RTMM - 7. kapitola

Překlad: Marťa

Paige

Zazvonil mi telefon a byl to speciální vyzváněcí tón mého bratra. A vím, že byl čas, abych si promluvila s mými kluky. Mými krásnými, drahými chlapečky. Takže jsem hovor přijala a obrazovku zaplnila tvář mého bratra.

Zamračila jsem se. „Beckette, tebe vidět nechci. Chci vidět svá děťátka.“

„No tohle,“ řekl.

Ale pak prošel mým domem a ukázal mi nepořádek, který jeden z chlapců udělal pod jídelním stolem. Po celém koberci v jídelně ležely roztrhané útržky hedvábného papíru, což mě rozesmálo.

Pak Beckett vkročil do mé ložnice a byli tam. Oba se váleli po mé posteli.

Padl vedle nich. „Tady kotě, kotě,“ řekl monotónně, téměř robotickým hlasem.

„No teda, co to s tebou je?“

Pak je ale podrbal pod bradou. „Chce s vámi mluvit vaše bláznivá mamča.“

„Vůbec nejsi vtipný.“

„Jsem tady, Paige. Ve tvém domě a volám ti přes videochat, abys mohla mluvit se svými malými příšerkami.“

Pak jsem viděla tváře svých krásných chlupatých chlapců. Na obrazovku ospale hleděly z oranžově mourovatého čumáku Cooperovy zlaté oči. Pak Beckett přesunul telefon na Boomera a já viděla, jak se uprostřed jeho převážně černé srsti otevřelo jedno zelené oko.

„Bum bum, kdo je maminčin hodný chlapeček? Coopere, viděla jsem ten nepořádek, který jsi nechal pod stolem. Zlobivý kluk.“

„To je tak ponižující,“ zamumlal můj bratr.

„Tiše, ty.“ Boomer se vrátil ke spánku, zatímco Cooper zvedl nohu a začal si lízat nádobíčko.

Beckett se naklonil. „Jsi sprosťák, Coope.“

„Tohle by dělal každý chlap na světě, kdyby mohl,“ řekla jsem.

Můj bratr sebou trhl. „Něco s tebou vážně není v pořádku.“

„To je jedno. Už jsi slyšel o Ren?“

Zavrtěl hlavou. „Ne, tentokrát nevím, kde je. Jak se máš se všemi svými kamarádkami spisovatelkami?“

„Máme se dobře. Právě teď tábořím.“

„Chci to vůbec vědět?“

Zachichotala jsem se. „Asi ne.“

„Dobře, promluvíme si později.“

„Děkuju, že se mi staráš o chlapce. Miluju tě.“

„Taky tě miluju.“

Zavěsili jsme a já si právě strkala telefon do kapsy, když jsem uslyšela: „Nemůžu uvěřit, že tě tvůj manžel nechal jen tak odejít a utábořit se na dvorku cizího muže.“

Při zvuku jeho hlasu jsem nadskočila a otočila se, abych se na Cama podívala. Pořád měl na sobě tu flanelovou košili a čepici a masitá stehna v džínech. Bože, ten byl hezký.

I když vypadal zachmuřeněji, než předtím. A protože se mračil prakticky nepřetržitě od té doby, co jsme se poznali, to už bylo co říct.

„Hm, za prvé, není hezké poslouchat cizí hovory a za druhé, nejsem vdaná.“

Zvedl obočí a nic neříkal.

„Takže to nebyl můj manžel. Byl to můj bratr.“

Jeho zamračení se vrátilo, tentokrát hlubší, ale nějak méně temné a zadumané. „Nechala jsi své děti samotné? S tvým bratrem?“

„Děti? Co?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, nemám žádné děti.“

Cam si sevřel kořen nosu. „Víš co, to je jedno.“

„Mluvila jsem se svými kocoury,“ řekla jsem.

Chvíli na mě zíral a já přísahala, že jsem viděla, jak mu rty cukají ve skoro úsměvu. „Volala jsi svému bratrovi, aby sis mohla popovídat se svými kočkami?“

„Technicky řečeno, on zavolal mě. Ale když jsem pryč déle, než týden a oni jsou sami doma, chci, aby slyšeli můj hlas. Tak tam chodí a kontroluje je a dává jim vodu. A hraje si s nimi a tulí se k nim, a pak mi každý druhý den zavolá video hovorem, aby mě viděli.“

„Ne.“ Cam zavrtěl hlavou. „Nevidí tě, protože kočky nevidí…“ pomalu vydechl. „Víš co? Je mi to jedno. Můžeš si video chatovat s kýmkoli a čímkoli, co si vybereš. Nevím, proč se s tebou dohaduju.“ Otočil se k odchodu.

„Ehm, Came?“

Ohlédl se přes rameno. „Jo?“

„Proč jsi přišel? Potřeboval jsi něco?“

„Ne, jen jsem se chtěl ujistit, že máš vše, co potřebuješ. Zkontrolovat, jestli máš dostatek tepla a nemáš hlad. Nechceš něco k jídlu?“

Srdce se mi rozbušilo v hrudi, jako by skákalo na toho vrčícího muže, který v sobě zjevně měl ochranitelskou stránku. „Ach, to je velmi laskavé. Přinesla jsem si, no víš, proteinové tyčinky a mám termosku s horkým čajem. No, vlažným čajem. Takže budu v pořádku, přežiju. Udělám si nějaké poznámky a uvidíme, co se stane.“

Přikývl a zašoupal nohou. „Během dne se ochladí. Během několika příštích hodin by mělo začít sněžit.“

„No, ano, o to tak trochu jde.“ Podívala jsem se na oblohu bez sněhu a pak zpátky na něj. Ukázala jsem na ohniště kousek od mého stanu. „Děkuji za to. O ohni jsem ani neuvažovala. Chci říct, protože nejsem v oficiálním kempu.“

Přikývl. „Dobře. Kdybys něco potřebovala, jsem uvnitř.“

„Děkuju.“

Dívala jsem se, jak šel do své chaty, než jsem zalezla do stanu.

Nasoukala jsem se do spacáku, protože byla zima a navíc to byla perfektní záminka pro to, dát si šlofíka. Pomalu jsem vydechla. Páni, vypadalo to trochu hloupě, že jsem ležela ve stanu na cizím dvorku.

Na dvorku sexy cizího chlapa, abychom nezapomněli. Chci říct, pokud jsem chtěla sexy horalské krmivo pro své knihy, našla jsem ho. Ale jasně si o mě myslel, že jsem idiot.

No, nebylo to poprvé a pravděpodobně ani naposledy, co si směšně atraktivní muž myslel, že jsem blázen.

Nezdálo se mi, že bych spala tak dlouho, ale probudila jsem se s pocitem tvrdého, velkého a těžkého těla přitisknutého k mému. Mezi stehny mi pulzovala něčí dlouhá, horká erekce. Zakňourala jsem a roztáhla stehna, abych mu je omotala kolem pasu.

„Víc,“ řekla jsem.

„Kurva, přivádíš mě k šílenství,“ zavrčel mi do krku, a pak mě olizoval a okusoval od ucha až ke klíční kosti.

Byla jsem mokrá a měla jsem pocit, že kdyby mi dal ještě trochu víc, mohla bych se udělat. Chtěla jsem ho v sobě.

V tu chvíli jsem se probudila a uvědomila si, že musím čůrat, jak nikdy předtím.

Jo, dobře. Takže jsem měla sexy sen o mém tak trochu kempovacím hostiteli. Vylezla jsem ze spacáku, a když mi nahé nohy ovanul studený vzduch, vzpomněla jsem si, že mi předtím bylo takové teplo, že jsem si několik vrstev sundala, ale stále jsem měla obuté vlněné ponožky.

Rozepnula jsem stan a rozhlédla se. Bylo pozdě, ale stále svítilo denní světlo. Nedokázala jsem si představit, že bych se snažila dřepět v lese a čůrat. Na to jsem byla moc stará. Udělala jsem za svým výzkumem čáru. Žádné čůrání v lese.

A tak jsem vyšla po schodech Camovy chaty a zkusila otevřít přední dveře. Kupodivu nebylo zamčeno. Vplížila jsem se dovnitř a po špičkách prošla přízemí, dokud jsem nenašla toaletu. Ulevila jsem si a rozhodla se, že prostě nebudu myslet na to, že se mi o něm zdál vlhký sen, než jsem se probudila.

Protože jsem ho samozřejmě neměla. Chci říct, jak bych o něm nemohla mít sexuální sen? Byl zatraceně nádherný a velký, silný a svalnatý. A ach, chci říct, že on byl důvod, proč měly ženy vlhké sny. Umyla jsem si ruce a vyplížila se z koupelny, když v tom jsem narazila na hradbu chlupatých svalů.

Což odpovědělo mé otázce, jak moc měl chlupatou hruď. Hodně, což se mi líbilo. Chci říct, nebyl jen chlupatá, byla hezká a měkká a bože. Mazlila jsem se s ním. Sundala jsem ruce a udělala krok zpět.

„Omlouvám se.“

„Omlouváš se mi, že ses mi vplížila do domu, nebo že mě obtěžuješ?“

„Oboje. Přišla jsem, abych využila tvou koupelnu, protože jsem se rozhodla, že jsem příliš stará na to, abych dřepěla v lese, a omlouvám se, asi jsem se měla zeptat.“

Jeho zelené oči sjížděly po mé maličkosti a zastavili se na prsou. A vím, že poznal, že jsem neměla podprsenku a bradavky jsem měla čím dál tvrdší, čím déle na ně zíral. Ztěžka polkl. A myslím, že zavrčel, což mým už tak mokrým kalhotkám nepomáhalo. Roztřeseně jsem se nadechla.

A pak ode mě odstoupil a já si všimla toho, co měl na sobě. Boxerky a starou flanelovou košili, kterou měl úplně rozepnutou. Nebylo to vůbec to, co bych si představovala, že by mohla být sexy kombinace, ale na Camovi to bylo nehorázně sexy. Když se ke mně vrátil, držel v náručí hromádku oblečení. Podal mi mikinu a tepláky, deku a čepici. A myslím, že tam byli i rukavice.

„Obleč si to,“ požádal. „Uvařím kávu.“ Pak vyrazil do kuchyně.

Ale slyšela jsem, jen kouzelné slovo káva. Poslušně jsem se tedy oblékla do toho, co mi dal a pak se posadila k ostrůvku a sledovala, jak vařil kávu ve své obnošené košili a upnutých tmavě modrých boxerkách. Měla jsem na sobě všechno jeho oblečení a on jen boxerky. A nic z toho nedávalo smysl.