Brick - 6. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Brick

O několik hodin později, hned po obědě, se na parkovišti před garáží objeví dvě auta. Jedno je pozdní model bílého BMW řady 6. Druhé má na boku logo policie Tanner Springs.

 

U BMW SE OTEVŘOU dveře na straně řidiče a z nich vyklouzne sám starosta Jarred Holloway, který se tváří obzvlášť přitrouble a sebejistě. Jeho černé vlasy jsou ostříhané nakrátko a konzervativně, s hlubokým bočním předělem tak rovným, že to vypadá, jako by to dělal pravítkem. Na sobě má bleděmodrou košili, která je naškrobená na centimetr, a světle hnědé khaki kalhoty se záhyby dost ostrými na to, aby rozřízly papír. Uvažuji, že k němu přistoupím a poplácám ho po zádech rukama potřísněnýma barvou a olejem. Ale to bych se toho sráče musel dotknout.

Z chlapa, který vystoupí z policejního auta, se vyklube Brandt Crup, nový policejní šéf, kterého Holloway speciálně vybral jako svého poskoka.

„Do prdele,“ zamumlá Thorn znechuceně, když sledujeme, jak se k nám blíží. „Mohl jsem vydržet celý den, aniž bych toho hajzla viděl.“

„A je to tady,“ řekne Gunner a ani se nepohne z místa, kde se opírá o bok budovy. Všichni tři jsme venku a kouříme. Nepohneme se, abychom je pozdravili. Ať ti hajzlové přijdou k nám.

„Zdravím vás,“ zavolá Holloway, když se přiblíží, a nasadí svůj obvyklý úsměv hovno-žravého politika.

Thorn se na mě podívá, ale nic neříká.

„Starosto,“ odpovím mu chlácholivě.

„Chceme prohodit pár slov s vaším prezidentem,“ oznámí Crup oficiálně. Je obtloustlý a měkký, s ustupující linií vlasů, díky níž jeho čelo vypadá obrovské. Knoflíky na košili se mu mírně vytahují.

„Je to tak?“ Thorn se zeptá. „A to jsme si mysleli, že jsi přišel jen pro přátelské pohlazení po bradě.“

„Je tu někde Rock?“ zeptá se Holloway, stále s tím umělým úsměvem.

„Je uvnitř.“

Crup udělá krok vpřed, ale Thorn ho zastaví.

„Počkejte teď tady, pánové,“ řekne tónem, který je přátelský až výsměšný. „Za chvíli bude venku.“ Otočí se na patě a zamíří do garáže. Gunner a já pokračujeme v potahování z cigaret a neobtěžujeme se navázat konverzaci. My čtyři stojíme mlčky. Hollowayův úsměv jen na chvíli ochabne, pak ho zase nalepí a ze všech sil se snaží vypadat naprosto nevzrušeně. Crup se ušklíbne a odfrkne si suchým smíchem.

Asi za minutu se vrátí Thorn s Rockem. Hawk je s nimi.

„Hollowayi,“ pozdraví ho Rock. Jeho hlas je zcela prostý jakéhokoli výrazu.

„Rocku Anthony,“ přikývne Holloway a ukáže zuby. „Vzpomínám si, že jsem s tebou před časem mluvil na městské sbírce na knihovnu.“

„Jsem rád, že jsem tak zapamatovatelný,“ odpoví Rock.

„Předpokládám, že jsi neslyšel o tom včerejším vloupání do Ace Liquors,“ vloží se do hovoru náčelník Crup. Přimhouří oči a postupně nás všechny prohlédne, jako by hledal někoho, koho by mohl zlomit.

„Vlastně ano,“ odpoví Hawk. „Škoda.“

„Nevíte o tom náhodou něco, hoši?“ Crup pokračuje.

Hawk se okamžitě naježí, když ho někdo nazve klukem, ale člověk by ho musel znát dost dobře, aby to poznal. V čelisti se mu stáhne sval. „Slyšel jsem ty zprávy z doslechu. Už jsi někoho chytil?“

„Zatím ne,“ odtuší Crup. „Ale zdá se mi, že ve městě není moc ‚živlů‘, kteří by se vloupávali do místních podniků a sháněli peníze.“

„To asi ne,“ přikývne Rock. „Mělo by pro tebe být snazší je najít,“ dodá.

„Ah.“ Crup kývne směrem k vnitřku garáže. „Myslíš, že kdybychom tam vešli a rozhlédli se, našli bychom něco, co by nám pomohlo zjistit, kdo jsou pachatelé?“

„Nedokážu si představit jak,“ řekne Gunner vyrovnaně. „Možná by bylo lepší, kdybys svůj čas strávil prohlídkou skutečného místa činu.“

Crup si odfrkne. „To je legrační. Jsi vtipálek.“

„To mi bylo řečeno,“ ušklíbne se Gunner.

Ale na Rockovi se začíná projevovat vztek. „Jestli chceš něco říct, tak to řekni.“

„Říkám, že Lords of Carnage vypadají, že se jim poslední dobou daří docela dobře,“ řekne Crup a kývne směrem ke garáži. „Zdá se, že do klubu proudí spousta peněz.“

„Jo. Spousta legálních peněz,“ kontruju.

„Je to tak?“ Crup opáčí a otáčí se ke mně. „Myslíš, že kdybychom dostali povolení k prohlídce a trochu se podívali dovnitř, zjistili bychom, jak moc jsi legální?“

„Proboha, copak vypadáme jako nějací malí zatracení grázlíci, kteří by převrátili nějaký zasraný obchod s alkoholem?“ Thorn si odplivne a konečně ztratí trpělivost. „Kristepane, proč se nejdeš podívat po nějakých tvídrech nebo tak něco? To je ten, kdo s největší pravděpodobností dělal tyhle sračky. Kvůli rychlým prachům za drogy.“

„To jako vážně?“ Crup na Thorna zúží oči.

„Podívej, Hollowayi,“ přeruší je Rock a osloví starostu. „Štěkáte na špatný strom. A co víc, myslím, že to oba víte.“

„Tím si nejsem tak jistý,“ řekne Holloway mírně.

Crup zvedne rozzlobený prst a ukáže jím na Rocka. „Byl jsi varován. Máš výstrahu,“ zasyčí, jako by hrál v nějakém filmu.

Vedle mě Gunner vyprskne smíchy.

Starosta vrhne na Crupa otrávený pohled a pak se na nás jednoho po druhém podívá. „Tak si, hoši, udržujte čisté nosy,“ řekne veselým tónem, „a určitě nebudete mít žádné problémy. Lidé z Tanner Springs si zaslouží žít ve městě, kde se cítí bezpečně. Mým úkolem je zajistit, aby tomu tak bylo.“ Kývne na Rocka a věnuje nám svůj nejlepší úsměv z volebního plakátu. „Přeji vám všem hezký den.“

Holloway se otočí na patě a zamíří zpátky k autu. Crup ho následuje v těsném závěsu.

„Kriste, nejradši bych je oba zaškrtil,“ zamumlá Thorn.

„Hlavu vzhůru,“ zamumlám. „Crup vypadá na policejního šéfa trochu mokrý až za ušima. Třeba budeme mít štěstí a on se zastřelí, až bude čistit zbraň.“

„Myslíš, že si vážně myslí, že s tímhle svinstvem máme něco společnýho?“ Hawk se ptá Rocka, když sledujeme, jak odjíždějí.

„Možná si to myslí Crup,“ odpoví Rock. „Je to zasranej idiot. Ale myslím, že Holloway ví, že je to blbost. Dělá politiku.“

Rock se rozhodne vrátit do klubovny a promluvit si s naším viceprezidentem Angelem. My ostatní zamíříme dovnitř a vrátíme se k práci, ale malá návštěva šéfa Crupa vrhla na celý den stín. Než se přehoupne pátá hodina, jsou všichni víc než rozladění. Včetně mě.

„A dost,“ řekne nakonec Hawk a zabouchne kapotu chevellu. „Potřebuju se zasraně napít.“

„Aleluja,“ souhlasí Gunner. „Jdeš do klubovny?“ zeptá se a otočí se ke mně.

„To si piš.“ Popadnu hadr, abych si utřel ruce. „Doženu tě, jen co ze sebe sundám trochu té barvy.“

Jdu se umýt a pak zamířím ke své motorce. Pozdně odpolední vzduch je teplý a voní posekanou trávou, což je vítaná změna oproti výparům barvy v dílně. Když projíždím centrem města, jen mírně zpomalím motorku, protože se blížím ke Golden Cup. Nahlédnu dovnitř a podaří se mi přes okno zahlédnout dlouhé zrzavé vlasy, než přidám plyn a pokračuji směrem ke klubovně.