FPWP - 27. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

LILY

„Co na to říct. Všechno odmítli.“

Vrax’ton jen zakroutil hlavou. „Jsou pravděpodobně tím nejtvrdohlavějším kmenem v celé Říši. Stejně se divím, jak daleko ses dostala.“

Harper ji objala. „To je ta nejbláznivější historka, jakou jsem kdy slyšela! Jsem jen ráda, že jsi přežila. Páni, nemůžu uvěřit, že jsi mi nic o všech těch nebezpečích a zatracených dravcích neřekla! Kdybych to věděla, tak bych se snažila tě odtamtud dostat. Nikdo nečeká, že budeš riskovat svůj život!“

Lily, připadalo, jako by Harpeřino těhotenské břicho za těch pár dní narostlo, a jemně objetí kamarádky opětovala. „No, úmyslně jsem nic neriskovala. Ravex’ton vypadal, že má všechno pod kontrolou.“

Ve své historce většinu svých vztahových problémů vynechala. Později to Harper povypráví. Nebo taky ne, protože proč taky. Stejně po tom nikomu nic nebylo. Nic z toho nevzešlo. Kromě pár nádherných nocí, pár úžasných momentů a jednoho srdce, které bylo zlomeno tak, že si nemyslela, že se někdy dá do pořádku.

Vrax’ton přešel k panoramatickému oknu v jejich kabině a hleděl na planetu venku. „Pokud budou kmeny situaci i nadále oddalovat, budu muset zasáhnout. To opravdu nechci. Přál bych si, aby si kmeny vládly víceméně samy. Ale tohle je směšné. Třeba ten tvůj nápad, jak udržet Chlad mimo vesnici. Netušil jsem, že je to vůbec možné.“

„Přijde mi, že je to od nich naprosto nezodpovědné, nevyzkoušet to. Aspoň na nějakou dobu“, souhlasila Harper, „a podívat se, co by z toho mohlo vzejít. Nemůžeš jim to přikázat, Vrax’tone?“

„To mohu. Ale nechci být žádný diktátor. Pokud to ale bude takto pokračovat, tak nebudu mít na výběr. Zatím vyčkám a budu to sledovat. Věřím, že se umoudří. Lily, ty jsi zasela sémě změny způsobem, který na mě udělal hluboký dojem. Dáme tomu čas. Teď vědí, že tu jsou i jiné možnosti. Nemůžu ti dostatečně poděkovat.“

Král Acerex měl neskutečně charismatickou osobnost, když mluvil a nyní upřel veškerou svou pozornost na Lily. V tomto ohledu jí připomínal Ravex’tona. Osobnost a světlo v jeho očích a nefiltrované emoce.

Ale Vrax’ton byl uvolněnější. Ravex’ton byl vážnější, myslitel. Někdo, kdo si musel být vždy jistý, protože tam, odkud pocházel, byla cena za omyl vždy smrt. Jeho spolehlivost byla tak nějak stabilnější, protože měla vždy pocit, že za tím bylo něco reálnějšího. Ne jen namyšlená fasáda.

Vrax’ton měl těžký život. Ravex’tonův byl mnohem horší. Přesto se stal tím nejskvělejším mužem, jakého kdy potkala. Pohlédla na planetu Vrax’tonovi přes rameno a musela se obrnit. Severní pól planety Acerex se bíle leskl. Srdce jí jeden úder vynechalo.

Co asi teď dělal?

Chápala ho. Musel být opatrný. Byl za svůj kmen zodpovědný. Kdo byla, k čertu, ona, aby mu předepisovala, co má dělat ve své vlastní vesnici? Měl plné právo být uražený.

Vrax’ton se jemně usmál. „Prokázala jsi našemu království obrovskou službu, Lily. Nikdo od tebe víc neočekává. A přesto se ptám, jestli bych tě mohl poprosit, letět dolů ještě jednou.“

Harper zalapala po dechu. „Cože?“

„Samozřejmě s celou řadou královských stráží. A s královským povolením. Ne jako velvyslankyně, ale jako můj posel. Chtěl bych, aby Ytter věděli, že se o ně zajímám osobně. Nelíbí se mi, jak jsi byla z vesnice vyhnána. Chtěl bych, aby ses tam vrátila se zdviženou hlavou a předala budoucímu náčelníkovi ode mě vzkaz. Ne současnému náčelníkovi. Ten už dlouho žít nebude. Reprezentuje staré a špatné časy. Příštímu náčelníkovi. Ravex’tonovi. On je jejich budoucnost. Musí vědět, že chci, aby se změna urychlila, a že má mou plnou podporu, pokud se o to zasadí. Skrytý význam takové zprávy pochopí.“

Lily přikývla. „Že, pokud neposlechne, tak přijdeš sám a přikážeš to. Ano, to pochopí. Je chytrý.“

Jedna její část křičela, aby to nedělala, Ravex’tona už nikdy nechtěla vidět. Ale věděla, že to udělá. Opravdu se s ním chtěla rozloučit. Rozejít se jako přátelé. Pokud to bylo možné.

Ne, to nebylo.

Toužila po něm. Znovu ho chtěla vidět. Neskutečně ji přitahoval. Pravděpodobně by měla proti tomu bojovat. Ale nechtěla.

„Ne“, ozvala se Harper. „V žádném případě. Jsem naprosto proti tomu. Ta oblast je prostě moc nebezpečná.“

Lily pohlédla na Vrax’tona. Potřebovala to. A chtěla Ravex’tonovi také něco darovat. „Udělám to. Ale bez stráží. Je to velmi hrdý kmen. Většina z nich se ke mně chovala velmi dobře. Nezasloužili si, abych se vrátila s armádou a řekla: „Hej, podívejte se, jaké mám mocné přátele! Heč! Kromě toho, by to mohlo být Ravex’tonovi trapné, když mu bude takto otevřeno řečeno, že se má raději podřídit. To by mohlo podkopat jeho pozici. Půjdu dolů sama a pak se hned vrátím. A pak končím.“ Pohlédla na Harper. „S konečnou platností.“

Harper zakroutila hlavou. „Je to, jako byste se spolčili a ignorovali mě. Vzdávám to. No dobře. Ale aspoň si nejdřív odpočiň.“

Lily o tom popřemýšlela.

Byla unavená. Ale ne, chtěla to mít za sebou. Příště, až půjde spát, chtěla být tak unavená, že jakmile se její hlava dotkne polštáře, usne. Nechtěla se celou noc převalovat, přemýšlet, dělat si starosti a litovat se, než konečně usne.

„Půjdu teď. Asi hodinu ještě dokážu být vzhůru. Prostě mi jen dejte k dispozici člun, který se nezřítí.“

***

Člun se nezřítil. Byl úplně nový a na plášti nesl znak Vrax’tona a Harper. Pro Lily to bylo v pořádku. Z vesnice ji doslova vyhodili a její návrat byl stylový. Byl večer a už byla dost tma. Přijali ji dva bojovníci a Iruena.

Starší žena byla jednoznačně naštvaná. „Nemůžu uvěřit svým očím“, pronesla hlasitě a důrazně, zatímco oba bojovníci se pouze usmáli a vrátili se do svých stanů. „Copak ti nebylo řečeno, že máš odejít? To znamená, že se nemusíš hned vracet! Copak to vy mimozemšťané chápete jinak?“

„Nejsem tu jako velvyslankyně“, odpověděla Lily a ukázala malý krystalový štít, který jí dal s sebou Vrax’ton. „Momentálně zastupuji krále. Jsem v držení královského povolení k volnému průchodu. Ale nedělej si starosti. Chci pouze mluvit s Ravex’tonem.“

Iruena se uklidnila. „To jsem tušila. Samozřejmě jsi do něj zamilovaná.“

Lily byla toho názoru, že do toho Irueně nic není. „Je ve svém stanu?“

„Ne, není. Tvé mimozemské sváděcí techniky ho pobláznily. Ukradl vojenský člun a utekl.“

Lily se zamračila. To neznělo jako Ravex’ton. „Utekl kam?“

Irueniny oči byla najednou plné slz. „Na Bosh. Na Ohňovou planetu.“

Lily úplně ztratila řeč. Pokud bylo něco, co bojovníci Acerex nikdy nechtěli udělat, pak to bylo vrátit se na Ohňovou planetu. Byla pro ně zosobněním naprostého hororu. „Proč?“

„Och, ty to nevíš? Nikdy ti to neřekl? To s ním a Ohňovou planetou?“

Lily zavrtěla udiveně hlavou. „Vypadalo to, že o tom nechce mluvit. Myslela jsem, že tam zažil něco tak hrozného, že o tom prostě nechtěl mluvit.“

Iruena zakroutila hlavou. „Obávám se, že je to mnohem horší. Každý tady o tom ví, ale nemluvíme o tom. Ravex’ton svou zkoušku bojovníka nikdy nedokončil. Podváděl a většinu času strávil na jiné planetě, zatímco ostatní si mysleli, že je na Bosh. Podplatil pilota, aby ho tam odvezl a zase se pro něj vrátil. Nejdřív jsme si mysleli, že zkoušku vykonal, ale pár lidí si dalo dohromady dva a dva. Nikdy tam nebyl. Nikdy to nešlo dokázat, ale vždy to nad naším kmenem viselo jako temný mrak. A teď se tam vrátil, aby ji dokončil. Na vlastní pěst. Řekl, že chce být konečně mužem a že mu to pomůže najít svou Mahan a tak dále. Vypadal úplně šíleně a já ho nedokázala zadržet. Určitě tam zemře.“

Lily cítila, jak se její svět přetočil vzhůru nohama. Odmítal o své zkoušce hovořit. A když navrhla, že by se vražedná tradice měla ukončit, reagoval rozzuřeně. Bylo to tím, že ji nikdy sám neabsolvoval, a to téma v něm vyvolávalo pocity viny?

Bylo to možné.

„Kdy odletěl?“

„Před pár hodinami.“

„Řekla jsi o tom někomu? Nemohl ho někdo zastavit?“

„Snažili jsme se kontaktovat Vojenskou Radu, ale řekli, že se jedná o lokální záležitost a nic jim do toho není. Stále ještě čekáme, jestli se neozve někdo jiný. Teď už ho nikdo nedožene. Přistane na Ohňové planetě a zemře nesmyslnou smrtí. Od té doby, co jsi sem přiletěla, se toho tolik změnilo! Především se změnil Ravex’ton. Myslí si, že jsi jeho Mahan, ale že si tě nezaslouží, protože není opravdový bojovník. Vím, že jsi to myslela dobře, ale následky… naše vesnice… můj syn…“

Iruena propukla v pláč.

Lily nevěděla, co má dělat. Ale bylo pravdou, že tu hodně věcí změnila a zatím nic z toho neskončilo dobře.

Pokud by sem nepřišla, Ravex’ton by neodletěl na Ohňovou planetu.

„Kdybys použila člun kmene, ještě by ho mohla dostihnout“, ozvala se Iruena. „Ten, se kterým jsi přiletěla, tam pravděpodobně ještě nikdy nebyl. Určitě to bude trvat příliš dlouho, než bys ho naprogramovala do jiné Sluneční soustavy. Náš člun už tam byl několikrát, když transportoval bojovníky na jejich zkoušky. Prostě jen stiskneš tlačítko a on tě tam dopraví. Zná všechna nebezpečná místa po cestě. Když tam dorazíš, pomůže ti ho najít. Jednoduše s ním mluv. Bude ti naslouchat.“

Lily pohlédla na starý člun kmene Acerex. Vypadal dost opotřebovaně a měl plno boulí.

„Nenech se mýlit jeho vzhledem“, pokračovala Iruena. „Je vyzkoušený a solidní. A po bombě Nerngů, která zničila tvůj člun, byl opraven. Nešetřili jsme na vybavení, protože jinak by to byla nahoře sebevražda.“

To byla zřejmě pravda, to Lily věděla. Kmen se o své vesmírné lodě staral dobře.

„Nesmím letět na Ohňovou planetu“, řekla a snažila se přijít na to, proč z toho měla tak špatný pocit. V hlavě měla naprostý chaos. „Vím, že je to pro Acerex posvátné místo.“

„To je“, potvrdila Iruena. „Trest za nedovolený vstup je teď smrt. Dokonce ani král Vrax’ton tě nezachrání, pokud budeš přistižena. Raději to nikomu neříkej. Poslala bych s tebou nějakého bojovníka, ale všichni považují Ravex’tonovo chování za ostudné a nechtějí mu pomoci. Momentálně má na světě jen dva přátele, a to jsi ty a já. Jsem stará a nemocná, jinak bych letěla s tebou.“

Lily se podívala zpátky na člun. Ohňová planeta nebyla zase až tak daleko. Obíhala hvězdu, která byla této Sluneční soustavě nejblíže. Mohla by tam zaletět, najít ho a pokusit se ho nabrat na palubu, pokud se mezitím úplně nezbláznil. Řekla by mu, že jí nevadilo, že tou hloupou zkouškou neprošel. Pokud vůbec, tak ho měla ještě raději, protože měl odvahu se této skoro jisté sebevraždě postavit.

Iruena ji uchopila za ruku svými studenými, kostnatými prsty. „Nikdo to po tobě nemůže chtít, Lily. Ravex’ton si musí své problémy vyřešit sám. Měla by ses vrátit do svého mimozemského ráje tam na nebi a zapomenout na něj. Měl drsný život a teď zemře drsnou smrtí.“

Lily pohlédla na dárek, který mu přinesla.

Byla to pravda. Ravex’tonův život by většinu mužů zlomil. Zasloužil si druhou šanci. A měl jen ji, kdo mu mohl pomoci. Řekla mu pár věcí, ze kterých teď neměla dobrý pocit, když si na to vzpomněla. Byl taková hrdá, citlivá duše, to věděla hned od začátku. A přesto napadla jeho nejhlubší přesvědčení a dala mu pocit, že je hloupý. A pak ho naštvaná opustila. Jednoduše se posadila do svého moderního člunu a vrátila se do své vesmírné lodi a svému luxusnímu životu. Možná to už nedá do pořádku. Ale mohla se o to aspoň pokusit.

Lily vyrazila ke člunu kmene. „Pomůžeš mi ho nastartovat?“