FPWP - 25. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

LILY

Rada sestávala ze starých bojovníků, náčelníka, Ravex’tona a Iruenou coby jedinou ženou.

Potřebovali by tu reprezentativnější demokracii, pomyslela si Lily, když se posadila na jedinou židli stojící před nimi. Nacházeli se ve stanu náčelníka a napětí bylo doslova hmatatelné. Většina bojovníků ji pozdravila a Iruena jí věnovala hřejivý úsměv a přátelské kývnutí. Ravex’ton formálně kývl hlavou, ale výraz ve tváři měl nicneříkající.

„Velvyslankyně, přemýšleli jsme o tvém návrhu, poskytnout kmeni Ytter řadu technických přístrojů různého druhu“, začal náčelník Borniak. „Vidíme, že jsou velmi pokročilé a komunitě by umožnily bezpečnější a komfortnější životní podmínky.“

To nebyl špatný začátek, pomyslela si Lily.

„Je nám jasné, že společnost jako je na Zemi, která je už dlouho požehnaná mírem, dokáže vyrobit stroje, které mají velkou cenu. Obzvlášť za zajímavé považujeme lékařské nástroje určené pro péči o děti. Jsou to obdivuhodné vynálezy a cítíme se poctěni, že jste je nabídli našemu kmeni k jejich užívání.“

Ajéje.

„Žijeme tady nahoře blízko Severního pólu těžký život. Jakékoliv i malé ovlivnění by mohlo narušit vysoce citlivou rovnováhu, na které závisí náš život. Dokonce i nasazení pár vašich pozemských přístrojů by se mohlo ukázat ne jako malý, ale dokonce velký vliv. Kmen Ytter není z principu proti použití těchto nástrojů, a samozřejmě víme, že vás král Vrax’ton podporuje.“

A ty víš, že vám je nikdy nutit nebude.

„Navrhujeme, aby s používáním pozemské technologie začaly jiné kmeny. Kmeny, které mohou svobodněji experimentovat se svým okolím. Až uvidíme, že to je v pořádku a vliv byl pozitivní, rádi znovu vyslance ze Země uvítáme. Rada dokonce doufá, že se jako velvyslankyně vrátíš ty, Lily, abychom si mohli tvou osvěžující společnost užívat znovu.“

No, tak na to by ses načekal.

„Byla jsi pozvána na tři dny. Teď je poledne třetího dne. Samozřejmě můžeš zůstat do půlnoci, ale doporučujeme ti odejít, než dorazí Chlad.“

Lily uviděla, jak se Ravex’ton při poslední větě zavrtěl.

Vesele se usmála. Ještě stále byla velvyslankyně. „Jsem ráda, že jste došli k výsledku, i když není takový, v jaký jsem doufala. Samozřejmě odejdu okamžitě. Ale je tu pár věcí, které byste měli vědět. Zaprvé, do vaší vesnice už nikdy Chlad nepřijde. Pokud si ovšem nebudete přát, aby se vrátil. Poslední noc jste si asi všichni všimli, že bylo nezvykle teplo. To bylo tím, že Chlad nepřišel. Zadruhé: Ošetřila jsem popáleniny bojovníka Voriana. Vyléčí se a jeho popáleniny nezanechají žádné jizvy. Udělala jsem tak z vlastní iniciativy a nikdo další se na tom nepodílel.“

To byla nutná lež – požádala ji o to Limana, ale nebyl důvod, proč to zmiňovat.

Ve stanu se rozhostilo ohromené ticho.

„Přijde mi,“, pokračovala, protože už neměla co ztratit, „naprosto nezodpovědné nechat zemřít mladého muže na popáleniny, které by se daly lehce vyléčit. Ráda bych vyjádřila své obavy nad tím, že jsem poté, co jsem kmeni ukázala různé lékařské nástroje, nebyla požádána, abych vyléčila toho druhého mladíka, který svým zraněním podlehl. Jako nezúčastněná osoba si myslím, že by měl kmen k tomuto tématu svůj postoj přehodnotit. Měli jste k dispozici přiměřené prostředky k vyléčení, a přesto jste se rozhodli je nevyužít. Samozřejmě musím informovat krále Vrax’tona o tom, že tento kmen ho bezdůvodně připravil o mladého bojovníka.“

Tlumočník skončil s překladem a stan naplnilo šokované ticho. Dokonce i Iruena se nezmohla na slovo.

Ravex’ton udiveně nakrčil čelo.

„Řekla jsi“, vykoktal nakonec jeden z bojovníků, „že jsi ošetřila bojovníka Voriana a vyléčila jeho popáleniny? Jistě se tak stalo proti jeho vůli? Smazala jsi znaky jeho cti, kterých si tak vážil?“

„Nevím, co by si přál“, odpověděla Lily klidně. „A ty také ne. Byl v bezvědomí. Pouze jsem se domnívala, že by chtěl pravděpodobně žít. On totiž umíral.“

„Co to bylo s tím Chladem?“, zeptal se další.

Lily pohlédla na Ravex’tona a zvedla obočí.

Odkašlal si. „S Lily jsme postavili speciální stroj, který drží Chlad od vesnice a jejího bezprostředního okolí. Nezvyklé teplo, které jsme v našich stanech pocítili minulou noc, je opravdu důsledkem toho, že Chlad nedorazil.“

Všichni na něj zírali, ale on jen věnoval Lily malý úsměv a trochu zvedl obočí. „Měli jsme dojem, že Chlad našemu kmeni zbytečně ztěžuje život. Generátor nemá žádný negativní vliv, ale mohl by našemu kmeni prospět. Mohli bychom pěstovat odolnou zeleninu a ovoce. Lily nám poskytne semena ze Země, jaké budeme chtít. Nemuseli bychom pak všechno, co potřebujeme k naší obživě, importovat.“

Tři údery srdce panovalo v místnosti ticho, poté se rozproudila bouřlivá diskuze, ve které vyjádřili obvykle klidní a mlčenliví staří bojovníci svůj nesouhlas.

Ravex’ton věnoval Lily rezignovaný úsměv a poté odvrátil pohled.

Lily měla pocit, že vypadal smutně a toužila po tom, aby si mohla sednout k němu a utěšit ho. Nacházel se ve velmi svízelné situaci. Díky dlouhým řečem, které právě pronesla, se její vztek rozplynul a chyběly jí jeho doteky.

Náčelník všechny ukáznil. „Je toho hodně k probrání, ale to udělá tato Rada, až velvyslankyně Země odejde. A já navrhuji, aby tak učinila okamžitě. Už v naší vesnici způsobila dost škody. Sebrat novému bojovníkovi, který se právě vrátil ze Zkoušky jeho znaky cti, je… no, na to mi chybí slova. A Chlad je naší součástí. Kmen Ytter je známý tím, že je tvrdý. Za to vděčíme Chladu. Ten stroj musí být vypnut a zničen.“

„Navrhuji, abychom stroj neničili, dokud neuvidíme, jestli nezmění naši vesnici k lepšímu“, pronesl Ravex’ton svým hlubokým hlasem.

Lily si všimla, že ho pár bojovníků se zájmem pozoruje.

Roztrhla se další diskuze, na konci které byl Ravex’ton přehlasován. Zíral na stůl před sebou a byl očividně nespokojen.

Lily si vnitřně povzdechla. Zřejmě bylo po všem. Odmítli všechno, co jim chtěla poskytnout. A chtěl ji ještě Ravex’ton?

Už nebylo co říct. Vyhledala jeho oči a chvíli se na sebe dívali, ale to ji neuklidnilo. Vstala a uklonila se Radě, poté rychle vyrazila ke stanu Limany. Vypadalo to, že byla jedinou přítelkyní, kterou tu momentálně měla. Vorian ještě stále ležel v posteli, ale spal a dýchal pravidelně a hluboce. Limana jí podala šálek Lae a Lily jí popsala, co se stalo. „Ale nic si nevezmou. Takže prostě odejdu. Myslím, že by ses měla aspoň poptat ostatních, jestli opravdu nechtějí, aby se Chlad nikdy nevrátil. Když řekneš všem, že odteď by mohla ve vesnici panovat stejná teplota jako minulou noc, tak možná budou chtít, aby o tom Rada znovu přemýšlela. Stroj nedeaktivuji. To musí udělat kmen, pokud bude vážně chtít, aby Chlad nezmizel. Ale myslím, že by to měli vědět všichni.“

„Ano“, řekla Limana. „Je dobré to vědět. Duchové, netušila jsem, že se dá Chlad odehnat! To bylo od začátku ta největší překážka. Kvůli tomu je tu život tak těžký. Ostatní kmeny v normálních klimatických podmínkách nemají takové problémy, ale my tu žijeme z ruky do úst.“

„To by se mohlo změnit“, řekla Lily a vstala. „Ravex’ton si to přeje, aspoň si to myslím. Bude kmeni dobrým náčelníkem. Na shledanou, Limano. Přeji ti vše nejlepší.“

Objaly se a Lily opustila stan. Poté rychle pospíchala ke člunu.

Tam na ni čekal Ravex’ton.

Šel jí naproti a ona doufala, že změnil svůj názor, a že najdou cestu, jak zůstat spolu. Ale když se mu podívala do očí, věděla, že tomu tak není. Nebyl v nich žádný oheň, žádná vášeň.

„Poletíš zpátky ke hvězdám“, pronesl. „Tak vypadá tvá loď, když je jasná noc. Jasná hvězda, která se pohybuje.“

„No, kmen se rozhodl, že není pro naše hvězdné věci připravený. Zřejmě nemám důvod dál zůstávat.“ Doufala, že bude protestovat, a že si o tom aspoň promluví. Ale jen přikývl.

„Jsou trochu těžkopádní, když jde o nové věci. Myslím, že pár věcí v určitý čas převezmeme.“

„A to silové pole? Deaktivuješ ho?“

„Jen ty a já víme, kde se nachází. Pokud to Rada přikáže, deaktivuji ho. Ale nezničím ho. Kdo ví, co se stane, až budu náčelníkem.“

Chvíli jen tak stáli a hleděli na sebe. Lily nevěděla, co říct. Miluji tě? Ne. Pojď se mnou? To se teď moc nehodilo. Někam spolu odejdeme? Nebyla si jistá, kam by měla jít ona sama.

„Něco pro tebe mám“, řekl Ravex’ton a natáhl k ní ruku. Podával jí malý špalíček z hladkého černého dřeva.

Lily si to od něj vzala a pomalu předmět otáčela v ruce. „Co to je?“

„Drž to takhle“, řekl a jemně jí vedl ruku. „Pak trhni zápěstím.“

Poslechla a po řadě ostrých klapnutí se dřevěné části spojily do luku, který vypadal úplně stejně jako ten jeho, jen mnohem menší a velký jako ruka. Byl lehký a dílky do sebe zapadaly tak přesně, že měla pocit, jakoby byl vyřezávaný z jednoho kusu. Nyní to poznala. Byly to kousky, které vyřezával svým nožem.

„Wow“, vydechla. „Děkuji.“

„Luk střílí spíš jehly než šípy, ale zato střílí velmi rychle. Funguje automaticky, a když stiskneš spoušť, během sekund vystřelí všech šestnáct jehel. Myslím, že ho potřebuješ. Tvůj elektrický přístroj je dobrý, ale tady není moc spolehlivý. Je to tu tvrdá část vesmíru.“

„To si také pomalu uvědomuji“, odpověděla a v duchu si prošla obsah svého člunu. Ne, nebylo tam nic, co by mu mohla věnovat, aniž by to působilo podivně.

Držela tu věc v ruce. Byla to krásná práce. To nebyl žádný triviální dárek z obchodu se suvenýry. Něco k ní cítil. Mohla to vidět v jeho očích a z jeho řeči těla. Byl pěkně napnutý. Tím byla celá ta situace ještě složitější.

„Takže“, řekla. „Nic z toho, jsme spolu dělali, pro tebe moc neznamenalo?“

Odvrátil pohled. „Znamenalo to pro mě víc, než vůbec někdy pochopíš. Čas, který jsme spolu strávili, si ponesu v srdci jako vzácnou vzpomínku.“

„Ale já nejsem tvá Mahan. A tvůj šílený, zaostalý kmen je na prvním místě.“

„Momentálně to tak musí být. Potřebují mě.“

Znovu v ní vzplál vztek. „Zatraceně správně. Potřebují tě, abys udělal správnou věc! Kdo jiný by tady s tím mohl zatřást? Všichni k tobě vzhlížejí. Myslí, že jsem to neviděla? Dokonce i staří bojovníci tě sledují koutkem oka, aby viděli, co uděláš. Pak udělají to samé. Říkáš, že jednoho dne bude náčelníkem. Myslím, že jím jsi už teď, a že to vědí všichni kromě tebe. Ještě není pozdě obrátit list. Kontaktuj Harper a Vrax’tona a nech je přijít, aby tě, pokud rozhodneš, že se ta hloupá Rada mýlí, a že tu okamžitě potřebujete pořádné lékařské vybavení, podpořili! Ten tvůj zatracený kmen potřebuje revoluci.“

„Ale tradice je něco úplně jiného“, odpověděl ztuhle. „Musím počkat, až budu dost starý. Pak převezmu moc. Předtím ne. Pokud se o to pokusím, budu vyhnán. Odvržen. Všichni budou proti mně. A to právem.“

Opřela se o člun a aktivovala předstartovní turbíny. „O tom pochybuji. Myslím, že máš stejný strach ze změn jako všichni ostatní tady. Ale něco se musí změnit, jinak tvůj kmen vymře. To přece víš.“

Ne, takhle nemluví žádná velvyslankyně. Ale měla pocit, že její dny coby interplanetární velvyslankyně jsou sečteny. A to bylo jen dobře.

„Ne, to teda nevím“, procedil skrz zatnuté zuby. „Už zase mluvíš o věcech, o kterých nemáš ani tušení.“

„No, člověk nemusí něco studovat stovky let, aby si o tom udělal svůj názor“, zvýšila hlas, aby překřičela hukot turbín. „Myslím, že tě znám docela dobře. A víš, mně se líbí, co vidím. Dokážeš být lepší, než tady to. Jsi lepší než tady to. Jen to nevíš. A to je zatraceně škoda.“

Otočila se k němu zády, otevřela vstup do člunu, nastoupila a poslepu zadala autopilotovi kurs k vesmírné lodi. Oči se jí zaplavily slzami a ona nechtěla, aby je viděl. Poletí přímo za Harper a rezignuje na funkci velvyslankyně na Acerex. A pak se vrátí na Zemi. Domů. Tady už neměla co pohledávat. Ta zatracená planeta stejně znamenala jen frustraci a bolavé srdce. Člun se zvedl a než vystartoval ke hvězdám, sekundu visel ve vzduchu na jednom místě.

Ravex’ton stále stál ve sněhu a sledoval ji svýma zelenýma očima. Osamělá postava obklopená bělobou.

Stiskla v ruce malý luk. To bylo všechno, co měla jako připomínku. Zbraň. Ne, bude toho mnohem víc. Byla ráda, že člun letí automaticky. Momentálně by nebyla schopná něco řídit.