Brick - 25. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Sydney

Přijíždíme k nevýrazné dvoupatrové budově s plochou střechou a velkým štěrkovým parkovištěm v přední části. Nejdřív netuším, kam mě Gavin přivezl, ale když vidím řadu motorek zaparkovaných po jedné straně, něco mi dojde.

„Tady se schází váš klub?“ Ptám se ho, když zaparkoval motorku.

„Jo. Tady je klubovna,“ houkne.

Není nijak označená, což je asi záměrně. Počká, až slezu ze sedadla, a pak se sám postaví.

„Říkal jsem si, že je načase, aby ses seznámila s některými mými lidmi,“ řekne a chytí mě za ruku. Jdeme ke vchodovým dveřím, držíme se za ruce a já si nejsem jistá, co si mám o tom všem myslet. Nikdy jsme se o tom, co se mezi námi děje, nijak nebavili. A teď mě drží za ruku a vede mě za svými přáteli.

Zvednu druhou ruku a rozpačitě si s ní prohrábnu vlasy rozcuchané větrem. Kéž bych věděla, že budu představena něčemu, co se rovná Gavinově rodině. Nemám ale moc času nechat se znervóznit, protože už procházíme dveřmi a kráčíme velkým otevřeným prostorem s barem. Stojí tam asi tucet mužů, všichni jsou velcí, potetovaní a vypadají nebezpečně. Je tam i hrstka žen. Víc než pár lidí přestane dělat, co dělají, aby se na nás podívali, když vejdeme. Za samotným barem vysoká prsatá blondýna rozšíří oči ve zjevném překvapení.

Jeden z mužů se oddělí od skupinky a přistoupí k nám s lehkým, kalhotky rozpouštějícím úsměvem na tváři. Je k sežrání, má nakrátko ostříhané blond vlasy a vzhled, který by ho snadno dostal na obálku pánského časopisu.

„No, no! Co to tu máme, brácho?“ řekne a plácne Gavina po zádech. „Tohle je poprvé! Ahoj, slečinko.“ Otočí na mě svůj megawattový úsměv. „Já jsem Gunner. Brickův nejbližší přítel a kolega mariňák. Myslím, že jsem ještě neměl to potěšení.“

Usměju se na něj, najednou se stydím, ale snažím se to nedat najevo. „Ahoj. Já jsem Sydney.“

„Krásné jméno pro krásnou dámu,“ přikývne a mrkne na mě. „Jak jsi sakra skončila s takovým ošklivým zmrdem, jako je on?“

„Gunnere,“ zamumlá Brick varovným tónem.

„Uvolni se, brácho. Víš, že mě miluješ.“ Gunner se ušklíbne nad bouřkovými mraky, které se sbírají na Gavinově tváři. „Hej, všichni, tohle je Sydney,“ zavolá Gunner do místnosti. „Z nějakého důvodu se rozhodla věnovat Brickovi čas.“

„Fakt toho začínám zasraně litovat,“ zamumlá Gavin vedle mě.

Gunnerovo všeobecné oznámení zřejmě zlomilo nějaké kouzlo, protože k nám začne přicházet několik dalších lidí. Přistupuje k nám nápadně hezká brunetka s dlouhými lesklými vlasy a na tváři má přívětivý úsměv.

„Ahoj!“ řekne a natáhne ruku. „Já jsem Sam. Moc mě těší.“

„Taky mě těší,“ řeknu a potřesu si s ní rukou.

„Já jsem s Hawkem,“ pokračuje a kývne hlavou směrem ke svalnatému, opálenému, silně potetovanému muži, který přichází za ní

„Ahoj,“ řeknu tomu muži. Jednou kývne a obtočí ruku kolem Samina pasu.

„Jsi v klubovně poprvé?“ Zeptá se Sam. „Tuším, že ano.“

„Jo, upřímně řečeno, ani jsem nevěděla, že sem jdeme,“ přiznám, podívám se na Bricka a škádlivě se na něj zamračím. Pokrčí rameny a sevře mi ruku o něco pevněji.

Sam se zasměje. „Zkouška ohněm, co, Bricku?“ pokárá ho. „No, muži nejsou tak tvrdí, jak dávají najevo, ať už si myslí, co chtějí.“

„Je to tak?“ Hawk na ni zavrčí.

„Samozřejmě kromě přítomné společnosti.“ Sam se usměje a nakloní se, aby ho políbila na tvář.

„Ahoj, já jsem Jenna,“ ozve se další ženský hlas. Otočím se a spatřím drobnou blondýnku s nádhernýma modrýma očima. „Neviděla jsem tě vycházet z té nové kavárny ve městě? Pracuješ tam?“

„Vlastně jsem majitelka,“ řeknu jí. „Tak jsme se, s Ga… Brickem seznámili. Párkrát týdně přišel na kafe.“

„A sakra!“ Gunner si odfrkne. „Ty jsi ta bábovka! Sakra, ty jsi ho svedla chutným pečivem!“

Několik dalších mužů shromážděných kolem nás se začne bouřlivě smát. Gavin vypadá trochu naštvaně, ale zdá se, že to bere s nadhledem.

„Dobře, dobře, vy sráči,“ zamumlá. „Vyzývám vás ale, abyste odolali Sydneyiným borůvkovým muffinům. Chce to opravdového chlapa, aby přiznal, že ho porazilo pečivo.“

„Hej, Sydney,“ řekne Sam, „můžu ti přinést pivo nebo něco?“

„Pivo by bylo skvělé,“ usměju se.

„Jewel!“ Sam zavolá směrem k atraktivní barmance. „Tohle je Sydney! Naše holka potřebuje pivo!“

A právě tak se zdá, že jsem přijata. O minutu později mi podávají vychlazenou láhev, a než se naděju, jsem zapletená do neustále se střídající konverzace s nejrůznějšími lidmi, kteří se mě chtějí na něco zeptat nebo mi vyprávějí trapné historky o muži, kterého znají jako Bricka. Je to…

Zábava.

Opravdu zábava. Od té doby, co jsem přijela, do Tanner Springs, jsem v podstatě nedělala nic jiného, než pracovala a šla domů spát. Nikdy jsem se neobtěžovala snažit se najít si přátele – asi síla zvyku z mého starého života. Ani jsem nevěděla, že mi něco chybí, až doteď.

Ale tady? Směju se a žertuju s těmihle lidmi, které ani neznám – s lidmi, které by většina občanů dodržujících zákony považovala za děsivé a nebezpečné –, cítím se tu jako doma a v bezpečí, jak si nepamatuju, že bych se kdy cítila. V Atlantic City jsem znala spoustu lidí, ale v kruzích, ve kterých jsem se pohybovala, jste věděli, že nemáte věřit nikomu jinému než sami sobě. Tady, když mě Gavin drží za ruku, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě, se nějak cítím naprosto v pohodě mezi úplně cizími lidmi, kteří mě přijímají jen proto, že jsem s ním.

Nějakým způsobem skončíme s Jennou a Sam u baru s barmankou Jewel, povídáme si a smějeme se u piva. Jenna a Sam mi vyprávějí příběhy o tom, jak se seznámili se svými muži. Jenna, která je vdaná za seržanta Ghosta, s ním prý měla před pár lety románek a pak na nějaký čas odjela z města. Když se vrátila, do Tanner Springs, znovu se dali dohromady a od té doby jsou spolu. Mají dvě malé děti, chlapce a dívku. Čas od času se na Ghosta obdivně podívá, když vypráví jejich příběh. Když Jennu poslouchám, jak mluví o své rodině, je z jejího výrazu neuvěřitelně jasné, jak je šťastná.

Sam mi řekne, že jsou s Hawkem spolu necelý rok. Kupodivu se seznámili na Jennině a Ghostově svatbě. Sam je fotografka a Jenna si ji najala, aby ten den nafotila.

„Do háje, jak jsme se my dva rafli, když jsme se poprvé potkali.“ Sam kroutí hlavou. „Byl a pořád je to někdy pěkná osina v zadku. Ale i když bych tomu nevěřila ani za milion let, je to ten nejsladší a nejmilovanější muž, jakého jsem kdy potkala.“

Podívám se na rozzářeného potetovaného muže, který se u kulečníkových stolů baví s Brickem a Gunnerem. „Páni, to je řeč o tom, že nemáš soudit knihu podle obalu,“ ušklíbnu se. Ostatní dvě ženy se zasmějí.

Zrovna když se chystám odvrátit pohled na ty tři muže, Gavin ke mně vzhlédne. Naše oči se spojí a mým tělem projede vlna horka.

„Vypadá to, že si na tebe Brick dělá nárok,“ poznamená Jenna. Odtrhnu od něj pohled a podívám se na ni.

„Jak to myslíš, že si dělá nárok?“ Zeptám se a tep se mi zrychlí jen o kousek.

„No…“ Jenna sklouzne pohledem k Sam a pak zpátky ke mně. „Bricka znám už nějakou dobu a jsem si sakra jistá, že jsem ho nikdy neviděla projevit o nějakou ženu víc než jen letmý zájem. A určitě sem nikdy žádnou nepřivedl.“

Z druhé strany baru přikývne Jewel. „Lordi berou tenhle klub a tuhle klubovnu zatraceně vážně,“ řekne mi. „Tenhle klub je rodina, Sydney. Když jsi tu s ním, něco to znamená.“

Do háje. Mozek se mi začíná točit v hlavě. Vzpomenu si na svůj dnešní rozhovor s Beverly v obchodě, kdy jsem jí řekla, že to, co se děje mezi mnou a Gavinem, není nic vážného. V hlavě mi zní slova, která mi řekla v odpověď.

„Jsi si jistá? Protože podle toho, jak se na tebe dívá, o tom nejsem úplně přesvědčená.“

 

„PŘIPRAVENA JÍT?“

Vytrhnu se z myšlenek a vidím, že se po mém boku objevil Gavin.

„Tak brzy?“ Zeptám se trochu lítostivě.

„Chci ti ukázat něco jiného,“ zašeptá mi do vlasů. „A pak si musíme promluvit.“

Otočím se zpátky k ženám a nemůžu si nevšimnout jejich výrazů, když se na nás dva dívají. Jewel se tváří pobaveně a vzrušeně. Samantha se na mě spiklenecky usmívá. Jenna… no, v její tváři se zračí něco víc než jen radost z nového páru. Když se podívá mezi nás, objeví se jí ve tváři náznak napětí. Skoro jako by věděla, o čem se mnou chce Gavin mluvit.

„Přeji vám oběma hezkou noc,“ řekne nám oběma a natáhne ke mně ruku, aby mi ji vřele stiskla. „Bylo opravdu skvělé tě poznat, Sydney.“

„Taky bylo skvělé vás všechny poznat,“ řeknu upřímně. Brick mi položí ruku na záda a vede mě zpátky ven ke své motorce.

„Tak kam mě vezeš?“ Škádlivě se ho zeptám, když si přehodí nohu přes motorku a pokyne mi, abych nasedla.

„To je překvapení,“ vyhrkne a nastartuje motorku.

„Všechno na tobě je překvapení, Bricku Malone,“ zašeptám mu do ucha a obejmu ho kolem ramen.

Je to pravda. Gavin je od chvíle, kdy jsme se poznali, samé překvapení.

A to největší ze všech? Začínám si myslet, že se mi to líbí.