N&Z - EPILOG

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

O tři měsíce později…

„Takže v Austrálii s tebou zachází dobře?“

Když se její bratr na druhém konci videohovoru zazubil, Roz se zasmála. „Dalo by se to říct.“

„Tuším, že jo, když jsi to přežila tak dlouho.“

„Stěží.“ Roz se zachvěla. „Minulý týden se mi do bytu dostal pavouk. Měl velikost talíře, Luco. Když řeknu, že ten zvuk, který ze mě vyšel, nebyl lidský, myslím to vážně.“

Bratr se ani nesnažil zakrýt svůj smích. Jen obrátila oči v sloup, protože jemu to samozřejmě přišlo legrační. Byl v New Yorku, kde když jste vyšli z domu ven, valnou část roku vzduch ve tváři pálil chladem. Rozhodně nebyla možnost, že by tam žili gigantičtí pavouci.

Ten parchant.

„Kdo ho pro tebe zabil?“

„Přišel soused a dostal ho ven. Nezabil ho. Odnesl ho ven.“

Luca vypadal zděšeně. „Ale co když se vrátí zpět?“

„To je to, co jsem sakra řekla!“

A to jediné, co její soused udělal, bylo to, že se na ni podíval pohledem, který mlčky říkal cizinec. Ne, že by za to toho muže mohla opravdu obviňovat.

„Vážně to tu mám ráda,“ řekla Roz, „a všichni jsou tu milí. Jen se mi občas stýská po domově, a když je ticho, tuším, že mi opravdu chybí domov.“

Luca přikývl. „Jo, to se vsadím.“

Ale žila tu svůj sen.

Dělala svou věc.

Roz si na to nemohla stěžovat. Ani náhodou.

„Slyšel jsem, že příští týden budeš hrát v Concert Hall,“ řekl Luca. „A také každou noc.“

Jo, to měla.

Její jméno bylo v zasraných světlech. Koncertní piano zazářilo a každý den bylo naladěno. Každých patnáct minut měla jiné šaty.

Bylo to úžasné.

Ale to jediné, na co dokázala myslet, byla skutečnost, že tam bude Naz. Tohle bude poprvé od doby, co se přestěhovala do Austrálie, kdy ho uvidí, a už se ho nemohla dočkat. Mířil sem, aby se podíval na její první představení, kdy bude v hlavní roli, protože o tom nechtěl jen slyšet. Ne, chtěl to opravdu vidět.

Takže jo, její soustředění nebylo ani zdaleka na tom, co přicházelo. Pevně uvízlo na muži, který se chystal dostat přes půl světa jen proto, aby s ní strávil pár krátkých dní.

„Bude to v pohodě,“ řekla Roz.

„Potřebuji fotky.“

„Dostanete je všichni.“

„A taky videa.“ Luca se zazubil. „Moje malá sestřička a dokázala něco takového. Potřebuji důkaz a ten mi dá právo vychloubat se.“

„Jsi taková sračka, Luco.“

„Já vím.“ Když se ozvalo zabzučení, bratr na druhém konci videohovoru zmizel z dohledu. Usoudila, že měl možná telefon. „Takže, hele... můj předčasný dárek pro tebe jako gratulace k celé té věci s vedením, jo?“

Roz svraštila obočí. „Co?“

„Poslal jsem ti předčasný dárek. Slíbil jsem zvládnout spoustu sraček a ujistím se, že si nikdo ani nevšimne, že byl na pár týdnů pryč. Poděkovat mi můžeš později. Otevři dveře, Roz.“

Bratr na ni mrkl, pak se natáhl dopředu a svůj notebook zavřel, čímž videohovor účinně ukončil. Bez řádného rozloučení. Roz by možná mohla být zmatená, kdyby nebyla tak zatraceně otrávená. Její pozornost však na sebe přitáhlo zaklepání na dveře, které se neslo jejím tichým bytem.

Ještě než se ze svého místa stačila zvednout, ať už to byl kdokoli, zaklepal znovu.

Bylo příliš pozdě v noci, než aby přišel jeden z jejích nových přátel. A její bytový dům byl plný slušných lidí, kteří by rozhodně takhle pozdě nebušili na její dveře.

Ani ji nenapadlo zkontrolovat kukátko. I když to možná měla udělat. Třeba by to připravilo její srdce, když na druhé straně dveří našla stát Nazia, který ve svých tmavých džínách, bílém tričku a kožené bundě vypadal jako samotný boží dar pro ženy. Přes uši měl staženou svou čepici, na očích brýle. Pokud právě něco nečetl, nosil je jen zřídkakdy. Pomyslela si, že za to museli moct jeho rudé oči, kdy pokud je měl tak unavené, že potřeboval brýle, musel být už zatraceně dlouho vzhůru.

Ale také vypadal zatraceně roztomile, když je měl na očích.

Podíval se na ni.

Usmála se.

„Dlouhý let?“ zeptala se.

Naz se zasmál. „Ale stál to za to.“

Už roztáhla ruce a on tam byl, aby, když vyrazila vpřed, ji zachytil. Teplo a síla a láska.

„Řekl jsem ti,“ řekl, „že to vymyslíme, zlato.“

Jo, to by měli.

Tohle byl příslib.

 

Dámy, jsme u konce, ale rozhodně ne u konce příběhu Naze a Rose, s jejich příběhem se setkáme ještě v další knížce, která bude za nedlouho následovat. Díky všem, komu se příběh líbil a třeba nám i zanechal zpětnou vazbu…                                   Sinnel + Jitka