N&R - 17. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Roz si byla víc než vědoma chladného vzduchu, který jí tím nejlepším způsobem šeptal po kůži hned poté, co po té samé cestičce přejela Nazova ústa. Pokaždé, když se svými rty dotkl nového místa, naskočila jí tam husí kůže. Nahé rameno, sloupec hrdla a pak brada. A s každým polibkem ji ochutnával i jeho jazyk.

Bylo to pomalé. Jemné. Delikátní.

Muselo to být záměrně cílené. Protože při každém dotyku rukou, kterým přejel po jejích křivkách, z ní sundával oblečení a při každým polibku našel na její kůži nové místo k ochutnání... a horkost, kterou cítila ve svých vnitřnostech, stoupala. Vysílala jí horké střely přímo mezi stehna, až byla celá rozechvělá.

Tak bez dechu.

Byla tak pohlcena tím, jak si dával načas, aby se naučil znát její tělo, že si stěží uvědomovala, že teď už tu stála jen ve své světle modré krajkové braletce a kalhotkách. Že jí nějak sundal všechno ostatní oblečení a hlavně svlékl i své vlastní. Ve skutečnosti jím byla tak zatraceně rozptýlena, že dokud nenarazila nohama zezadu na postel, ani nevěděla, že byli v jeho ložnici.

Ach můj Bože.

„Nazi,“ zamumlal do prohlubně jejího krku. „Ne, bože. Nazi, zlato. A dneska večer to můžeš říkat tak hlasitě a tak často, jak jen chceš.“

Roz zamrkala. Řekla to nahlas? Sakra.

A pak jeho rty opustily její hrdlo, ale jen proto, aby se mohl dostat k jejím ústům, kdy se s nimi srazil. Když byla Roz zatlačena na matraci, pod nohama stěží cítila měkkost přikrývek. Bylo lehké zapomenout na to, kde byla, když to jediné, co chtěla, byl on a víc.

Opravdu až příliš snadné. Jeho drsné dlaně teplými tahy uklidnily její třesoucí se stehna. Nahoru a potom dolů. Nahoru a potom dovnitř. Roz zjistila, že když jí roztahoval nohy, aby ho nechala vklouznout mezi ně, bylo to jako druhá přirozenost. Žádné váhání, žádný strach. Myslela si, že bude nervózní. Neměla by být?

S Nazem to bylo snadné. Jako dýchání.

Čekala, že klesne na postel spolu s ní, ale on si místo toho klekl. Když jeho rty lehounkým dotekem přejely po jejím pupíku a pak stále níž, Roz se ostře nadechla. Klouby prstů se dotýkal jejích vnitřních stehen a tím ji po celé kůži posílal záchvěvy otřesů.

Byl to jen on, kdo se pohyboval mezi jejími stehny ze své pozice na kolenou na zemi, a kdo jí pak dostal z omámení, do kterého ji uvrhl. Nikdy, nikdy, nikdy, vůbec nikdy neudělal to, co si myslela, že by mohl udělat. A to samo o sobě stačilo, aby ji znervózňovalo.

„Počkat, co -“

„Pšššt,“ zamumlal Naz, „je to sakra mnohem víc než jen šukání, Roz. Víš, kdybych si chtěl jen zašukat, tak by to pro tebe nebylo vůbec dobré. Alespoň ne tentokrát. Bylo by to zatraceně až moc a bolelo by tě to. A to ty nechceš a ani já. Že?“

Když klouby prstů přejel po linii jejích kalhotek a do všech nervů jí tím poslal zachvění, ostře se nadechla. „Správně.“

Zvedl svůj temný pohled, aby našel její, a zopakoval: „Správně, zlato. Takže se hodlám ujistit, že se nejdřív budeš cítit úžasně. Cítit se tak vysoko. Protože tohle tady…“ Dva jeho prsty se posunuly pod okraj jejích kalhotek a pak sklouzly podél jejího centra. Jemné tahy prstů po jejím klitorisu, až se jí otevřely rty a unikly z nich zvuky, které nikdy dřív neslyšela.

„Ano, tohle tady je potřeba milovat, a já si to při tom hodlám užívat. Musíš být nejdříve připravena, Roz. A pak to bude cítit zatraceně opravdu skvěle. Dobře?“

Roz si dokonce ani nebyla jistá, jak se to slovo dostalo ven z jejích rtů, protože měla pocit, jako by neměla dost vzduchu, ale přesto to tak bylo. „Dobře.“

„To je to, co jsem chtěl slyšet.“ Naz se naklonil a zatímco si svými prsty hrál, jeho škádlivá ústa se dostala k okraji jejího středu. Ty zatracené prsty už pracovaly na tom, aby ji dostaly do dalšího omámení, jen aby se ujistily, že tohle skončí nádherně. „A chci tě slyšet, Roz. Svými prsty vytváříš tu nejlepší hudbu, ale vsadím se, že to, co vyjde z tvých úst, bude něco úplně jiného. A chci to slyšet.“

Sakra.

Vytáhl z ní své prsty jen na tak dlouho, aby jí stáhl kalhotky na stehna, a pak už byly znovu tam, kde je chtěla mít. I spolu s jeho ústy.

Roz nečekala, že to bude cítit takhle.

Jako by se jeho ústa dotýkala všech jejích částí najednou, až na to, že se opravdu dotýkala jen jediné její části. Svými rty ji škádlil a ústy ji dráždil. Ochutnával ji a doháněl stále výš.

„Prosím,“ vydechla Roz.

Rameny narazila do postele, záda vyklenula do výšky. Prsty se zapletla do jeho vlasů, protože se potřebovala něčeho držet. Věděla, co přicházelo, orgasmus... ale nikdy dřív to takhle cítit nebylo.

Nikdy ne tak náhle.

Nikdy ne tak silně.

Nikdy ne tak... všude.

A když konečně spadla z toho vysokého, vysokého místa... nebyla si jistá, co očekávala. Rozhodně ne to, že si na ni Naz vylezl, kdy ji svýma nohama přišpendlil k posteli, zatímco svou rukou obejmul její čelist a zaklonil jí hlavu dozadu, aby se mohl setkat s jejími rty. Celou dobu přitom jeho druhá ruka pracovala mezi jejími stehny. Tvrději a rychleji. Tlačila na to místo, které ji celou roztřáslo a přimělo kňučet, zatímco ji líbal a v jeho ústech byla stále cítit chuť jejího pohlaví.

Možná to bylo to, co jí přimělo znovu vyvrcholit.

Její chuť na něm. Divokost v jeho očích.

Jeho ruka, která ji držela dole. Jemně, drsně a až příliš moc.

Stále to nebylo dost.

I když měl pravdu. Dokonce víc než to. Poté, co se konečně přestala třást jako malý lísteček v hurikánu, kterým byl on, byla tak zatraceně připravena. Bolelo ji mezi stehny, ale ne proto, že by šlo o bolest. Protože ona potřebovala víc. Něco úplně jiného.

Byla tak zatraceně mokrá, stehna měla kluzká. Šíleně. To bylo to, jak se cítila. Šíleně. Tak moc, že ho zatlačila zpět do postele a obkročmo se na něj posadila. A když se po ní znovu natáhl, pod tenkou bavlnou jeho boxerek se k jejímu středu tiskl tvrdý hřeben jeho erekce. Jemně, ale pevně ji sevřel.

Zacházel s ní, jako by byla drahocenná.

Opatrně, ale pevně.

Jeho ústa už byla znovu na jejích, šeptající a slibující. „Je to všechno na tobě, zlato. Všechno jen na tobě.“

Trvalo to jen pár okamžiků, než Naz v nočním stolku našel kondom. Poté, co si stáhl boxerky, si ho na svou délku nasadil a už byl tam, kde ho nejvíc chtěla. Teprve tehdy, když už ho měla ve svých rukou a vtlačeného mezi stehny, měla konečně pocit, že už se mohla znovu nadechnout. Když se nad ním dostala níž, nebyla tam žádná bolest, jen ohromující pocit plnosti, protože byla naplněna zcela novým způsobem.

Trvalo to vteřinu. A pak dvě.

Jeho ruce na její tváři a jeho ústa na jejích. Roztřesený výdech, který jí tančil po tváři, když tam byl celý, a ona prostě potřebovala pár vteřin na přizpůsobení.

Tento okamžik už nikdy znovu nedostane. Tenhle jediný dokonalý okamžik. Už nikdy to nebude takové, dokonce i když to bude jen lepší.

Takže to chtěla cítit. Zapamatovat si to.

Nazův přejel palcem po jejích rozechvělých rtech Roz. Pohledem, pomalým a vědoucím, přejel po její tváři. „Zatraceně se na sebe podívej, hm?“

„Nevím, co -“

„Pohni se,“ zamumlal. „O mě se zatraceně nestarej. Je to o tobě, zlato.“

Roz ho přes řasy sledovala. Když pohnula boky, zaťal zuby. Poté, co se proti němu otřela, se zvuky, které vydával, prohloubily. Možná nechtěl, aby si o něj dělala starosti, ale když to dělala, její výhled byl mnohem lepší.

To bylo to, co se naučila. Podle pohledu.

A to, na co se dívala, se jí moc líbilo. Zbožňovala to.

„Doháníš mě k šílenství,“ řekla mu.

„Já vím.“