RTQ - 14. kapitola

Překlad: Marťa

Palmer

Byla pryč. Podařilo se mi setřást chlapa, který mě pronásledoval a zaměstnanci hotelu mě dostali do nového pokoje v jiném patře. Kdyby nebylo Miny, přestěhoval bych se do úplně jiného hotelu, ale chtěl jsem jí zůstat nablízku.

Na ničem z toho teď nezáleželo.

Držel jsem lístek, který mi téměř před hodinou vsunul pod dveře člen personálu. Už jsem ho četl nejméně tucetkrát, ale můj pohled znovu přejížděl po těch slovech.

 

Milý Jamesi,

nemůžu zůstat. Přesvědčila jsem sama sebe, abych uvěřila tomu, že bychom spolu mohli mít šanci na něco úžasného, ale teď už vím, že to není možné. Myslela jsem, že jsem bolest ze své minulosti překonala, ale evidentně je přede mnou ještě dlouhá cesta. To není tvoje chyba. Je to můj problém, který musím vyřešit. Děkuji za noc, na kterou nikdy nezapomenu.

S přáním všeho dobrého,

Mina

 

Kam by šla? Zkontroloval jsem to na recepci, ale řekli mi, že pro ni auto nezařizovali. Až do rána odtud nic nelétalo. Ještě jsme si ani nevyměnili telefonní čísla, ne že bych si myslel, že by můj hovor přijala. Potřeboval jsem ji najít.

Dokonce jsem prošel restauraci a bar, jestli bych nenašel její přítelkyně. Bylo to, jako by všechny zmizely. Věděl jsem, co ji odehnalo – komentáře k těm zatraceným fotkám. Veřejnost měla na svůj názor právo. Bylo mi fuk, když kritizovali způsob, jakým jsem hrál nebo jak jsem se rozhodl česat. Ale když začali útočit na ženu, se kterou jsem chtěl strávit zbytek života…

Zajel jsem si rukama do vlasů. Navždy jsem nikdy ve svém slovníku neměl, ale od té doby, co jsem potkal Minu, to bylo to jediné, na co jsem myslel.

Ve chvíli zoufalství jsem zvedl telefon a zavolal jediné osobě, na kterou jsem si vzpomněl, a která by mi mohla dát nějakou radu.

Slate odpověděl na první zazvonění. „Tolik k tomu, abychom zůstali mimo pozornost, co?“

„Co mám dělat? Potřebuji ji dostat zpět.“ Začal jsem nervózně přecházet po pokoji.

„Předpokládám, že mluvíš o té ženě na fotkách?“

„Mina. Uvízli jsme spolu ve sněhové bouři a přespali v chatě horské služby. Je úžasná. A teď je pryč.“

„Máš tušení, kam šla?“

„Ne. Nemůžu dopustit, aby to skončilo takhle. Co mám dělat?“

„Nevím. Pokud by někdo Patience takhle nerespektoval, zajistil bych, aby to už neudělal.“ Slate si odkašlal. „Vím, že se někdy zdá, že nás média chtějí dostat, ale možná bys je mohl využít ve svůj prospěch.“

„Ty jsi génius, člověče. Můžu ven pustit prohlášení a požádat veřejnost, aby mi ji pomohla najít.“ Hruď mi naplnila naděje. Nebyl konec. Ještě jsem to mohl napravit. „Musím jít.“

„Hodně štěstí. Dej mi vědět, jak to dopadne.“

„Dám. Díky, Slate.“

Zavěsili jsme a já se dal do práce. Nejprve jsem začal živým vysíláním na svých kanálech sociálních sítí a požádal kohokoli, kdo mě sledoval, aby mi pomohli najít lásku mého života. Zveřejnil jsem fotku, kde jsme byli vyfocení spolu. Zíral jsem do kamery a vyjmenovával věci, které se mi na ní líbily. Pak jsem to ukončil tak, že jsem oslovil přímo Minu.

„Miláčku, jestli posloucháš, vrať se mi prosím. Miluji tě, Mino. Dostáváš ze mě to nejlepší a nedokážu si představit, že bych bez tebe strávil byť jen jediný den. Máme být spolu.“

Pak jsem příspěvek ukončil fotkou Miny v plavkách. Myslel jsem si, že vypadala naprosto úžasně, ale sledující nebyli laskaví. Trvalo to více, než hodinu, ale odpověděl jsem na každý jednotlivý komentář a požádal je, aby respektovali ženu, kterou miluji.

Nevěděl jsem, kdy se to stalo, ale někdy během posledních čtyřiceti osmi hodin jsem se do ní zamiloval a bylo mi jedno, kdo to věděl. Ve skutečnosti jsem chtěl, aby to lidé věděli. Nikdy jsem si nemyslel, že budu schopen někoho milovat, dokud mi nepřišla do života.

Teď jsem si už nedokázal představit, že bych byl bez ní.

Zapípal mi telefon příchozí zprávou. Někdo viděl Minu, jak se ubytovává v hotelu v Renu. Pravděpodobně zamířila tím směrem, aby mohla časně ráno odletět. Zkontroloval jsem adresu a pak si objednal odvoz. Byl čas dojít si pro svoji dívku.

O hodinu později jsem stál přede dveřmi jejího hotelového pokoje. Díky padesátidolarovce a vyfocení se s nočním recepčním jsem si byl jistý, že byla Mina uvnitř.

Zaklepal jsem a přitiskl ucho ke dveřím, abych poslouchal zvuky vycházející zevnitř. Nic.

„Mino…“ znovu jsem zaklepal, „…hej, jsi tam?“

Dveře se otevřely a ona vyhlédla škvírou ve dveřích.

„Můžu dovnitř?“

Ustoupila a já vešel dovnitř.

„Ahoj,“ natáhl jsem se pro ni a přitáhl si ji na hruď.

Nebránila se, jen se o mě opřela. Slzy jí stékaly po tvářích, když jsme jí přejel rukou po zádech.

„Šššš. To je v pořádku, miláčku. Jsem tady, zlato.“

„Viděla jsem tvoje video.“ Odtáhla se a setkala se s mým pohledem. Hruď se mi sevřela, když jsem si uvědomil, že její oči byly červené pravděpodobně od pláče.

„Plakala jsi. Měl jsem být s tebou.“

Zavrtěla hlavou, aby zapudila mé obavy. „Myslel jsi vážně to, co jsi říkal?“

Pohladil jsem ji rukou po tváři. „Každé slovo. Miluji tě, Mino. Nedává to smysl, ale tak to cítím. Pochopím, pokud nejsi připravená to slyšet, ale…“

„Taky tě miluji, Jamesi.“

„Miluješ?“ Zamrkal jsem překvapeně. Hruď se mi zalila teplem. Nikdo, kromě Mama Mae, mi ta slova nikdy neřekl. Slyšet je z Mininých úst bylo, jako poslouchat anděly.

„Ano. Je to šílené a nerozumím tomu, ale myslím, že se to občas stane. Že tě to tvrdě zasáhne a zdá se, že se to objevilo z ničeho nic.“ Zhluboka se nadechla.

Přejel jsem jí palci po tvářích a setřel její slzy. „Znamená to, že jsi ochotná dát nám šanci?“

Přikývla. „Musím se s tebou vrátit do Tahoe?“

„Zlato, můžeme jít kamkoli budeš chtít. Dokud budeš moje, budu tě následovat až na konec světa a zase zpátky.“

„Co kdybychom tady zůstali přes noc a zbytek dořešili zítra?“ Usmála se. „Mám velkou postel.“

Poprvé od doby, co jsem vstoupil do místnosti, jsem se rozhlédl kolem sebe. „Určitě bude lepší, než podlaha z tvrdého dřeva.“

„A mám v koupelně vířivku.“ Zvedla obočí.

„Možná chvíli nebudeme muset chodit nikam.“ Pak jsem ji objal a zakryl její ústa svými. Našel jsem svou šanci být šťastný a byl jsem připravený ji využít. Bez ohledu na to, co se stane potom, pokud budu mít Minu vedle sebe, věděl jsem, že to zvládneme.

Společně.