UWillow - 19. kapitola

Překlad: Já

Kor.: Ona

Clay

STOJÍM VE SVÉ kuchyni, rozhlížím se po lidech, kteří dnes přišli uctít Carly památku, a vydechnu. Poslední tři hodiny sleduji, jak se Willow tváří pozitivně, jak si povídá a směje se s lidmi, které pozvala, ale je mi jasné, že si na ní celá ta věc vybírá daň. Podívám se na hodinky a přeju si, abych mohl všechny prostě vyhodit, ale vím, že kdybych to udělal, Willow by pro to moc pochopení neměla, i kdybych to dělal kvůli ní. Kdybychom byli v parku, kde se měl dnešní den odehrávat, mohl bych využít počasí jako záminku a odvézt ji pryč, ale když viděla, že je předpověď deště, zeptala se, jestli může všechny pozvat sem. A protože chci, aby si zvykla na to, že tohle místo je její domov, souhlasil jsem.

„Musíme si promluvit,“ řekne Nico a přistoupí ke mně.

Povytáhnu obočí. Od chvíle, kdy dnes brzy ráno dorazil se Sophií, Willowinou mámou, aby pomohl s přípravou, si udržuje odstup, a to i za cenu frustrace své dcery a manželky.

„Venku,“ zamumlá.

Kývnu a následuji ho přes místnost.

„Je všechno v pořádku?“ Willow mě chytne za ruku, čímž mě zastaví, a já se skloním, abych jí dal pusu.

„Všechno v pořádku, bejby. Hned jsem zpátky.“

Podívá se na místo, kde stojí její táta, a pak zpátky na mě. „Dobře. Miluju tě.“

Kurva, myslím, že si nikdy nezvyknu na to, že od ní slyším taková slova. Každou zkurvenou noc usínám s myšlenkou, jestli se ráno probudím, a to štěstí a spokojenost, které jsem cítil, byl jen sen, který jsem si vymyslel. Ale nějak jsem každý den začínal s ní v náručí a to spojení s ní bylo jen o něco silnější než den předtím.

„Miluju tě, Myško.“ Stisknu jí prsty a pak ji pustím.

Když dojdeme ke vchodovým dveřím, Nico je otevře, pak počká, až vyjdu ven, a teprve pak za sebou zavře.

„Mají Matthewa.“

Ramena mi trhnou překvapením, že ta zpráva přišla od něj, a ne od Milese nebo Tuckera. „Dnes ráno na jeho tělo narazil lovec a koroner právě potvrdil, že to byl on.“

„Je mrtvý?“

„Jeho tělo našli poblíž jezera Percy Priest. Utrpěl jedinou střelnou ránu do strany hlavy a po ohledání místa činu se domnívají, že si zranění způsobil sám.“

„Takže si myslí, že to byla vražda a sebevražda?“ Přemýšlím.

Přikývne.

Při pohledu na dveře nechci ani pomyslet na to, co si Willow pomyslí nebo co bude cítit, až se tuhle novinu dozví. „Nebudu jí to teď říkat, ne se všemi těmi lidmi kolem.“

Jeho čelist se sevře.

„Cože?“

„Zjišťoval jsem si informace o tobě. Znám část tvého příběhu. Vím, kdo jsou pro tebe Dayton, Miles a Tucker a taky vím o tvé sestře. Potřebuju, abys mi řekl, že to, čím sis prošel, a všechny ty další sračky, které teď děláš, se nějak neobrátí proti tobě, a tím pádem ani proti mé holčičce.“

„Miluju tvou dceru a nikdy bych nedovolil, aby se jí něco stalo.“

„Nemůžeš vždycky zabránit tomu, aby se takové sračky nerozšířily tvým životem a neznečistily všechno.“

„Můžu. A moje rodina ví, jak na tom s Willow jsem a že se moje priority změnily.“

Jeho oči zůstávají upřené na moje. „Nechci tě mít rád.“

„Nemusíš,“ řeknu mu, když se dveře začnou otevírat.

„Nejsi tu dost dlouho na to, abys poznal, že to není pravda.“ Zaměří se na Sophii, když vystrčí hlavu ven.

„Je tady všechno v pořádku?“ Prohlíží si mě, pak Nica a pak se zadívá do jeho očí.

„Všechno v pořádku, bejby, jen jsem Claye zasvětil do novinek, které mám,“ řekne jí, zavede ji zpátky do domu a následuje ji dovnitř.

S hlubokým nádechem se vracím za nimi a nevím, co si mám o tom, co to kurva bylo, myslet.

„Nekrvácíš, takže hádám, že ať s tebou chtěl táta mluvit o čemkoli, nebylo to zas tak špatné,“ řekne Willow, jakmile mě uvidí.

Vezmu ji do náruče.

„Je všechno v pořádku?“

„Jo, vysvětlím ti to, až budeme sami,“ řeknu jí tiše a její oči pátrají v mých.

„Jde o Carly?“

Přikývnu a ona se nadechne, pak mě vezme za ruku a drží ji jako záchranné lano, dokud lidé nezačnou odcházet.

S Leah a Sophií pomáhající uklízet talíře a hrnky, které tu hosté nechali, je všechno rychle uklizeno. Otočím se, když se otevřou vstupní dveře, a sleduji, jak dovnitř vstupuje Miles a nese malou dřevěnou truhličku.

„Kde je Willow?“ zeptá se mě.

Pohnu se přes místnost, kde sedí s tátou.

„Co je to?“

„Truhlička, o kterou nás požádala Carlyina kamarádka, abychom ji pro ni sehnali.“

„Jasně,“ zamumlám a pak zavolám: „Myško.“

„Jo?“ Otočí se na mě, pak uvidí Milese a vstane. „Zvládl jsi to.“ Úlevně se usměje a oči se jí začnou zavírat.

„Zvládl. Napadlo mě, že bys ji mohla poslat Annie.“

„Samozřejmě.“ Vezme si ji od něj a položí ji na pult, ale neotevře ji. Místo toho uhladí prsty po vřelém dřevě a pak ho obejme. „Děkuji.“

„Kdykoli.“ Obejme ji zpátky, a když ho pustí, rozhlédne se po místnosti.

„Jak to dneska šlo?“

„Bylo hezké, že jsme se všichni sešli a vyprávěli si o Carly.“

„Dobře,“ zamumlá a podívá se přes pokoj na Nica, než se setká s mým pohledem. „Musím na stanici.“

„Promluvíme si později.“ Dotknu se jeho pěsti a pak se dívám, jak odchází.

„Taky už půjdu,“ řekne Leah a utře si ruce do utěrky vedle dřezu. „Bohužel dneska musím do práce.“

„Dobře.“ Willow ji obejme a pak slyším její šepot. „Děkuju ti, že jsi mi dneska pomohla.“

„Víš, že ti vždycky kryju záda.“ Leah se na mě podívá a zaváhá, než mě obejme.

„Myslím, že taky vyrážíme,“ řekne Sophie a jde si vyzvednout kabát. „Raději bych nejela v dešti, pokud se tomu můžeme vyhnout.“

„Až na to, že ty neřídíš,“ řekne jí Nico a ona protočí oči, než se podívá mezi mě a Willow. „Očekávám, že vás oba brzy uvidím u večeře.“

„Postarám se o to,“ ujistím ji a pak se dívám, jak objímá svou dceru.

„Mám tě ráda, zlatíčko.“

„Taky tě mám ráda, mami,“ zašeptá Willow, pak jde k tátovi a padne mu do náruče. „Mám tě ráda, tati. Děkuju, že jsi přišel a se vším mi pomohl.“

„Kdykoli, dítě.“ Nico ji políbí na temeno hlavy a pak se setká s mým pohledem. „Postarej se o mou holčičku.“

„Vždycky.“ Přitisknu Willow ke svému boku, pak otevřu dveře její mámě, tátovi a Leah, počkám, až vyjdou ven a naposledy se rozloučí, a teprve pak za nimi zavřu dveře.

„Dobře, řekni mi to.“ Willow se otočí čelem ke mně.

Prohrábnu si prsty vlasy. „Co kdybychom si dali něco k pití?“

„Ne, chci to vědět. Jen mi to řekni.“

„Dobře.“ Vedu ji k pohovce a pak si ji přitáhnu na klín. „Našli Matthewovo tělo.“ Zalapá po dechu a oči se jí rozšíří. „Střelil se do hlavy a oni věří, že to udělal až po tom, co zabil Carly.“

„Panebože.“

„Miles a Tucker budou mít určitě víc informací, ale kvůli tomuhle mě tvůj táta vzal ven, aby mi to řekl.“ Obtočím ruku kolem jejího krku a palcem jí přejedu po tepu nahoru a dolů.

„Tomu nemůžu uvěřit. Proč by to dělal?“

„Já nevím, Myško.“ Ztiším hlas. „Možná se mezi nimi něco stalo a on ji omylem zabil a pak nezvládl to, co udělal.“

„Možná.“ Zavře oči. „Vím, že bych se měla cítit líp, ale necítím.“

„Zjištění toho, co se stalo, nikdy nevyléčí tvou bolest, bejby, to bude chtít čas.“

„Máš pravdu.“ Schová hlavu pod mou bradu.

Přál bych si, abych jí nemusel neustále sdělovat zprávy, které jí tu ránu znovu otevřou.

„Doufejme, že tahle zpráva všem trochu pomůže.“

„Doufejme, bejby.“ Vím, že to je to, co potřebuje slyšet, i když mám jistotu, že tohle tvrzení je nejdál od pravdy, protože teď všem zůstane jen milion nezodpovězených otázek.