Luffs - 9. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Lenka, Clarissa

Vítá mě slunce, když vyjdu z jeskyně, abych našla stromeček. Kroky mám lehké a usmívám se sama pro sebe, když kráčím po zasněžené rokli a mířím na okraj lesa. Najdu malou borovici a rychle ji useknu pazourkovou sekerou.

S úsměvem odnáším stromek zpět do jeskyně, uvažuju, proč jsem to nedělala každou zimu. Pamatuju si, kdy jsem se poprvé rozhodla udělat Vánoce, a pokácet strom mi trvalo celou věčnost. Teď už mi to jde mnohem lépe a dokonce jsem se pokusila udělat své vlastní pazourkové nástroje. Pořád se lámou, ale jsem odhodlaná na to přijít.

Zimy jsou dlouhé a je důležité, abych se zaměstnávala novými úkoly, obzvláště těmi, které mohou být přínosem pro rodinu.

Chvíli přemýšlím a snažím se přijít na to, jak už je to dlouho, co jsem se přesunula do pravěku. Když mě Ehd našel v té díře, bylo jaro; to si pamatuju.

Lah se narodila koncem následujícího léta. Onemocněla v zimě, táta ji vzal pryč a Lee byl narozen další zimu. Tohle už je moje čtvrtá zima s Ehdem.

Skoro pět let od chvíle, kdy jsem opustila svoji dobu, mé rodiče a kamarády. Znovu se usměju. Strašně mi rodina chybí, ale tohle je život, který jsem si vybrala a jsem spokojená.

Přesunu stromeček do druhé ruky a táhnu ho za sebou, dokud nedojdu ke vchodu do jeskyně. Lee začne křičet, jakmile vejdu dovnitř.

„Ma-ma ma-ma!“

„Nazdárek zlatíčko!“ Řeknu s úsměvem. „Jsi hladový? Máma byla nějakou dobu pryč, co?“

Postavím stromeček ke stěně. Lee se doplazí mezi mé nohy a já ho zvednu. Frustrovaná svým mladším, ale i přesto větším bratrem, Lah zavrtí zadkem a snaží se napodobit jeho pohyby a přesunout se po podlaze, ale skončí na břiše. Zasměju se, skloním se a taky ji zvednu.

Usadím se na kožešině a Ehd přispěchá, aby mi pomohl přiložit obě děti k prsům. Není to snadné, ale snaha nakrmit jednoho bez druhého vede jen k pláči. Tento způsob je nakonec nejjednodušší.

Jakmile jsou děti najedené a schoulí se ke spánku, vrátím se zpět ke stromečku. Vezmu tři polena, postavím je do trojúhelníku a použiju je jako základ, do kterého postavím stromeček. Použiju kousky staré kožešiny, abych ho postavila. Zahihňám se, když si představuju Linuse a Charlieho Browna omotávat svůj strom modrou dekou.

„Slyšte! zpívali andělé: Narodil se Kristus pán!“

„Hoh!“ Zírá na mě Ehd od ohně a já se zasměju.

„To je tvé komentování mého zpěvu?“ Položím si ruce na boky a nakrčím na něj nos. „To máš blbý. Budu zpívat každou koledu, na kterou si vzpomenu.“

Začnu navlékat mušle k sobě, abych jimi ozdobila stromeček. Jde mi to teď mnohem lépe s úlomkem kosti, kterou používám jako jehlu, stejně jako se teď lepšuju s pazourkovými nástroji. I když hodně mušlí rozlomím, netrvá dlouho a pověsím je na větve. Broukám si 'Ticha noc', když končím.

Ehd ke mně přistoupí zezadu a obejme mě kolem pasu. Otočím se k němu, vezmu mu obličej do rukou a usměju se.

„Teď už máme celou rodinu pohromadě,“ řeknu rozzářeně, než se on skloní a krátce mě políbí. „Vánoce znamenají rodinu a my budeme mít Vánoce. Je mi jedno, jestli je skutečně prosinec nebo ne.“

Ehd ignoruje má slova a přitulí se mi ke krku. O chvíli později mi stiskne zadek a snaží se mě nasměrovat k lůžku. Obě děti spí a to pro Ehda znamená sex.

„Teď ne,“ zachichotám se a chytnu ho za ruce. „Pořád ještě musím dokončit vánoční přípravy!“

Ehd se zahledí do podlahy a tvář mu povadne. Rychle si ho k sobě přitáhnu a dotknu se jeho nosu svým.

„Beh miluje Ehda.“

„Milljuu!“ Zjevně není nadšený nedostatkem intimity, ale jde za mnou, když znovu odcházím z jeskyně. S dětmi spícími uvnitř nepůjdeme daleko. Ačkoli oba krásně spí, existuje také mnoho nebezpečí pro mimina a není to tak, že by jeskyně byla pro děti bezpečná.

Když je stromeček ozdobený, začnu přemýšlet o vhodných dárcích pro všechny. Najdu nějaké pěkné houby u kořene jednoho stromu poblíž rokle a pomyslím si, že by se jedna z nich vyjímala na špičce stromku, ale když se ji chystám sebrat, Ehd mě zastaví.

„Vím, že se nedají jíst, ale mají jasné barvy a mohou vypadat pěkně.“

Ehd mě odtáhne od jedovaté houby.

„Fajn, asi máš pravdu. Mohly by spadnout a Lee je zrovna ve fázi, kdy všechno strká do úst. Pořád nevím, co mám dát dětem. Jediné, o co se opravdu starají, je mléko. Oba jsou dost staří, aby už začali zkoušet jiná jídla.“

Přemýšlím a přemýšlím.

„Nemyslím si, že je tu v okolí něco, co by se dalo považovat za citrusy. Zajímalo by mě, proč jsi nikdy nedostal kurděje. Od chvíle, kdy mi táta dal vitamíny, už to není problém, ale co předtím, než jsi mě poznal? Myslím, že by to mohl být skutečný problém. Vím, že je zelenina s vitamínem C, ale o žádné tady v okolí nevím. Možná bobule, nevím jistě. Dokonce i ty jsou jen koncem léta. A co přes zimu? Jak rychle můžeš dostat kurděje?“

Podívám se na Ehda. Tře si spánky a lehce vrtí hlavou, když se na mě ze strany dívá. Nemá rád, když hodně mluvím sama se sebou.

„Sakra, nemám s kým jiným mluvit, takže jsem sama sobě nejlepším společníkem. Jen doufám, že Lee a Lah budou nadále vydávat zvuky a nakonec začnou používat slova, nebo bych mohla po pár letech zešílet.“

Poblíž jeskyně nacházím pod sněhem hromadu naplaveného dříví. Odstraním z několika nános ledu a zjišťuju, že jsou dost hladké a dost velké, aby nebyly nebezpečné.

„Myslím, že by se dětem líbily. Jsou moc šťastní, i když si hrají jen se starým kusem kožešiny, takže se pravděpodobně jen s obalem dost zabaví. Ha!“

„Ha!“ Ehd se zašklebí a zopakuje zvuk.

Vážně? Natáhnu ruku a poklepu mu na rty. „Teď začneš opakovat zvuky jako děti?“

Ehd se skloní a bez dalšího zvuku mě políbí.

„Ha!“ Zopakuju, ale on na mě jen kouká. „Fajn, zamíříme zpět do jeskyně.“

Když se vracíme, držím Ehda za ruku. Jakmile jsme uvnitř, soustředí se na přikládání do ohně a já začínám s obědem. Snažím se přidat do guláše co nejvíc surovin, aby byl co nejchutnější a dalo se to počítat jako vánoční večeře.

„Myslím, že tady nejsou žádní krocani. Nikdy jsi nezkoušel chytit ptáky, že? Zajímalo by mě, jak bys to udělal. Nemyslím si, že by oštěp fungoval. Hmm.“

Pohlédnu dolů na podložku na zemi a uvažuju, zda bych mohla splést z kousků šlach síť na chytání ptáků. Bylo by pěkné, kdyby náš jídelníček byl pestřejší.

„Síť by mohla být obecně prospěšnější. Přemýšlím, na co dalšího by se dala použít.“

S uvařenou večeří začnu sbírat dlouhé provazce šlach a spojovat je dohromady v něco připomínající síť, ale nejsem úspěšná.

„Na začátku jsem byla ve splétání nádob taky hrozná, možná se časem cvikem zlepším.“

Lee se probudí a začne okamžitě žvatlat, čímž probudí Lah. Ona začne brečet a Ehd ji zvedne, aby ji utěšil.

„Mlčení má určitou výhodu.“ Přikývnu si sama pro sebe, když zvedám Leeho a vezmu ho s sebou ke stromečku, kde si sedneme. Ehd s Lah se ke mně připojí.

„Jak se budeš cítit, když spolu my tři budeme mluvit, ale ty nebudeš rozumět?“ Dotknu se jeho tváře. Ta myšlenka mě rozesmutní. „Možná protože ničemu nerozumíš, tak ti to nevadí. Nevíš, o co přicházíš. Přesto se za tebe cítím špatně.“

Opřu se o svého jeskynního muže, děti natahují jeden k druhému ruce a vrtí se v našich klínech. Oheň otepluje malou jeskyni, takže i přes venkovní nízkou teplotu je dokonale útulná. Můžu cítit vůni vařeného masa a jehličí ze stromečku.

Vybavuji si podobné vůně z minulosti a zabolí mě u srdce, ale nijak to nezmění lásku a vřelost, kterou cítím teď se svojí rodinou. Nikdy bych tohle nepředvídala, ale neměnila bych ani za nic.

Ehd mě obejme kolem pasu a drží mě blízko u sebe. Otočím se, abych se na něj podívala, a on přejede nosem po kořeni mého.

„Budeme spolu mít dlouhý a šťastný život, Ehde.“ Řeknu tiše. „Už vím, jak tento příběh skončí, ale všechno je ve skutečnosti o cestě, že? Je to o tobě a o mně, o nás dvou spolu.“

„Milljuu!“ Přitulí se mi ke krku.

„Taky tě miluju.“ Uchechtnu se, otočím hlavu a políbím ho.

Když jsem byla ve své době, nikdy jsem si nedokázala takový život představit. Teď si nedokážu představit žít jinak. Jen já, můj pravěký muž a naše děti spolu tady v této jeskyni. Máme naši rodinu a naši lásku.

Nebo jak říká Ehd, 'milljuu'.

Konec