EDII - 44. kapitola

Překlad: Fizulka

-Cruz-

Ari prolomila ticho jako první. „Ach můj bože. Christiano, jsi v pořádku? Zachránil jsi mi život.“

Christiano? Znala jeho křestní jméno?

Šokovaně jsme pozorovali jeden druhého. Bylo zřejmé, že ho jeho vlastní jednání zaskočilo stejně jako nás. Nevěděl jsem, co je horší. Že zachránil život mojí sestry na základě čistého instinktu, nebo že to nebyla jeho volba. Jednoduše řečeno, hluboko uvnitř...

Mu na ní záleželo.

Co to kurva?

Mamà běžela přímo k našemu otci.

„Alejandro,“ zachraptěla a padla na kolena. Okamžitě vzala do dlaní jeho otlučený, krvácející obličej.

On ale vystrčil bradu a prohlásil: „Jsem v pořádku.“

Jeho velké ego byla vlastnost, na kterou byla naše matka zvyklá. Pustila se do práce, aby ho osvobodila z pout, kterými byl přivázaný k židli.

Potlačil jsem svojí ješitnost a pospíchal k Ari, abych jí rozvázal.

Jakmile se osvobodila, objala mě potlučenýma rukama kolem krku a zašeptala mi do ucha: „Miluji tě.“

Na pár vteřin jsem ji k sobě přitiskl, potřeboval jsem ji cítit v objetí. O téhle chvíli jsem snil a připadalo mi to jako desítky let. Jakmile jsem ji pustil, vyrazila směrem k Vitalemu, aby mu pomohla, ale zarazila se, když do pokoje vběhli naši muži.

Se zbraněni připravenými k boji.

A za nimi El Capo a Gino.

Vitale se na ně jen podíval a odstrčil Ariiny ruce stranou. Ruku si přitiskl na břicho a vyrazil k oknu. Otočil hlavu stranou a proskočil sklem. Zřítil se na střechu a zmizel ve tmě, jako by tam vůbec nebyl. Naši muži se vrhli za ním.

„Ne!” Adriana je zastavila a postavila se před rozbité okno.

Neváhal jsem a přikázal: „Najděte ho! Chci jeho hlavu.“

„Cruzi! Zachránil mi život!“

„Nemusel by ti zachraňovat život, kdyby tě v první řadě nevystavil nebezpečí, Ari! Jděte! Hned!“

Poslechli můj rozkaz a vyběhli z místnosti.

„Cruzi-“

„Ne.” Zvedl jsem ruku a umlčel svou ženu. „Vyjebal se špatným člověkem.“

Nečekal jsem na její odpověď. Třemi kroky jsem byl u ní a padl na kolena. Rukama jsem jí sevřel obličej, přitáhl k sobě a políbil jí, jako by to byl můj poslední dech.

„Do prdele,“ zamumlal jsem jí na rtech. „Už nikdy neodejdeš z domu.“

Ona mi to oplatila a na okamžik jsme se v sobě ztratili. Potom jsem jí pomohl vstát.

„Papà, strýčku Gino.” Objala je oba kolem ramen.

„Principessa, jsi v pořádku?” Zeptal se Luciano, popadl její tvář do dlaní a prohlížel si ji. „Ublížili ti?“

„Nic mi není.“

„Gino, zavolej pilota. Řekni mu, že jsme na cestě zpátky. Ujisti se, že tam budou i naši doktoři.“

„Si, Capo.” Přikývl a políbil Siennu na čelo. „Ukradla jsi mi auto.“

„Já vím. Omlouvám se.“

„Tohle už mi nikdy nedělej.“

„Neudělám. Slibuji.“

Znovu přikývl a vyšel z místnosti.

Papà se pokusil vstát, ale tělo ho zradilo.

„Cruzi, pomoz mi,“ zpanikařila Mamà.

„Cariño, jsem v pořádku.“

„Nejsi v pořádku. Nemůžeš se ani postavit na nohy.“

Spěchali jsme k němu s Lucianem, položili jsme si jeho ruce přes ramena, abychom ho podepřeli, a nechali ho, aby se uvolnil. Mamà, Sienna a Ari šly za námi, zatímco jsme otce nesli dolů po schodech. Kvůli intenzivní bolesti, kterou cítil, jsme museli každých pár kroků zastavit.

Opatrně jsme jeho křehké tělo naložili do Lucianova auta. Mamà seděla těsně vedle něj, položila si jeho hlavu do klína. Zavřel jsem dveře a kývl na řidiče, aby ho rychle odvezl k letadlu.

Ve svém srdci jsem věděl...

Že náš otec po tomhle už nikdy nebude jako dřív.

 

-Sienna-

Od chvíle, co jsme přijeli k letadlu Papà, Cruz svého otce neopustil. Pokud to pan Martinez nezvládne, nedá se odhadnout, co to udělá s jeho synem.

Zhluboka jsem se nadechla, popadla z lednice dvě láhve s vodou a vydala se k němu. Strčila jsem mu láhev před obličej a naznačila mu, aby se napil, ale zavrtěl hlavou, že nechce.

„Musíš jíst a pít, Cruzi. Nenechal jsi doktora, aby ti prohlédl ruku, mohl bys dostat infekci. Prosím, vezmi si tu vodu, musíš zůstat hydratovaný.“

Neodpověděl, neposlouchal mě. Znovu jsem se zhluboka nadechla, sedla jsem si k němu a jemně mu položila ruku na koleno.

„Bude v pořádku.“

„Slyšela jsi doktory, Sin. Má zlomená všechna žebra a proražený hrudník. Je starý. Nevíme, co bude dál.“

„Musíš myslet pozitivně. Nikomu to nepomůže, když si budou myslet to, co ty.“

Opět zůstal zticha.

„Tvoje rodina potřebuje, abys zůstal pozitivní. Cruzi.“

„Budu se cítit líp, až budu mít Vitaleho hlavu na zkurveném podnose.“

Přelétla jsem pohledem k Adrianě, která seděla na druhé straně letadla a dívala se z okna. Vypadala ztracená a zlomená.

„Vím, že si myslíš, že je to správná věc, ale co tvoje sestra?“

„Co tím naznačuješ, Sienno?“

Pokrčila jsem rameny. „Myslím, že k němu něco cítí.“

„Stockholmský syndrom, to přejde.“

„No, nemůžeš popřít, že jí zachránil život.“

„A co? To mám ignorovat fakt, že ji držel měsíce v zajetí? A tebe si taky vzal jako rukojmí?“

„Ne. Co já vím. Jen si myslím, že si toho hodně prožila a... možná… nevím, možná ho potřebuje.“

„To nemůžeš myslet vážně. To si teď se mě děláš legraci nebo co?“

„Samozřejmě, že ne.“

„Vzpomínáš si, jak jsi říkala, že jsi moje žena? Začni se tak chovat a nezpochybňuj moje rozhodnutí. Vím, co je v nejlepším zájmu mé rodiny.“

Kousla jsem se do jazyka, protože jsem věděla, že se chová jako debil, protože má strach.

„Ty víš, kdo jsem a čeho jsem schopný. Je mi u prdele, co tam Vitale dělal. Chci jeho hlavu a nepřestanu, dokud ji nebudu mít.“

„Já vím, čeho jsi schopný. Byla jsem toho svědkem na vlastní oči. Vím, čeho je schopný můj otec i můj strýc Gino. Dokonce vím, čeho je schopný tvůj vlastní otec. Vím to všechno. Ale za vším tím násilím, krví, zmatkem, máš i srdce, Cruzi. Miluješ a chráníš svou rodinu, obětuješ svůj vlastní život, když budeš muset. Neříkám, že to, co děláš, je správné, ale viděla jsem obě tvé stránky. Tu dobrou i tu špatnou.” Odmlčela jsem se a nechala ho, aby o tom přemýšlel. „Takže, možná, Ari taky viděla obě strany Vitaleho. To je všechno, co se snažím říci.“

Přimhouřil na mne pohled a snažil se pochopit, co jsem řekla. Protože jsem se s ním nechtěla hádat, vstala jsem a odešla. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nešokovalo, že mi to dovolil.

Nohy se mi pohybovaly samy od sebe, a než jsem si uvědomila, co dělám, zjistila jsem, že sedím před Adrianou.

„Jsi v pořádku?” zeptala jsem se jí, chtěla jsem mezi námi prolomit ledy.

„Jo.“

„Je mi líto všeho, co se ti stalo. Nedovedu si představit, čím sis za ty poslední měsíce prošla. Tvůj bratr byl zničený. Celá vaše rodina byla, když se dozvěděla o tvém únosu. Každou chvíli si vyčítal, že dovolil, aby se ti něco stalo. Neuběhl ani den, aby nebyl venku a nehonil se po stopách a nevyužíval všech možných prostředků, aby získal odpovědi. Cruz se tě jen snaží chránit.“

Na maturitním večírku jsem se s Cruzovou sestrou setkala jen krátce a hned jsem si uvědomila, jak moc se podobá svému bratrovi. Neřekla nic, ani se na mě nepodívala. Úplně vypnula, uvězněná vlastními myšlenkami. Jediný důvod, proč jsem si toho všimla, byl výraz v její tváři. Poznala jsem ho. Jednou nebo dvakrát jsem ho taky měla.

Z nějakého důvodu, který jsem nedokázala vysvětlit ani pochopit, jsem s ní cítila spojení jako s její matkou. Chtěla jsem jí pomoct, dát jí klid.

Možná naději.

„Mámu mi zabili před očima, když mi bylo osm let.“

Ari se na mě podívala.

„Vím z první ruky, jaké to je, když ti někdo vyrve celý život. Je těžké to pochopit, jsi celé noci vzhůru a ptáš se sama sebe, proč? Proč já? Neprosila jsem se o to, nechtěla jsem to. Jsem dobrý člověk, nezasloužím si to, co se mnou děje, co se děje kolem mě, s lidmi, které miluji. Trvalo mi dlouho, než jsem se smířila s vědomím, že tohle je život, do kterého jsem se narodila. Místo toho, abych se soustředila na to špatné, snažila jsem se vidět to dobré. Můj otec ve své době udělal několik velmi špatných věcí, věci, o kterých vím, že si je bude muset vyřídit s Bohem. Ale viděla jsem jeho srdce. Cítila jsem jeho lásku. Je těžké oddělit El Capa od mého Papà a dovedu si představit, že s tím, co ses dnes večer s otcem naučila, máš hlavu úplně rozhozenou. Buď si ale jistá, že jsem viděla jeho lásku k tobě, Ari. Jeho lásku k tvé mámě, tvému bratrovi. Jsi pro něj vším. Doufám, že to víš.“

„Vím. A díky tomu vím, že Christiano je taky dobrý člověk.“

Přimhouřila jsem oči a čekala, až bude pokračovat.

„Strávila jsem s ním posledních sedm měsíců. Vím o tom, že sis vzala mého bratra. Vím, že po mně pátrali. Vím o všem, co se dělo, zatímco jsem byla pryč.“

„Jak to?“

„Ukázal mi to.“

„Vitale?“

„Jistě. Byl na vaší svatbě. Šel tam kvůli mně.“

„Cože?“

„Těžko se to vysvětluje. Sotva chápu, co se mezi námi stalo. Zpočátku byl krutý, ale... já nevím. Postupem času se jeho chování změnilo. Bála jsem se. Nikdy jsem nebyla mimo domov ani bez své rodiny. A pak mě hodili vlkům, abych tak řekla. Bylo to děsivé.” Oči se jí zalily slzami, evidentně to znovu prožívala. „Nejsem silná jako můj bratr. Celý život mě klamali, neuvědomila jsem si, jak je to zlé, dokud mě neunesli. Měla jsem jen čas přemýšlet a poprvé jsem skutečně poznala, jak jsem byla naivní. Jak jsem naivní.” Pokrčila rameny. „Pořád mě to mate. Christiano se jednou v noci vrátil a začal mi ukazovat fotky, videa, která pořídil. Řekl mi, že se bratr bude ženit. Celou noc jsem brečela, že tam nebudu. Další noc se ukázal ve smokingu. Měl video z vašeho svatebního obřadu a hostiny a to bylo poprvé, kdy byl ke mně laskavý. Vyprávěl mi o té noci, jak šťastně Cruz vypadal. Jak mizerně ses chovala. Od té doby se to mezi námi začalo měnit.“

„Páni. Nevím, co na to říct.“

„Nezáleží na tom, co řeknu, Cruz už vydal rozkazy. Je to chodící mrtvola. Je jen otázkou času, kdy ho najdou. Chránil mě. Proto jsem byla s ním místo s Michaelem, ze kterého se vyklubal můj dávno ztracený dědeček. A to je ještě víc na nic, když jsem jeho vnučka a on mě nesnášel. Choval se ke mě, jako bych nebyla víc než smetí pod jeho nohama. Věděla jsem, že je naší rodinou posedlý. Nesnažil se to skrývat.“

„Je to blázen.“

„Mluvíme tu o genech, ne? Michael mě nedal Christianovi, jak tvrdí. Christiano se pustil do Michaela, že mi ubližuje, a pak už jen vím, že mě bere s sebou. K Michaelovi jsem se už nikdy nevrátila.“

Otevřela jsem ústa, abych něco řekla, ale ona mě úplně vyvedla z míry, když dodala...

„Myslím, že jsem se do něj zamilovala.“