EDII - 37. kapitola

Překlad: Fizulka

-Cruz-

Následky.

Potýkal jsem se s nimi denně.

Pozitivní.

Negativní.

Byly jedno a to samé. Už jsem je od sebe nedokázal rozeznat.

Můj život.

Můj svět.

Ten, který jsem chtěl, a ten, který jsem měl. Oba definovaly, jaký jsem. Násilí se stalo odpovědí na všechno a pro všechny.

Co začalo Siennou...

S ní to také končilo.

Srdce mi pokleslo.

Hruď se mi sevřela.

Když se moje minulost a přítomnost srazily a já se ocitl tváří v tvář další z mých nejhorších nočních můr, všechna krev z obličeje mi vyprchala.

Ach bože. Prosím, ne.

U oltáře stála Sienna.

S nožem na krku.

S pistolí u hlavy.

Jako rukojmí ji držel muž, kterého jsem neznal. Stál za ní vzpřímeně a hrdě. Ten sráč se usmíval od ucha k uchu a pozoroval mě, zatímco já sledoval ji.

Strach v očích mé ženy mě bude pronásledovat navěky, ve dne i v noci.

„Přikaž svým mužům, ať kurva okamžitě ustoupí, nebo jí podříznu krk,“ dožadoval se a zatlačil čepel do žíly, která jí pulzovala na krku. „Hned!“

Po hrudi jí začala téct krev a ona zakňučela.

Slovy bych nedokázal popsat tu bezprostřední, intenzivní vinu, kterou jsem cítil. Zachvátila, co zbylo z mojí duše. Nemohl jsem na něj v žádném případě vystřelit a zabít ho, aniž bych zároveň neublížil jí, a to jsem nebyl ochotný riskovat. Neměl jsem na výběr. Ne, když celý můj svět stál přede mnou, vydaný na pospas šílenci. Udělal jsem jedinou věc, která dávala smysl, jedinou věc, která mi v životě připadala správná.

Vzdal jsem se.

S rukama ve vzduchu jsem pomalu položil pistole na zem. Přikázal jsem svým mužům, aby udělali totéž.

„Voní jako med,“ zachraptěl a přejel nosem po jejím slzami zmáčeném obličeji. „Zajímalo by mě, jestli tak i chutná.“

Zaťal jsem pěsti.

Zaťal jsem čelist.

Chtěl jsem ho rozpárat odshora dolů.

Uměl jsem přečíst Sienniny emoce, jako by byly moje vlastní. Vypnula. Její tělo tam bylo s námi, ale její mysl byla úplně někde jinde.

Měla prázdné oči.

Prázdný výraz.

Byla strnule klidná.

Hledala útočiště sama v sobě.

„Moji ženu z toho vynech,“ zavrčel jsem a snažil se uklidnit.

V uších mi rezonovala otcova rada, kterou mi dal před několika měsíci.

„Dávej si sakra pozor, abys ovládal svůj tón a emoce. Jen ti to zatemňuje úsudek. Moc mi to usnadňuješ, abych je použil proti tobě.“

Bylo nad slunce jasné, že tenhle muž ví, co pro mě Sienna znamená, jinak by ji v mé přítomnosti nedržel jako rukojmí. Přestože jsem ho chtěl roztrhat na kusy, dokázal jsem se ovládnout. Dovolil jsem mu, aby si myslel, že má nade mnou v téhle situaci moc.

Siennu zabít nehodlal, alespoň ne v tuhle chvíli. Jinak by to už udělal.

Tohle byla hra na kočku a myš, chtěl jí hrát se mnou. Očividně ale neměl tušení, s kým se snaží vyjebat.

Ani tehdy.

Ani teď.

„Ale ona je tak zatraceně hezká.” Sadisticky se zazubil a obrátil mou pozornost k sobě.

„Ode dne, když jsem vzal tvou sestru, jsem čekal, až jí konečně sevřu v náručí. Tvoje žena je ale mnohem silnější než ona. Adriana se rozplakala, jakmile jsem se jí dotkl.“

Viděl jsem rudě.

Sžíravě.

Horce.

Rudě.

Vzpomněl jsem si na Giovanniho odpověď, když jsem se ho zeptal, pro koho pracuje, a zavrčel jsem: „Ty jsi Vitale?“

„Ten jeden jediný.“

„Kde je?“

„Tam, kde jsem ji nechal.“

„A to je kurva kde?“

„Podle pachu mého ptáka je pořád ještě v mojí zasraný posteli. Tvoje sestra se ráda probouzí s mým ptákem ve své kundičce. Co můžu dělat? Žadoní jako čubka v říji.” Jeho nechutný psychotický smích se rozléhal všude kolem nás.

Co to bylo za chlapa?

Kdyby nedržel Siennu jako rukojmí, vyřízl bych mu jazyk a nacpal mu ho do krku. Jediné, co mě udržovalo při smyslech a v klidu, byly představy o tom, co mu udělám.

Položil jsem mu otázku, která mě trápila od chvíle, kdy unesl sestru: „Co kurva chceš?“

„Co to jako má být? Terapeutické sezení? Chci to, co chce každý muž. Peníze, sex, moc...Adriana mi dává všechny tři. Sienna bude jen bonus navíc.“

„O to tady jde? O peníze?“

„Myslím, že bys měl svou otázku přeformulovat, Cruzi. Ptal ses, co chci já, a ne ten, pro koho pracuju. Co chce ten, kdo stojí za únosem tvojí sestry. Já si prostě si jen užívám a krucinál… Adriana stála za ty slzy, než jsem ji zlomil.“

„Proč jsi jí zlomil?“

„Aby byla můj mazlíček.“

„Ty sráči-“

„Hej!“

Sienna sebou z toho výkřiku trhla.

„Tady velím já!” Zaryl jí nůž hlouběji do kůže, až znovu zakňučela. „Tuhle posranou show řídím já! Rozuměl jsi mi? Ještě jednou mě naštvi a tvoje žena bude díky mě krvácet, a to nemluvím o tom, že jí pak podříznu krk.“

Naklonil jsem hlavu ke straně, cítil jsem jeho vztek, když mluvil. „Pro koho pracuješ?“

„To by nebyla žádná legrace, kdybych ti to řekl! Ty jsi El Diablo, že? Zajímavé, protože já teď před sebou vidím jenom vyděšeného zbabělce. Chceš vědět, kde je tvoje sestra? Tak budeš muset hrát jeho hru. Je docela sranda to sledovat. Tak tancuj, ďáble, tancuj.” Náhle kývl na své muže. „Jdeme, prozatím jsem s ním skončil.“

Udělal jsem krok k němu a hned se zase zastavil. „Přísahám Bohu, že jestli s sebou vezmeš mojí ženu, najdu si tě a než tě zabiju, donutím tě nepředstavitelně trpět. Tak si to dvakrát rozmysli,“ varoval jsem ho a myslel vážně každé slovo. „Nepřestanu, dokud tě nedostanu.“

„Už se na to těším.“

Mrkl jsem na Gina a ten dodal: „Její otec je El Capo.” Vitale se na mě vztekle podíval. „Vzkřísí tě z mrtvých, jen aby tě mohl znovu zabít. Přemýšlej, než uděláš něco, čeho budeš litovat. Máš tušení, kdo to je?“

Vitale se posmíval: „Mafiánská princezna, ne?“

„Podepíšeš si úmrtní list, jestli s ní odjedeš.“

„Co na to říct?“ Pokrčil rameny. „Rád žiju na hraně.“

„Sienno,“ zavolal jsem na ni a naše pohledy se spojily. „Najdu si tě. Slibuju.“

Na zlomek vteřiny jsem v jejím pohledu uviděl všechno, co jsem chtěl.

Loajalitu.

Lásku.

Důvěru.

Ve mně.

Nerozmýšlel jsem se a řekl jí: „Miluju tě.“ Poprvé v životě.

Zavřela oči a já věděl, že je zavřela jen z jednoho jediného důvodu. Chtěla, aby ta slova byla poslední vzpomínkou, kterou na mě má, dokud ji znovu najdu.

„To bylo skvostné,“ posmíval se Vitale. „Budu se snažit ze všech sil, aby se do mě nezamilovala, ale na ženy už mám takový vliv. Můžeš se zeptat sestry, až ji příště uvidíš.“

„Co to do pr...“

Trhnul sebou a strhl s sebou mou ženu. Nevěděl jsem, co na to říct.

Co tím sakra myslel?

O pár vteřin později jsme se dívali, jak ho jeho muži obklopují a vycházejí z kostela, Siennu stále držel v náručí.

Bez odporu.

Vzdala se.

Musela zůstat naživu...

Kvůli mě.

Držel jsem se ze všech sil, abych se za nimi nepustil a holýma rukama mu neurval všechny končetiny.

Najdu ho.

Musím.

Závisel na tom život mé sestry a teď už i život mé ženy.

Jakmile jsem slyšel, že odjíždějí, kývl jsem na své muže a vystartovali jsme za nimi. Jakmile jsem uviděl své auto, rychle jsem si uvědomil, že jsem měl pravdu.

Gino vyběhl z kostela s telefonem v ruce.

„Nedělej to,“ nařídil jsem, protože mi bylo jasné, že volá El Capovi.

„Cruzi, zabije tě, jestli mu to neřekneš.“

„A oni–“ kývl jsem na své auto, „–zabijí je obě, když to uděláš.“ 

Ten jejich vůdce si se mnou chtěl hrát na honěnou. Na předním skle mého auta byla Sienninou krví napsaná adresa...

A výhrůžka: „Přijď sám nebo ...“