RTQ - EPILOG

Překlad: Marťa

Mina

Otřela jsem si slzy z koutků očí a poslala zprávu do skupinového chatu svým kamarádkám, abych jim dala vědět, že jsem napsala KONEC k jinému příběhu. I když jsme se všechny od té doby, co jsme se viděly v Tahoe, zaměstnávaly skutečnými hrdiny, stále jsme se denně přihlašovaly.

Zhluboka jsem se nadechla a jemně zavřela počítač. Po každém dokončení knihy jsem se cítila hořko bolně. Byla jsem ráda, že můj pár našel své šťastně až do smrti, ale mrzelo mě, že už s nimi nebudu trávit čas. Pokaždé, když jsem se musela rozloučit se svými postavami, měla jsem pocit, jako bych se loučila s dobrým přítelem.

„Jsi v pořádku?“ James mi podal skleničku šampaňského. „Vím, jak jsi emotivní, když dopíšeš knihu. Jsi si jistá, že chceš jít dnes večer ven?“

„Samozřejmě. Nemůžu tě poslat ven samotného. Podívej, co se stalo, když ses naposledy odvážil ven samotný.“

Přiťuknul si skleničkou o mojí. „Zamiloval jsem se.“

„Právě. Nemám v plánu se o tebe dělit, tak se obléknu a půjdu s tebou.“ Dnes večer bude oceněný za práci, kterou odváděl se znevýhodněnou mládeží. Ukázalo se, že můj muž v sobě měl jemnou stránku. Takovou, kde něco rád vracel komunitě, ve které jsme žili.

„Nemusíš si dělat starosti. Nikdy jsem si nemyslel, že se jednou zamiluji. Není možné, že by se to někdy opakovalo.“ Zvedl sklenici ke rtům a napil se perlivého nápoje.

Odložila jsem sklenici na stůl.

„Nebudeš pít šampaňské?“ Svraštil čelo. „Necítíš se dobře? Opravdu dnes nikam nemusíme. Mohli bychom zůstat doma a vymyslet něco, co bychom dělali, abychom si ukrátili čas.“

Položila jsem mu ruce na tváře. „Jsi si jistý, že si nemyslíš, že by ses ještě někdy zamiloval?“

„Co myslíš? Samozřejmě, že ne.“ Odložil sklenici a mé ruce zakryl svými. „Řekl ti o nás někdo něco?“

„Ne.“ Po výletu do Tahoe jsem se přestěhovala do San Francisca, abychom mohli být spolu. Od té doby si James nenechal ujít příležitost říct médiím, jak moc mě miluje a jak moc sexy si myslí, že jsem. Považovala jsem ho za výhradně zodpovědného za nedávný vývoj Curve Appeal, seznamovací aplikace, která se zaměřovala na to, aby plnoštíhlé dívky, jako jsem já, našly lásku. Zakladatelé ho požádali, aby se stal jejich mluvčím a když se ujistil, že mi to nevadí, souhlasil.

„Tak co se děje?“ Vypadal tak znepokojeně, že jsem se rozhodla zbavit ho jeho trápení.

Sáhla jsem do zásuvky stolu a vytáhla plastový těhotenský test.

„Co je to?“ James studoval dvě růžové čárky. „Sakra. Je to to, co si myslím, že to je?“

„Pokud si myslíš, že je to můj způsob, jak ti říct, že bys měl být ochotný se znovu zamilovat, tak ano.“

„Dítě?“ Oči se mu rozzářily, jako by v něm někdo přepnul stmívač jasu.

„Ano.“

„Samozřejmě, že dítě budu milovat. Naše dítě. Sakra. Doufám, že to bude holka.“ Rukou mi přikryl břicho. „Sakra, už bych neměl nadávat, že? Slyší mě, ne?“

Skoro jsem se zasmála tomu, jak se mu zvedl nos. „Ještě nějakou dobu nebudeme vědět, co to je.“

„Jasně.“ Zakroutil hlavou. „Nevím, co se sebou dělat. Jsem tak šťastný.“

Uvolnil se ve mně uzel, který se uvnitř mě vytvořil ve chvíli, kdy jsem si dnes ráno test udělala. „Dobře. Nebyla jsem si jistá, jestli na to jsi připravený.“

Úsměv na jeho tváři zněžněl a podíval se na mě se vší láskou, kterou jsem cítila ve svém srdci a odrážela se v jeho očích. „Jsem připravený, Mino. Je jen jedna věc, která by mě udělala ještě šťastnějším, než jsem teď.“

„Copak?“ Pomyšlení, že mu něco chybí okamžik poté, co jsem mu řekla, že bude otcem, mi nepřipadalo, jako ta absolutně nejšťastnější věc, jakou bych si dokázala představit a sevřel se mi žaludek.

„Vezmi si mě.“ Klekl si na koleno a držel mé ruce ve svých. „Už měsíce jsem se snažil přijít na způsob, jak se tě zeptat. Nic, na co dokážu přijít se ani nepřiblíží těm přehnaným návrhům, které píšeš do svých knih.“

Zvedla jsem prst. „Za prvé, ano. Vezmu si tě moc ráda.“

Postavil se a naklonil se, aby mě políbil.

„Ne tak rychle.“ Zvedla jsem další prst. „Zadruhé, už tohle je lepší, než jakýkoli návrh, který bych kdy mohla do knihy napsat.“

Jeho ruka se omotala kolem mé. „Jak? Nejsou tady ohňostroje, horkovzdušný balón ani tříkarátový diamantový prsten, jaký jsi měla v té knize, kde country zpěvák požádal o ruku svou inspicientku.“

Přiložila jsem mu prst na rty, abych ho utišila. „Tento je lepší, než všechny v mých knihách dohromady, protože je skutečný. Je to náš milostný příběh a sama bych ho nenapsala lépe.“

„Pojď sem, krásko. Na gala vyrazíme dříve, abychom se mohli cestou zastavit a ty sis vybrala prsten.“

„Nebuď hloupý. Nepotřebuji diamantový prsten, abych věděla, že patřím tobě a ty mě.“

„Ty možná ne, ale já ano. Chci, aby všichni věděli, že jsi se mnou.“

Opřela jsem si hlavu o jeho hruď. Stále bušení jeho srdce mě uklidnilo. I když jsem psala o lásce k životu, nikdy jsem si nemyslela, že ji sama najdu.

Teď jsem měla muže, který mě miloval, miminko na cestě a svoje šťastně až do smrti.

Díky bohu, že jsem se mýlila.