FPWP - 11. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

LILY

Vesnice ležela hned za dalším kopcem, rozptýlená skupina staveb, podobající se stanům, které vypadaly v modrobílé noci velmi idylicky. Ještě než doběhla k prvnímu stanu, začala křičet.

„Pomoc! Ravex’ton má potíže! Pomoc!“ Rty měla modré a znecitlivělé, takže ji úplně neposlouchaly, ale aspoň vydávaly zvuk. Věděla, že jí tu nikdo nebude rozumět, ale měla by být schopná spustit alarm. Netrvalo ani dvě sekundy, když ze stanů vyšli dva vysocí bojovníci a se zamračenými tvářemi si to zamířili přímo k ní. Jeden z nich dokonce s taseným mečem.

Zatraceně! Jestli ji budou považovat za nepřítele…

„Ravex’ton“, opakovala a ukazovala směrem, kde umíral ve sněhu. „Potřebuje pomoc! Okamžitě!“

Bojovníci si vyměnili pohledy a ten větší z nich si zastrčil meč do pochvy.

„Ravex’ton?“, pronesl ten druhý a ptal se, co měla na mysli.

K jejímu vybavení patřil i překladač, ale to se nacházelo ve člunu. Takže musela sáhnout k pantomimě. Ukázala na své stopy, vedoucí do lesa. „Ravex’ton je tam! Mrzne!“ Objala se pažemi, řekla „brrrr“ a třásla se jako osika.

Ten velký se rozběhl k jednomu ze stanů, něco vykřikl, rozevřel vchod a vešel dovnitř. Přitom volal „Ravex’tone!“ tak hlasitě, že ho možná slyšel i z místa v lese. Poté vyběhl ven a rozběhl se směrem k lesu, kam Lily, ukazovala. Očividně nebyl Ravex’ton ve svém stanu. To spustilo hektickou činnost a následovali ho další dva bojovníci. Lily, chtěla taky běžet, ale zadržel ji ten první muž, který se objevil. Položil jí ruku na rameno a pronesl něco vážným hlasem. Význam byl jasný: Tvou pomoc nepotřebují.

Přišla k ní žena a prohodila s mužem pár slov. Poté vzala, Lily lehce za paži a vedla ji k jinému stanu, přičemž na ni mluvila klidně svým jazykem Acerex. Lily, došlo, co se po ní chce a dobrovolně ji následovala. Ať už bylo k záchraně Ravex’tona zapotřebí cokoliv, domorodci to udělají i bez ní.

Žena otevřela vchod do stanu a zavedla, Lily dovnitř. Nebyl to stan, ve kterém by někdo bydlel, to bylo očividné. Jednalo se o saunu s dřevěnými lavicemi s velkým ohništěm uprostřed. Žhavý popel ukazoval, že momentálně nebylo v provozu, ale i tak horko udeřilo, do Lily silou kladiva. Najednou měla potíže dýchat. Horko jí sebral zbytek energie a málem ji připravilo o rozum. Podlomily se jí nohy a žena ji musela podepřít, jinak by se zhroutila na zem jako hromádka. Posadila, Lily na jednu z lavic a opatrně ji opřela zády ke stěně. Poté otočila jedním knoflíkem na stěně a uprostřed místnosti se vytvořil sloup ohně. Lily, matně vnímala, že dovnitř vešly další ženy a někdo jí opatrně svlékl oblečení, ale neměla sílu je zadržet. Působily na ni přívětivě a její unavená mysl nedokázala vzdorovat. Zabalily ji do velkého, měkkého ručníku. Už brzy se nacházela někde mezi polobděním a snem, ve kterém bylo příliš Ulgů, zubů, drápů a sněhu. A vážná tvář s černými vlasy okolo. Po nějaké době se začala nekontrolovatelně třást a ženy jí třely kůži měkkými ručníky. Přitom na ni mluvily konejšivými hlasy. Pomáhalo to. Pomalu jí začínalo být opět teplo.

„Děkuji“, zašeptala.

Otevřely se dveře a vpustily dovnitř ledový závan větru. Následovali tři bojovníci nesoucí Ravex’tona. Položili ho na lavici poblíž ohně a svlékli mu kabát.

Lily, zalapala po dechu. Jeho trup byl promodralý a oči zíraly slepě do prázdna. Končetiny vypadaly ztuhle. Do očí jí vyhrkly slzy a zadrhl se jí dech. Vypadal jako mrtvý. Chtěla vstát a dojít k němu, ale ženy ji jemně zadržely a pronesly něco uklidňujícího. Zatímco je sledovala, bojovníci mu třeli tělo ručníky a začali svými hlubokými hlasy něco prozpěvovat. Muselo se jednat o nějaký druh rituálu smrti, něco jako poslední pomazání. Vypadalo to všechno velmi slavnostně.

Lily, odvrátila pohled a otřela si z tváří slzy. Neznala ho dobře, ale to, co viděla, v ní vyvolalo přání, poznat ho lépe. Mnohem lépe. Obětoval se pro ni, o tom nebylo pochyb. Když jí oblékl dlouhý kabát a nesl ji lesem, udělal to, aby zachránil ji, ne sebe. Musel vědět, že dokonce i on, bojovník Acerex, který s Chladem vyrostl, by neměl pobíhat venku neoblečený.

Sevřela ruce v pěst, až se jí do dlaní zabořily nehty. Ti zatracení, neužiteční planetologové! Pokud by věděla, že je tu něco takového jako Chlad, nikdy by sem necestovala večer. Kvůli její nedbalosti teď tento čestný a přátelský bojovník zemře.

A to kvůli ní. Nikomu jinému to za vinu dávat nemohla. Měla cestu více zvážit. Kdo už chodí pozdě večer na návštěvu? Jistě, byla rozrušená, protože chtěla Ravex’tona znovu vidět, ale i tak… Unikl jí hluboký vzlyk a jedna z těch cizích žen ji pohladila po vlasech. Něco jí pošeptala do ucha.

Ravex’ton se pohnul.

Jedna jeho rukou sebou škubla a slabě zakašlal.

Jeden z bojovníků vydal rozkaz a oheň ve středu místnosti najednou vystřelil do výšky, třikrát takové než předtím a pokračoval dírou ve střeše ven. Horko rychle narůstalo a Lily, zadržela dech. Nebyl mrtvý? Nebo to byl jen reflex a pohyb mrtvého těla?

Znovu se pohnul a ohnul nohu.

Jeden bojovník pronesl něco uklidňujícího a přiložil mu ke rtům pohár s kouřící tekutinou. Ravex’ton se napil a znovu zakašlal. Nyní už nebylo pochyb. Byl naživu.

Lily, cítila, jak jí ze srdce spadl obrovský kámen a mezi slzami se i usmívala.

Něco řekl. Bojovníci se k němu sklonili blíž, aby ho mohli slyšet, poté se všichni narovnali a pohlédli, přímo na Lily. Ať už řekl cokoliv, rozhodně se to mělo společného s ní.

Jeden bojovník se jemně usmál a kývl na ni, aby přišla blíž. Postavila se bosýma nohama na teplou dřevěnou podlahu, podepíraná ostatními ženami. Tiskla si ručník k hrudi a po špičkách přešla k lavici, na které ležel Ravex’ton.

Bojovníci se ohleduplně stáhli a Lily, pohlédla do jeho tváře. Ještě stále měla namodralý nádech. Oči měl zavřené.

„Ahoj“, pronesla třesoucím se hlasem. „Jsem ráda, že jsi to zvládl.“

Oči nechával zavřené, ale jeho ruka vyhledala tu její. Vložila ruku do jeho velké dlaně a na poslední chvíli se ovládla, aby sebou neškubla, protože měl opravdu ledovou pokožku.

„Lily.“ Hlas měl slabý, ale i tak z něj vyzařoval ten samý klid.

„Ano.“

„Jsi zraněná?“

Znovu se jí oči naplnily slzami, protože jediné, o co si v současné době dělal starosti, bylo její blaho. „Ne. Zachránil jsi mě.“

Usmál se a sevření její ruky ochablo, protože znovu upadl do bezvědomí nebo usnul. Přišla pro ni jedna žena, usmála se a odvedla ji zpátky k její vlastní lavici. Podala jí pohár s horkým, kořeněný nápojem. Usrkla, lehla si na lavici a užívala si teplo ohně. Přemáhala ji únava. Všechno bylo v pořádku. Krátce předtím, než usnula, vešla dovnitř další žena. Byla starší než ostatní a měla sněhově bílé vlasy, vyčesané do přísného drdolu. Lily, ještě neviděla žádnou Acerex s takovým účesem. Žena Ravex’tona ignorovala, založila si ruce na prsou a s bezvýraznou tváří zírala přes celou místnost, na Lily.

No skvělé, pomyslela si, Lily a zavřela oči. Každý ve kmeni si chce prohlédnout tu mimozemšťanku.