FPWP - 8. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

LILY

Ještě stále byla trochu nervózní a chvěla se. Byla si jistá, že ji ti Ulgové sežerou. Když je člověk viděl zblízka, jejich původ odvozený od ještěrů byl jednoznačný. S těmi jejich mrkajícíma očima a prudkými pohyby jí spíš připomínali aligátory než psy, i když vypadali spíš jako obrovští vlci než cokoliv jiného. Ravex’ton je odehnal a vypadalo to, že je děsil už jen tím, že jednoduše stál a nehýbal se. Byl jako skála, bezpečný a nehybný, dokud se nepohnul. Jakoby kolem nich vytvořil jakousi bezpečnou zónu, a Lily, byla ráda, že se nachází uvnitř ní. Při chůzi si ho nenápadně prohlížela. Na sněhu se pohyboval zkušeně a měla dojem, že takto by mohl pokračovat ještě hodně dlouho a daleko. Neustále se ohlížel, jakoby počítal s tím, že na ně každou chvíli zaútočí. A přesto to vypadalo, jakoby ho to nijak netrápilo. Bylo to šílené – tady byla, pár minut poté, co ji Ulgové málem zabili a běžela zimní krajinou na cizí planetě, v doprovodu mimozemského bojovníka, kterého sotva znala a přitom se cítila bezpečně jako nikdy předtím. Toto byl Ravex’tonův domov a ničeho se tu nebál. Měl na ni neuvěřitelný vliv. Silný, mladý muž, který byl ve svém živlu. Působil úplně jinak než na té oslavě na palubě Friendship. Nyní už nevypadal tak namyšleně, spíš klidně a sebevědomě. A byl ještě pohlednější. Silnou kožešinu měl vepředu otevřenou a skrz tenkou košili pod ní byly vidět vyrýsované svaly. Výrazné rysy ve tváři rámovaly tmavé vlasy. Nikdy by z něj nebyl žádný model, ale jako známého herce si ho dokázala představit. Jeho tvář měla charakter, jaký ještě nikdy neviděla. Otřásla se soucitem. Jak to dokázal vydržet běžet jen v tenké košili? Na sobě měla oblečení navržené právě pro extrémní chladné klima, takže když běžela sněhem, ani se nezapotila. Pokud vůbec, tak jí začínala být trochu zima. A taky ji přemáhala únava. Následovali jinou stopu ve sněhu, pravděpodobně Ravex’tonovy staré stopy, které je vedly pryč od člunu. Stopy byly daleko od sebe. Musel hodně spěchat, když jí běžel na pomoc.

„Je tvá vesnice daleko?“

„Je hodinu cesty pěšky. Šetři s dechem, Lily. Čím rychleji poběžíme, tím lépe. Ochladí se.“

Nálada jí poklesla. Ještě hodinu? Zalapala po dechu a v ústech měla kovovou příchuť. Když se přihlásila do služby ve vesmíru, nikdy by si nepomyslela, že to bude obsahovat něco tak náročného. Ale už zvládla obtížnější situace. Aspoň se nenacházela uprostřed obrovského požáru na ohnivé planetě. Když vítr zesílil, stromy kolem nich začaly smutně výt. Příští nádech jakoby jí zmrzl v plicích a vyvolal u ní nekontrolovatelný kašel, takže se musela zastavit. Dokonce i skrz svůj plášť s vestavěnými topnými prvky cítila vzduch kolem sebe jako ledové jehly, zabodávající se jí do plic. Samozřejmě, že topné prvky vyřadila z provozu ta samá Aurora, která způsobila pád jejího člunu. Přesto by neměl chlad proniknout do pláště tak brzy. Ale doslova ji ochromoval.

„Zatraceně“, zasyčela a najednou dostala zase strach, „co se to tu, k čertu, děje?“

„Chlad“, odpověděl Ravex’ton a zastavil se. „Každou noc vanou větry ze Severního pólu a ochladí vzduch. Kmen Ytter se snaží nezůstávat venku, když udeří. Vydrží to tvé oblečení?“

Každý nádech, který učinila, jí vehnal ledový chlad do plic a musela rychle dýchat, aby do nich dostala vůbec nějaký vzduch. Cítila, jak se jí na celém těle tvoří husí kůže a nedokázala se přestat třást. Ať už měla plášť a kalhoty z jakéhokoliv materiálu, nestačilo to. I bez elektrických topných tělísek by měly garantovat udržení tepla i při třiceti stupních pod nulou. Ale při tomto větru muselo být kolem osmdesáti pod nulou. Odpověď na jeho otázku byla snadná. Ještě hodinu při těchto teplotách? Když už teď se třásla a měla pocit, jakoby seděla nahá v mrazáku? Vzhlédla k němu, a co ji opravdu vyděsilo, byl pohled na zapnutou přední část jeho kožešinového kabátu a alarmující výraz v jeho tváři. Na podceňování situace nebyl čas. Měla opravdové potíže.

„Ne.“