RTSF - 4. kapitola

Překlad: Marťa

Clover

Den jsem strávila zamčená ve svém pokoji a mučila se prázdnou stránkou, která na mě zírala s posměšnou agresí. Vyšla jsem na pár hodin na balkon a doufala, že mě zasáhne inspirace, ale ve skutečnosti to byl jen mrazivý chlad. Tu část jsem si nevymýšlela. Zajímalo by mě, co dělaly holky. Pravděpodobně něco zábavného. Byly přece na dovolené. To je to, kvůli čemu jsme tady byly.

Zkontrolovala jsem čas na telefonu. Bylo skoro pět. Sakra! Těšila jsem se na večeři s nimi, ale byla jsem na sebe naštvaná, že jsem dnes nic nestihla. Počet mých slov se doslova zvýšil o dvaadvacet a myslím, že většina toho byla způsobena záhlavími kapitol, které jsem před vyplnila, abych se vyhnula skutečnému psaní. Co mě na té knize tak ničí?

Prohrabala jsem kabelku a hledala žvýkačku. Zvedal se mi žaludek jen při pomyšlení na Mirandinu reakci. Už dala najevo, že existuje tisíc spisovatelek, jako jsem já. Tentokrát to nemůžu zkazit. Ale teď jsem byla deset tisíc slov pozadu, což znamenalo, že jich zítra budu muset napsat dvacet.

To prostě není možné.

Kde je ta žvýkačka? V návalu frustrace jsem popadla kabelku a vysypala její obsah na postel, abych se probrala jejím obsahem. Lesk na rty, nouzový deodorant, tělový sprej, žvýkačka… konečně. Rozbalila jsme plátek s příchutí máty a strčila si ji do pusy a všimla si vizitky od Atlase. Byla z těžkého bílého kartonu s vyraženým koněm v rohu.

Zvedla jsem ji k obličeji a palcem přejela po jméně a adrese. Atlas Meyers, Bridgewater Ranch, 6230 Horseshoe Way, Lake Tahoe, NV. Možná bych mu měla zavolat. Vyrazit do divočiny by nebyl ten nejhorší nápad, zvlášť pokud mi to pomůže s knihou. V tuto chvíli jsem chtěla. V tuto chvíli jsem byla docela zoufalá, ale nijak moc jsem toho muže neznala.

Na druhou stranu, šance, že se vyčpělá rocková hvězda, která se přestěhovala domů, aby spravovala ranč svých rodičů, stane sériovým vrahem, je pravděpodobně velmi malá. Kromě toho by máma byla ráda za několik dalších fotek, tím jsem si byla jistá. Když mi včera večer volala, prakticky vyskočila z kůže.

Zazvonil mi telefon a já se podívala na příchozí zprávu.

Emmy: Jdeš? Čeká na tebe místo.

Já: Jsem na cestě, jen se potřebuji převléct. Objednej mi skleničku vína se dvěma třešněmi. Je to víno, které jsem pila včera večer a bylo božské – jako třešně v čokoládě s nádechem zralých hroznů.

Emmy: Jen si pospěš!

Hodila jsem telefon na postel, rozvázala černý chlupatý župan, do kterého jsem se zachumlala a oblékla si další krátké černé šaty. Tyhle byly speciálně na Galentýnskou večeři, ale vypadaly podobně, jako ty včerejší. Tak podobně, že jsem si říkala, proč jsem si je koupila.

Uf. Vyčesala jsem si vlasy a rychle je projela kulmou.

Koho zajímalo, že jsem měla na sobě? Jsem ráda, že uvidím děvčata! Vybraly jsme si den před Valentýnem, abychom se vyhnuly všem líbajícím se párům, které s tímto svátkem přicházeli. I když ve skutečnosti bych měla být tam a psát, dělat si poznámky a studovat je, kam dávají ruce, co dělají oči a jaké triky používají muži při namlouvání. Ať tak či onak, nemůžu se téhle večeře dočkat. Hlučná noc s mými děvčaty je přesně to, co potřebuji.

Když jsem přišla do restaurace dole, nehrála žádná hudba, ale viděla jsem za barem opět Jimmyho. Zamával mi, jako bychom byli staří přátelé a já se usmála. Vypadal, jako sympaťák, který se snaží s každým skamarádit, a já ho také ráda viděla, ale můj pohled se ztratil při hledání Atlase.

Zajímalo by mě, jestli dnes večer zase hrál. Mou pozornost upoutal výbuch smíchu. To jsou holky! Už seděly v zadním rohu a rušily tam klid.

Zamířila jsem a všechny je pozdravila velkým objetím, než jsem se usadila vedle Emmy, která mi objednala víno, o které jsem žádala.

Stiskla jsem jí ruku a poděkovala za pití a začala pít, jako bych na něm byla závislá.

„Páni,“ řekla a chytila mě za ruku. „Co je to s tebou? Celý den se neukážeš, přijdeš pozdě na večeři… je všechno v pořádku?“

Přikývla jsem a usmála se. „Teď je všechno skvělé. Toužila jsem vás vidět, dámy!“

Mina se široce usmála a natáhla ruku přes stůl. „A my toužily vidět tebe. Teď se přesuňme ke skutečnému problému.“

„Skutečnému problému?“ Říkám. „Co tím myslíš?“

Emmy se znovu napila a zazubila se ještě víc. Její tváře byly tmavě růžové a mě zajímalo, kolik skleniček už měla. „Jo, ke skutečným věcem… jako to, jak se nám všem daří psát sprosté romány, když stále máme věnečky.

Ta slova pálila hlouběji, než obvykle. Mám prázdné stránky, které to dokazovaly.

„Také mě to napadlo,“ řekla Paige. „Chci říct, že jsem nikdy nebyla ve středověké Anglii, ale byla jsem v Anglii a viděla jsem středověké artefakty v muzeích, takže je to k tomu docela blízko.“

Cassia komentujme porno a já to chápu, ale to není totéž. Porno vynechává celý koncept emocionálního spojení a skutečné řeči těla, které nelze znovu vytvořit bez reality. Jasně, můžu se podívat na film, kde se dva lidé zamilují. Věřte mi, studovala jsem je. Ale to nic nemění na skutečnosti, že potřebuji skutečný pocit, abych ta slova mohla napsat.

Napila jsem se vína a poslouchala dívky, jak si povídají. Neúmyslně jsem se naladila na zvuk kytary, která upoutala mou pozornost v dálce. Můj pohled se přesunul nahoru a uviděla jsem ho. Vysoký, drsný, svalnatý muž ze včerejšího večera – Atlas. Znovu hrál v rohu baru. Jeho pohled se setkal s mým a já odvrátila oči a snažila se přesměrovat svou pozornost na konverzaci u stolu. Mluvili jsme o nějaké růži.

„Růže?“ Zeptala jsem se s prázdným pohledem.

„Skoro jsme musely tu růži zničit,“ řekla Emmy.

„Vážně, zmizela na celé dny. Byla jsem připravená zavolat policii,“ řekla Paige a zasmála se. „Když jsme ji konečně dostaly online a ona nám řekla, kde byla, řekněme, že jsem to odpoledne uskutečnila nějaké nákupy přes internet.“

„Bylo to pro výzkumné účely!“ Popotáhla Cassia.

Myslím, že mluvily o vibrátoru. To bylo na téhle skupině zábavné. Vždycky jsme se dostaly k nejlepším erotickým hračkám. Můj pohled zabloudil na pódium, kde hrál Atlas na kytaru. Jeho hlas byl chraplavý, jako by spolykal písek. Včera večer mě s ním přiváděl do transu. Možná bych ho měla jít pozdravit.

„Kdo je Javier?“

„Ehm, to je můj přítel na baterie.“ Začervenala se Cassia. „Myslela jsem, že potřebuje jméno.“

„Křičíš jeho jméno?“ zeptala jsem se a všechny jsme se rozesmály.

„Já svého pojmenovala Paul,“ řekla Paige.

„Můj je prostě Och Bože, Och Bože,“ řekla Mina. 

Znovu jsem se podívala na Atlase. Stále zíral. Tentokrát mě uvnitř bodlo. Jsem si jistá, že to bylo kvůli řečem o vibrátorech a sklence vína, kterou jsem právě vypila, ale Atlasovy oči situaci rozhodně nepomáhaly. Možná bych se na něj měla přestat dívat. Chtěla jsem říct, možná na mě jen zíral zpátky.

Děvčata se zasmála nad vibrátory a já své soustředění přesunula zpět k partě. Když přišla servírka, aby přijala naše objednávky. Požádala jsem o lilek s parmazánem a další skleničku vína, než si ostatní dívky objednají a můj pohled přejel po kruhu žen, které mě obklopovaly.

„Jsi v pořádku?“ Paigeiny znepokojené oči se střetly s mými.

„Samozřejmě. Jsem v pořádku. Nevypadám tak? Ty jsi v pořádku? Všechny se bavíme.“ Slova ze mě vycházela v dostatečném proudu na to, aby se všechny zarazily a ztichly. Nechtěla jsem, aby věděla, jaké jsem měla s knihou zpoždění. Byly jsme profesionálky. Byly jsme v tom spolu. Poslední věc, kterou jsem chtěla, bylo, aby věděly, že nejsem ta ultra sebevědomá rocková hvězda, za kterou se vydávám.

Rocková hvězda. Můj klitoris pulzoval a já se na okamžik ohlédla zpět na pódium a znovu se zadívala zpátky na stůl. Bože, asi jsem vypadala, jako psychopat.

„Fuj! Nesnáším vodku,“ řekla Cassia, když si dala panáka. Skupina se k ní otočila, když zapíjela alkohol velkým douškem vody.

Byla jsem za rozptýlení vděčná. Drželo to mé oči u stolu a pryč od sexy muže, který pro mě byl zjevně příliš starý.

„Mám návrh,“ řekla Mina a v očích se jí zalesklo, jako by se chystala říct něco směšného. „Vyzývám vás čtyři, abyste tento týden přišly o své věnečky.“ Na její tváři byl široký úsměv, až celá zářila.

Zvedl se mi žaludek a srdce mi začalo bušit, odněkud hluboko ze mě vybublal smích.

Ostatní dívky se také zasmály. „Všechny ztratíte své věnečky a pak to nahlásíte Mině a mě,“ řekla Paige s dalším smíchem.

Cassia a Emmy se začaly dusit kašlem a zakroutily hlavami. Znáte to, ten pohyb, kdy znovu a znovu zkřížíte a povolíte nohy, jako by se vám zasekl mozek.

Atlas dohrál píseň a pár lidí zatleskalo. Měla bych taky zatleskat, ne? Možná bych ale měla vypadat zaneprázdněně, abych se tím nemusela zabývat. To je skvělé, že? Najednou jsem se dostala do stavu, že každé rozhodnutí bylo důležitější, než to předchozí. Mohl se na mě dívat a já nechtěla, aby si myslel, že se mi nelíbila jeho hudba. Ale proč na tom záleží? Přitáhla jsem ruce k sobě, abych zatleskala, ale skupina se na mě úkosem podívala, když jsem si uvědomila, že spustil další píseň.

Sakra.

„Ano!“ Řekla Mina a zatleskala, jako by neviděla, jak se uvnitř hroutím. „To, kamarádky, je zvuk úlevy, který pocítíte, až se zbavíte svých třešniček.“

„Ne, díky,“ řekla Cassia a s vykulenýma očima se napila další vody.

„Souhlasím. Poslední věc, kterou chci, je nějaký vztah na jednu noc, abych si vzpomněla na den, kdy jsem přišla o panenství.“

„Jo, taky mi to nepřijde, jako dobrý nápad,“ přizvukovala Zoey.

„Myslím to vážně,“ řekla Mina. „Tenhle výlet je ideální příležitostí pro vás všechny, ale především pro tebe,“ řekla a ukázala směrem na Emmy.

Emmyina tvář byla jasně rudá a její pohled zúžený tak, že to vypadalo, jako by se chystala napadnout býka. „Přestaň se na mě dívat, jako bys nevěděla, koho myslím. Toho chlapa, co ti opravil světlo na verandě.“

„Dveře chatky,“ zasténala Emmy.

„Dveře, světlo, umyvadlo, koho to zajímá?“ Mina se zasmála. „To je stejné.“

„Jsem si jistá, že by ti mohl i protáhnout trubky,“ řekla Paige a odfrkla si.

 Protočila jsem očima a popadla Paigeinu sklenku s vínem, abych ji odsunula stranou.

„Chci říct, že je ten chlap sexy a líbí se ti. Je tady a ty taky. Už ho nikdy neuvidíš, tak si to spočítej.“

Ta slova patřila Emmy, ale já je aplikovala na sebe, když jsme se povídala na Atlase, který hrál další píseň. Díval se dolů a jeho biceps se s každým tónem natahoval. Jeho bílé tričko nechávalo jen málo představivosti. Proč se dívám? Nezáleží na tom, jak vypadá.

Zajímala jsem se o něj jen kvůli jeho ranči. Měla bych mu to jít říct. Už nikdy nebudu mít příležitost, rozhodně ne v New Yorku. Jistě, máme tam spoustu farem, ale na západě pod kaskádovými horami se nic takového nevyskytuje. Dokážu ten okamžik využít.

„Za chvíli jsem zpátky,“ řekla jsem a vstala od stolu. Odhodila jsem ubrousek a šla do předního baru, abych si objednala další pití, zatímco jsem poslouchala, jak Atlas hraje. Teď si mě všiml… víc, než všiml. Jeho oči se upíraly na mě, jako světlomety ve sněhové bouři. Byly soustředěné a rozehřívaly mě zevnitř. Srdcem jsem byla introvert, a i když jsem sem přišla, cítila jsem se alespoň třicet tisíc kroků mimo moji komfortní zónu.

Už jsem pila druhou sklenku večera, když se ke mně Atlas přiblížil. Kruci. Měla jsem si nacvičit, co říct.

„Kdybych nevěděl své,“ řekl za mnou a jeho teplý dech jsem ucítila na zátylku,“ řekl bych, že ses snažila upoutat mou pozornost.“ Popadl láhev s dlouhým hrdlem, která stála přede mnou, a posadil se na stoličku po mé levici.

Jimmy a já jsme se na sebe podívali, jako by mě povzbuzoval nebo co, ale teď tomu nerozuměla. Byla jsem příliš rozrušená.

„Přemýšlela jsem o tom, co jsi řekl,“ řekla jsem s bušícím srdcem.

„O ranči. Jestli mě tam chceš, myslím, že se tam zítra můžu zastavit.“

Jeho tvář se rozzářila. „Samozřejmě, že tě tam chci. Jen si obleč něco, co si můžeš ušpinit.“

Psala jsem romantiku, takže ta věta mi samozřejmě zněla zvráceně.

Přikývla jsem a natáhla ruku, abych si potřásla s jeho. Jestli jsem byla něčím vina, tak tímhle. Těšila jsem se na okamžik, až jeho velká, teplá, mozolnatá ruka spolkne tu mou.

Vstala jsem ze stoličky, abych se vrátila ke stolu. „Uvidíme se ráno.“

Přikývl a mnou projel záblesk vzrušení. Vzrušení, u kterého jsem si nebyla jistá, kam ho zařadit.

Když jsem se vrátila ke stolu, seděla tam s ostatními žena v uniformě šerifa.

Zřejmě mi uniklo něco velmi vzrušujícího.

„Takže jsi odsud,“ řekla Paige ženě v modrém, jejíž oči měly šedavě zelenou barvu, která mi připomínala moje vlastní oči. „Mohla bys mi pomoci najít nějaké místo, kde bych mohla tábořit? Dělám průzkum pro další knihu a potřebuji jen malý kousek země, kde bych si mohla postavit malý stan. Ráda prožívám věci, které zažívají moje postavy.“

Dobře, takže nejsem jediná, kdo prozkoumává okolí ve jménu výzkumu. Ramena se mi trochu uvolnila. Možná je to právě to, co potřebuji. Navštívit skutečný, fungující ranč. Místo, kde můžu nohy zabořit do hlíny a zadek do sedla. Místo, kde se dá svázat kovboj.