HF - 8. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Terez

Axel

 

O týden později se probudím zatraceně osamělý. Je sobota, takže nemůžu jít do práce. Což by mělo být požehnáním, ale já nemám žádné přátele, až na jednoho, kterého jsem políbil poté, co mi řekl, že se nemůže se mnou zaplést.

To ode mě bylo hloupé. Tak stupidní. Mohl jsem mít v Henningu jednoho kamaráda, a teď nemám žádného.

Oblékl jsem si pár vrstev oblečení, vzal si iPod a běžecké boty a uběhl dvě míle po okolí. Poté jsem se vysprchoval a zjistil, že je teprve půl desáté.

Dokonce ani nedávají žádný basketbalový zápas.

Tak jsem udělal druhou nejlepší věc – várku muffinů. Použil jsem svůj oblíbený recept s hruškami a zázvorem Tři z nich jsem hned snědl a zalil šálkem kávy.

Pokud tak budu pokračovat, přiberu pětadvacet kilogramů.

Nechám si další tři na zítřek. Půl tuctu jich dám do plastové krabičky a sejdu schody k zadním dveřím Joshova a Calebova domu. Jakmile zaklepu, uslyším jekot. Zmatený se nemůžu rozhodnout, zda mám znovu zaklepat, nebo radši odejít. Dveře se prudce otevřou a za nimi stojí Josh s dvěma malými dětmi – jedno na každém boku.

„Čau!“ Usměje se. „To jsou muffiny?“

„Nevěděl jsem, že máš děti.“ Vejdu dovnitř.

„Jaké děti?“ Mrkne na mě. „Och, ty myslíš tyhle?“ Povytáhne obě výš, zatímco já zavírám dveře.

„NE dítě.“ Zaprotestuje jedno z těch malých človíčků v jeho náručí.

„Správně.“ Souhlasí Josh a poklekne, aby ji postavil na zem. „Jsi velká holka, tak přestaň brát hračky svému bratříčkovi.“

Vyběhne z pokoje bez zpětného pohledu a do pokoje se docapká třetí malá osoba a chytne Joshe za koleno.

„Zdravím slečno, pozdrav našeho nového souseda, Axela.“

Malá holčička na mě pohlédne a pak zaboří tvář do Joshovy nohy.

Ten se rozesměje. „Toto je Willy. Je dcera mé sestřenky Miriam a ty další dva jsou děti další sestřenky Maggie. Trávíme spolu hodně času. Miriam s Maggie si právě vyšly na nákup.“

„Wow a ty hlídáš každou sobotu?“

„Často, aspoň si jejich matky můžou odfrknout.“

„Mám muffiny.“ Položím je na linku. „Uvědomil jsem si, že bych spořádal celý tucet, pokud bych se nějakých nezbavil. Jsou s hruškami a zázvorem.“

Josh vykulí oči. „Ty jsi pekl? V té malé kuchyni?“

„Vařil jsem v horších, než je tahle.“

„Wow, já ani Caleb nejsme moc dobří ve vaření. Chci říct… vystačíme si, ale jíme hodně hamburgerů na grilu a instantních makarónů se sýrem.“ Josh volnou rukou ulomí kousek muffinu a strčí si ho do pusy. Pak slastí protočí oči. „Ach Bože, mňam.“ Ulomí další malý kousek a nabídne ho dítěti v náručí. Dítě zamítavě odvrátí tvářičku na stranu. „Aspoň zbyde více pro mě.“ Strčí si ho do úst.

Sleduju celou scénu s úsměvem na rtech. Na podlaze leží hračky a z televize ve vedlejším pokoji zní animovaný seriál, ale Josh vypadá nevzrušeně. Ukáže ke kávovaru na lince. „Dáš si? Budeš si ale muset nalít.“ Je zaneprázdněný držením dítěte a ujídáním muffinu.

„Jistě, díky.“ Opravdu nepotřebuju více kofeinu, ale chci zůstat o trochu déle a Josh mě nevyhazuje. Vytáhnu hrníček ze skříňky, na kterou ukázal a naliju si.

Na lince se nachází mléko, tak si do něj trochu naliju.

Zhroutí se na kuchyňskou židli. „Dnes je to tu šílené. Pravděpodobně si příště rozmyslíš, zda znovu zaklepeš.“

„V žádném případě, v mém bytě je strašné ticho.“

Josh tiše přikývne. „Ale našel sis jednoho kamaráda, ne?“

Břicho se mi stáhne. „Ty myslíš…“

„Profesora Williamse.“ Na tváři se mu objeví malý úsměv.

Krucinál. „Takhle to není.“ Povzdechnu si.

„Ne?“ Vypadá překvapeně. „Jen jsem předpokládal, že ten chlap, co se objevil na večeři s láhví vína pod paží…“

„Tak to není.“ Zopakuju. Pokud si Cax potřebuje v tomhle městě hrát na heteráka, tak mu to nezkazím.

„Škoda. Vsadil bych se, že je gay. Mám pravdu, že?“

V duchu se nakrčím kvůli chudáčkovi Caxovi, kterej by rozhodně nechtěl slyšet, jak ho jeden ze studentů považuje za gaye. „No.“ Polknu. „Bude na tom lépe, pokud se nebudeme snažit spekulovat. Někteří lidé v tomto městě s tím nemusí být v pohodě.“

„Och.“ Jeho výraz povadne. „Vím přesně, jak to funguje. Víc říkat nemusíš.“

„Ve skutečnosti tu ten večer nikdy nebyl. Chápeme?“

„Nic jsem neviděl.“ Sní zbytek muffinu, zatímco mu dítě slintá na rameno. „Jak ho vůbec znáš?“

No a teď k příběhu. „Ještě v Ohiu jsme byli kamarádi, ale na střední se sem přestěhoval.“ Shrnu několik dějových bodů.

„Blbost! Takže někoho ve městě znáš.“

Jo a políbil jsem ho a on se mnou teď nemluví.

„Čau lidi!“ ozve se z obývacího pokoje mužský hlas.

„Tady!“ zakřičí Josh.

Caleb se objeví ve dveřích. „Čau! Co se děje?“

„Axel upekl muffiny. Pojď sem a jeden vyzkoušej.“ Josh k němu zvedne nádobku.

„Vážně? Do prdele.“ Natáhne se pro jeden.

„Mluva.“ Pokárá ho Josh. „Co Chloe dělá v obývacím pokoji? Je až příliš velké ticho.“

„Sleduje Elma a snaží se rozebrat kabelový modem pomocí šroubováku.“

Josh protočí oči. „Bavíš se.“

„Každý den.“ Caleb se skloní a políbí Joshe na hlavu a z toho malého gesta mě zabolí u srdce. Budu mít taky někdy někoho podobného?

Caleb se posadí a povídá nám o své směně v autodílně. On a jeho kolega se vsadili, zda jeho další kolega včera požádal svoji přítelkyni o ruku, ale když mu volali, aby se dozvěděli výsledek, zjistili, že ji včera nachytal s jiným chlapem.

„Ach člověče, to je drsné.“ Zvedne Josh dětskou láhev ze stolku, zastrčí si dítě do ohybu paže a nabídne mu lahvičku.

Způsob, jakým se Josh o tyto děti bez námahy stará je ohromující.

Nevěděl bych, co dělat s dítětem i kdyby mi někdo dal instrukce. „Jsi s nimi tak dobrý.“ Cítím, jak na něj zírám.

„Není to zvláštní?“ řekne Caleb rozjařeně. „Další kafe?“

Postavím se a umyju hrneček. „Asi bych měl jít a nechat vás, ať si užijete sobotu.“

„Přijď příští týden některý den na večeři. Obvykle to tu není tak šílené.“ Nabídne Caleb.

Usměju se na něj přes rameno. „Bláznivé mi nevadí, ale večeři uděláme. Zní to zábavně.“ Odložím hrnek na odkapávač.

„Díky za muffiny.“ Řekne Josh.

„S těmi se můžeš stavit kdykoli.“ Popichuje mě Caleb.

„Pozdějc, chlapi.“ Usmívám se sám pro sebe, pak odejdu do svého malého domku na stromě. Kvůli nedostatku lepších možností, se přihlásím k pracovnímu mailu. Mám jednu zprávu z osobního účtu nazvaného 'Caxastrofa'.

 

Drahý Axele,

dokázal jsem na tebe najít jen emailovou adresu, ale musel jsem ti poděkovat za večeři. Byla úžasná a já už se dlouho takhle nepobavil.

Taky jsem se chtěl omluvit, jak jsem vybuchnul a utekl bez vysvětlení.

To bylo docela směšné a asi si myslíš, že jsem blázen. Když jsem říkal, že se nedostanu moc ven, evidentně jsem si nedělal srandu.

Doufám, že si užíváš víkend.

C.

 

Přihlásím se k soukromému mailu a napíšu mu odpověď.

 

Drahý Caxastrofe,

neomlouvej se. Řekl jsi mi o pravidlech. Slyšel jsem tě jasně a zřetelně, jenže jsem se pak vydal hledat skulinku.

Promiň, že jsem tě dostal do tak těžké situace. Už to neudělám, pokud nebudeš chtít. *Plesk* Dobře, to nepomohlo, ale snažím se být hodný.

 

Axelhoda

 

 

Zprávu odešlu a doufám, že půjde naše přátelství ještě oživit. Přesto ve mně hlodá svědomí. Nikdy jsem ho nepřestal chtít. A nikdy nepřestanu hledat způsob, jak ho mít.

Musí existovat cesta.