ED - 31. kapitola

Překlad: Fizulka

Lexi

Polekaně jsem se posadila, rozhlédla se po svém temném pokoji a pátrala po muži, který obvykle číhal ve stínech. Smutné bylo, že pokaždé, když uhodil blesk a osvětlil celou místnost, jsem zahlédla jenom prázdné křeslo. Světlo a tma se střídaly, znovu a znovu, ale žádný Martinez. Bouřka nepolevovala celý den, vytrvale pršelo a hlasitě hřmělo. Vrátily se mi vzpomínky na moje dětství. Když byly bouřky zlé, přitulila jsem se k mámě. Přála jsem si, abych teď takovou útěchu měla.

Nemohla jsem spát.

Posledních pár hodin jsem sebou házela a otáčela se, neschopná zapomenout na to, co se ráno stalo. Zavřela jsem oči, jen abych za víčky uviděla dva náhrobky. Ani na vteřinu jsem nečekala jsem, o co se se mnou podělí. I když se mi ulevilo, že mi konečně dal kousek svojí skládačky, byla jsem také zdrcená, že to používá, aby mě odstrčil. Jako by si myslel, že není hoden toho, aby se o něj někdo staral, nebo aby s ním chtěl někdo být v dobrém i zlém.

Bolelo mě u srdce, když jsem na něj myslela.

Připomněl mi, že toho máme společného víc, než jsem si kdy dokázala představit. Když jsem se vrátila k limuzíně, už tam na mě nečekal. Byli tam jen bodyguardi, kteří stáli a sledovali každý můj pohyb. Zůstali tam všichni čtyři.

Odešel sám.

Neměl odcházet sám. Nechráněný ve světě, kde měl větší cenu mrtvý než živý. Celou cestu domů jsem se nemohla zbavit pocitu, že se stane něco zlého. Ovládla mě úzkost a minuty mi připadaly jako hodiny.

Tu noc se už do střešního bytu nevrátil. Nevečeřeli jsme spolu. Neviděla jsem ho od té doby, co mě nechal stát na hřbitově s realitou svých krutých pravd. Celý den jsem se choulila na pohovce co nejblíž ke vchodovým dveřím. Bála jsem se, že bych ho minula, kdyby se nečekaně ukázal.

Čekala jsem, až se vrátí domů.

Ke mě.

Bylo kolem půlnoci, když jsem se zvedla a šla spát. Doufala jsem, že možná, jen možná skončí u mě v pokoji.

Nepřišel.

Převalila jsem se a podívala se na hodiny na nočním stolku. Bylo půl čtvrté ráno. Zasténala jsem a položila si ruce na obličej. V žádném případě jsem nemohla spát, dokud jsem se nedozvěděla, že je doma. Natáhla jsem se a protáhla, neuvědomila jsem si, že jsem byla skoro celou noc stočená do klubíčka. Schovávala jsem se před bouří. Prostěradla se mi lepila na přehřátou kůži, až jsem shořela, i když jsem na sobě měla jen tílko a kalhotky. Zhluboka jsem se nadechla a vymotala se z peřin. Přehodila jsem nohy přes okraj postele, položila nohy na studenou podlahu z tvrdého dřeva a potlačila zívnutí.

Než jsem se nadála, stála jsem u dveří a tiskla kliku. Vyšla jsem z pokoje a vyhlédla temnou chodbou k jeho pokoji. Ticho bylo všude kolem mě ohlušující, strašidelné záblesky hromu mi rozbušily srdce. Ťapala jsem po studené mramorové podlaze, táhlo mě to k němu, jako bych byla na řetězu.

Řetězu, který držel jen on.

Byla jsem jen pár kroků od jeho ložnice, když jsem si všimla, že má pootevřené dveře. Nikdy je nenechával otevřené. Co bylo za těmi dveřmi, jsem nikdy neviděla, byla to jediná místnost v jeho střešním bytě, ve které jsem nikdy nebyla. Každým krokem, kterým jsem se blížila k jeho pokoji, se mi chvěl žaludek a bušilo mi srdce. Tiše jsem se modlila, aby tam byl.

V bezpečí.

Pomalu, tiše jsem otevřela dveře z těžkého dřeva a opatrně vstoupila dovnitř. Dávala jsem si pozor, aby nevydávala žádné zvuky pro případ, že by tam byl. V místnosti bylo hrobové ticho, netikaly hodiny, které by narušily jednotvárnost. Jedno jsem věděla jistě, ten člověk nikdy nespal. Události dnešního dne si na něm musely vybrat daň, když tak tvrdě spal. Jeho tělo to s ním fyzicky vzdávalo, když se jeho mysl pravděpodobně ještě motala ve spánku. Z nějakého sobeckého důvodu mi ta myšlenka poskytla jistou útěchu, že měl jeho den možná byl stejně na prd jako ten můj. Bála jsem se o sebe, stejně jako jsem se bála o něj.

Cítila jsem jeho přítomnost dřív, než jsem ho skutečně uviděla. Jakmile jsem se ocitla v místnosti, jeho vůně okamžitě zaútočila na moje smysly. Když úplněk ozářil jeho tělo, zastavila jsem se. Spal na levé straně královsky velké postele z masivního černého dřeva se čtyřmi sloupky. Každý sloupek měl složitě vyřezávané vzory, tyčil se až ke stropu. Nahoře byly do čtverce spojené čtyři obrovské trámy, zahalené černými, rovnými záclonami, které dopadaly na podlahu poblíž čela postele. Řezby pokračovaly i na čele postele, které prodlužovalo výšku sloupků, a na nízkém stupínku. Připomnělo mi to královské lože ze středověku.

Ležel pod tmavým baldachýnem bez košile, na zádech, jednou svalnatou paži měl pod polštářem za hlavou. Ta pozice zdůrazňovala jeho vyrýsované břišní svaly a nahou hruď. Druhá paže, kterou měl položenou u boku, svírala prostěradlo, které spočívalo napnuté na jeho podbřišku. Fantazii toho ponechávalo jen velmi málo.

Pár minut jsem tam stála, jen jsem ho obdivovala a vnímala každičký centimetr jeho svalnatého těla. Byl hotové umělecké dílo. Být takhle pohledný musel být hřích. Když se jeho hruď pohnula, zahlédla jsem na jeho těle cosi lesklého. Když jsem přistoupila blíž, všimla jsem si stříbrného křížku na řetízku, který vždycky nosil. Objemné, obrovské, stříbrné drahé hodinky, které normálně nosil, také zmizely, ale černý náramek s korálky měl stále na pravém zápěstí. Očima jsem pokračovala po jeho těle.

I ve spánku z něj vyzařovala dominance.

Nedokázala jsem od něj odtrhnout svůj uchvácený pohled.

Teď, když jsem věděla, že je doma a spí bezpečně ve své posteli, mohla jsem se vrátit do svého pokoje a trochu se vyspat. V první řadě jsem sem vůbec neměla chodit. Ale nechtělo se mi vrátit do svého pokoje. Prázdný prostor vedle něj na mě doslova volal, moje touhy vyhrávaly bitvu.

Chtěla jsem ležet vedle něj, chtěla jsem, aby mě vzal do náruče a chránil mě před vší ošklivostí našeho světa. Pochopila jsem jeho rozhodnutí vzít mě na hřbitov a nachat mě nakouknout do jeho minulosti. Letmý pohled na život, který vedl, mě měl zastrašit, ale pravda byla taková, že jsem se k němu chtěla jen přiblížit, chtěla jsem s ním teď být víc než kdy jindy. Bylo to, jako by mě jeho temná stránka vábila k němu, vliv, který na mě měl, byl hmatatelný, už jsem nemohla odolat. Čím blíž jsem k němu byla, tím víc jsem si uvědomovala, že sem patřím. Do jeho postele, usínat vedle něj každou noc, a každé ráno se vedle něj probouzet...

S ním.

Už jsem nechtěla být sama.

Prsty mi klouzaly po hedvábných prostěradlech, cítila jsem pod prsty měkkou látku. Jemně jsem se posadila na postel a dávala jsem pozor, abych ho nevzbudila. Posunula jsem se, abych si mohla lehnout vedle něj. Dívala jsem se na jeho ďábelsky pohlednou tvář, jak spí, přesně tak, jak jsem si představovala, že on celé měsíce pozoruje mě. Až do téhle chvíle jsem nikdy nechápala, proč.

Mír.

Můj upřený pohled se vrátil ke křížku, který mu visel nízko na hrudi. Jeho klidný dech způsobil, že se zvedal a klesal, volal na mně, abych se ho dotkla.

Všechno se to seběhlo tak rychle, přesně tak, jak se to seběhlo od prvního okamžiku, kdy jsem ho uviděla.

V jednu chvíli jsem byla ve vzduchu a natahovala se, abych se ho dotkla. Pak jsem prsty přejela na jeho křížku, ale vzápětí jsem byla hrubě přetočená na záda, třásla jsem se a lapala po dechu, když mě drsně sevřel rukou kolem krku. Dusila jsem se bolestí z brutálního sevření průdušnice.

Nemohla jsem dýchat.

Kopala jsem nohama, které mi klouzaly po hedvábném prostěradle, bojovala jsem o život. Prsty jsem drápala ty jeho, drásala a rvala mu ruce. Otevírala jsem ústa, lapala po dechu, tiše ho prosila, aby mě pustil. Čím víc jsem bojovala, tím víc jsem slábla a prohrávala svůj boj. Chytil mě kolem pasu, jeho těžká váha ležela přímo na mém malém těle a vznášela se nade mnou. Jednu ruku se mi omotal kolem krku a druhou mi mířil pistolí přímo doprostřed čela. S tváří jen pár centimetrů od mojí otevřel své tmavé, rozšířené oči. Nebyl v nich žádný život. Ty černé tůně na mě shlížely a já si konečně uvědomila, že jsem právě potkala...

El Diablo. Ďábla.

***

Martinez

Pozoroval jsem ji z mauzolea nahoře na kopci. Ustaraný výraz v její tváři byl stejně průhledný jako moje emoce. A proto jsem musel odejít a nechat ji samotnou se svým osudem. Stála vedle náhrobků jediné rodiny, kterou jsem kdy měl. Myslel jsem, že když ji sem přivedu, ukážu jí, že pro nás neexistuje společný život, a důvody, které mě k tomu vedly, tak mi uteče. Nechá temnotu za sebou, nikdy se neohlédne. Myslel jsem, že to bude náš konec, že se kruh uzavře a my se nebudeme mít kam obrátit. Sledoval jsem, jak se moje minulost střetává s přítomností s takovou silou, kterou jsem mohl způsobit jenom já. Nic z toho, co jsem si myslel, že se stane, se nestalo.

Ani jedna zasraná věc.

Jestli se mi to nějak vymstilo, tak jsem jí dal přesně to, co chtěla. Pravdu, která se skrývala pod představou, kterou si vytvořila ve svojí hlavě. V dálce mezi námi se stále rýsovaly kousky mojí zatracený skládačky, které obsahovaly tolik nezodpovězených otázek. Díval jsem se, jak se vrací k limuzíně se skloněnou hlavou a objímá se rukama. Rick k ní přiběhl s deštníkem a vedl ji k autu. Naposledy se rozhlédla kolem sebe, jako by věděla, že nebudu sedět v limuzíně a čekat na ni. Necítila mojí přítomnost. Sledoval jsem, jak nepřítomně zírá na kopce, když limuzína mizela v dálce.

Se srdcem zlomeným kvůli mě.

Díval jsem se, jak limuzína odjíždí a veze pryč to, co jsem zoufale chtěl, aby bylo moje. Ani nevím, jak dlouho jsem tam stál s rukama v kapsách kalhot. Sledoval jsem, jak se z nebe valí déšť a zaplavuje mě za moje chování. Přes bouřková mračna se objevily siluety mé matky a sestry. Jak rychle se objevily, tak rychle zase byly pryč. Strávil jsem tam celý večer čekáním na znamení, že dělám správnou věc, na zjevení, které nás dostane z téhle posrané situace. Nic se nestalo. Nechal jsem déšť, aby smyl můj smutek. Lexiin obličej mě pronásledoval v myšlenkách.

Uvnitř jsem hořel.

Pocit, na který jsem byl zvyklý.

Až na to, že tentokrát jsem měl pocit, že už to dál nevydržím. Mí démoni mě stahovali pod vodu, táhli mě dál a dál do země. Upalovali mě zaživa, ikdyž jsem už byl celou tu dobu mrtvý. To byl problém celé situace, Lexi mě oživila.

Snažila se mě zachránit, ale já bych jí jenom zničil.

Když jsem se loučil s matkou a sestrou, padla na hřbitov tma. Omlouval jsem se, že jsem se na ně nepřišel podívat dřív. Nemohl jsem si vzpomenout, kdy jsem tu byl naposledy. Bolelo mě, když jsem o tom přemýšlel. Bylo už pozdě, když se limuzína vrátila a vyzvedla mě. Když jsem se vrátil do svého podkrovního bytu, bylo ještě později. Kráčel jsem jako omámený, bojoval vnitřní bitvu, aby se celá ta posraná situace napravila. Odolával jsem nutkání jít do Lexina pokoje, protože jsem věděl, že bude vzhůru.

Bude na mě čekat.

Osprchoval jsem se a opřel si čelo o keramický obklad. Nechal jsem horkou vodu, aby mi tekla po zádech a vítal ten pálivý pocit. Tělo mě fyzicky bolelo, řvalo na mě, abych si odpočinul, trochu se vyspal, něco, cokoliv, co by mi přestalo šílet v hlavě jako křeček, co běhá dokola v kolotoči. Zůstal jsem tam, dokud voda nevychladla. Vylezl jsem ven, hodil na sebe boxerky a okamžitě jsem padl zpátky na postel. Instinktivně jsem si s sebou vzal zbraň. Dal jsem si jí pod polštář a pevně jí sevřel. Jen jsem chtěl na pár vteřin zavřít oči a nechat déšť utišit prudkou bolest hlavy.

Místo toho jsem kurva odpadl.

Nemohl jsem si vzpomenout, kdy jsem naposledy spal tvrdě, tak tvrdě. Byl jsem zvyklý na to, že mě probudil každý kravál. Nikdy jsem nebyl schopný se uvolnit natolik, abych usnul tak hluboce. Pro hříšníky odpočinek nebyl, démoni, kteří mě pronásledovali, nikdy nespali. Bez ohledu na to, jak jsem byl vyčerpaný, čekali přímo tam.

Nemusel jsem otevřít oči, abych zuřivě zaútočil na svojí kořist. Celý život jsem čekal na někoho, kdo mě zabije. Bylo jen otázkou času, kdy mě přistihnou ve slabé chvilce. Jednal jsem bez rozmýšlení, z čirého popudu, surově jsem sevřel krk toho stínu vedle sebe a skočil na toho sráče ke svojí posteli. Ještě než jsem úplně otevřel oči, okamžitě jsem ho přetočil, rozkročil jsem se nad jeho tělem a chytil ho pod krkem.

První, na co jsem pomyslel, nebyla moje bezpečnost.

Byla to její.

Do mé ložnice nikdy nikdo nepřišel, ani do Lexiiny ne. Poprvé od chvíle, kdy jsem proklínal Boha, jsem se tiše modlil, aby přišli nejdřív do mého pokoje, aniž by tušili, že je ona se mnou v podkrovním bytě. Při pouhém pomyšlení, že se jí mohlo něco stát, jsem utáhl svoje sevření. Potřeboval jsem zabít toho sráče holýma rukama, když proti mně bojoval. Dal jsem se do boje, zatímco jsem z toho parchanta dusil život. Teprve když jsem se vznášel nad ním a mířil pistolí přímo na jeho zasrané čelo, otevřel jsem svoje tmavé, rozšířené oči.

Byl jsem kurva připravený zabíjet.

Velmi rychle jsem si uvědomil, že to je Lexi, která bojuje o svůj život. Její maličká postava zápasila se vším, co v sobě měla, se strachem a panikou, jaké jsem nikdy předtím neviděl.

Ze mě.

Oči se mi rozšířily a v hrůze jsem hrubě ucukl, když jsem si uvědomil, co se děje. Stále jsem byl rozkročený nad ženou, která se mi dusila pod rukama. Okamžitě jsem uvolnil svoje nemilosrdné sevření kolem jejího krku. Sjel jsem rukou na její klíční kost a přišpendlil ji k posteli. Zvedl jsem z ní svojí váhu, stále jsem se nad ní tyčil. Okamžitě zalapala po dechu, chytila se za krk a pár vteřin kašlala. Oči jí slzely, tělo se jí třáslo, zoufale se snažila nadechnout.

Hrůza v její tváři mě srazila na kolena a prosila o odpuštění. Přesně tak, jak před chvílí prosila o život. Znehybněla pode mnou, lehce se prohnula v zádech a upřela oči na hlaveň mé pistole. Ústa se jí doširoka otevřela a těžce oddychovala. Její široké, drzé oči zářily strachem a hrozilo, že se rozpláče. Zároveň však na mě upřela vzrušený pohled, který jsem znal víc než dobře. Myšlenky jí divoce běhaly, snažila se vzpamatovat, a v třesoucích se rukou svírala hedvábné prostěradlo. Její kašel utichl, konečně se pořádně nadechla a těžce lapala po dechu. Chtěla něco říct, otevřela ústa a několikrát je zavřela, aniž by věděla, co říct.

Kde začít.

Kde jsme stáli.

Rty měla opuchlé, našpulené a jasné červené. Tvář jí zrudla, pot se jí leskl na spáncích. Třásla se hrůzou až do morku kostí. Ze strachu, že jí ublížím víc, než už jsem to udělal. Vlasy měla rozcuchané všude kolem sebe. Levé ramínko tílka bylo utržené a odhalovalo horní část ňadra. Její tvrdá bradavka se lehce rýsovala pod tenkou bavlněnou látkou.

Ještě nikdy nevypadala tak zatraceně krásně.

Sundal jsem ruku z její klíční kosti a strategicky ji položil vedle ní na postel. Posunul jsem svojí váhu dopředu. Čím víc se můj obličej a tělo přibližovaly k jejímu, tím víc se nadechovala. Nepřerušil jsem ten intenzivní pohled, pomalu jsem jí odsunul pistoli z čela a sklouzl jí po těle. Chladný kov za sebou zanechal stopu touhy.

Letmo jsem jí políbil do koutku rtů a zamumlal: „Přeješ si zemřít, cariño?“

Její dech se zadrhl na mých rtech.

„Co sis myslela, že se stane, když přijdeš do mého pokoje bez pozvání?“

Zavřela ústa a ztěžka polkla. Olízla si rty.

„Po tom všem, co jsem ti dnes ukázal. Proč by sis myslela, že bys mě mohla překvapit? Chceš, abych ti ublížil?” Zeptal jsem se a lehce jí líbal na rty. Zlehka jsem jí nosem přejel po straně obličeje, až se otřásla.

„Ty mi vždycky ubližuješ,“ zašeptala. „Tohle je teprve poprvé, co se ti to povedlo fyzicky. Byla jsem zraněná už mnohem hůř, Martinezi. Nejsi jediný padouch, se kterým jsem se kdy setkala.“

Usmál jsem se: „Co ode mě chceš?“

„Všechno.“

Na její zpovědi mě nic nepřekvapilo. Nic z pocitů, které jsem k ní cítil, taky ne. Nikdy jsem ji nechtěl víc než v tu chvíli, konečně jsem ji držel v náručí, cítil její kůži na své, miloval jsem, jak se na mě dívá. Chtěla po mně, abych všechno napravil. Moje mysl se celý den vymykala kontrole, křičela na mě, ať ji pustím, ať ji odstrčím.

Chtěl jsem ji víc než rozum, víc než to, co je správné nebo co je špatné. Chtěl jsem ji víc než cokoliv jiného. A věděl jsem to už od prvního dne. Nebylo cesty zpět, jen cesta vpřed. Vtáhnout ji s sebou do mého pekla.

„Te gusta estar a mi merced? Líbí se ti být mi vydaná na milost?“ zeptal jsem se. Začal jsem pérem přejíždět přes její kundičku. Nepolevoval jsem, trefoval jsem ta správná místa, která ji doháněla k šílenství.

Otřásla se pode mnou, sténala při každém pohybu mých boků. Odolávala nutkání zavřít oči. Vlhkost jí prosakovala hedvábnými kalhotkami. Přejel jsem pistolí po jejích třesoucích se stehnech a odložil ji stranou. Prsty jsem putoval stejným směrem, až tam, kde mě chtěla nejvíc.

„Quiero hacerte mía,“ zaúpěl jsem, „chci, abys byla moje.” Klouzal jsem po okraji horního lemu a pak jsem jí špičkami prstů vklouzl do kalhotek. „Tvé tělo pulzuje a prosí mě, abych se ho dotkl.“

Zasténala v odpověď, když jsem její kalhotky odstrčil stranou. Chvěla se, když se studený vzduch dostal do kontaktu s jejími holými záhyby.

„Řekni mi, co chceš,“ rozkázal jsem jí a zlehka jí políbil na rty. Potřeboval jsem, aby mi řekla, že je to v pořádku, protože jsem věděl, jak její tělo touží po mém doteku. Ale potřeboval jsem její mysl, zoufale jsem toužil slyšet slova, o kterých jsem věděl, že nás oba zničí.

Všechno v téhle situaci bylo pro nás oba nové.

Už léta jsem nepolíbil ženu. Nikdy jsem se o to nestaral, jediné, co jsem kdy chtěl, bylo šukat. Ale s Lexi jsem chtěl všechno. Hlavně si nárokovat její zatracenou pusu, okusovat, sát a olizovat. Libovat si v pocitu jejích plných rtů na mých. Představovat si je omotané kolem mého ptáka. Všechno na ní bylo návykové, přesně jako ty drogy, co jsem kurva prodával.

„Tebe...“ vydechla.

Jakmile jsem to slovo uslyšel, stala se ze všeho ostatního zasraná hra. „Co říkáš?” Usmál jsem se a přejel jí jazykem po spodním rtu.

„Prosím...“

„Prosím co?“

„Dotkni se mě, prosím.“

Zašklebil jsem se, bohužel se mi nepodařilo skrýt potěšení, které mohla způsobit jen ona. Konečky prstů jsem ji pohladil po tváři a zastrčil jí zbloudilý pramen vlasů za ucho. Při tom prostém gestu rozevřela rty, oči se jí zaleskly. Lehcem jsem otřel konečky svých prstů o její měkké nahé záhyby.

Naše oči zůstaly propojené a já jsem na okamžik viděl její nevinnost. V tu ránu jsem věděl, že je zatraceně ještě panna. Nemusela mi to říkat, její chtíčem naplněný pohled mi ukazoval všechno, co jsem potřeboval vědět. Mluvil za vše. Kousla se do spodního rtu, naváděla mě, používala svou sexualitu, aniž by věděla, co dělá.

Naklonil jsem hlavu na stranu a za krk si jí přitáhl blíž k sobě. Hladil jsem jí mezi záhyby, kroužil kolem klitorisu, třel si o ní penis ze strany na stranu. Roztahoval jsem ji. Roztíral její vlhkost. Připravoval si ji. Zvedl jsem jí ruce nad hlavu a přišpendlil je k posteli. Neudržela se v klidu, prohnula záda a její dokonalá prsa se zvedla blízko mého obličeje.

„Jsi tak zatraceně mokrá.“

Předla a boky se mi opřela o ruku. Naváděla mě, abych s jejím tělem dělal to, co dokážu jen já.

„Chci tě cítit na svých prstech, cariño, chci vidět, jak se červenáš, jak se ti zadrhává dech. Chci cítit, jak tvoje kundička pulzuje tak, až mi vytlačí prsty.” Kousal jsem ji do spodního rtu a něžně ji líbal. „Chci vědět, jak chutnáš, tady.” Vklouzl jsem jí jazykem do úst. „A tady.” Strkal jsem prst do jejího pevného otvoru. Několik vteřin jsem držel krok se svým měkkým mučením, miloval jsem pocit její kluzkosti na svých mozolnatých prstech.

Zaklonila hlavu a znovu mě pokoušela. „Prosím...“ lákala mě, abych ji políbil.

Nemusela mi to říkat dvakrát. Políbil jsem ji vším, co jsem mohl nabídnout, uchvátil jsem jí. Zatlačil jsem prostředníček a prsteníček do jejího mokrého otvoru, zasténala mi do úst a v tu samou chvíli mi strčila jazyk dovnitř. Vychutnával jsem si jak její chuť, tak pocit, jak se její tělo perfektně svíjí pod mým, jak se proti mně rozplývá. Brala si všechno, co jsem jí dával, a chtěla víc. Pustil jsem její ruce a okamžitě mi je zamotala do vlasů.

„Kurva,“ zasténal jsem mezi líbáním. Chtěl jsem to samé, co ona. „Cítíš to?” Vyhrkl jsem a silněji zatlačil na její g-bod. Skoro mi  kvůli tomu nemohla odpovědět. Ani na chvíli jsem jí nepřestal líbat, útočil jsem na její rty.

Nemohl bych přestat, i kdybych chtěl.

„Ach, Bože…,“ lapala po dechu a její kundička se mi tak zatraceně pevně tiskla k prstům, až bylo těžké se pohybovat dovnitř a ven.

Zdráhavě jsem opustil její rty, vyndal jsem z její kundičky promočené prsty a on nad tou ztrátou zakňučela. Její tílko a kalhotky byly během pár vteřin pryč, líbal jsem jí na krku, na prsou, vsál jsem její bradavku do pusy a trochu jí kousl. Dost na to, aby se svíjela a otírala se boky o mého tvrdého ptáka. Chtěl jsem obdivovat její tělo, ochutnat každičký centimetr její kůže.

Ale nejdřív jsem ji chtěl ošukat jazykem.

Šel jsem přímo po ní, nedovolil jsem jí, aby se uvolnila, už tak přestimulovaná mým dotekem. Sál jsem její klitoris, pohyboval jsem obličejem ze strany na stranu, hodoval na ní, až se jí začaly třást nohy. Její tělo se chvělo, její ruce mi škubaly vlasy, drápala mě, aby unikla, snažila se dostat od mého obličeje.

Hluboko v hrudi jsem vrčel, objímal jí rukama kolem nohou, pevně jsem si její boky tiskl k ústům, nedovolil jsem jí, aby se odtáhla od mého zkušeného jazyka a rtů. Pevněji jsem ji sevřel, otočil jí boky opačným směrem a změnil pohyb jazyka.

Rozkoš nás obou nabrala na síle, prakticky jsem jí přiměl, aby mi ošukala obličej.

Vykřikla: „Alejandro!” Vyvrcholila tak zatraceně silně. Nikdy předtím jsem neviděl ani necítil něco tak intenzivního. Nezaváhal jsem, strkal jsem jazyk do jejího otvoru, kam až to šlo, chtěl jsem ochutnat každou poslední kapičku, která z ní vyšla. Olízat ji do čista, jako vyhladovělý muž.

Plazil jsem se po jejím sexuálně vyčerpaném těle a mířil k jejímu obličeji. Její tělo jako by se rozpustilo, tak těžké, tak nasycené. Její oči byly klidné, když jsem se předklonil a znovu si vyžádal její rty. Zprvu měkká, nechal jsem ji vychutnat si slanou sladkost a poprvé ochutnat samu sebe. Až jsem to už nemohl vydržet a přisáhl jsem se k jejím rtům stejně, jako jsem to před chvílí udělal s její kundičkou. Její drobné, jemné prsty začaly putovat po mém hrudníku, putovaly k elastickým boxerkám a chtěly mi to oplatit. I když jsem moc chtěl, aby se její ruka a rty ovinuly kolem mého tvrdého ptáka, tohle nebylo o mě. Hbitě jsem ji chytil za zápěstí a přitiskl jí je k bokům.

„Ne, cariño,“ prohlásil jsem chraptivě a zahleděl se jí hluboko do očí.

Zmateně stáhla obočí.

Po tváři jí přelétlo ublížení. Uvolnil jsem sevření, vzal její tvář do dlaní, lehce je stiskl a upřímně jsem jí řekl: „Nikdy bych ti fyzicky neublížil. Bez ohledu na okolnosti, chci, abys věděla, že nejsem schopný ti způsobit fyzickou bolest. Předtím jsem nevěděl, že jsi to ty... Rozumíš mi?“

S upřímným výrazem přikývla, protože věděla, že je to můj způsob, jak se jí omluvit. Omluva byla známkou slabosti a já se nedokázal přinutit vyslovit ta dvě slova. Abych jí ukázal, že mám slabou stránku, pohřbenou pod všemi těmi sračkami. Opravdu jsem ji chtěl prosit za odpuštění, znovu a znovu za to, co jsem udělal. Nejen za dnešní večer, ale za všechny ostatní případy, o kterých se zmínila. Ale nakonec, jsem, kdo jsem a to nedokázala změnit ani Lexi.

Prostě jsem takhle nebyl stvořený.

„Vypadáš teď tak zatraceně krásně. Pořád jsi kurva krásná. Neříkám to, protože mě to nutí chtít být s tebou,“ dodal jsem, věděl jsem, že jí musím říct pravdu. Abych jí ukázal, že pokud šlo o ní, nejsem úplný parchant.

Naposledy jsem ji políbil a vrýval jsem si jí do paměti. Její oči, zarudlé tváře, plné rty a rozcuchané vlasy. Lehl jsem si a rychle si ji k sobě přitáhl. Stočila se ke mě a přitulila se k mému tělu. Ruku mi přehodila přes hrudník.

„Jdi spát,“ zašeptal jsem a políbil ji na temeno hlavy. Vdechoval jsem její vanilkovou vůni a snažil se nevzpomínat, kdy naposledy mi nějaká dívka ležela v náručí.

Setřásl jsem vzpomínky a přitáhl si Lexi blíž. Cítil jsem, jak její emoce bouří všude kolem nás. Pohlcují mě. Líně jsem jí mnul záda, nechtěl jsem se přestat dotýkat její hebké, hedvábné kůže. Netrvalo dlouho a dech se jí uklidnil. Zavřel jsem oči a miloval skutečnost, že tam byla se mnou.

„Miluju tě, Alejandro,“ povzdechla si ze spaní. Její tělo mi těžce padlo do náruče.

Kéž bych mohl říct, že jsem to nečekal. Že jsem na to nebyl připravený, nebo jsem kurva nevěděl, že to řekne.

Ale byl jsem.

Kdyby to byl kdokoliv jiný, neváhal bych jí říct, ať vypadne. Byla jiná. Byla moje. Ležel jsem tam s rukama ovinutýma kolem ní a už nikdy jsem ji nechtěl pustit. Líbal jsem ji na temeno hlavy, nechával jsem své rty přitisknuté k její hlavě. Věděl jsem, co teď musím udělat, i když mě to zabije. Bez rozmýšlení jsem ji jemně odtáhl ze svého těla.

Zamumlal jsem: „Je mi to kurva tak líto.“

A odešel jsem.