HF - 16. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Terez

Axel

 

Následující pár týdnů po Caxově telefonátu bylo drsných.

Byl jsem osamělý a moc mi chybělo si s ním dopisovat. Nastalo pár okamžiků, kdy jsem na osamělost zapomněl – když mě nějaká vtipná věc na internetu rozesmála, ale pak jsem o ní chtěl povědět Caxovi.

Ano. Znovu smutek.

Takže jsem vložil veškerou energii do práce. Tým jel na zápas do Providence, a vyhráli jsme. A většinou se mi podařilo na Caxe nemyslet, který byl nepochybně na svátečním koncertu bratra, jak řekl, že bude.

Pak nastaly prázdniny. Koupil jsem si letenku do Ohia a pár dnů se motal po mámině domě.

„Řekneš mi, co se děje?“ zeptá se mě jedno odpoledne, prohrábne mi vlasy rukou, když se usazuju u kuchyňského stolu. „Nejsou na tebe v práci hodní?“

Neměl jsem v plánu jí nic říkat. Posune ke mně hrníček kakaa a talíř plný vánočního cukroví. Vypadá ustaraně.

„V práci jsou na mě moc milí, ale… pamatuješ si na Caxe Williamse?“

Zamrká. „Kdo by na něj mohl zapomenout?“

Vysypu ze sebe celý příběh, až na sexuální útržky. Ty si nechám pro sebe. Jakmile domluvím, dramaticky si povzdechne. „Chudáček. Chci tomu jeho otci jednu ubalit.“

„Kromě toho pořád přemýšlím o jeho situaci a snažím se najít řešení, které neexistuje.“ Zamumlám.

„Ale on ti už řekl své řešení.“ Máma mi zakryje ruku svojí. „Jen se ti prostě nelíbí.“

Hledím do usazeniny od kakaa. „Nemůžu uvěřit, že jsem ho znovu našel, ale pořád nemůžeme být spolu. A on chce…“

„Strašné.“ Souhlasí. „Tak teď mi řekni víc o tom Jasonovi. Alespoň ten je volný.“

Proč tak moc bolí, když mají mámy pravdu?

***

Po týdnu volna se vrátím zpět do Henningu odhodlaný chodit více ven a méně bloumat jako tělo bez duše. Můj chudáček bankovní účet nebyl už tak napjatý po několika měsících výplat.

Josh s Calebem mě pozvali večer do podniku zvaného Ralphova Taverna a já přijal. Nacházela se pár kilometrů za městem, takže jsem měl v plánu jet s nimi, ale v práci mě napadlo pozvat i Boze. „Budeš muset řídit, ale já koupím první rundu.“ Řeknu mu.

„U Ralpha je zábava a jsem celý natěšený, že jsi mě pozval na rande. I když jsem jen tvůj šofér. Způsob, jak mi vážně zničit sny.“ Vyhodí Barmuthského plyšového medvěda do vzduchu a chytí ho.

„U Ralpha ti najdeme pěknou holku.“

„Ale ty zase musíš jet domů se mnou.“ Zakření se. „Tak jak můžu provádět své mužné uhlazené pohyby, když budeš poslouchat?“

„Jestli jsou opravdu tak uhlazené, nemělo by ti publikum vadit.“

„Máš plno výmluv.“ Pohlédne na hodinky. „Kdy odjíždíme?“

Vzhledem k Bozově alergii na přesčasy, odejdeme z práce v 5:01 a sejdeme se s Joshem a Calebem až v taverně. Už pijeme druhé pivo, když se objeví moji sousedi s Calebovými kolegy z práce. „Tohle je Danny a Jakobitz,“ říká Caleb, zatímco si potřásáme rukama.

„Vy jste taky pár?“ zeptá se Boz ostatních dvou mechaniků.

Josh s Calebem se začnou smát.

„DĚLÁŠ SI ZE MĚ PRDEL?“ vykřikne Danny a ukáže na Jakobitze. „Má ty nejsmradlavější prdy. Kdybych já byl gay a on poslední chlap na planetě…“

„Jako bys ty byl nějak přitažlivý,“ řekne Jakobitz se znechuceným výrazem ve tváři. „Prosím, ten knír…“

„Jejda,“ zamumlá Boz.

„Vsadím deset babek, že já budu ten, po kom vyjedou jako první,“ řekne Danny.

„Dvacet, že to budu já.“ Přihodí Jakobitz.

Caleb protočí oči.

Můj plán fungoval. Navzdory sobě samému jsem se bavil. Snědli jsme sendviče s vepřovým, zatímco nám Caleb a jeho kamarádi vyprávěli příběh o zákazníkovi, který byl přesvědčen, že se v jeho motoru skrývá had.

„Cítil, jako by se mu něco otřelo o nohu, ale myslím, že ten chlápek byl jen magor.“ Poví Danny.

„Ale nemůže se had schovat v motoru? Slyšel jsem o tom v pořadu v rádiu.“ Zeptá se Josh.

„V Texasu možná,“ odpoví Caleb a stiskne manželovi rameno. „Kolik hadů se plazí v lednu po Massachusetts?“

„Pravda. Přesto jsi mu ten motor zkontroloval? Možná, že ten had utekl sousedovi z vedlejšího domu.“

„Prohlíželi jsme ho, ale jen na půl hodiny, protože jsme nechtěli tomu chlapovi naúčtovat majlant za tak hloupou práci.“ Řekne Jakobitz.

„Mohlo se jednat o myš.“ Poukáže Danny. „Myši si neustále vytváří hnízda v autech, ale nenašli jsme žádný trus.“

Boz se zachvěje. „Teď se ještě musím bát myší v autě? Fakt dík.“

„Nastraž si v garáži pasti.“ Navrhne Josh.

„Ahojky! Promiňte?“

Všichni vzhlédneme a uvidíme, že nám skočila do rozhovoru jedna zrzka. Položí ruku na Calebovo předloktí. „Slavíme tady kamarádčiny narozeniny. To je ona.“ Natočí hlavu ke stolu vzadu.

Všichni se samozřejmě otočíme. U daného stolu sedí osamoceně dívka zrudlá až po uši.

„Mohl byste si s námi dát panáka a zazpívat jí se mnou Všechno nejlepší?“

„Uh.“ Caleb vypadá jejím požadavkem ohromený. „Můj manžel nesnáší, když se opiju.“

Zamrká.

„Ale je nás tu šest,“ vyhrkne rychle Boz. „Můžeme jí zazpívat Všechno nejlepší vážně nahlas. Věř mi. Připraveni chlapi? Jak se tvá kamarádka jmenuje?“

„Suzie.“ Rozzáří se.

„Na tři! Raz, dva, tři…“

Všichni se otočíme a zazpíváme jí, pak k ní Boz dojde, koupí ji drink a zeptá se, zda si nechce zahrát kulečník.“

Ten chlap už má vypracovaný postup. Jen do toho.

Zábava se přesune ke kulečníkovým stolům a všichni hrají. Josh je v něm až zvláštně dobrý.

Nikdo ho nedokázal porazit. Ani Danny, natož Jakobitz, kteří museli zaplatit dvacet babek, protože Caleb byl ten, po kom vyjeli jako první.

„Hej, Calebe. Můžu se svézt domů s vámi? Zdá se, že Boz má na dnešní večer jiné plány.“ Řeknu o dost později.

Všichni sledujeme, jak Boz líbá tu holčinu, co slaví narozeniny na krk a pak řekne něco, díky čemuž zčervená.

„Jasně, že můžeš jet s námi. Pojď.“

Vezmeme si bundy. „Vážně Josh nesnáší, když se opiješ, nebo šlo jen o trapnou výmluvu?“

Caleb se zasměje. „Jen jsem se snažil vykroutit. I když mě jednou vyzvedával, když jsem byl na šrot. Ten den jsme se strašně pohádali, jel jsem sem a nechal Dannyho a Jakobitze, aby mě opili.“

„Ten kluk vůbec nic nesnese.“ Souhlasí Danny.

Snažil jsem se představit si, jak se Caleb s Joshem hádá a… nedokázal jsem to. Vůbec, ale možná si musím přestat představovat, že životy všech ostatních jsou perfektní.

„Proto mě ta výmluva tak zaskočila. Vzpomínky.“ Stiskne Joshovi rameno.

„Ženy mě nikdy nebalily. Překvapila mě.“

„Balí tě celou dobu, kurva.“ Ušklíbne se Danny. „Jen si toho nevšímáš. Neměli bychom se s Bozem rozloučit? Nechci si dělat srandu z jeho rychlosti.“

Všichni pohlédneme do rohu baru, kde je teď přisátý k Suzie.

„Dobrou noc, Bozi.“ Zakřičím na něj drze.

Ukáže mi zvednutý palec nahoru, aniž by přerušil polibek. Aspoň někdo zamíří domů optimisticky naladěný.

***

„Tví kamarádi jsou skvělí. Ten víkend byl zabijácký.“ Poví mi v pondělí Boz.

„Jsou úžasní, ale myslím, že ne všichni by s tebou souhlasili. To je cucflek?“ Popojedu s židlí, abych získal bližší pohled na jeho krk.

„Může být.“ Roztočí židli, aby mi překazil výhled. „Suzie neodešla z mého bytu až do neděle a příští víkend ji uvidím znovu.“

Skvělé, aspoň jeden z nás má sex. „Můžu ti ukázat něco, na čem jsem pracoval? Není to tak zábavné jako Suzie, ale trošku jo.“

„Jistě, stejně už se mi točí hlava.“ Zastaví židli.

Nejdřív Boz moc nechápe můj nápad, ale vím, že je solidní, tak vysvětluju dál. „Na Rodinnou noc, každé dítě pod čtrnáct let, které na sobě bude mít basketbalový, nebo jakýkoli jiný dres Barmuthu bude mít vstup zdarma.“

„Ehm.“ Škrábe se na bradě. „Ale dětské vstupné je jen za čtyři babky a lístek do kina je za osm. Nemyslím si, že taková cena lidi zrovna odrazuje.“

„Máš pravdu – neodrazuje, ale o to nejde. Jsou tu místní rodiny, které nevědí, jak moc by si užily živé zápasy, že? Navíc lidé milují myšlenku, že dostanou něco zadarmo. Sice ušetří čtyři dolary za vstup, ale zase je utratí ve stánku s občerstvením. Každopádně to vyzní tak, že Barmuth tímto poskytuje dar místní komunitě. Mezitím, lístky pro dospělé budou za osm dolarů a my zaplníme kapacitu. Lidé se budou dobře bavit a pak se vrátí. Snažím se vytvořit pozitivní zpětnou vazbu.“

Boz se rozesměje. „Poslouchejte, jak marketingový specialista tady kolem sebe sype populární výrazivo.“

„Připusť si to. Můj nápad se ti líbí.“

„Líbí, jen si přeju, abych ho vymyslel já.“ Znovu roztočí židli právě v okamžiku, kdy přichází šéf.

„Arnie! Vyslechni si Axelův nápad. Je geniální.“

Arnieho tvář je zachmuřená a Bozovi neodpoví. „Axeli, mohl bys jít se mnou, prosím? Na slovíčko.“

Podle tónu jeho hlasu mi dojde, že se stalo něco špatného. Jdu za ním do kanceláře, zavřu dveře a posadím se. A když otevře pusu a vysvětlí problém, zůstanu ohromeně koukat.

„Axeli právě jsem byl upozorněn naším úřadem na dodržování předpisů, že obdrželi stížnost vůči tvé osobě ohledně sexuálního obtěžování.“

Několik vteřin jen sedím a přehrávám si v hlavě jeho slova. „Cože? Od koho?“

Složí si ruce v klíně. „Zaměstnanec vysoké školy podal proti tobě stížnost za sexuální obtěžování postgraduálního studenta.“

Něco na tom prohlášení mi nesedí. „Student po škole mě obviňuje z obtěžování?“

„No…“ Zaváhá. „Je to velmi neobvyklé. Ta stížnost nepochází přímo. Obvinění vznesla třetí strana.“

Vážně? „Znám vůbec nějaké postgraduální studenty? Tohle nedává smysl.“ Sevře se mi žaludek, když dospěju k jedinému možnému vysvětlení. „Och, počkejte. Ta osoba, kterou jsem měl údajně obtěžovat… nejmenovala se náhodou Henry Caxton Williams?“

Arnie pomalu přikývne.

Zlostně zavrčím. „Tohle je šílené, ale chápu, proč se to děje. Ta stížnost je zcela neopodstatněná – s Caxem jsme přátelé z minulosti. Chodili jsme spolu na stejné setkávání mládeže už od třetí třídy. Jeho otci se nelíbí skutečnost, že jsem homosexuál a před pár dny se dozvěděl, že jsem se přestěhoval sem do Henningu. Není z toho šťastný.“

Arnie je dlouhou chvíli ticho. „Axeli, potřebuješ právníka.“

„Proč?“ Skoro se tím slovem zadusím. „Neudělal jsem nic špatného. Pokud je Caxův otec ta osoba, která stížnost podala, Cax by ji nikdy nepodpořil. Bez ohledu, jak velký kretén se jeho otec snaží být.“ Hovno. Je to pravda, ne? Bylo mi špatně z vědomí, co by Cax mohl udělat, jen aby se nikdo nedozvěděl jeho orientaci. Kolem srdce se mi začínají ovíjet stíny pochybností.

Možná potřebuju právníka.

Můj šéf si masíruje spánky. „Chlapče. Myslím, že chápu, co mi říkáš, ale Williams pracuje na škole už roky. Ví, že obvinění ze sexuálního obtěžování se zanáší do složky zaměstnanců a on chce, aby tahle skvrna na tobě ulpěla. Udělej si laskavost a promluv s právníkem předtím, než budeš na jeho tvrzení reagovat. Neříkej o tom ani svému příteli. Jakákoli komunikace, kterou bys s ním teď vedl, by tě mohla ohrozit.“

Jak depresivní, s Caxem se už sobě vyhýbáme. „Dobře. Kde najdu právníka, který této problematice rozumí?“ slyším se říkat.

Arnie si mě prohlíží zavodněnýma modrýma očima. „Pomůžu ti, ale řekni mi, že jsi toho chlapce nikdy neobtěžoval?“

Prudce zavrtím hlavou. „Nikdy. Jsme si velmi blízcí a to je ten problém. On a jeho otec spolu sotva promluví.“

Povzdechne si. „Zkurvený svět. Promluvím si s mým přítelem na právnické škole a najdeme ti někoho, kdo ti pomůže.“

Vrátím se ke svému stolu a zvednu poznámky k Rodinné noci. Ruce se mi třesou.

***

Arnie dodržel slovo. O dva dny později mám schůzku s mladým právníkem, který souhlasil, že mi pomůže za nižší cenu. A díky Bohu, protože nemám moc peněz. Pan Williams to pravděpodobně věděl také. Snažil se mě zastrašit.

Bál jsem se, že by to skutečně mohlo fungovat.

První placená hodina s mým právníkem byla opravdu nepříjemná. Požádal mě, abych začal od začátku. Takže jsem mu řekl o onom debaklu na táboře, když jsme byli teenageři a jak jsem na Caxe narazil během basketbalového zápasu. (Přeskočil jsem tu část, kdy jsem ho viděl na videu, protože nebyla relevantní.)

Samozřejmě jsem mu řekl o Merrylinu. Dokud nepopíšete svůj ubohý sexuální život úplnému cizinci, jako byste nežili.

Skončil jsem popisem konfrontace, které jsem byl svědkem mezi Caxem a jeho otcem před jejich domem a jaký špatný pocit jsem z něj měl.

„A to je vše. Vím, že jsem neudělal nic špatného, ale nevím, jak se z toho dostat.“

Trevor – můj nový právník – vypadá zamyšleně. „Tak teď vám nastíním náš postup. Budete muset obvinit pana Williamse z obtěžování vaší osoby.“

Zírám na něj. „Chcete abych… cože?“

Opře se. „Přemýšlejte. Vaší nejlepší obranou je dobrý útok. Všechno tohle udělal, protože chtěl, abyste měl ve své složce trvalý záznam. Takže musíte udělat to samé.“

„Počkejte chvilku.“ Motá se mi hlava. „Nevidím smysl, jak se zbavit onoho obvinění tím, že já obviním jeho.“

„Ale myslím, že vidíte. Pokud ho obviníte, že vás obtěžuje, vysoká škola bude muset vyžadovat prošetření, které on nechce. Nejde o falešné obvinění. Obtěžuje vás, Axeli. Měl jste sex s jeho synem, takže se vás snaží vyhodit. Tak sexuální obtěžování vypadá.“

„No s jeho synem jsem ve skutečnosti neměl opravdový sex.“ Dodám tiše.

Trevor protočí své modré oči. „Jde jen o technickou záležitost. Šel jste s ním do hotelu. Neobhajujte se tím, že se skutečně neodehrál. Braňte se tím, že si jeho otec nemá na co stěžovat.“

Zhluboka se nadechnu, protože můj právník najednou dává obrovský smysl. „Byl byste skvělým gayem, Trevore.“

Zasměje se. „Zapamatuju si to, pokud mě někdy moje manželka opustí. Mezitím, s vaším svolením, sepíšu stížnost. Jako váš právník bych vám velmi doporučoval ji podepsat. To je ten nejlepší způsob, jak zajistit, aby věděl, že neutečete z města s ocasem staženým mezi nohama.“

„To je to, co chce.“

„Přesně. Nedávejte mu to.“

Stále mám obavy. „Co mi udělá, když tu žádost podám? Jaký bude jeho další krok?“

Můj právník začne klepat tužkou o stůl. „Zřejmou odpovědí by bylo stáhnout stížnost. Potom stáhnete svoji, protože bez té jeho je nepodložená.“

„Bojím se, že potrestá svého syna.“ Do řiti. Už teď jsem z toho vyděšený.

„Ale jakou máme jinou alternativu? Nemůžete to jen tak přejít. Pokud neuděláte nic, nakonec budete vyprávět plné místnosti detaily o vašem výletu do Merrylinu. A právě jste mi řekl, že váš přítel potřebuje svoji orientaci tajit. Nejlepší způsob, jak ho ochránit, je zbavit se jeho otce. Nemůžete prostě zavřít džina zpět do láhve, ale můžete ho umlčet.“

Zabořím tvář do rukou. „Tak moc se bojím kvůli Caxovi. Přeju si, abych ho nikdy do toho hotelu nepozval.“

Trevorova tvář je plná pochopení. „Nesnažil jste se ho dostat do potíží, snažil jste se ho z nich dostat.“

„Na tom stejně nezáleží. Cesta do pekel…“

„… bude rozebrána vaším právníkem,“ zavtipkuje. „Teď si dejte pauzu od obav. Musím sepsat stížnost.“

„Děkuju.“ Postavím se. „Opravdu…“

Přikývne. „Prosím, neprobírejte tento případ s nikým, kromě svého nadřízeného a vaší nejbližší rodiny. A obzvláště důležité je nemluvit s žádným z Williamsových mužů.“

„Dobře.“

„Dostaneme se z toho. Jen mi dejte čas, abych vypracoval náš protiútok.“

„Dám.“

„A uvidíme, co dokážete udělat, aby náš tým příští týden porazil Harvard.“

Zavrtím hlavou. „Možná po mě vyžadujete příliš mnoho.“

Odmávne mě. „Fajn, zítra nebo pozítří vám zavolám.“