FPWP - 31. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

LILY

„Je tak zlá. Musí být šílená.“

Lily ještě nikdy neslyšela Harper tak šokovanou. Byla bledá, a zatímco jí Lily vyprávěla, co se stalo, třásly se jí ruce.

„Možná“, souhlasila Lily. „Tak nějak doufám, že je šílená. Protože, pokud ne, bylo by od ní dost zákeřné poslat mě na Ohňovou planetu.“

Spolu s Ravex’tonem letěli přímo k Friendship. Lily ho chtěla nechat prohlédnout na ošetřovně a přitom navštívila svou přítelkyni. Poslechl ji bez odmlouvání. A to bylo dobře. Lily neměla v úmyslu ustoupit. Dokázala být stejně tvrdohlavá jako on.

Harper ji asi po páté během posledních pár minut objala. „Už nikdy nic takového nedělej. Vím, že jsi ráda nezávislá, a to taky smíš. Ale měla jsi nám prostě říct, že si myslíš, že letěl tam. Pomohli bychom ti.“

„Já vím. Ale byla jsem nejistá. A taky jsem měla špatné svědomí. Iruena byl tak přesvědčivá. Vím, že Acerex nemají rádi, když Pozemšťané přistanou na jejich posvátné planetě. Měla jsem strach, co by si pomysleli. Už nejsem velvyslankyně. A budu se vdávat.“

Harper zalapala po dechu, poté ji jemně uchopila za ramena a zatřásla s ní. „Opravdu! Ty a Ravex’ton? Ó, páni, jsem za tebe tak šťastná!“ Držela si ruku před ústy a snažila se potlačit slzy.

Lily se sklonila a objala ji. Sama cítila, jak ji přemáhají emoce. „Já vím. Ano, okamžitě jsme si rozuměli. Oba dva nejsme žádné řečníci, a tak je to v pořádku. Ale v posteli je opravdové zvíře. Promiň mi ten výraz.“ Bylo jí jedno, co říkala. Byla šťastná. „Kromě toho mi zachránil život tolikrát, že už to nedokážu spočítat.“

Harper si otřela oči. „Zatraceně. Ty opravdu víš, jak udržet tajemství. Neměla jsem vůbec tušení, že mezi vámi něco je. Ale naprosto chápu, že ses do něj zamilovala. To by udělala většina děvčat. A on cítí to samé?“

„Jsem jeho Mahan.“

Harper se radostně rozesmála. „Opravdu? Myslela jsem si, že to tak bude.“

Lily nakrčila čelo. „A odkud?“

„Na party ti věnoval tolik pozornosti. Jeho výraz na tváři mi připomínal ten Vrax’tonův, když mě uviděl poprvé. Byl zmatený a smířený, vzrušený a soustředěný, to všechno najednou. To mě přivedlo na myšlenku tě poslat do jeho vesnice.“

„Ach, takže to byl tvůj nápad? Ne Vrax’tonův?“

Harper se šibalsky ušklíbla. „Ne, ten tam jen chtěl někoho poslat. Já navrhla tebe. Jen pro případ, že by mohlo mezi vámi něco být. Chtěla jsem, abys na to přišla. A když jsem tě tam poslala, zapletla ses do toho hloupého útoku Nerngů a tvůj člun se zřítil. To je mi opravdu líto.“

„To jsi nemohla vědět. A nakonec to všechno dopadlo dobře.“

„Takže Ravex’ton to věděl okamžitě? Myslím to, že jsi jeho Mahan.“

„Ne, nějakou dobu mu to trvalo. Když jsem pak byla pryč, najednou to věděl a chtěl pro mě zajet. Ale jeho matka… no, však víš.“

„Pravděpodobně si toho všimla dřív než on. Vím, že těmhle bojovníkům někdy chvíli trvá, než poznají něco, co všechny ženy vědí už dávno. Ale to platí zřejmě pro všechny muže, ne jen pro ty naše. Takže. Kdy je svatba?“

„To ještě nevím. Vím jen, že si ho chci vzít.“

Harper se ušklíbla. „Ano. Přesně tenhle pocit tihle chlapíci vzbuzují. Vím, že my Pozemšťané na ty osudem předurčené družky a spřízněné duše nevěříme, ale teď už jsem pevně přesvědčená, že něco takového opravdu existuje, a že Vrax’ton je ten můj. Nikdy jsem nepochybovala o tom, že ho chci. Stále nemám žádné pochybnosti. Žádné.“

Lily si za ucho zastrčila zbloudilý pramen vlasů. „No, možná je to nakažlivé. Ani já nemám v této věci žádné pochybnosti. V této situaci. S vesnicí a kmenem, a se svou tchyní a s tím vším. Ale s ním? Nula. Chci toho muže. Navždy.“

Harper ztěžka dosedla na pohovku. „Kdy tě požádal o ruku?“

„Och, teprve před pár hodinami. Na Ohňové planetě. V boji proti drakům.“

Harper se vesele zasmála. „Najdou si ty nejlepší chvíle, že? Když už není žádná naděje na přežití, tak tě požádají, abys udělala velké, život měnící rozhodnutí. Jako bys v té chvíli neměla nic jiného na práci.“

Lily se posadila vedle ní. „To jo. Ale ve skutečnosti se mi to líbilo. Dokonce, i když jsme museli bojovat o svůj život, musel se mě prostě zeptat, jestli si ho chci vzít. Jako by to bylo pro něj důležitější než vlastní život.“

Harper přikývla. „A to také je. Ta věc s Mahan není žádná legrace. Myslí to vážně. Žádné jiné ženy prostě nevidí. Dokud budou žít. Nedělám si žádné starosti. Možná se stane náčelníkem vlastního kmene, ale bude chtít strávit i nějakou dobu na Zemi. Ví, že visíš na své domovině stejně jako on na té své. Udělá všechno na světě, abys dostala, co chceš. A ty uděláš pro něj to samé.“

Lily vyhlédla z okna na planetu tam venku. Vypadala úplně stejně jako předtím. No, uplynulo pár dní. Méně než týden. A v té době se všechno změnilo. Teď byla jiná. Lepší. Klidnější. Smířená. Absolvovala svou vlastní válečnickou zkoušku a přežila. Toužila znovu vidět Ravex’tona. Seděl na vyšetřovně vzdálené jen sto metrů, ale i tak toužila po jeho doteku a přítomnosti. Dokonce, i když člun napadli ohniví ptáci, jakmile uslyšela jeho hlas, okamžitě se uvolnila, protože věděla, že ji z té mizérie zachrání.

„Ano. Uvidíme. Myslím, že bude mít na kmen dobrý vliv. A já mu s tím pomůžu.“