FPWP - 23. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

RAVEX’TON

Probudil se a okamžitě věděl, že něco není v pořádku. Vytřel si spánek z očí a zkontroloval Lily. Spala spokojeně vedle něj a neviděl nic, co by bylo ve stanu v nepořádku. Kromě jeho kabátu, který odhodila do rohu těsně předtím, než se na sebe vrhli. Zase. Co ho teda probudilo? Ach, přistání člunu, tlumené hlasy…

Přehodil přes sebe kabát a ujistil se, že je Lily pořádně zabalená do přikrývek. Vzal si svůj luk a deset šípů. Poté vyběhl ven. V sauně byli lidé, ale uprostřed nehořel žádný oheň. Někdo nechal dveře otevřené, aby vypustil horko a teď uvnitř vládla normální pokojová teplota.

Strnul. To se stávalo jen tehdy, když…

Uvnitř stálo jen pár lidí, a na lavicích ležely čtyři postavy. Jeden z nich měl přes tvář šátek a byl očividně mrtvý. Ravex’ton tiše zaklel. Bylo to, jak se obával. Mladí muži, podstupující válečnickou zkoušku na Ohnivé planetě, se vrátili.

„Jak se jim daří?“, zeptal se Ugrieka, který se právě staral o jednoho z nich.

„Jeden z nich to určitě zvládne“, odvětil jeho přítel stroze. „U těch dalších dvou to není jisté. Mají těžké popáleniny a řezné rány. Vypadá to, že je napadla smečka Hergů, a to v těsné blízkosti Ohně. Dva z nich pořádně pokousali. Ti ostatní při útěku požár obešli. Přitom nějak udržovali ty ostatní dva při životě, dokud nepřistál člun.“

„Takže se vrátili jen čtyři?“

„Jen čtyři. Tam ten kandidát zemřel během transportu“, informoval ho Ugriek a ukázal na postavu, ležící dál od ostatních.

„Takže máme tento rok v nejlepším případě tři nové bojovníky“, konstatoval Ravex’ton tiše. „To nestačí.“

Ugriek si odhrnul z čela plavé vlasy. I on byl očividně probuzen z hlubokého spánku. „Řekl bych, že nanejvýš dva. Z toho, kterého Hergové pokousali, bez nohy pod levým kolenem moc dobrý bojovník nebude.“

Ravex’ton pohlédl k tomu, o kom byla řeč. Mladý bojovník byl ještě vzhůru, ale velmi bledý a očividně v šoku.

„Aha. Hergové mu ukousli nohu.“

„A větší část holeně.“

„To je pro bojovníka čestné zranění“, pronesl Ravex’ton hlasitě, aby ho slyšel i mladý, čerstvý bojovník. Takové malé věci měly pro ně velký význam a Ravex’ton si byl vědom statusu, který mezi mladšími bojovníky měl. „Jak se jmenuje?“

„Gruiton“, odpověděl Ugriek.

„Myslíš, bojovník Gruiton“, opravil ho Ravex’ton tak, aby ho slyšeli všichni. „Copak neobstál ve zkoušce bojovníka? Hrdě bych s ním bojoval bok po boku. Každý den. Je to pravý bojovník kmene Ytter. Vidíte, jak statečně snáší své zranění? Co jsem tady, nevydal ze sebe ani sten!“

Zraněný mladík se slabě usmál. Poté mu spadla víčka a on omdlel.

Vedle druhého nového bojovníka s popáleninami stála žena, která tiše plakala a mazala ho úplně zbytečně mastí. Byl v bezvědomí a to musela být jeho matka. Byla to ta samá žena, která před dvěma dny hovořila s Lily.

„Tvůj syn je nyní bojovníkem kmene Ytter“, pronesl Ravex’ton formálně. „Jak zní jeho jméno?“

„Vorian“, odpověděla žena se slzami v očích. „Můj jediný syn.“

Popáleniny byly rozsáhlé, jak Ravex’ton viděl, a bylo nepravděpodobně, že by tento mladý muž dokázal někdy bojovat. Pokud přežije, ponese své jizvy s hrdostí a udělá vše, aby pomohl. Možná by se mohl stát pilotem.

„Bojovníku Voriane“, pronesl. „Ano, já vím. Porodila jsi ho krátce předtím, než byl bojovník Juilon zabit na Fresu. Byla to velká ztráta. Byl to tvůj muž i Mahan. Ale teď převezme plášť svého otce bojovník Vorian.“

„Pokud to zvládne“, vzlykala žena. „Ty popáleniny… Duchové, nemohu ztratit i jeho! Nemohu.“

Nemotorně jí položil ruku na rameno. „Duchové na tebe vložili těžké břemeno, ale oni věděli, že to zvládneš. Tak se to aspoň říká. Musím přiznat, že si nejsem jistý, jestli se to týká i našeho kmene. Jen vím, že pokud bojovník Vorian odejde k našim předkům předčasně, bude to pro nás velká ztráta.“

Snažila se usmát a ocenila jeho upřímnost. „Děkuji ti. Nyní ho nechám odnést do našeho stanu. Mohl bys k nám poslat svou mimozemskou přítelkyni? Líbí se mi její způsoby a ráda bych měla po boku jinou ženu, která mi v této situaci pomůže. Myslím, že by se ráda podívala, jak se staráme o naše zraněné syny. Vypadá to, že se o náš život zajímá.“

Ravex’ton přikývl a byl rád, že pro ni mohl něco udělat. „Samozřejmě. Zeptám se jí. Ale nemohu zaručit, že bude souhlasit. Nemohu jí to rozkázat.“

Žena se znovu slabě usmála. „Nemyslím si, že by se této ženě mohlo cokoliv přikázat. Je milá a klidná, ale má v sobě ocelově tvrdé jádro, o kterém si myslím, že ani sama neví, že ho má. Děkuji ti, Ravex’tone. Jsi pro náš kmen požehnáním.“

Lehce se uklonil a vyrazil k bojovníkovi, který se jako jediný vrátil víceméně nezraněn.

„Jak se jmenuješ, bojovníku?“

„Jsem Lorenox, pane.“

„Odteď jsi bojovník Lorenox“, opravil ho Ravex’ton s úsměvem. „Dobrá práce, bojovníku. Vidím, že to byla těžká zkouška.“ Ukázal na ruku mladíka, kterou měl zavázanou po celé délce. „Herg?“

„Ne, pane. Byl to jen Jilut. Neuskočil jsem mu z cesty dostatečně rychle. Stalo se to hned šestý den. Obávám se, že díky zranění jsem byl pro ostatní přítěží.“

„Zkoušky jsou různorodé“, pronesl Ravex’ton a položil mladíkovi ruku na rameno. „Obstál jsi. Už nikdy se na Bosh nevrátíš. Všechno, co se stalo na Ohnivé planetě, můžeš, pokud chceš, zapomenout. Nikdo nemá právo se tě na to ptát. Zkoušky máš za sebou. Navždy.“

„Mnohokrát děkuji, pane.“ Mladý muž se na lavici vypjal do výšky, ale byl očividně vyčerpaný, takže hrozilo, že každou chvíli odpadne.

„Přenechám tě zkušeným rukám tvých spolubojovníků“, řekl Ravex’ton a ukázal na mladší bojovníky kmene, kteří se obvykle ujímali zdravotnické péče o bojovníky.

Ještě jednou pokynul rodičům a sourozencům mrtvého kandidáta, jehož jméno neznal a nyní už se nikdy nedozví. Mladík dorazil do vesnice mrtvý, a proto zkoušku nesplnil. Pro většinu kmene zůstane bezejmenný a zapomenutý.

Když vstoupil do stanu, Lily už byla vzhůru a usrkávala čaje Lae. „Něco nového?“

„Vrátili se bojovníci ze své zkoušky ohněm“, odpověděl a sám si nalil šálek čaje. Třásly se mu ruce. Pohled na těžká zranění a pach Ohnivé planety, který měli bojovníci na sobě, v něm vyvolal vzpomínky.

„Špatné zprávy?“

„Tři jsou naživu, dva z nich možná ne nadlouho. Jeden byl mrtvý už při příjezdu. Takže ano, špatné zprávy.“

Pohlédla na něj přes okraj šálku. „Ne dost bojovníků, kteří by doplnili tvou armádu. To znamená, že nebudeš mít dostatek prostředků na potraviny.“

Přikývl. „To je ve zkratce ono.“

Lily zakroutila hlavou. „Proboha, Ravex’tone, musíte to šílenství ukončit! Zabíjíš své nejdrahocennější občany dřív, než vůbec mohou ukázat, co mohou nabídnout. To je naprosto neetické. A upřímně, bláhové.“

Pohled na zraněné muže s ním otřáslo a z jejích slov se mu vařila krev. „Mě připadá, že je neetické, že mimozemšťani neustále útočí na naši planetu. Musíme zůstat silní. Jednoho dne ti ukážu, jak blízko naši nepřátelé jsou. Momentálně se nacházíme ve válce se sedmi rasami. Ani jednu z nich jsme si nevybrali. Vždy si začali mimozemšťané.“

„Aha. Abyste se ujistili, že ty války vyhrajete, zabíjíte polovinu vašich bojovníků dřív, než vůbec nějakou bitvu vidí.“

Musel se držet, aby nevybuchl. „Bojovník se musí spolehnout na to, že jsou ostatní bojovníci kompetentní a čestní. Zkoušky jsou společnou zkušeností, která z nich vytvoří pevně semknutou jednotku. Bez zkoušek, které naše bojovníky zocelují, bychom většinu bojů prohráli. Obávám se, že názor mimozemské ženy, která sama nikdy na žádném bitevním poli nebyla, by se neměl brát vážně, jedno jak uživatelsky přátelské jsou její přístroje do domácnosti. A také si myslím, že tato mimozemšťanka by měla držet ústa zavřená, když jde o záležitosti Acerex, které prostě nemůže chápat.“

Lily zůstala klidná, což ho štvalo víc než cokoliv jiného. Jen na něj dál hleděla přes okraj šálku. „To je skvělá řeč, ve které neslyším nic tvého. To jsou slova všech ostatních. Tady není nic k chápání. Jde jen o čísla a o zdravý rozum. A základní pravidla morálky. Na to bychom neměli zapomínat.“

Upřel na ni tvrdý pohled. „Zkoušky tu jsou už po tisíce let. Když nás napadli mimozemšťani poprvé, měli úspěch. Věděla jsi to? Přišli na naši planetu. Potřebovali jsme dvě stě let, než jsme se jich zbavili. Teprve až když jsme začali posílat naše mladé bojovníky na zkoušky předtím, než šli do války, došlo ke změně k lepšímu. Stali jsme se tak zocelenými, že někdy jsou stovky tisíců mimozemšťanů poraženy desetinou našich bojovníků. To je jen díky zkouškám. Nic jiného, co kdy zažili, se nedá se zkouškami na Ohnivé planetě srovnat. Nejhorší dny jejich životů zažili na Ohnivé planetě. Ten tamní teror je nepředstavitelný. Tvá půlhodina, kterou jsi tam v bezpečí člunu strávila, tě nekvalifikuje k tomu, aby tvému názoru Acerex naslouchali. A upřímně řečeno, je to urážka, když se mě o tom snažíš poučovat.“

Zbledla a on svého příkrého tónu zalitoval. Ale toto téma bylo pro něj důležité. A její názor pro něj znamenal víc, než chtěl přiznat.

„Nechci tě poučovat“, pronesla tiše, „a myslím, že to víš. Je pravda, že jsem na Ohnivé planetě strávila jen pár dní. Během Roku Inferna jsem se dostala k ohni docela blízko a viděla jsem tam i Hergy a jiné dravce. Ale vím, že to není jako při zkouškách. Přesto jsem viděla, co je Ohnivá planeta zač a co tam ti mladí muži podstupují. Nedává to žádný smysl. Chci pro tuto planetu a pro tvůj kmen to nejlepší. A ten nejočividnější způsob, jak to udělat líp, je zrušení válečnických zkoušek. Vím, že je to diskutabilní. Ale je to příliš očividné, než aby se to ignorovalo. To je všechno.“

„Hloupé. Neetické. Diskutabilní. Očividné“, zasyčel. „To je něco, co nám dobře sloužilo přes tisíc let. Nám bojovníkům. Z mladíků, se kterými jsem vyrostl, zbyl už jen jeden. Ti ostatní zemřeli na Ohnivé planetě. Byli hloupí? Byli neetičtí? Byli očividně v neprávu? No, možná je pro mimozemšťanku nemožné to pochopit. Nebudu naši posvátnou tradici bránit před mimozemšťankou. Jestli ti jde o ženskou aktivitu, pak by tě chtěla ve svém stanu přivítat matka bojovníka Voriana. Myslím, že bys tam měla jít. Uvidíš, jak je na svého syna hrdá, i když velmi trpí. Udělala z něj muže.“

Lily vstala a vytáhla svůj vlastní kabát. „Jaký stan?“

Otočil se k ní zády a přiložil na oheň. „Rovně a je to pátý z pravé strany. Nad dveřmi má žlutou chlopeň.“

Odešla bez jediného slova. Ravex’ton tam jen stál a třásl se potlačovaným vztekem.

Konečně poznal její pravou povahu. Jeho první dojem byl správný. Byla příliš měkká, příliš zvyklá na luxus, na život bez tradic a ničeho, co by jí bylo svaté. Nemá tu u jeho kmene co pohledávat. Může se vrátit ke své vesmírné lodi, svým přístrojům a svým králům a jeho tu nechat bojovat v zoufalých válkách za svůj kmen a království, jak to dělal vždy. Byli příliš rozdílní. S ještě stále třesoucíma rukama se posadil, aby pokračoval na svém projektu dřevořezby.

Zdravý lidský rozum. K čemu byl dobrý, když se na člověka se všech stran vrhalo sedm slepých děsivě vyjících Ubiu příšer? Pak člověk potřeboval bojovníky, kterým mohl svěřit svůj život. Muže, kteří si prošli peklem a vrátili se zjizvení a zranění, ale živí. Přeživší.

Možná jí bude mezi jí podobnými lépe.