RTMM - 3. kapitola

Překlad: Marťa

Paige

Viděla jsem, jak do restaurace vešla Cassia, tak jsem vystřelila rukou nahoru a zamávala. „Tady jsme!“ Křikla jsem.

Seděla jsem v boxu s ostatními děvčaty a čekaly jsme, až Cassia dorazí.

„Omlouvám se za zpoždění. Zabloudila jsem.“ Nakrčila nos. „Věděly jste, že jsou tady dvě tělocvičny? Jsou prázdniny. Kdo potřebuje jednu tělocvičnu, natož dvě?“

„Objednala jsem ti panáka,“ řekla Emmy.

Cassia vyklenula obočí. „Panáka?“ Zamžourala na tekutinu ve skleničce. „Čeho?“

„Tekuté odvahy,“ zamumlala Emmy a Mina se rozesmála. „Mluvíme o sexu.“

„Ještě ne. Nemluvíme.“ Mina sugestivně zavrtěla obočím a všechny rozesmála. „Jediné, co jsem řekla, bylo, že chci vědět, jak vy čtyři…“ ukázala na Casii, Emmy, Clover a Zoey „…píšete sprosté sexy scény, když máte ještě věnečky.“

Cassia se otočila a pohlédla na Emmy. „Ty taky, Emmy?“

Ale Emmy se na mě dívala, jako bych jí chtěla nabídnout útočiště. „Také mě to napadlo,“ řekla jsem. „Chci říct, že jsem nikdy nebyla ve středověké Anglii, ale byla jsem v Anglii a viděla jsem středověké artefakty v muzeích, takže to je docela blízko.“

Cassia mávla rukou ve vzduchu a bezpochyby se snažila tento rozhovor rychle ukončit. „Mám růži a Javiera. A porno.“

„Růži ne,“ zasténala jsem a Emmy se hystericky zasmála. Cassia si objednala vibrátor ve tvaru poupěte a téměř se zbláznila, než ji poslíček doručil.

„Růže?“ Clover se rozhlédla mezi námi, které jsme o tom věděly.

„Skoro jsme musely provést zásah na růži,“ řekla Emmy.

„Vážně, zmizela na celé dny. Byla jsem připravena zavolat policii,“ řekla jsem. Pak jsem se zachichotala. „Když jsme ji konečně dostaly zpět online a ona nám řekla, kde byla, no, řekněme, že jsem si jednu objednala i pro sebe.“

„Bylo to pro výzkumné účely,“ řekla Cassia a popotáhla.

„Kdo je Javier?“ Zeptala se Zoey.

„Ach, uhm, to je můj přítel na baterky,“ řekla Cassia. „Myslela jsem, že potřebuje jméno.“

„Křičíš ho?“ Zeptala se Clover a všechny rozesmála.

Předklonila jsem se. „Já svého pojmenovala Paul.“

„Můj je prostě Och Bože, Och Bože,“ řekla Mina.

Všechny jsme se chichotaly a já si připomněla, jak moc jsem ten výlet potřebovala. Tyhle dívky byly můj kmen, moji lidé. Ne, nežily blízko mě, ale stále byly první, komu jsem zavolala, když jsem měla nějaké novinky, o které jsem se chtěla podělit. Dobré nebo špatné.

Přišla servírka a přijala od nás objednávku a já se usmívala, vděčná, že jsem nemusela myslet na Rexe nebo jeho pitomou knihu, od té doby, co jsme s Emmy nastoupily do auta.

Emmy přiměla Cassii panákovat, a pak mi Cassia ukradla sklenici s vodou.

„Ble, nesnáším vodku,“ řekla.

„Mám návrh,“ řekla Mina s leskem v očích. Vstala a promnula si ruce a vypadala trochu šíleně, což mě rozesmálo. Pak se podívala na všechny dívky, kromě mě. „Troufám si vás čtyři vyzvat, abyste tento týden přišly o věnečky.“

Zachechtala jsem se. „Ach můj Bože, ano, to je skvělé, Mino! To je pro tenhle výlet perfektní. Všechny ztratíte své věnečky, a pak nám to můžete nahlásit. Určitě nás najdete na baru,“ řekla jsem s dalším smíchem.

Cassia se začala dusit douškem vody. Emmy začala kašlat. Clover a Zoey vypadaly, jako jeleni s vykulenýma očima, zaražené ve světlech reflektorů. Znovu jsem se rozesmála.

„Hm?“ Zeptala se Emmy a posadila se trochu rovněji.

„Ano!“ Řekla Mina. Tleskla rukama. „To, kamarádky, je zvuk úlevy, který pocítíte, až se zbavíte svých třešniček.“

„Ne, děkuji,“ řekla Cassia a zavrtěla hlavou.

„Myslím to vážně,“ řekla Mina. „Tento výlet je perfektní příležitostí pro vás všechny, ale především pro tebe,“ řekla a ukázala na Emmy. Ta zbledla, ale Mina byla odhodlaná. „Přestaň se na mě dívat, jako bys nevěděla, koho myslím. Toho chlápka, co ti opravoval světlo na verandě?“

„Dveře chaty,“ zasténala Emmy.

„Dveře, světlo, umyvadlo, koho to zajímá?“ Zasmála se Mina. „Není v tom rozdíl.“

„Jsem si jistá, že by mohl opravit i tvoje potrubí,“ odfrkla jsem si.

Přišla servírka s naším jídlem, a jakmile jsme začaly jíst, řeč se odvrátila od panenství ke knihám. Řekla jsem jim o tom, že jsem byla unavená psaním o středověku a že si dám určitě pauzu.

Tento týden mi poskytne perfektní příležitost k tomu, abych si udělala průzkum a rozšířila několik nápadů na knihy, které jsem měla.

Chystala jsem se jim říci o svém plánu na skutečný výzkum, když jsme tady byly, když jsem si všimla ženy, která vešla do restaurace a zírala na náš stůl. Byla mladší, než my, no, mladší než já, ale já byla z naší skupiny nejstarší. Ale určitě se dívala na nás.

„Kdo je to?“ Šťouchla jsem Cassii.

Cassia zavrtěla hlavou. „Nevím.“

„Pracuje pro šerifa,“ řekla Zoey tiše. „Myslím, že se jmenuje Cleary.“

Žena se zastavila před naším stolem.

„Ahoj,“ řekla a zářivě se na nás usmála. „Omlouvám se, že ruším, ale slyšela jsem, že tady tento týden bydlíte a nemohla jsem odolat, abych se s vámi setkala. Moc se mi líbí vaše knihy!“

„Ach,“ vzdychly jsme současně.

„Jsem Cleary a přinesla jsem nějaké knihy.“ Ukázala na plnou tašku, která jí visela na rameni. „Páni, připadám si, jako osel, že jsem vás tady tak přepadla, ale nikdy předtím jsme tu neměli skutečné spisovatelky. Ale ne ty, na kterých by mi záleželo.“

„Nebuď hloupá,“ řekla jsem. „Rády se setkáváme se čtenáři. Co kdyby ses k nám připojila?“

Všechny jsme se posunuly, abychom pro ni udělaly místo. Vypadala, jako milá dívka.

Cleary vytřeštila oči a usmála se. „Vážně?“ Vklouzla do boxu k nám.

„Rády se ti podepíšeme. Omlouvám se, že jsem se chopila role mluvčí,“ řekla jsem. „Většina spisovatelů jsou introverti a ve skutečnosti se s lidmi stydí. Mám dva mladší bratry, takže si nemůžu dovolit být stydlivá,“ kulila jsem oči.

Mladší žena začala vytahovat knihy z tašky a jistě v ní měla výtisky knih od každé z nás.

„Ach, tohle je jedna z mých oblíbených!“ Řekla Cassia a zvedla výtisk Zoeyiny knihy. „Moc se mi líbila.“

„Mě taky!“ Jásala Cleary a v očích jí plápolalo vzrušení.

Zatímco Cleary vytahovala knihy, já se rozhodla využít příležitosti ve svůj prospěch. „Takže jsi odsud,“ řekla jsem. „Mohla bys mi pomoci najít místo, kde bych se mohla utábořit? Dělám průzkum pro připravovanou knihu a potřebuji jen malý kousek země, kde bych si mohla postavit malý stan. Ráda prožívám věci, které zažívají mé postavy.“

Mina se málem udusila svým nápojem a ostatní dívky se snažily spolknout smích.

Cleary se široce usmála. „Myslím, že znám jen jedno místo. Moji starší bratři tady v okolí vlastní spoustu pozemků.“

Poté, co jsme podepsaly její knihy a dlouze pokračovaly v povídání, o něco později jsme se domluvily, že se příští ráno setkám s Cleary v kanceláři šerifa, kde pracuje a ona mi připraví povolení ke kempování.

Opustily jsme restauraci, abychom se vydaly do svých chatek nebo pokojů. Středisko nabízelo kombinaci obojího. A já souhlasila, že se s Minou sejdu na snídani. Stejně jsem musela brzy vstát, abych šla do města, a s ranní dávkou kofeinu jsem společnost vítala.

Moje mysl běžela naplno, i když jsem se osprchovala a uvařila si heřmánkový čaj. Tak jsem si vzala notebook, abych si udělala svůj noční seznam paměťových bodů. Obvykle mi to pomáhalo vyčistit si hlavu, abych mohla usnout a ráno mě to nastartovalo.

Zatímco jsem sestavovala svůj seznam, rozhodla jsem se sepsat pár věcí, které bych chtěla zkusit, když jsem tady.

 

1. Kempování na sněhu

2. Nasekat si dříví sekerou

3. Koupat se v potoce

4. Chytat ryby holýma rukama

5.

 

Poklepala jsem si na rty. Co ještě dělali horalové? Opravdu jsem se nechtěla učit stahovat zvíře z kůže nebo něco podobného.

 

Druhý den ráno, jakmile jsem se usadila v hotelové jídelně s hrnkem čerstvé kávy – což, přiznejme si to, byla skutečná láska mého života – vklouzla do boxu naproti mně Mina.

„Tak co myslíš?“ Zeptala jsem se, jako bychom byly uprostřed konverzace.

„O?“ Zeptala se a nalila si sklenici pomerančového džusu z karafy, která stála na stole.

„Ostatních holkách. Myslíš, že přijmou sázku a přijdou o své věnečky?“

To bylo úžasné na tom, mít přátele spisovatele. Přátele, ke kterým máte tak blízko, že mi všechno připadalo, jako jeden dlouhý, nikdy nekončící rozhovor. No, to a naše obecná míra ochoty mluvit o sexu.

„Nevím,“ řekla zamyšleně a naklonila hlavu na stranu. „Je to velké rozhodnutí, i když to zní, že pár z nich je víc, než připraveno se toho vzdát a potřebovaly jen postrčit. Ať se stane cokoli, rozhodnou se správně. Já se svého pokladu vzdala už dávno a stále jsem toho pravého nenašla.“

Povzdechla si, což říkalo víc, než kdy dokázala říct slovy, i když byla skvělá spisovatelka a znala všechna slova. Ale chápala jsem to. Bylo něco hořkosladkého na tom, být někým, kdo tráví svůj život psaním o lásce, vytváří šťastné a dokonalé konce pro ostatní, ale pro sebe to ještě nenašel.

„Nemělo mi táhnout na třicítku a být stále svobodná,“ přiznala jsem. Když dotyčná zvedla obočí, dodala jsem: „Jednou jsem byla zasnoubená. Myslela jsem si, že to byl ten pravý. Ale rozhodně jsem se mýlila.“ Hořce jsem se zasmála. „Nechápej mě špatně, nejsem unavená, ani trochu. Stále doufám, že najdu toho pravého, ale vím, že šance jsou proti mně.“

„Proč to říkáš?“

„Jsem příliš vybíravá. Posledních šest let jsem strávila vkládáním slov do každé fantazie, kterou jsem kdy měla. A víš, že nemluvím o sexu. O těch emocionálních fantaziích. Těch, kde tě muž, kterého chceš, konečně uvidí, skutečně tě uvidí a řekne všechny ty dokonalé věci.“

Mina si povzdechla. „Jako ta scéna na konci Když Harry potkal Sally.“

„Ano, přesně. Chci, aby někdo věděl, že raději chodím bosa. Pořád. A že když cestuji, volám si se svými bratry přes video chat, když mi doma hlídají kočky, abych si s nimi mohla povídat. Někoho, kdo ví, jak je pro mě moje práce důležitá a dokáže být za mě upřímně šťastný.“ Usrkla jsem si kávy a snažila se zahrát svou bolest srdce lehkým pokrčením ramen. „Dva dny před naší svatbou jsem našla svatební plánovačku, jak kouří mého snoubence. V našem domě, proboha.“

„Kretén!“ Vykřikla.

„Že jo!“ Vypustila jsem ze sebe rozhořčené pobouření a podivně se mi ulevilo, když jsem mohla ten příběh říct nahlas. Pravdou bylo, že jsem odešla od rockera a skončila s Dalem. Koneckonců, na papíře jsme spolu byli dokonalí. Neměla jsem to srdce si přiznat, že celá ta situace s kouřením mě přiměla o sobě ve všem pochybovat. Jako spisovatelka románů jsem napsala spoustu takových scén. Měla bych být odborník. Tohle nebylo něco, co by měl hledat jinde.

„Vážně,“ souhlasila. „Nechat se vykouřit od svatební plánovačky ve vlastním domě je epická úroveň kreténství.“

„Upřímně,“ přiznala jsem, „myslím, že se chtěl nechat chytit. Pořád si stěžoval, že není schopný žít podle dokonalých mužů v mé hlavě.“

„Je mi to tak líto, zlatíčko. Proč jsou někteří muži takoví blbci?“ Usrkla si pomerančového džusu, než se rozkašlala a popadla jídelní lístek, aby si zakryla obličej.

„Ach můj bože, to je on,“ zamumlala.

„Ten polonahý muž, který klepal ve dvě ráno na tvé dveře?“ Zeptala jsem se.

„Ano. Nedívej se tam.“

Naklonila jsem se přes stůl. „Nemusím. Jde sem.“

„Co?“ Mina šeptem vyjekla. „Ne. To je…“

„Mino.“ Tichý hlas jeho hlasu zbytek jejích slov umlčel. „Dobré ráno.“

Nakonec spustila lístek a podívala se na něj. „Dobré ráno. Věřím, že ses vyspal dobře po…“

Sevřela jsem rty, abych se neusmívala nebo nepromluvila, protože tato výměna byla prostě příliš lahodná na přerušení. Normálně byla Mina v pohodě a vyrovnaná, ale moje kamarádka byla právě teď zmatená s velkým Z.

„Ano. A ty?“

O můj bože. Vážně, to sexuální napětí bylo tak silné, jako dnešní ranní mlha. Chtěla bych si dělat poznámky, ale neudělala jsem to.

„Už ses rozhodla, co si dáš?“ Zeptal se.

„Ne, ještě ne.“

Natáhl ruku a otočil jí jídelní lístek vzhůru nohama. „Mohlo by to být jednodušší, kdyby ses ho nepokoušela číst obráceně.“

Snažila jsem se skrýt svůj smích a ta ubrousek.

Mina položila lístek. „Najednou jsem ztratila chuť.“

„Doufám, že to není kvůli mně. Dámy, mějte se krásně.“ Kývl na mě a pak pohledem setrval na mé přítelkyni, než odešel.

„Už jsi někdy potkala někoho tak otravného?“ Zavrtěla hlavou a natáhla se pro vodu.

Přimhouřila jsem na ni oči. „Ty nevíš, kdo to je, že ne?“ Zeptala jsem se.

„Co tím myslíš? Potkali jsme se včera večer. Jmenuje se James a rád se toulá po hotelu v prostěradle.“

„Nevím, kdo je James, ale ten chlap je Palmer Mitchell. Je rozehrávačem týmu Sanfranciských pum. Možná jsi o něm slyšela, právě vyhráli Super…“

„To sedí.“ Mina zatnula zuby. „Není divu, že je tak nesnesitelný.“

„Jsem si docela jistá, že tě má rád.“

„Ne. Fotbalisté a já, to k sobě nejde. V žádném případě.“

„Jsi si jistá?“ Střelila jsem pohledem na místo, kde dotyčný muž seděl se svými přáteli. „Protože ten chlap je nádherný, a kdyby se na mě díval tak, jako se právě díval na tebe, lezla bych po něm, jako po prolézačce.“

„Na tisíc procent jistá. Pokud by byl posledním mužem na zemi a budoucnost lidstva by závisela na tom, že se spojíme…“ odmlčela se pro dramatický efekt „…nechala bych lidstvo vymřít.“

„Sakra, kamarádko. Kdo ti kruci tak ublížil?“

„Nechci o tom mluvit.“ Zavrtěla hlavou. „Víš, myslím, že se vrátím do svého pokoje a budu pracovat na scéně, na které jsem uvízla.“

„Jsi si jistá, že nechceš nejdříve něco sníst?“

„Ne. Asi tě dohoním později. Pokud se neukážu na večeři, znamená to, že ze mě slova tryskají proudem.“ Sklonila se, aby mě objala. „Jsi si jistá, že ti nebude vadit, že tě tady nechám samotnou?“

„O mě si nedělej starosti. Tento týden je o tom, abychom daly na první místo sebe a svá slova. Dopřej si tolik času, kolik potřebuješ. Kromě toho musím jet do města za Cleary. Řekla mi, že mi může dát povolení ke kempování.“