FPWP - 7. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

RAVEX’TON

Trvalo mu skoro dvě hodiny, než doběhl k místu dopadu, i když věděl přesně, kde by měl člun být. Noc byla tmavá, ale v zemi, stále pokryté sněhem, nebyla tma nikdy stoprocentní. Na nebi byly hvězdy a polární záře byla také ještě vidět. Jeho oči už si zvykly, a proto dokázal rozeznat kolem zříceného člunu každý detail. Člun zachránil airbag. Zádí byl zaseklý do stromu a nos měl zabořený do země. Vypadal celkem v pořádku, i když všechny elektrické systémy musely vyhořet. Byl úplně temný a působil bez života. Měl mimozemský design, při kterém se mu před očima okamžitě objevil její obraz. Už ty věci viděl na Friendshipu.

Země kolem člunu byla plná pohybu. Napočítal čtrnáct dospělých Ulgů, kteří právě svými ostrými drápy a silnými čelistmi trhali člun na kusy. Ty zuby obsahovaly slušné množství oceli, kterou ta zvířata dokázala vyrobit ze železa ve svém těle, takže mohly být jednoduše použity jako ostrý nůž. Takto se lovci Acerex celá staletí holili, než byli donuceni stát se bojovníky. Ulgové se snažili proniknout do lodi, což mohlo znamenat jen to, že věděli, že je uvnitř potrava. Nebo kořist.

Ano, pravděpodobně ano. Jejich vytrvalost znamenala, že vycítili pach kořisti a ne pouhé potravy, kterou by si mohli užívat v klidu. Někdo byl uvnitř živý, a jestli je Ulgové ještě neproměnili v hromadu mrtvol, znamenalo to, že na palubě nebyli žádní bojovníci Acerex. Jen člun plný bezbranných mimozemšťanů mohl dostat Ulgy takto do ráže. Uchopil svůj luk a napnul ho. Měl dvacet šípů a pravděpodobně je bude potřebovat všechny. Tětiva zavrněla několikrát v rychlém sledu za sebou. Potřeboval dvě sekundy, aby vystřelil šest šípů a poté leželo vedle člunu šest Ulgů. Zbytek smečky se otočil a podíval se na něj. ¨

Přiblížil se a byl ve střehu. Ulgové byli zákeřní a uměli se připlížit, i zezadu.

Viděli ho přicházet a začali couvat. Vrčeli a frustrovaně frkali. Poznali, že byl mnohem nebezpečnějším protivníkem než mimozemšťané uvnitř. Už dávno se naučili bojovníkům kmene Ytter vyhýbat. Držel luk namířený na nejbližšího Ulga, připravený okamžitě vystřelit, pokud by se pokusili na něj vrhnout.

Pokud by všechno selhalo, mohl se dost dobře bránit svým loveckým nožem, ale dal by přednost, kdyby k tomu nedošlo. Ještě nikdy s Ulgem jen nožem nebojoval, ale byl si jistý, že by to dokázal. Kdyby byl jen jeden. Ale teď tu zbývalo osm dravců, a to bylo na něj moc. Vydal se ke člunu a dával pozor na to, aby ho Ulgové neobklíčili. Uměli být nevypočitatelní. Pokud by teď vystřelil na dalšího z nich, všimli by si, že je chce zabít všechny a celá smečka by se na něj vrhla, protože by neměli co ztratit.

Došel až k lodi a nakoukl dovnitř. Nic se nepohnulo, ale cítil spálenou elektroniku. Ve sněhu pod člunem našel nespočet stop Ulgů a pak i díru v podlaze. „Je někdo uvnitř?“, zeptal se ve svém vlastním jazyce. Zevnitř uslyšel pohyb. Přešel k okénku a nakoukl dovnitř. Poté naštvaně zaklel, protože byl najednou oslepený světlem, které mu někdo namířil přímo do tváře.

„Promiňte“, ozval se zevnitř tenký hlásek. „Jsou pryč?“

Ach ano. Rozhodně to byl mimozemšťan. A navíc žena. Tělem mu proběhla vlna vzrušení. Mohla by to být ona? Její hlas ještě nikdy neslyšel.

„Ne“, odpověděl cizí řečí, kterou se učil několik hodin v transu. „Ještě jsou tady, ale nějakou dobu je udržím mimo. Navrhuji, abys vyšla ven, a dostaneme tě do bezpečí.“

Člun byl tichý, ale světelný kužel přelétl po číhajících Ulgech. Ti nezmizeli, to mu bylo jasné. Občas se ze stromů vyplížil další a připojil se ke smečce. Pokud by jich bylo dostatek a byli si jistí, že by vyhráli, zaútočili by. To se mohlo stát každou chvílí. Neměl dostatek šípů, aby si s nimi poradil. Pomalu to začínalo být nebezpečné.

„Máte nějaké zbraně?“, zeptal se hlas zevnitř.

„Ano. Odvedu vás do bezpečí. Ale musí to být teď!“

„Kolik vás je?“

Zasténal. Neměl čas na diskuze. „Je tu jeden bojovník kmene Ytter. Kolik vás je uvnitř?“

„Je tu jen jedna… velvyslankyně Země, obávám se.“

To byla aspoň jedna dobrá zpráva. Bude mnohem jednodušší ochránit jednu mimozemskou ženu než vícero. Zevnitř kabiny zaslechl další pohyb a poté se s rámusem otevřely hlavní dveře člunu. Vzhledem k tomu, jak klaply, bylo jasné, že nefunguje žádný z elektronických systémů. Ulgové museli pochopit, že se jejich kořist chystá k útěku, protože se připlížili blíž, sklonili své velké, protáhlé tlamy k zemi a vzhlíželi k nim s vyceněnými zuby. Byli připraveni se na ně vrhnout.

Ravex’ton se postavil mezi otevřené dveře a dravce. „Pojď ven. Utíká nám čas.“

Koutkem oka zachytil, jak se z temnoty člunu vynořila malá postava a vyskočila na zasněženou zem. Pomalu se začal obávat, že už bylo pozdě. Ulgové už nebudou dlouho čekat. Jakmile zaútočí jeden, vrhnou se na ně i ostatní. Aniž by na cizí ženu pohlédl, ustoupil a naslepo ji uchopil za ruku, aby ji mohl odtáhnout dál od dravců.

„Zůstaň klidná“, řekl tiše. „Zvládneme to…“ Poté ho do nosu udeřila její vůně a v mysli mu explodovaly erotické obrazy. Najednou zapomněl, kde byl a otočil se, aby překvapeně pohlédl do tváře, na kterou nemohl zapomenout. To byla ona! Byla tady! Překvapením ztratil řeč a cítil, jak mu padá brada. Ta tvář a ta postava…

Měla na sobě tlustou čepici, ale na tu tvář nikdy nezapomene. Dokonce mohl vidět fialový pramen v jejích vlasech… Všiml si, že se nedívá na něj, ale mimo něj. Vytřeštila oči a zalapala po dechu. Prudce se otočil a zvedl luk. Ale věděl, že už bylo pozdě – Ulg se na něj vrhl v okamžiku, když se k němu otočil zády a mířil přímo na ně. S tesáky, drápy a rudýma očima. Objevil se modrý paprsek, jakoby udeřil blesk a Ulg se zhroutil na zem dřív, než mohl udělat poslední skok. Cizí žena držela v ruce černý předmět, který mířil na bezvědomého Ulga. To byla zbraň a ona ho s ní zachránila. Dva další se k nim blížili plnou rychlostí, ale Ravex’tonovy šípy jim propíchly mozek dřív, než se mohli dostat až k nim. Ostatní byli dost chytří na to, aby se drželi zpátky. Nechal luk klesnout, omámený a znechucený tím, že se v tak důležitém okamžiku otočil k nepříteli zády. Zatřepal hlavou, aby se dal dohromady. Nemohl si dovolit nechat se tím rozptýlit. Nebo jí.

Ulgové byli překvapeni, ale nevzdají to. Teď jich bylo nejméně třicet a on už měl jen čtrnáct šípů. Zbraň té ženy už je jednou zachránila, ale musel vycházet z toho, že se jednalo o jednostrannou zbraň, a že existuje důvod, proč všechny Ulgy nezneškodnila už dávno před jeho příchodem.

„Běž tak, abych byl mezi tebou a jimi“, zasípal skrz suché hrdlo a pokračoval v couvání, rád, že aspoň ona byla dostatečně ostražitá, aby je ochránila, když on selhal. Ostudně selhal, opravil v duchu sám sebe. Duchové, musí si myslet, že je neschopný budižkničemu.

Ustupovali před smečkou a dravci jakoby přemýšleli, zda se mají k nim připlížit nebo zůstat u člunu. Možná zachycovali pach něčeho, co je uvádělo v pokušení. Pokud by tomu tak nebylo, člun by naprosto ignorovali a snažili by se cizí ženu a Ravex’tona obklíčili.

„Je uvnitř ještě někdo?“, zasyčel. „Někdo zraněný?“

„Ne, jen já. Byla jsem sama.“

Nebyl si jistý, co měla na mysli. „Nikdo při pádu nezemřel?“

„Byla jsem sama“, zopakovala. „Myslím, že by mohli cítit jídlo, které jsem s sebou přivezla.“

Ach. To by mohlo být ono. A taky to dalo Ravex’tonovi trochu naděje. Ulgové byli dost chytří, aby poznali, že se nevyplatí zaútočit na bránící se lidi, pokud je v člunu k jídlu něco jiného. Možná přece jen uniknou. Rychle couvali dozadu, až mezi nimi i Ulgy bylo pár stromů a dravci se viditelně uvolnili a plně se soustředili jen na člun.

Poté se zhluboka nadechl a pohlédl do exotických, zvláštních očí té ženy. Bylo v nich tolik tepla! Duchové, byla opravdová kráska. Tentokrát neztratil cit pro čas a prostor a udržel pozornost k místu, že kterého by přišli Ulgové, pokud by zjistili, že jídlo nalezené ve člunu, nebude stačit pro všechny. Najednou si uvědomil celou situaci. Toto byla mimozemská velvyslankyně ze Země, jedna z nejbližších přítelkyň královny Harper, kultivovaná žena vzdálená několik světelných let od něj. A co byl on? Ani ne náčelník kmene Věděl, že na ni způsobem, jakým před chvílí ztratil soustředěnost, dojem neudělal.

„Velvyslankyně“, oslovil ji formálně. „Rád tě zase vidím.“

Věnovala mu ostýchavý úsměv. Pokračovali v cestě sněhem směrem k vesnici. „Ne tolik, jako tě ráda vidím já, bojovníku Ravex’tone. Kdybys nepřišel, byla bych už dávno mrtvá.“

„Možná“, souhlasil. „Jsou to nebezpeční dravci. Ale teď vidím, že vyslanci Země jsou nebezpeční i pro dravce.“

„To byli Ulgové, že? Už jsem o nich slyšela. Ale nikdy bych si nemyslela, že budu někdy tak blízko, že by mě jeden z nich mohl sežrat. Nebo dvacet.“

Samozřejmě, že věděla, jak se ti dravci jmenují. Co už věděl o jejím světě? Nic. Jako nevědomý sedlák z venkova. Byl si její svůdné vůně, melodického hlasu a doslova elektrizující osobnosti vedle sebe více než vědom. „Málem nás sežrali oba“, pronesl pevným hlasem. „Jen ti můžu poděkovat, že jsi použila svou zbraň, když jsem… selhal.“

Podívala se na něj. „Och, věděla jsem, že to bude fungovat. Už jsem taser na jednom z nich vyzkoušela. Jak to myslíš s tím selháním? Já jen vím, že jsi mi zachránil život. Jestli myslíš to s tím jídlem, tak to není tak hrozné. Chtěla jsem jen přinést dárky. Jinak, já jsem, Lily.“

„Lily“, zopakoval a cítil, jak se v něm z toho přátelského tónu šíří radost. „Rád tě znovu vidím. Často jsem na tebe myslel.“ Její jméno mu rezonovalo myslí. Tak jednoduché, tak krásné. Tak půvabné. Tak jako ona. Neupozornila ho na jeho skandální selhání, jakoby to udělal každý Acerex. Dokonce se chovala tak, jakoby byli rovnocenní.

„Promiň, že jsi sem musel kvůli mně běžet“, řekla. „Jsem si jistá, že jsi měl dnes večer jiné plány. Ale jsem ráda, že jsi přišel. Myslím tím, opravdu ráda. Nevím, co se stalo. Najednou byl člun úplně mrtvý. Myslím tím, každý jeho systém. Něco takového se mi ještě nestalo. Viděl jsi ten pád?“

„Viděl jsem ho z vesnice. Je velice silná polární záře. Aurora Borealis. Atmosférický vítr dokážou zničit elektronické přístroje.“

Zakopla ve sněhu a on ji chytil za paži.

„To bylo štěstí, že jsi viděl ten pád. Jinak bych byla už dávno mrtvá. Ravex’tone, musím se tě jednoduše zeptat: Jak to, že mluvíš tak dobře anglicky? Ze všech bojovníků Acerex se pozemskou řeč naučil jen král Vrax’ton.“

Její slova ho překvapila a zahřála u srdce. Byl mezi bojovníky jedinečný a hrál ve stejné lize jako Vrax’ton sám? „Přišlo mi to vhodné, když jsem byl pozván na tvou vesmírnou loď. Myslel jsem, že ostatní udělali to samé.“

„Ne, jen ty sis dal tu práci. Použil jsi výukový trans, že ano? A přehrával sis audio soubory lidí ze Země, zatímco jsi meditoval?“

Ohnul větev z cesty. „Letěl jsem člunem do Narikolu a tam takové soubory jsou. Jazyk je úplně jiný než náš, proto jsem se chtěl ujistit, že ho ovládám správně. Odkud víš o výukovém transu?“

„Harper mi o tom vyprávěla. Vrax’ton ho použil, když se poprvé setkali na ohnivé planetě, aby spolu mohli mluvit. Velmi užitečné.“

Nějakou chvíli pokračovali v cestě mlčky. Sníh tak blízko pólu byl vždy hluboký a měkký, takže při každém kroku se zabořili až po kotníky. Když si všiml, že Lily, začala námahou těžce dýchat, zpomalil. Ještě měli před sebou dlouhou cestu. Při tomto tempu hodiny.

A velký chlad ještě neudeřil. Kolem půlnoci budou skrz stromy vát větry od severu, a jestli do té doby nebudou v nějakém stanu, dělal si starosti, jak se bude držet. Její kabát vypadal silný, ale nebyl z kůže Breka jako jeho. Ohlédl se za sebe skrz tenké kmínky bílých stromů. Žádný z Ulgů je nesledoval. Možná měl jednoho z těch mrtvých stáhnout a vyrobit pro ni primitivní přehoz. Ale nemohl se tam vrátit. Proč na to nepomyslel už dřív? Proč nemohl myslet jasně?

Samozřejmě to bylo díky ní. V její blízkosti měl v hlavě erotické obrazy a už se nemohl soustředit. Ale musel dávat pozor.

Pokud bude potřeba, byly tu i jiné možnosti, jak ji ochránit před chladem. Na chvíli.