Gunner - 1. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Gunner

„Tak jo, sráči,“ řekne Beast Thornovi a mně, když si vezmeme stoličky a posadíme se. „Kdo z nás zaplatí první rundu?“

My tři jsme právě dorazili do Smiling Skull po dlouhé cestě pozdně letním dnem. Skull je motorkářský bar pár měst od Tanner Springs – kde žijeme a kde sídlí náš klub Lords of Carnage. Je to jeden z mála motorkářských barů na neutrálním území v okolí. Kromě občasných barových rvaček je Skull místem, kde se soupeřící kluby scházejí, aby popíjely ve většinou mírovém soužití. Toto neradostné příměří je z velké části zásluhou ostražitosti Rosie, drobné, drzé šedesátnice, které podnik patří. Měří sotva metr sedmdesát a vypadá, že váží méně než moje ruka. Ale nějak se jí daří udržet partu obrovských, potetovaných a opilých mužů, aby se navzájem nezabíjeli.

„Myslím, že teď je řada na tobě, brácho,“ usměje se Thorn na Beasta s jiskrou v oku. „Když vidím, jak ti Gunner předtím v klubovně dokázal nakopat prdel v páce.“

Beastův obličej se okamžitě rozbouří. Je to pohled, který by většinu zdatných mužů poslal k zatracenému východu. Beast je zatraceně obrovský, monstrum se svými téměř dvěma metry a téměř sto padesáti kilogramy pevných svalů. To, že se mi ho podařilo porazit v páce, je velký úspěch. Je to výkon, který se nikomu jinému v klubu nepodařil – a nehodlám jemu ani nikomu jinému prozradit, jak se mi to povedlo.

„Má pravdu, brácho,“ přikývnu, ještě trochu zatočím vidličkou a zatraceně si to užívám. „Dlužíš mi to. Aspoň jedno.“

Beast si znechuceně odfrkne. „Dobře. Platím. Zatraceně,“ řekne sklesle.

„Pro mě Jack s kolou, okořeněný vodkou,“ řeknu a postavím se. „Jdu se vyčůrat.“

„Proč kurva, musíš pít tu odpornou směs?“ Beast si stěžuje. „Proč si prostě nemůžeš dát zatracený pivo nebo whisky nebo něco takovýho?“

„Kdo ví?“ Ušklíbnu se na něj. „Možná je ta hnusná směs tajemstvím toho, jak jsem tě porazil v páce.“

„Jdi do prdele, brácho,“ zavrčí Beast.

„Taky tě miluju,“ odpálím.

Thorn se začne bouřlivě smát, když se vydám k zadní části baru. Při pohybu skenuju davy a všímám si různých shluků mužů z většiny MC v okolí. Někteří z nich na mě zvednou prst nebo bradu na pozdrav. Několik dalších z klubů, které jsme v minulosti naštvali, se na mě zamračí a odvrátí se ode mě. Všechno je v pořádku. Jak jsem řekl, Smiling Skull je neutrální půda. A kromě toho je ještě docela brzo večer. Většina rvaček začíná později, když jsou lidé opilejší a hledají způsob, jak upustit páru.

Jednou z nápadných absencí v baru je jakékoliv zastoupení Iron Spiders. V duchu si poznamenám, že se o tom později zmíním Rockovi a zbytku Lordů. Iron Spiders jsou – nebo byli – MC na jih od našeho území v Tanner Springs. Dělali docela vážné pokusy, aby nás podrazili a zničili náš klub. Málem se jim podařilo napáchat vážné škody. Dokud jsme nevzali věci do vlastních rukou a neusekli Spiders hlavu. Skoncovali jsme s jejich prezidentem Blackem a při tom jsme sejmuli několik jejich dalších důstojníků. Od té doby se Iron Spiders MC zcela stáhli do podzemí. Pokud se nám podařilo zjistit, nikdo z nich už měsíce neviděl ani chlup. Což může znamenat, že Iron Spiders už nejsou. Nebo to může znamenat, že se odmlčeli, zatímco se přeskupují.

Druhá možnost je pravděpodobnější.

A až se tak stane, budou na ně čekat Lords of Carnage.

Do té doby na ně ale kašleme. Nehodlám se dívat darovanému koni na zoubek. A vymazání Iron Spiders z mapy je zatraceně dobrý dar.

Na pánských záchodech si dávám tolik potřebnou potřebu a přemýšlím o pár dalších vtípcích, kterými bych Beasta opepřil. Už se rozesměju, když strčím do dveří a vyjdu zpátky do baru. Na druhé straně místnosti vidím, že Thorn vypráví Beastovi nějakou blbou historku, aby mu zvedl náladu. Skoro by mi bylo líto, že se tam hodlám vrátit a dál mu otírat nos o jeho porážku. Kdyby to ovšem nebyla zatraceně velká legrace.

Když procházím kolem blízkého konce baru, donutí mě zvuk hádky otočit hlavu. Vysoký, rozzlobený hlas proniká skrz ostatní hluk v místnosti. Je to dívka, pravděpodobně kolem dvaceti let. Musela se sem dostat právě v době, kdy jsem byl na záchodě, protože si nedokážu představit, jak bych si jí nevšiml, kdyby tu byla už předtím. Je asi tak nejvzdálenější typické motorkářce nebo klubové groupie, jakou jsem kdy v takovém baru viděl. Je drobná, ne o moc vyšší než sto šedesát. Má po ramena dlouhé vlnité světle blond vlasy, které skutečně vypadají, že nejsou odbarvené. Na sobě má jednoduché bílé šaty na tričku a ploché sandály a není nalíčená, snad kromě světle růžové rtěnky na jemných plných rtech.

V tomhle zakouřeném, ponurém pajzlu vypadá doslova jako závan čerstvého vzduchu. Vyčnívá jako pěst na oko.

Ta holka se baví s nějakým drsně vypadajícím chlápkem, se kterým sem nemohla přijít. Máchá rukama, vypadá rozrušeně a frustrovaně, zatímco chlap krčí rameny a loká si piva. Je odvážná, to se musí nechat. Kdyby chtěl, mohl by ji rozdrtit jednou rukou. Když procházím kolem nich, nedokážu říct, kvůli čemu je rozčilená, ale rozeznám pár slov.

„…Víš, kde je…“

„Nemůžeš… ji odvést…“

Zamračím se, v duchu pokrčím rameny a pustím to z hlavy. Do těchhle sraček mi nic není. Lidi si dovolují různé bláznivé kraviny, a jestli se tahle holka chce poflakovat v motorkářském baru a hádat se s místní zvěří, tak mi to nevadí.

Vrátím se ke svým bratrům a posadím se. Můj jack s kolou tam na mě čeká. Zvednu skleničku na Beasta a Thorna.

„Na Beasta,“ oznámím. „Možná to není nejsilnější kluk na světě, ale pořád je to můj brácha.“

„Zatraceně, Gunnere, necháš to kurva být?“ Beast vybuchne.

„Kriste, doufám, že ne,“ prskne Thorn a směje se tak, že má v očích slzy. „Ta sračka je k nezaplacení!“

„Promiň, brácho, ale Thorn má pravdu,“ uchechtnu se. „Je to zatraceně vtipné.“

Nakonec nechám Beasta, aby změnil téma hovoru, hlavně proto, abych to mohl znovu vytáhnout, až to nebude čekat. Začnou si s Thornem vyprávět o nějakém rádoby motorkáři, kterého tuhle viděli ve městě a který přijel na vyšperkovaném rýžovaru a měl na sobě tolik harleyářských krámů, že to vypadalo, jako by vykoupil celý obchod. „Chci říct, Kriste, že s těma sračkama, co měl na sobě, mohl ty peníze použít a dát si zálohu na opravdovou motorku,“ řekne Thorn a zavrtí hlavou. „Ale bylo to komické, to se musí nechat.“

Přikyvuji a směju se spolu s nimi, občas si ukradnu pohled na blonďatou kočku na druhém konci baru. Pořád se hádá s tím drsně vypadajícím chlápkem. Zezadu vidím přes látku šatů křivku jejího zadku a zadní stranu jejích tvarovaných stehen, která vypadají napjatě a svalnatě. Napiju se svého Jacka s kolou a přemýšlím o tom, jak by mi bylo příjemné chytit ji za ten zadek, přitáhnout si ji na péro a zabořit se hluboko do ní. Představuju si, jaké zvuky by vydávala v hrdle, až bych jí sevřel ruce ve vlasech a začal ji šukat, co by jí síly stačily, a jak by se její kundička kolem mě stáhla, když by se udělala, těsně předtím, než bych v ní explodoval.

Ježíši. Jsem tvrdý jako skála.

Snažím se věnovat pozornost Beastovi a Thornovi dost dlouho na to, aby mi péro zase kleslo, ale ta holka je záblesk světla v jinak temném baru a zatraceně mě rozptyluje. Zatímco dál vrhám pohledy jejím směrem, přidá se k nim další chlap – stejný špinavec jako ten první. Kroutí hlavou a věnuje dívce chlípný úsměv. I odsud vidím, že se chová povýšeně. Ať už je naštvaná kvůli čemukoli, zdá se, že je to spíš baví než cokoli jiného. Nakonec rozhodí rukama, odloží pivo, které pila, a odkráčí směrem k toaletám. První frajer se nakloní k tomu druhému a řekne mu něco, co ho rozesměje nahlas.

Pak, jak se dívám, první frajer sklouzne rukou k dívčině pivu a otvorem v láhvi prostrčí něco malého.

Ale ne, kurva.

Není možné, aby někdo při mém dohledu přepadl ženu.

„Pánové,“ zamumlám na Thorna a Beasta. „Musím si něco vyřídit. Dávejte pozor na mou šestku, kdybych potřeboval posily.“