. Myslela jsem na to, že když Jarek opouštěl svůj pokoj, vypadal stejně úžasně jako toto ráno. Já na druhou stranu mohla jen doufat, že nevypadám tak unaveně, jako jsem se cítila.

Fyzická místnost, ve které jsme se nacházeli, se během dne zvětšila, jak se k nám přidávalo stále víc Krinar a naše aktivity zintenzívněly. Nejdřív jsem si myslela, že se mi to jen zdálo, ale pak jsem se snažila zjistit, jak to bylo možné. Ale buďto jsem byla příliš zaměstnaná – což jsem bezpochyby byla – nebo byl ten proces příliš rychlý. Jednou se mi málem zadařilo, že jsem koutkem oka zachytila, jak se celá stěna během zlomku sekundy rozplynula a objevila se o tři metry dál.

V tom okamžiku Jarek vzhlédl od toho, co právě dělal, všiml si mého překvapení a zašklebil se. Kromě krátkých chvilek, jako byla tato, jsme se k sobě chovali naprosto profesionálně. Aspoň jsme se o to snažili. Musela jsem doufat, že hektická činnost všech kolem nás – Krinar a lidí – bránila tomu, aby si všimli, jak jsme sebou zaujati. Ale nic jsem si nenamlouvala. Pohledy, které zabloudily mým směrem, jasně ukazovaly, že mé přespání na velvyslanectví nezůstalo nepovšimnuto. Pokud jsem mohla soudit dle výrazů Krinar, pohybovala se jejich reakce mezi skrytou zvědavostí až po neskrývané posuzování. Ale nic jiného. Nikdo nevypadal zaraženě nebo nevěřícně. To mě udivovalo. Opravdu si nedělali obavy z představy vztahu mezi našimi druhy?

Jarek vypadal, že se ho nic z toho nedotýká. Byla jsem ráda, že mám na sobě jiné oblečení než to ze včerejška. Nějakým způsobem se objevily kousky oděvu naprosto lidského střihu, které mi navíc perfektně seděly. Budu se ho muset zeptat, jak to bylo možné. V současné chvíli jsem to ale brala jako další důkaz jeho pozornosti.

Blížila se půlnoc, když ukončil hovor s několika rozrušenými, ale horlivými vychovateli na Filipínách a přišel ke mně.

Tiše pronesl: „Pro dnešek už jsi toho udělala dost. Musíš si odpočinout.“

Nemohla jsem si nevšimnout, že ani jeden Krinar nevykazoval žádné známky únavy, i když mnoho z nich tu bylo stejně dlouho jako já. Kromě toho každý člověk, který se s námi nacházel v místnosti, byl ve skutečnosti pouze holografickým obrazem z jiné časové zóny. Všichni vypadali záviděníhodně odpočatí a lační práce. Byla jsem jediná, kdo vypadal unaveně.

„Jsem v pořádku. Opravdu. Je toho tolik…“

Naklonil se trochu blíž a řekl: „Nemysli si, že budu přihlížet, jak se vyčerpáváš, Charlotte. Pokud budu muset, z místnosti tě vynesu.“

Ignorovala jsem příjemné zachvění, které jsem pocítila při představě, že by něco takového udělal a odvětila: „Jsem dospělá žena, Jareku, a naprosto schopná sama rozhodnout, kdy – nebo kdy ne – půjdu spát.“

Koutek jeho svůdných úst se zvedl nahoru. Jemně, takže jsem ho mohla slyšet jen já, řekl: „Tak to tě budu muset přesvědčit, abys chtěla jít do postele.“

Tváře se mi rozhořely. O to víc, kdy mi došlo, že neměl v úmyslu dopřát mi diskrétní odchod. Naopak. Když jsme společně opouštěli místnost, položil mi ruku na kříž.

„Myslíš na to, co si o nás budou myslet ostatní?“, zeptala jsem se, když jsme dorazili do nejvyššího patra velvyslanectví, kde se nacházely jeho pokoje.

Otázka ho očividně překvapila. „Nijak zvlášť. Není to první vztah mezi Krinar a člověkem.“

Snažila jsem se skrýt své ohromení, což se mi samozřejmě nepodařilo. „Takže je to pravda?“ Slyšela jsem nějaké fámy, všechno samozřejmě bez důkazů, že existovala místa, kde spolu měli lidé a Krinar… sex. Derek tvrdil, že zná někoho, kdo jedno takové navštívil a přísahal, že to byla pravda. Ale nevěděla jsem, jestli tomu mohu věřit nebo ne.

„Existuje… interakce“, odpověděl Jarek opatrně. „Čekali jsme to, i když se to stalo mnohem rychleji, než jsme mohli tušit. Ale to jsem neměl na mysli.“

Přistoupil ke mně trochu blíž, prsty zachytil pramen mých vlasů a pohrával si s ním. To gesto bylo tak nečekaně něžné, že se mi stáhlo hrdlo. Chtěla jsem něco, co jsem ani nedokázala definovat, ale po čem jsem toužila celou svou bytostí.

Jarek mi dál hleděl do očí a pokračoval: „Krinar navštěvují Zemi už několik tisíc let. Během té doby se vytvořilo mnoho trvalých svazků. Například družka velvyslance Ara, jeho Charl, je lidská žena jménem Delia. Brzy se s ní seznámíš.“

Když jsem se snažila srovnat s tím, co mi právě sdělil, v hlavě jsem měla chaos. Vztahy mezi Krinar a lidmi nebyla žádná novinka. Bylo jich docela dost. Dokonce velvyslanec…?

„Co znamená to slovo… Charl?“, zeptala jsem se.

Zarazil se. Měla jsem pocit, že byl jen krůček od toho, aby mi řekl něco důležitého. Místo toho po chvíli odpověděl: „Promluvme si o tom někdy jindy. Teď…“

Výraz v jeho očích další otázky, které bych jinak měla, umlčel. Po dni boje s bláznovstvím a chaosem jsem se nechala bez protestů vtáhnout do jeho náruče a znovu cítila to hluboké, trvalé přesvědčení, že přesně tam patřím.