RTMM - 1. kapitola

Překlad: Marťa

Paige

Stála jsem v knihkupectví na letišti před výtiskem mé nejnovější knihy, kterou měli na skladě. Byl první den mého každoročního pracovního výletu s mými oblíbenými kamarádkami. Přiletěla jsem dříve, než Emmy, kamarádka, se kterou zamířím do resortu. Tak jsem si řekla, že zabiju nějaký čas.

Knihkupectví mělo několik knih od nás všech, tak jsem se zabavila tím, že jsem naše výtisky dávala dopředu, aby čtenáři viděli naše nádherné obálky. Zvedla jsem výtisk své knihy a přejela prsty po fialovém názvu vyraženém na přední straně. Nezapomenutelný rytíř. Povzdechla jsem si a položila knihu zpátky na polici. Pak jsem se otočila, abych vyšla z obchodu, ale málem jsem se nabodla na stojan za mnou.

Byl to jeden z těch speciálních kartonových regálů, za které vydavatelé platili spoustu peněz, aby představili své nové bestsellery. Tento byl plný silných knih s ponurou obálkou a panoramatem hlavního města USA v děsivě červené záři. Nahoře svítilo jméno autora: Rex Harrison.

Znala jsem tu obálku – a to jméno – až příliš dobře.

Jen když jsem to jméno uviděla, protočila jsem očima. Nejprodávanější autor.

Největší autor, který pocházel z Austinu v Texasu od dob… no, mě. Nechápejte mě špatně, nežárlila jsem na „Rexův“ úspěch. Ani trochu.

S „Rexem“ jsem chodila skoro tři roky. Byla jsem s ním zasnoubená. Jednou, když jsem byla mladší a hloupější, jsem si myslela, že jsme dokonalý pár. Ale ukázalo se, že vztah mezi dvěma spisovateli nebyl vždy ten pravý, jak se mohlo vzdát. Zvlášť, když jeden z těch autorů prodal svou první knihu roky předtím, než ten druhý a ten druhý je – popravdě – malicherný, žárlivý hajzl, který si kompenzuje pošramocené ego tím, že strčí svatební agentce ptáka do pusy.

Čím méně se o „Rexově“ čurákovi mluvilo, tím lépe, a pokud šlo o mě, jeho osobní zradu jsem překonala už před lety. Teď mě jen štval jeho „kataklyzmatický úspěch“ – to byla slova NYT, ne má.

Osobně jsem si myslela, že jeho úspěch nebyl ani tak kataklyzmatický, jako spíš uměle vytvořený. Koneckonců, ještě před vydáním knihy žádný Rex Harrison nebyl. Byl jen Dr. Dale Loughlin, profesor práv na UT. Předtím měly jeho práce názvy, jako „Cíle a důsledky privatizace vládnoucích rolí.“

Teď napsal politický thriller, který „zametl národem“ a říkal si Rex Harrison.

No vážně! Copak nevěděl, že Rex Harrison bylo jméno slavného herce? Proč ho nenapadlo vygooglit si vlastní pseudonym, než ho nechal plesknout na přebal?

Tak se průzkum nedělá, profesore.

Pořád jsem se usmívala nad tou myšlenkou, když jsem se otočila a málem vrazila do páru na cestě do knihkupectví.

„Vidíš, Clayi, říkala jsem ti, že tady výtisk najdeme,“ řekla žena muži, který šel rychle za ní. Popadla jednu z Rexových knih. „Je jich tu spousta.“

Clay, bod pro něj, si hlasitě povzdechl. „V posledních dvou obchodech byly vyprodané, Nancy. Můžu být nervózní. Chci vědět, kvůli čemu je všechen ten povyk.“

Je to manželka senátora, chtěla jsem mu říct. Ona je vrah. Protočila jsem očima nad předvídatelností toho všeho a zamířila k uličce s občerstvením, které před kamarádkami schovám. A lidé říkali, že romantika byla psaná podle vzoru. Už jsem si k psaní sbalila plnou tašku se svými oblíbenými svačinkami, ale to mi nebránilo v tom, popadnout ještě pár sáčků s gumovými hady a pikantními sýrovými křupkami.

Bylo to poprvé, co jsem byla na tomto pracovním výjezdu, aniž by mi nad hlavou visel konečný termín, který by mě tlačil. Možnost skutečného odpočinku bylo jednou z výhod mého současného stavu bez smlouvy. Odmítla jsem nabídku smlouvy, protože mě nebavilo psát to, co jsem psala, a můj vydavatel si neuměl představit, že bych dělala něco jiného. Ale po čtrnácti středověkých rytířích jsem byla připravená na něco jiného. Na něco náročného a oni řekli ne. Po pečlivém zvážení svých financí jsem tedy odešla.

Moje agentka se mnou stále nemluvila. To mi bylo jedno. Byla to správná volba. A tento týden pro mě byl ideální v tom, přijít na to, co bych chtěla.

Holky a já – tedy moje nejlepší kamarádky, Cassia Murphyová, Zoey Hartová, Mina Chanceová, Clover Thompsonová a Emerald Leeová, jsme se poslední tři roky jeden týden v roce osobně scházely.

Letos jsme mířily do horského střediska v Lake Tahoe, které pro nás našla Cassia a já byla nadšená. Jako holka z Texasu jsem si opravdové zimy moc neužila, takže jet sem a strávit tady týden, bude fajn. Pak můžu jet domů a bude téměř jaro. Když jsem zaplatila za svačinu, odešla jsem z knihkupectví, zatímco Clay a Nancy se dál dohadovaly u Rexovy knihy.

Prošla jsem kolem televizí, které vysílaly ranní zpravodajský pořad inzerující část zítřejšího pořadu, který bude obsahovat rozhovor s nikým jiným, než s Rexem Harrisonem. Šla jsem dál a při jízdě na eskalátoru mi elektronická reklama v úrovni očí promítala knižní upoutávku na Rexovu knihu.

„Ach můj Bože, já se toho chlapa nezbavím,“ mumlala jsem si pro sebe. Jak je možné, že jsem ho teď vídala víc, než když jsme byli spolu?

Chata v horách byla přesně to, co jsem potřebovala. Zkontrolovala jsem čas na svém telefonu a byla ráda, že Emmy dorazí každou chvíli. Šla jsem najít svá zavazadla a posadila se poblíž místa, kudy měla přijít.

O dvacet minut později jsem byla začtená do knihy na čtečce, když jsem uslyšela vypísknutí svého jména. Vzhlédla jsem nahoru a uviděla Emminy dlouhé tmavé vlasy, jak jí vlály kolem ramen. Na tváři měla široký úsměv, když mířila ke mně. Vstala jsem a objaly jsme se uprostřed prostoru pro výdej zavazadel. Ani v nejmenším nás nezajímalo, že na nás lidé zírali.

„Překvapuje mě, že jsi mě s tou čepicí na hlavě poznala,“ řekla jsem. Poklepala jsem si na kšiltovku, která momentálně zdobila mé divoké blond kadeře. „Ráno jsem vstávala příliš brzy na to, abych se učesala a namalovala. Tak jsem přijela inkognito. Vypadáš nádherně, jako obvykle.“

Mávla nad mým komplimentem rukou a protočila očima, než řekla: „Ach můj bože, jsem tak vzrušená. Tak dlouho jsem se na to těšila!“

Jakmile jsme vyšly ven a studený dech mi vzal doslova dech, přitiskly jsme se k sobě. Ucítila jsem na tváři vítr a zachvěla se. „Páni, to je povzbuzující,“ řekla jsem s chichotáním. „Ach bože, vůbec nejsme na takovou zimu připravené. Ale víš co, zarezervovala jsem si spolujízdu, když jsem byla na záchodě. Auto už by tady mělo být.“ Poklepala jsem na displej svého telefonu. „Náš řidič se jmenuje Steve.“

Následovala jsem Emmy kolem davu lidí, kteří čekali, až se uvolní přechod, aby mohli projít.

„Steve?“ Zeptala se.

Vzhlédla jsem a uviděla čtyřdveřový sedan doslova obalený reklamou na Rexovu knihu. „Děláte si ze mě srandu?“ Zeptala jsem se.

„Dostávám zaplaceno víc za to, že jezdím s reklamou na autě. Normálně se zaměřuju na energy drinky, ale tahle vydavatelská společnost ke mně byla hodně štědrá.“ Přikývl Steve. „Super, že jo?“

„Super cool,“ řekla jsem.

Emmy přimhouřila oči, zatímco na mě zírala.

Teď jsem očima protočila já. „Dlouhý příběh. Řeknu ti to za jízdy.“

Steve naložil naše zavazadla a my nastoupily na zadní sedadlo. Vnitřek auta voněl po pačuli a citrusech a bylo trochu ohromující, jak bylo čisté.

Emmy kýchla, když jsme odjížděli z letiště. Vyměnily jsme si pohled a zasmály se.

„Dobře, tak to vysyp. Co máš s tou knihou.“ Kývla hlavou k přelepu na okně auta.

Vydechla jsem, pak na ni otočila na sedadle a přiznala se. „Byl to můj snoubenec. Před třemi lety jsme se měli brát, ale no, nevyšlo to.“

„Ty jsi byla zasnoubená s jiným spisovatelem?“ Zeptala se Emmy.

„Když jsme byli zasnoubeni, byl profesor práv. Pracoval tehdy na tom, o čem si byl jistý, že to bude další velký americký román,“ pokrčila jsem rameny. „I když jsem si nebyla jistý, že to, co dělám, považoval za ‚skutečné‘ psaní, přestože psal svoji první knihu.“

Emmy se zamračila. „Je jedním z nich?“

„Jo, totální odpůrce romantiky. Celou dobu mi říkal, že jeho práce je ‚důležitější‘, a že jediný důvod, proč jsem mohla psát knihy rychleji, než on, byl ten, že jsem si všechno vymýšlela a on musel dělat skutečný výzkum. A řeknu ti, možná si myslel, že z něj jeho kniha udělá literárního génia, ale byl to jen obal. Pořád je to politický thriller a je předvídatelný.“

„Neboj se, zlato. Jeho ztráta. Čtyři nejlepší tituly na světě jsou právě teď romantické knihy, takže se na to můžeš vykašlat. Je nám to jedno, jsme na dovolené,“ zaječela.

Cestou do letoviska jsme pozorovaly nádhernou krajinu.

„Takže jsi se svým bývalým pořád v kontaktu?“ Zeptala se Emmy, protože cítila mou náladu. Pravděpodobně čekala, že na Rexe budu nadávat a moje mlčení ji znepokojovalo.

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Odstěhoval se. Myslím. Víš, já opravdu nevím, kde je a je mi to jedno. Nejsem si ani jistá, proč jsem kdy souhlasila s tou svatbou, natož proč jsem s ním zůstala tak dlouho. Chci říct, že to bylo jiné, když jsme se potkali a oba jsme byli spisovatelé, což bylo super. Ale pak mi začal říkat, co dělám špatně,“ vydechla jsem. „V době, kdy jsem dostala svou první smlouvu, se věci skutečně změnily.“

„Takže žárlil?“

„Jo, myslím, že jo. Nevím. Chci říct, nechtěl psát takové knihy, které jsem psala já. Říkal jim holčičí porno.“

„Ten. Kretén.“ Řekla Emmy.

Zasmála jsem se. „Přesně tak. Jsem tak ráda, že s ním nejsem a nemusím poslouchat, jak mluví o úspěchu této knihy. Myslím tím, můj bože, on to psal a přepisoval stále dokola, celou věčnost. A myslím, že konečně našel způsob, jak to ukončit.“

„Ano, četla jsem zadní stranu přebalu.“ Emmy pokrčila rameny. „Pokud nemůžeš psát o dospívajících upírech, psaní o aférce prezidenta a vraždě v oválné pracovně je další nejlepší téma.“

Zasmála jsem se. Zahákla jsem svou ruku za její a přitáhla si ji k sobě. „Jsem tak ráda, že jsem tu tento týden. Vím, že všechny máte práci, ale bude tak hezké vidět vás v reálu a ne jen na obrazovce počítače. Jsem tak zvyklá na naše kreslené avatary na sociálních sítích, že si už ani nevzpomínám, že ve skutečnosti tak nevypadáme.