ED - 43. kapitola

Překlad: Fizulka

Martinez

Uběhly tři měsíce a já Lexi neviděl, ani o ní neslyšel. Když jsem přijel do Itálie, ujistil jsem se, že pro ni mám všechno připravené. Všechno, co kdy mohla chtít nebo potřebovat, na ni čekalo jako zoufalý muž. Nikdy nepřijela. Staré zvyky ale umírají těžko a pořád jsem měl Lea, který na ni dohlížel. Po svojí smrti jsem nevěděl, co se může stát. Lexi jsem vždycky držel dál od tisku, nikdo kromě Lea se mnou nebyl ve spojení. Jen proto, že většina mých nepřátel díky mě hnila za mřížemi, to neznamenalo, že se nemohla dostat do křížové palby.

Nikdy nezacházel do přílišných podrobností, naše rozhovory musely zůstat krátké. Jen mě ujišťoval, že je v bezpečí. Pořád bydlela v tom podělaném bytě na Manhattanu, místo tady v ráji se mnou. Během těch tří let, co FBI sbírala informace, pracovala na utajení, dávala všechno do pořádku kvůli zatykačům, jsem se ujistil, že si dám všechny finance kurva do pořádku, než budu muset zmizet. To byl důvod, proč jsem strávil tolik času prací.

Leo měl přístup ke všem mým financím, dělal pro mě to, co vždycky. Ujišťoval jsem se, že zůstanu bohatý jako peklo. Otevřel mi několik nevystopovatelných bankovních účtů, pral moje peníze na Kajmanské ostrovy a do Švýcarska. Kde se jich americká vláda nikdy nemohla nedotknout. Otevřel svěřenecké fondy pro mou skvělou neteř a synovce, Amari a Michaela. Dostanou peníze na vysoké školy, svatby a všechno ostatní, co by mohli potřebovat, bude o ně postaráno. Briggs nebyla šťastná, když jsem jí řekl, že jsem nechal otevřít svěřenectví i pro ni, ale ona věděla, že se o tom se mnou nemá hádat. Stále jsem jí neřekl pravdu o jejím otci, nechtěl jsem zničit iluzi dokonalého táty, kterou měla v paměti. Už jsem v jejím životě vytvořil příliš mnoho negativního. Čekal jsem na Lexi, abych zjistil, jak chce říct Briggs, že jsou nevlastní sestry. Pokud jí to vůbec bude chtít říct.

Leo otevřel Lexi další účet pro případ, že by někdy něco potřebovala, bude jí k dispozici. Koupil jsem si dům u pobřeží Amalfi, přímo na útesu, jak chtěla Lexi. Každou noc jsem trávil na balkoně, díval se na hvězdy a čekal, až za mnou přijede. Nemohl jsem se dočkat, až jí ukážu výhled, podržím ji v náručí a budeme spolu sledovat padající hvězdy. Jako ty noci, které jsme před lety strávili v Kolumbii. Myslel jsem, že až opustím svou minulost, budu mít konečně klid. Možná budu moct i spát. Ani jedno se nestalo. A jak šel čas, začal jsem si myslet, že se to nikdy nestane. Přistihl jsem se, že se vzdávám všech nadějí, že mi odpustí. Bůh ví, že jsem si ji nezasloužil.

Jen pár mých nejbližších kontaktů vědělo, že jsem naživu, muži, o kterých jsem věděl, že jim můžu věřit. Kdyby něco potřebovali, vědí, že mají zavolat Leovi, a on by se se mnou spojil. Nikdo nevěděl, kde jsem a jak se se mnou spojit, kromě Lea, Briggs a Austina. Amari už asi prosila rodiče, aby za mnou přijeli, a já bych lhal, kdybych tvrdil, že mi nechybí. Celé dny jsem vlastně nemohl dělat nic jiného než na ně myslet.

Na ní.

„Seňore, Vy tu zase?” řekla silným italským přízvukem Rosa, majitelka podniku.

Byla to malá Italka kolem pětasedmdesátky, která mi byla asi tak po pás. Na tomhle místě bylo něco, kvůli čemu jsem se každý den vracel. Byla to malá restaurace na dlážděné ulici ve městě. Připomnělo mi to pizzerii na Manhattanu se stoly pokrytými červenobílými kostkovanými ubrusy a čerstvou růží v červené váze.

„Jak to, že Vy sám? Každou noc, co přijdete. Pijete. Jíte. Pijete víc. Kouříte el sigaro. Vy neusmívat. Vy nesmát. Vy nemluvit. Ale Vy zase přicházet. Pořád to samé. Kde je signora?“

„Žádná signora, Roso,“ odpověděl jsem a vyfoukl další obláček dýmu z doutníku.

„Žádná signora? Vy tak hezký. Já mít neteř. Krásná. Bellissima.” Políbila si prsty. „Já představím.“

„Ne, Roso. Já mám ženu. Takovou, která...“ zhluboka jsem se nadechl, „mě pohlcuje.“

„Á, seňor, Vy zamilovaný. L'amore!” Zavrtěla obočím, až jsem se uchechtl. „Kde ta žena? Nikdy nebyla tu.“

Napil jsem se vína. „To kdybych věděl, Roso.“

„Nedělejte starosti. Vy v Italia. Paradiso di amore! Ona přijít za Vámi. Až být připravená.“

Přikývl jsem. „To je to, v co doufám.“

„Vy večeře. Na mě. Pijete. Jíte. Žádný plat.“

„Roso, ty ne-“

„Seňor, já dost stará být Vaše matka. Teď jsme famiglia.“

Usmál jsem se. Nemohl jsem si pomoct. Okamžitě přemýšlel o tom, jak tu chce Lexi žít, protože lidé jsou tu tak přívětiví a milující.

„Tady to je.” Vzala  mi obličej do dlaní. „Ten úsměv. Takový pohledný muž. Quanto è bello. Věříte v lásku. Ona přijede. Vím to.” Políbila mě na hlavu a odešla.

Vytáhl jsem dvě láhve vína a když jsem přišel domů, otevřel jsem další. Vzal jsem jí s sebou na balkón právě ve chvíli, kdy mělo slunce zapadat. Nenamáhal jsem se vzít si skleničku. Lehl jsem si na lehátko a v dálce jsem poslouchal povznášející italskou hudbu. V okolí se vždycky odehrával nějaký večírek nebo festival. Myšlenky se mi zatoulaly a já si představoval, jak s Lexi bezstarostně tančíme po balkóně. Přál jsem si, abych s ní víc tančil, když jsme byli spolu. Setmělo se, hudba se proměnila v romantickou melodii a jediné, co jsem si dokázal představit, bylo, že bych jí položil na lehátko a strávili bychom hodiny tím, že bychom si vynahrazovali čas, kdy jsme nebyli spolu. Setřásl jsem ten pocit a znovu si lokl z láhve vína. Otupoval jsem se alkoholem, lehl jsem si, abych se podíval na hvězdy. Zajímalo by mě, jestli se někdy dívala na tu samou noční oblohu a myslela na mě.

Vánek čerstvého vzduchu, víno, jídlo, vyčerpání nakonec zvítězily a já upadl do hlubokého spánku. Snil jsem o její tváři, slyšel jsem její hlas, cítil jsem jí všude kolem mě.

„Lexi... miluju tě...“ zasténal jsem ze spaní.

„Já tě taky miluju.“

Otevřel jsem oči a několikrát zamrkal. Myslel jsem si, že si se mnou moje mysl zahrává, nebo mi to víno stouplo rovnou do hlavy.

„Jsem tady, Alejandro,“ oznámila Lexi.

Seděla v křesle vedle mě. Vypadala jako zatracená bohyně. Kůže jí zářila. Zelené oči jí tak jasně svítily. Měkké, hedvábné vlasy měla rozpuštěné a vlály jí ve větru. Měla na sobě žluté splývavé šaty.

Při pohledu na ni mi zacukal pták.

„Ježíši Kriste, jsi ještě víc dechberoucí, než si pamatuju.” Překulil jsem se k ní a sáhl po jejím pase. Nechtěl jsem promarnit už ani vteřinu, abych se jí nedotýkal. Zvedla ruce, zastavila mě.

„Lexi, tak strašně dlouho jsem tě neviděl ani necítil. Prosím, pojď si vedle mě alespoň lehnout.” Přimhouřil jsem na ni oči.

Stydlivě se usmála a řekla: „Musíme si promluvit.“

„První slova, která chce slyšet každý muž, cariño.“

„Dobře... tak já s tebou potřebuju mluvit a ty musíš poslouchat. Vím, jak je to pro tebe těžké, ale –“

Nezaváhal jsem, když jsem konstatoval: „Platí.” A přitáhl jsem si ji k sobě.

***

Lexi

Byl neúnavný. Když Martinez něco chtěl, nedalo se tomu muži zabránit. Byl nenasytný. Táhl mě dopředu, takže jsem se mu rozkročila kolem pasu. Jeho ruce okamžitě putovaly po mých stehnech.

Znovu jsem ho zastavila.

Zakřenil se a pohltil mě očima. „Říkala jsi, že tě musím poslouchat, ne že bych se tě nemohl dotknout.“

„Alejandro...,“ varovala jsem ho přísným hlasem.

Zdráhavě si dal ruce za hlavu. Díky tomu hned vypadal mnohem atraktivněji a nabourával moje předsevzetí. Povytáhl obočí, když si uvědomil, na co myslím.

„To je v pořádku, zlato. Chci, aby ses mě dotýkala.“

Zavrtěla jsem hlavou a snažila se potlačit smích. „Takhle jsem to neplánovala.“

„Já-“

„Nemluv.” Položila jsem mu ruku na ústa. „Jen poslouchej. Je toho hodně, co ti musím říct, než se zase sladce vemluvíš do mého života.” Políbil mi dlaň, a když na mě mrkl, štípl mě do ní zuby.

Odtáhla jsem ji. „V první řadě musíš vědět, že tu jsem za určitých podmínek. Jednou z nich je, že náš vztah zůstane přísně platonický.“

Zaťal zuby.

„Poslední tři měsíce jsem se pořád dokola zabývala tím, co bych s tebou měla udělat. S námi. Zvažovala jsem pro a proti toho, že sem pojedu. Než jsem si uvědomila, co dělám, ocitla jsem se na letišti. Nastoupila jsem do letadla směr Itálie. Klady v jistém smyslu převážily nad zápory.“

Usmál se a znovu se po mně natáhl.

„Počkej, nech mě domluvit,“ přerušila jsem ho a zastavila mu ruce. „To, co řeknu dál, ti možná uškodí, ale v tuhle chvíli... je mi to úplně jedno. Nevěřím, že mi znovu neublížíš. Zlomil jsi mi srdce víckrát, než můžu spočítat. Vlastně by mi jiné ženy nejspíš řekly, že jsem šílená, že tu vůbec jsem. A asi by měly pravdu.“

Otevřel ústa, aby něco řekl, ale rychle je zavřel, když jsem po něm střelila dalším varovným pohledem.

„Jsi vůl, Martinezi. Vyloženě zatracenej parchant. Choval ses ke mně jako k hovnu, zatímco já jsem tě vždycky jen milovala. Už chápu, proč jsi to udělal. Chápu, že jsi mě potřeboval odstrčit. Ale to nic nemění na tom, že jsi mi pořád ubližoval. Neomlouvá to bolest, kterou jsi mi způsobil, nezbavuje mě to vzpomínek, které si budu navždy pamatovat, a nocí, kdy jsem se probrečela až ke spánku. Sama.“

Zašklebil se, nesnažil se to skrýt jako obvykle.

„Ale tím vším jsi mi taky zachránil život a to víckrát, než si asi vůbec dokážu představit. Chránil jsi mě, dohlížel na mě, staral ses o mě. Zvráceným způsobem jsi byl jako můj anděl strážný. To nemůžu přehlédnout a ani nepřehlédnu. Co jsi pro mě udělal, když jsem byla malá...“ Začaly mi slzet oči. „Když mi to monstrum poprvé přišlo do pokoje, spala jsem. Probudila mě silná vůně whisky, která se nade mnou vznášela. Pořád dokola mi říkal Sofie, když jsem cítila, jak se mi jeho ruce toulají po celém těle.” Otřásla jsem se a po těle mi přeběhl studený mráz. Setřásla jsem ty obrazy a pokračovala. „Chtěla jsem, aby trpěl. Chtěla jsem, aby umřel. Bylo to poprvé, co jsem na tomhle světě zažila skutečné zlo. Díky tomu jsem si uvědomila, že celou dobu, co jsem byla s tebou, Alejandro, ve tvém světě, jsem nikdy necítila tak bezpečně.“

Vážný výraz v jeho tváři mě uchvátil jako nikdy předtím. A to ještě zhoršilo ty otravné emoce mezi námi.

„Postaral ses, abych skončila ve slušném dětském domově, zaplatila si vysokou školu, dala jsi mi peníze navíc, abych z toho mohla žít, zachránil jsi mě před Nikolajem, dal jsi mi vlastní baletní studio ve svém bytě, staral ses o mě po té nehodě, utratil bůhvíkolik peněz za nejlepší doktory, nejlepší lékařskou péči, baletní studio a všechno ostatní okolo. Tvoje činy říkaly všechno i beze slov. Možná jsi mi emocionálně ublížil, ale vždycky ses o mě fyzicky staral. Bez ohledu na okolnosti, bez otázek,” vysypala jsem ze sebe, potřebovala jsem to ze sebe všechno dostat.

Jeho klidné oči se zabořily do mých a hluboko ve mně zažehly oheň. Nedíval se na mě. Díval se do mě. Přesně tak, jak to dělal vždycky.

Zahleděla jsem se mu hluboko do očí. „Ve svém vlastním příběhu jsi byl padouch, Martinezi. V mém jsi byl vždycky můj hrdina.” Po tváři mi stékaly slzy a on mi je všechny setřel. Přejížděl mi mozolnatými prsty po tvářích. Odsunul mi vlasy z obličeje. Chtěla jsem v tu chvíli zůstat ztracená v jeho očích, vychutnávat si, jak se na mě dívá, jak z mého těla vytahuje veškeré city, jako by patřily jemu. Odtáhla jsem se z jeho sevření, jeho teplo okamžitě zmizelo. Jeho dotek. Jeho láska. Potřebovala jsem dokončit, co jsem se mu snažila říct.

„Všechno dobré, co jsi pro mě udělal, převážilo to špatné. To je jeden z důvodů, proč jsem tady. Dlužím nám to, že uvidíme, kam by to bez démonů na našich bedrech mohlo mezi námi vést. Žádná minulost nás nepronásleduje. Nový start. Nové začátky.“

Zhluboka jsem se nadechla, nervózní z toho, co řeknu dál. To, co jsem už prozradila, byla ta snadná část. K tomu těžkému jsem se ještě nedostala.

„Další a nejdůležitější důvod... je ten, že to dlužím naší dceři.“

Vůbec poprvé se odmlčel. Jeho tvář byla úplně bez emocí.

Řekla jsem: „Zaslouží si znát svého otce. Zaslouží si rodinu. Takovou, jakou jsem já nikdy neměla. Takovou, jakou se jí opravdu chci pokusit dát, samozřejmě s tebou.“

Další ticho.

„Slyšel jsi mě, Alejandro?“

Jeho pohled padl na mé sotva vystouplé bříško, několik vteřin tam otálel a znovu se mi zadíval do obličeje. Zachraptěl: „Ty jsi těhotná?“

Přikývla jsem.

„Jsi si jistá? Uričitě? Tohle-”

Otočila jsem se, sáhla po kabelce a vzala ji ze stolu. Vytáhla jsem snímek z ultrazvuku a položila ho mezi nás.

„Už jsem v osmnáctém týdnu. Je zdravá. Neměla jsem žádné komplikace, jen nějaké ranní nevolnosti během prvního trimestru. Ale teď už jsem v pořádku. Minulý týden jsem začala cítit její pohyby. Přála bych si, abys tam mohl být...“ Nedokončila jsem, co jsem chtěla říct, a nemyslel jsem na to, komu to říkám.

Nepřestal se dívat na obrázek na hrudi. Jako by neposlouchal ani slovo z toho, co jsem říkala. „Takže když jsem tě viděl naposledy, byla jsi těhotná?“

„Jistě. Ten den jsem to zjistila. S tou fotkou jsem vlastně spala. Spadla mezi postel a noční stolek.“

Zvedl ke mně oči. „Tys byla těhotná celou tu zatracenou dobu? A to sis myslela, že nemám právo to vědět?” Ptal se s takovou bolestí v očích.

„Samozřejmě, že ano. Já jsem jenom-“ zalapala jsem po dechu a on nás náhle přetočil.

Naklonil se mi těsně k obličeji, celé jeho tělo se vznášelo nade mnou. Díval se dolů s výrazem, který jsem si nedokázala zařadit. „Nosíš moje dítě, život, který jsme stvořili, a ty jsi čekala zatraceně až doteď, než mi to řekneš? Co je to za kravinu o tom, že si zaslouží znát svého otce?“

„Já-“

„Měla mě znát od prvního dne, Lexi. Máš štěstí, že jsi těhotná, jinak bych si tě přehodil přes koleno a naplácal ti na zadek, dokud by mě neštípla ruka a tvoje zadnice by nebyla zatraceně červená.“

Vykulila jsem oči. „Ale-“

Naklonil hlavu na stranu a umlčel mě. „Povím ti, jak to bude probíhat. Odpustím ti, že jsi zatajila fakt, že jsi byla kurva těhotná. Ohrozila jsi život mojí holčičky.“

„Ona nikdy nebyla-“ Jeho prst mi sjel na rty a znovu mě umlčel.

„A ty odpustíš mě. Chystáme se začít znovu. Nic z těch platonických keců o tom, že uvidíme, kam to povede...“ ukázal mezi nás. „Protože jediné místo, kam to teď povede, je v naší zatracené ložnici, takže si mi můžeš sednout na obličej a já tě budu moct ošukat jazykem. Jestli budeš hodná holka, tak ti dovolím se udělat.“

Pootevřela jsem ústa a vydechla vzduch, o kterém jsem ani nevěděla, že ho zadržuju.

„A já získám zpátky tvojí důvěru. Už ti nikdy neublížím, cariño. Na život naší dcery ti slibuji, že jsi vždy byla mým světem. Teď bude i ona.” Položil mi ruku na břicho a poprvé ji ucítil. „Ale jestli přede mnou ještě někdy něco takového zatajíš, nebudu váhat a připomenu ti, jak vypadá dlaň mojí ruky na tvém zatraceném zadku.“

Nedal mi šanci odpovědět a vzápětí přitiskl svoje ústa na moje. Naše rty se srazily, třely se o sebe, něžně, obdivně a vroucně mě líbal. Vychutnávala jsem si každičký dotek, každičké zatlačení a zatažení, každý pohyb svých rtů na jeho. Jako by se v tu chvíli mezi námi nahromadila touha za všechny ty měsíce, co jsme nebyli spolu. Líbal mě hlouběji, tvrději a s větším odhodláním.

Vášeň a touha, které z něj vyzařovaly, mi v těle způsobovaly křeče. Okamžitě jsem z toho zvlhla. Už jsem se nemohla déle držet zpátky. Objala jsem ho kolem krku, když mě tlačil do lehátka a okamžitě mě zvedl, jako bych nic nevážila. Chytil mě za zadek, když jsem mu omotala nohy kolem pasu, a odnesl mě do ložnice. Naše rty se od sebe ani na chvíli neoddělily.

Zamručel a jazykem mi znovu proklouzl mezi rozevřené rty. Kundičkou jsem se mu otírala o péro. Už to bylo tak dávno, co jsem s ním cítila takové tření. Držel mě vzadu za krk, přitahoval nás blíž k sobě, ale pořád ještě zdaleka ne dost blízko. Když mě pokládal na postel, nebyl mezi námi žádný jiný prostor ani vzdálenost, jen ten malý hrbolek s naším dítětem.

„Miluju tě,“ zašeptal mezi polibky.

„Já tě taky miluju,“ zamumlala jsem, aniž bych přerušila naše spojení. „Chci tě.“

„Máš mě,“ zasténal. „Tys mě měla vždycky, kurva.“

Během několika vteřin mi sundal šaty, podprsenku a kalhotky. Prolíbával si cestičku po mém těle, pomalu si vychutnával pocit mojí rozpálené kůže na svých chladných rtech, a když se ocitl u mého žaludku, zastavil se. Shlížela jsem na něj a dívala se, jak se něžně otírá o mé břicho a líbá ho do posledního centimetru.

„Omlouvám se za všechno, čemu jsem tvou maminku vystavil. Slibuji, že jí to vynahradím tím, že pro tebe budu ten nejlepší otec, jaký dokážu. Já už tě tak miluju, mi niňa bonita.“

Oči se mi znovu zalily slzami, když jsem ho slyšela mluvit s naší nenarozenou holčičkou.

„Bude z tebe Martinezová, protože si mě tvoje máma vezme,“ zamumlal zničehonic.

„Ale-“ jeho ústa se znovu srazila s mými a vzala si všechno, co jsem mu dávala.

Zachraptěl: „To nebyla otázka.“

Zbytek noci strávil milováním se mnou. Začala naše společná budoucnosti.

Konečně, oficiálně spolu.