sobota 8. července 2023

HF - 12. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Terez

Axel

Probudím se přitisknutý ke Caxovi, erekcí mě šťouchá do zadku. Trocha ranního sexu by byla zábava, ale motelové hodiny ukazují, že je už osm. Týmový autobus odjíždí o půl deváté a já v něm musím být.

Opatrně vstanu z postele, abych ho nevzbudil. Vypadá tak mírumilovně – jeho pískově zbarvené vlasy proti polštáři a klidná tvář.

Po špičkách dojdu do koupelny, uvažuju, že ho požádám, aby mě vzal zpět do Henningu, ale pak bych musel vysvětlovat týmu, proč jsem nestihl autobus, což by bylo divné. A vím, že už jsem na Caxe tlačil tím tajným útěkem sem. Nechtěl by, aby někdo viděl, jak mě vysazuje ve městě. Nechtěl jsem ho o to žádat.

Poté, co se obleču a vyčistím si zuby, najdu Caxe, jak se vrtí na posteli.

„Můžeš ještě spát, ale můj autobus brzy odjíždí.“

Zvedne hlavu. „Jak se tam dostaneš?“

„Projdu se, je to jen pár ulic.“

Přehodí nohy přes okraj postele. „Vysadím tě tam.“

***

Na trapnost nebyl čas. Rychle se oblékne, sbalíme se a hodíme tašky do jeho auta.

Na parkovišti u týmového hotelu si vybere místo nejdále od čekajícího autobusu.

Jakmile zaparkuje, uvidíme hráče ve školních bundách vycházet ze dveří.

„Díky za odvoz.“ Snažím se o nenucenost.

Povzdechne si. „Díky za všechno.“ Jeho oříškové oči zalétnou k mým, pak je zase odvrátí. „Užil jsem si to.“

Položím mu ruku na stehno. „Já taky. Pokud máš nějaké nápady, jak si to zopakovat, jsem jedno velké ucho. Příští venkovní zápas je za dva týdny v Providence.“

„Kdy?“ zeptá se tiše.

„Desátého.“

Cax se opře hlavou o opěrku. „Ten večer má Scotty sváteční koncert.“

„Takže… tam musíš jít?“

Otočí hlavu ke mně. „Já jsem ten jediný, kdo na takové akce chodí. Vím, že to nezní, jako by se jednalo o velkou věc, ale…“

Zvednu ruku. „Chápu to, jde o součást něčeho většího.“

„Čtyři roky jsem ho nechal napospas otci, abych se mohl dostat od těch jeho keců, ale bratři ještě nemůžou utéct. Takže tam jsem, abych vše zlepšil. Snažím se ukazovat tak často, jak jen můžu, aby když se doma něco semele, věděli, že mi můžou zavolat.“

Je lepším mužem, než jsem já. „Mají takové štěstí, že tě mají. Doufám, že to víš.“

Cax mi stiskne ruku. „Bože, Axeli, zabíjíš mě. Nesnáším, že ti musím říkat ne, když chci pravý opak.“

Omotám prsty kolem jeho. Nebuď smutný. Ta slova mám na špičce jazyka, ale tentokrát je neřeknu. Nemám sílu napravit věci v jeho životě, které jsou špatně. Bez ohledu, jak moc bych chtěl.

„Vím, že je to opruz.“ Povzdechne si. „Děkuju, že jsi mi na jednu noc změnil život.“

„Kdykoli.“ Myslím to doslova. „Vážně tě právě teď chci políbit.“ Pronesu upřímně.

Sleduje hemžení kolem autobusu. „To je špatný nápad.“

Nemyslím si. „Tak se možná uvidíme v tělocvičně?“

„Jasně.“

Už není co více říct, tak vylezu z auta a nastoupím do autobusu.

***

Axelhoda Caxastrofě: Můj basketbalový tým hraje zítra večer s inženýry. Měl bych se bát?

Caxastrofa Axelhodě: Děláš si srandu, že? Hrají v černých ponožkách. Jen si dávej bacha na jejich brýle.

Axelhoda Caxastrofě: Taky hraješ?

Caxastrofa Axelhodě: Zítra ne, až v úterý proti doktorům. Ti jsou překvapivě dobří. Jsou ambiciózní a mají velké ego.

Axelhoda Caxastrofě: Díky za upozornění. Hrajeme proti inženýrům v šest. Zajdeme potom do Bruisers?