ED - EPILOG

Překlad: Fizulka

Lexi

„Alejandro,“ zavolala jsem a vešla do obýváku. Jeho pravým jménem jsem ho oslovovala jen v soukromí našeho domova. S jeho novou identitou přišlo nové jméno, ale pro mě to bude vždycky Alejandro Martinez.

Celé dopoledne jsem strávila ve svém baletním studiu, které nechal u nás doma postavit na zakázku, a snažila se shodit těhotenská kila. Studio tu bylo už předtím, než jsem odletěla do Itálie, abych byla s ním. Říkal, že to byla jedna z prvních věcí, které tam nechal udělat, když dům koupil. Chtěl mě překvapit, až a pokud přijedu. Měli jsme víc prostoru, než jsme potřebovali. Dům byl obrovský, nádherný, ve středomořském stylu, situovaný na útesu, ze kterého byl výhled na vodu.

Adriana Daisy Martinezová se narodila před třemi měsíci ve tři ráno v pohodlí našeho domova. Nezáleželo na tom, jaké měla příjmení, nebyla napojená na „Alejandra Martineze“, zesnulého šéfa podsvětí. Jinak by to ani nechtěl, jeho dcera by byla Martinezová. Pojmenovali jsme ji po Alejandrově matce a po Briggs, dvou nejdůležitějších ženách v jeho životě, kromě Adriany a mě. Když se narodila, vážila přes dvě a půl kila, měla hlavičku plnou černých vlásků a jasné, dráždivé zelené oči jako její tatínek. Rodila jsem dvanáct hodin a Martinez mě ani na vteřinu neopustila. Držel mě za ruku, dýchal i se mnou. Pomáhat porodní bábě porodit naši holčičku. A stejně jako její otec nikdy nespala v noci, ale neměla problém spát ve dne. Austin, Briggs a děti přiletěli, když se Adriana narodila a Amari nemohla být šťastnější, že má za sestřenici holčičku. Vzhledem k tomu, že dítě Briggs mělo před mým porodem pár měsíců, byl to jen další chlapec, takže Amari teď byla v přesile.

Martinez mě nechal rozhodnout, co chci udělat s tím, abych Briggs řekla pravdu o našem otci. Když jsem o tom hodně přemýšlela a uvažovala, rozhodla jsem se, že chci, aby věděla, že jsem její nevlastní sestra. I když jsem věděla, že by jí částečně zlomilo srdce, kdyby věděla, že její otec není tím mužem, kterého si pamatuje. Martinez a já jsme ji a Austina posadili, když mě přijeli navštívit pár měsíců poté, co jsem se přestěhovala do Itálie. Přijala tu zprávu hůř, než jsem si představovala, ale zároveň ji potěšilo, že má na tomto světě jiného člena rodiny než svého strýce.

Nikdy jsem jí neřekla pravdu o smrti jejích rodičů. Nemělo smysl znovu ranit její srdce. Rodiče by jí to nevrátilo a jen by jí to vzalo jedinou rodinu, která Martinezovi na světě zbyla. Nikdy by mu neodpustila, kdyby se dozvěděla pravdu. To bych mu nemohla udělat. Bylo to tajemství, které jsem si chtěla vzít do hrobu.

„Tak tady jste–“ zastavila jsem se.

Odpadl na pohovce se spící Adrianou na hrudi. Vypadala proti němu tak maličká. Měl kolem ní bezpečně ovinuté paže, držel si ji těsně u srdce. Nahradila mě jeho holčička a jinak bych to ani nechtěla. Oba spolu vypadali tak mírumilovně, že jsem si nemohla pomoct, abych tam nestála a nepozorovala své spící krásky.

Pohnul se a otevřel své klidné, vyrovnané oči. Koukal na mě s rozpustilým úšklebkem. Pořád mě rád viděl v mém baletním oděvu, a kdyby nedržel tu druhou dívku ve svém životě, využil by toho.

„No, dobrý den, paní Martinezová.“

Usmála jsem se a opřela se o zeď. Milovala jsem, že mi tak pořád říká. Dala jsem tomu přednost před naším novým jménem.

Vzali jsme se pár týdnů před tím, než jsem porodila. Měli jsme intimní svatbu na pláži blízko našeho domu, jen my dva. Byl neoblomný v tom, že se Adriana narodí jako manželská. Říkal, jaký příklad bychom jí dávali, kdyby její rodiče nebyli svoji, když se narodila. Není to tak, že by na tom záleželo. Nikdy jí nedovolí randit, natož se vdát. Už teď mi bylo líto toho ubohého chlapce, který se do ní zamiluje. Bude se muset zodpovídat Martinezovi. Už jen ta myšlenka byla děsivá.

Adriana ho měla omotaného kolem malíčku a věděla to. Po všech těch letech jsem se každé ráno budila a on ležel vedle mě. Nikdy už jsem nebyla sama. A jakmile přišla Adriana, měl plné ruce práce. Většinu času jsem byla zabalená na jedné straně jeho těla a ona na druhé.

Nakonec usnul.

Samozřejmě jen na tak dlouho, jak mu novorozenec dovolil. Což nebylo mnoho.

„Jak dlouho je mimo?” Zeptala jsem se a ležela vedle něj v koutku jeho paže. Přitáhl mě pevněji.

„Zrovna před chvilkou jsem ji utahal,“ odpověděl omámeně a políbil mě na temeno hlavy.

„Zdá se, že tě utahala taky, starouši,“ zahihňala jsem se s láskou, že muž, který nikdy předtím nespal, už takový problém nemá.

„Tenhle stařík tě zrovna dneska ráno taky utahal. Budu si to pamatovat dnes večer, až mě budeš prosit o ptáka.“

„Martinezi,“ pokárala jsem ho a naklonila se k němu, abych se mu podívala do očí. „Takhle mluvíš, když držíš naši dceru v náručí? Počkej, až vyroste a bude milovat chlapa se stejně hříšnou pusou.“

„Ne, když do toho budu mít co mluvit. Nikdy nebude chodit na rande. A když to udělá, tak na ho prostě zastřelím.“

Spadla mi brada.

„Dělám si legraci. Uvolni se. Pojď sem.“

Znovu jsem se vedle něj uvolnila.

„Prostě řeknu někomu jinému, aby to udělal.“

Pokusila jsem se na něj znovu podívat, ale uchechtl se a přidržel mě. Zbytek odpoledne jsme strávili dřímáním na gauči.

Všichni společně.

***

Martinez

Můj život se obrátil o tři sta šedesát stupňů. Měl jsem všechno, co jsem kdy chtěl, nikdy ani za milion let jsem si nepředstavoval, že si to vůbec zasloužím. S mou novou identitou přišel i můj nový život.

Moje budoucnost.

„Jak může něco tak velkého vyjít z něčeho tak malého?” Zeptal jsem se Adriany, když jsem jí měnil plínku.

Vrkala a kopala svýma baculatýma nožičkama. Poslouchala všechno, co jsem říkal, jako by to byla ta nejdůležitější věc na světě. Její máma se na mě takhle dívala pořád. Nemohl jsem se ubránit úsměvu nad životem, který jsme spolu vytvořili. Byla tak zatraceně dokonalá. S vlasy černými jako noc a dlouhými řasami.

„Nebyl jsem vždycky taková sračka...“ přiznal jsem se, „ten padavka, co vidíš před sebou, mamita. Tvého tatínka se báli, nikdo si s ním nezahrával a nepřežil, aby mohl vyprávět. Vešel jsem do místnosti a všichni se poklonili. Hlavně ženy, ale ty se dostaly dolů i jinak. Způsoby, které ty nikdy dělat nebudeš, nebo mu bez váhání uříznu koule. Pamatuj si to, mi niňa bonita, Adriano.“

Usmála se a rozzářilo to celou její krásnou tvář.

„Ale na žádné z nich nezáleželo, protože to nebyla tvoje máma. Je to jediná ženská, která kdy vlastnila moje koule, ale tohle jí neříkej. Rychle by jí to stouplo do hlavy,“ zašeptal jsem a chňapl po dupačkách. „Jednoho dne, až budeš starší, ti povím všechno o tom, jak jsme se seznámili. Jak moc jsem ji chránil a okamžitě miloval. Přesně tak, jak jsem to udělal s tebou.” Zvedl jsem ji, položil si ji na hruď, líbal jsem její hebkou dětskou pokožku. Otočil jsem se a spatřil Lexi, jak stojí ve dveřích a točí dětským monitorem v ruce.

„Vlastním tvoje koule, co?” Zazubila se a zasmála se. „To si budu muset zapamatovat, až mě příště budeš štvát.“

„Pravou i levou. Když si je strkáš do pusy, tak to asi něco znamená, ne?“

Oči se jí rozšířily. „Ach můj bože! Zkazil jsi to! Stojíš za prd!“

Políbil jsem ji na rty. „Polkneš.” Pokusila se mě plácnout přes ruku, ale já ji chytil za zápěstí.

„Líbáš svojí dceru tou hříšnou pusou?“

„Líbám s ní tebe.” Prohloubil jsem náš polibek. „Miluju tě, cariño. Te amo.“

Uculila se a vytrhla mi Adrianu z náruče. Dala jí láhev, pohoupala ji a pak uložila do postýlky. Po sprše jsem si hodil ručník kolem pasu a odešel do Adrianina pokoje. Dal jsem svému andílkovi poslední pusu před spaním. Udělal jsem nad jejím tělem znamení kříže, jako mi to každý večer dělávala moje matka, když jsem byl malý. Zašeptal jsem: „Miluji tě,“ než jsem tiše zavřel dveře. Dychtil jsem se ztratit uvnitř své ženy, jako jsem to dělal skoro každou noc.

Vešel jsem do našeho pokoje a našel Lexi, jak leží na naší posteli a čeká na mě.

Oblečená v průsvitné noční košilce a zatraceném zářivém úsměvu.

Zazubil jsem se, opřel se o rám dveří a zkřížil ruce na prsou. Dravým pohledem jsem přejel svou zatraceně sexy prdelatou manželku. Upustila jsem ručník, v jedné ruce jsem sevřel ptáka a pohladil si ho.

„Dnes večer ti dovolím ho vlastnit. Vím, jak tě může udělat šťastnou.“

Olízla si rty a vsála si spodní ret mezi zuby. Pokukovala po mém ptákovi.

Přešel jsem k ní, každý krok přesný a vypočítavý. Zastavil jsem se, abych se vyplazil nahoru po jejím těle. Líbal jsem každičký centimetr její kůže. Hruď se jí zvedala a klesala, čím blíž jsem se dostával k místu, kde mě chtěla nejvíc. K její kundičce. Olízl jsem jí švy jejích kalhotek, zahákl prsty po stranách, pomalu jí je stáhl po nohách. Vylezl jsem nahoru, abych zhltl její sladkou kundičku, až bude křičet moje jméno.

„Cariño-“ v tom zazvonil telefon a přerušil mě.

Lexi se posadila a ostražitě se na mě podívala. Držela si ruku na hrudi a na křížku, který dodnes nesundala. Nikdo na ten telefon nevolal, nikdy. Natáhla se, popadla ho z nočního stolku a podala mi ho.

Odpověděl jsem, ani jsem se nad tím nezamyslel. „Doufám, že je to nějaká zatracená nouze,“ zavrčel jsem do telefonu.

„Hej, člověče. Prom-“

„Leo? Doufám, že je to kurva důležité. Trávím nějaký kvalitní čas se svou ženou,“ varoval jsem ho a pohladil Lexi po stehně. Díval jsem se na její krásný obličej, rukou jsem sjel k její kundičce. Odstrčila mi jí a já na ni našpulil rty.

„Nekecej. Nevolal bych ti, kdyby nebylo.“ Zhluboka se nadechl. „Nevím, jak ti to mám říct, člověče...“

„Přestaň chodit kolem horký kaše a už to do prdele vysyp.“

„Jsem si jistý, že vám bude volat Briggs -“

„Ježíši Kriste, Leo. Nech těch keců.“

Znovu se zhluboka nadechl a přesvědčivě promluvil: „Právě volal Creed. Jde o Miu. Je kurva nezvěstná.“

 

KONEC.

 

Takže, tímto končí první díl série El Diablo a příběh Martineze a Lexi.

Dějově na něj přímo navazuje příběh Creeda a Mii ve spin-offu jiné série této autorky “Good Ol´ Boys”.

Já ale hned pokračuju druhým dílem série EL DIABLO II, která je o další generaci Martinezů. Kniha už je přeložená, takže můžete hned pokračovat ve čtení.

Děkuji za přízeň a za všechny vaše komentáře, které poctivě čtu a vždy mě potěší.

Nezapomeňte do komentářů napsat, o jaké rozdělané a opuštěné překlady byste měli zájem, aby se dokončily!

Díky a pá,

Fizulka