RTSF - 3. kapitola

Překlad: Marťa

Atlas

Pravděpodobně dostanu čočku za to, že jsem si předčasně zkrátil set, ale nemohl jsem tam zůstat a hrát s vědomím, že tady sedí tato žena s tak protáhlým obličejem. Vlasy měla stočené do drdolu a na sobě černé šaty, které ukazovaly hodně z jejího krku a odhalovaly dostatečnou část dekoltu na to, že bylo těžké se tam nedívat. Mrknul jsem dolů, a pak zase zpátky do jejích očí. Byly světle zelené s hnědými skvrnkami. Nebylo pochyb o tom, že byla krásná, ale to nebyl důvod, proč jsem tady seděl. Jsem tady, protože jsem ten pohled zažil už mockrát, než abych nechal někoho takového samotného. Sakra, to poslední, co hledám, je láska. Jsem zatraceně starý. A i kdyby ano, tahle na mě byla moc mladá. Hádám, že měla něco mezi dvaadvaceti a šestadvaceti lety.

„Tak o co jde?“ Vyzval jsem ji znovu. Zatím byla zticha.

Přimhouřila oči. „Nemusím ti říkat všechna svá tajemství. Navíc, stejně nejsou tak dobrá. Pochybuji, že by se z nich dala napsat písnička.“

Zasmál jsem se a napil se piva. „Takže vysávám tvůj smutek, abych mohl napsat písničku? O to jde? Celou dobu jsem si jako inspiraci vytvářel vlastní problémy. To jsem blbec.“

Na její tváři se objevil úsměv, upřímný, který se těžko skrývá. „Řekni mi svůj a já ti řeknu můj.“ Její tón se posunul k hravosti, jako by skutečná část její osobnosti prosazovala jakoukoli bolest, kterou cítila.

Zavrtěl jsem hlavou. „Jen nějaké hlouposti s mým bratrem. Po letech se vrátil do města. Chce prodat ranč mých rodičů. Ranč, který deset let vedu. Teď na tom chce vydělat a rozdělit výtěžek, jako bychom prodávali motorku.“ Při pomyšlení na to se mi znovu začala vařit krev. „Je to ale dočasné. Přijde k rozumu nebo se o to postarám.“

Vykulila oči, než se podívala na sklenici vína a dvě třešně utopené na dně. „Jak se dá zajistit, aby někdo přišel k rozumu?“

Mávnu nad tím rukou. „Ach, to jsou všechno jen řeči. Těch pět set tisíc někde seženu.“

„Předpokládala jsem, že rocková hvězda, jako ty, bude mít spoustu peněz.“

„Rockovou hvězdou jsem byl před deseti lety. A věř tomu nebo ne, kytaristé nejsou tak dobře placeni. Zvlášť když kapelu opustí měsíc před obrovským světovým turné.“ Nenáviděl jsem se za to, že jsem to řekl nahlas. Měl jsem ji nechat, aby si myslela, že jsem v pohodě. Pravda je, že se mnou kluci z kapely celé roky nemluvili. Ale po mém odchodu nebylo moc o čem mluvit. Hráli po vyprodaných stadionech a já choval slepice. Pokrčil jsem rameny. „Mám na ranči nějaké věci, které můžu v případě potřeby prodat, ale myslím si, že si to rozmyslí, než se k tomu dostanu.“ Vím, to říkám teď, abych se uklidnil, ale bylo to vše, co jsem měl.

„Co ty? Já jsem se ti svěřil. Jsi na řadě.“

Zvedla obočí, zhluboka se nadechla, našpulila rty a pak pomalu vydechla. „Nejsem si jistá, že je moje věc tak hodná písničky tak, jako ta tvoje. Do příští soboty musím napsat padesát tisíc slov. Nemyslím si, že to zvládnu.“

„Co děláš?“

„Ach, promiň… jsem spisovatelka. Romantická, což je ten nejhorší druh,“ zasmála se, když nedalekou vidličkou vylovila třešeň z vína a nacucané ovoce vložila do úst, zatímco ho držela za stopku.

Odkašlal jsem si. „Nejhorší? Myslím, že je to nejlepší, ne? Můžeš psát milostné příběhy a všechny ty mazlivé scény, které všechny baví.“

Poškrábala se na tváři, zakoulela očima a současně mezi prsty kroutila stonek své třešně. „Ano, to je skutečně vzrušující.“

„No, to bylo kurevsky sarkastické. Proč sis to vybrala, když se ti to nelíbí?“

„Ach, ráda to čtu. A když jsem napsala pár prvních knih, dokázala jsem si přesně představit, co potřebuji, aby se v příběhu objevilo. Měly obrovský úspěch.“ Ztěžka si povzdechla. „Ale tohle je čtvrtá kniha série… a už nevím, co říct. Život na venkově je teď opravdu v kurzu a vydavatel chce něco relevantního, ale… no,“ řekla, ukázala na sebe a usmála se. „Newyorčanka. Nejen to, ale… nic. Asi tak.“

„Co? Ne… právě ses dostávala k dobrým věcem.“

Usmála se. „Dobrým věcem? Myslíš těm, které z mého života udělají naprostou havárii vykolejeného vlaku? To není dobré.“

Lehce jsem se naklonil. „Je. Pro cizince, který poslouchá… Pokračuj.“

Její oči uhnuly stranou, než se na mě znovu upřely. „Je to tak, že… píšu všechny tyhle milostné příběhy a ve skutečnosti jsem nebyla nikdy zamilovaná. A vymýšlet lásku a romantiku v omezeném termínu je docela nemožné. Chci říct, v určitém okamžiku už to prostě nemůžeš předstírat.“

„Aha, ve srovnání s tebou jsem starý muž a taky jsem ještě nenašel lásku. Svou…“

„Inspiraci,“ řekla s prázdným pohledem. Myslím, že se mi ten její sarkasmus docela líbil.

„Chápu to. Napsal jsem spoustu písní pro The Prisoners. Ne, že by se to dnes nějak vyplácelo, ale o to nejde. Jde o to, že napsat něco v termínu zabíjí kreativitu. Dostal jsem blok a nemohl jsem ta slova ze sebe dostat. Proto jsi tady? Snažíš se psát?“

Zavrtěla hlavou. „Ani náhodou. Přijela jsem si odpočinout a dohnat čas s kamarádkami, ale vypadá to, že budu zamčená ve svém pokoji a připoutaná k počítači.“ Kousla se zevnitř do tváře. „Jak jsi to překonal? Spisovatelský blok?“

„Musel jsem ven do přírody a znovu se spojit s něčím mimo mě.“

„Možná si sednu k jezeru a uvidím, co vymyslím. Zdá se, že je to pěkné místo, kde se můžu naladit na dobrou venkovskou roma….“

„Proč nepřijedeš ke mně na ranč? Uvidíš koně, chvíli tam můžeš pracovat. Dám ti k dobru nějaký žargon. Bude to zábava. Kromě toho bych tě mohl využít, jako rozptýlení od všech těch sraček s mým bratrem.“

Na dlouhou chvíli se odmlčela, dívala se z okna, než se na mě ohlédla, jako by o tom opravdu přemýšlela. „Díky, ale nemůžu. Všechny moje kamarádky jsou tady a pochybuji, že bych udělala nějakou práci, kdybych vyrazila na prohlídku města. Přesto díky.“

Přikývl jsem a vyklouzl z boxu. Měl bych se vrátit k hraní, než si někdo všimne, že jsem přestal. Posunul jsem k ní lístek s adresou. „Pokud si to rozmyslíš, jsem tu každý den a rád bych tě tam měl.“

Zvedla lístek ze stolu a lehce napjatě se usmála.

„Nepředstavila jsem se,“ řekla a natáhla ruku, abych si s ní potřásl. „Clover Thompsonová.“ Její ruka vklouzla do mé a mnou projel náhlý příval tepla. „Cením si té nabídky,“ řekla.

Přikývl jsem a otočil se zpět k pódiu a popadl kytaru, než jsem se posadil a spustil další písničku. Všechny mé potíže se zdály vzdálené, když jsem sledoval Clover Thompsonovou, jak se na mě dívala, než opustila bar.

Možná nejsem příliš starý na to, abych se zamiloval.